Final Fantasy X (dále už pouze FFX) končila dojemnou situací, kdy Yuna za pomocí svých ochránců zničila Sina a přinesla tak světu Spira tolik vytoužený mír zvaný "Calm". Bohužel tato strastiplná cesta přinesla mnoho obětí za cenu klidu. Na konci hry se vyjasnilo hned několik záhad a člověk, do kterého se Yuna zamilovala, zmizel nenávratně pryč. V FFX-2 se z Yuny, původně vyvolavačky, stává lovec sfér, kdy spolu s dalšími přáteli cestují po Spiře, aby hledali všemožné záznamy o historii tohoto fantastického světa. To je vlastně původní náplní hry, ovšem Yuna má pro toto soupeření a lovení i své osobní důvody. Lovcem se totiž stala proto, že se jí donesla sféra, na které je kdosi velice podobný příteli, který v minulosti zmizel jako pára nad vodou. Podaří se přijít na to, o koho se jedná, nebo bude Yuna navždy sžírána smutkem? Na to musíte přijít sami, ale vězte, že příběh je plný zvratů a odehrává se podle vašich rozhodnutí, která učiníte nebo neučiníte během hraní. Zároveň se ale během hry dozvíte spoustu užitečných informací, které vysvětlují některé události v FFX, nebo je značným způsobem rozšiřují.

Celý děj hry je rozdělen mezi pět epizod, přičemž se střetáváte hned s několika problémy. Svět se po zničení Sina rozdělil na několik odlišných frakcí, což je společenství Youth League pod vedením legendárního Meyvn Nooje, New Yevon s hlavním představitelem Baralaiem a samostatná skupina Al Bhed pod vedením Gippala. Dále bychom se mohli bavit o lovcích trofejí, což jste jednak vy, Gullwings a také konkurenti v podobě LeBlanc Syndicate. Vaší oporu tvoří dvě přítelkyně - z dřívějška známá a užvaněná Rikku a nová tvář Paine, což je postava, která typicky vyplňuje několik odlišných charakterů (tichá a flegmatická). Vaši posádku dále tvoří Brother, velice nápadný milovník Yuny, jež popouští svým mužským hormonům uzdu téměř v každé sekvenci, Buddy, blízký přítel, a malý chytrý chlapec Shinra, který vás zásobuje informacemi o sférách a technologiích, na které při průchodu hrou narazíte. Takový malý nedoceněný génius, který se ukrývá za uslintanou maskou. Spousta starých tváří se vrací, ty hlavní jsme si nyní představili. Přesto narazíte na všechny lokace, které jste prošli i v původním díle, akorát lehce rozšířené o několik nových obrazů a designové prvky. Ten, kdo si tedy tento svět již jednou prošel, nebude takřka nijak překvapen. Dokonce se vrátilo i mnoho nepřátel, akorát různě přejmenováno a s novými schopnostmi. Těch nových kusů je ale spíše poskrovnu. Celý herní systém ale těží z převlékání a používání speciálních mřížek na sféry, tzv. „Sphere Grid”. Obleků je ve hře několik a každý z nich nabízí naprosto odlišné schopnosti, a to je prakticky vše, čím se liší. Už si nemůžete vybírat zbraně, vše zůstalo pouze u těchto kostýmů, které symbolizují určitá povolání. Najdeme mezi nimi klasická povolání jako válečník, černý a bílý mág, temný rytíř, samuraj, ostrostřelec, modrý mág, ale také několik dalších, daleko zajímavějších kusů, včetně sfér ultimátních. Ty je možné spustit po projetí dané mřížky, poté se jedna z dívek přemění na ničivý stroj s mnoha užitečnými schopnostmi. Schopností má každý oblek několik, ať už těch aktivních, či pasivních. To ovšem nic nemění na tom, že je získáváte zabíjením nepřátel, za což získáváte AP body, které postupně rozvíjí vaší osobnost. Než vyplníte všechny zmíněné sféry na 100%, bude to několik hodin trvat. Ale toto je jeden z těch příjemnějších elementů ve hře, tudíž si náležitě užijete objevování nových tajů, které každá sféra nabízí. K poražení některých nepřátel tak budete potřebovat kombinaci několika povolání, ale rozhodně není problém porazit nepřítele s třemi stejnými sférami. V tomto ohledu je hra velice shovívavá, i obtížnost hry celkem razantně klesla.

Bojový systém zůstal vcelku nezměněn, ale tahy na sebe nyní přímo navazují a celá hratelnost tak náležitě zrychlila a probíhá daleko rychleji a svižněji. Pokud bychom měli vystřihnout nějaký klad hry, je to právě tento aspekt, kdy se veškeré souboje odehrávají v daleko rychlejším tempu. Během boje tak můžete využívat takřka všech schopností, přepínat mezi obleky, nebo svévolně utíkat z boje se staženým ocasem. I nepřátelé jsou ve většině případů slabší. Když jste v předchozích dílech přišli do lokace, která vám doposud nebyla určena, většinou jste se potázali se zlou. Co taky odlučuje FFX-2 od ostatních her ze série, je extrémně malá délka hlavní kampaně. Pokud si ke hře sednete a budete se věnovat čistě hlavní lince, očekávejte maximálně deset hodin hraní. Ale to by nebylo Final Fantasy, kdyby si hráč nemohl vyzkoušet i nějaké ty vedlejší aktivity. Postranních úkolů je opravdu mnoho a jsou velice, velice různorodé. Zmiňme například lovení Chocobů na MiHen Highroad, procházení tajného labyrintu pod Bevelle, který odhalí nejedno tajemství Yevonu, dokonce se vrací i tolik oblíbený Blitzball, tentokrát však budete v roli kouče, který se stará o své hráče. Každá kapitola tak nabízí opravdu nespočet aktivit a jejich dokončení vám nějaký čas rozhodně zabere. Také je možné narazit na určitě sekvence pouze v určitou dobu. Takže jakmile je prošvihnete, není cesty zpět, i když jsou nutné ke stoprocentnímu dokončení. Vzhledem k tomu, jak je hra krátká a nabízí celkem tři různé konce, je možné hru hrát po dohrání znovu, ale s již získaným vybavením, obleky a zkušenostmi. Mohu zaručit, že hru si rádi zopakujete minimálně jednou, jelikož se vám ji na první průlez rozhodně nepodaří dokončit. Jste-li zvídaví, určitě si dáte tu práci a objevíte tajemství Crimson jednotky, která si prošla mírným peklem. Hlavní ale je, abyste zničili tajnou zbraň Vegnagun, a přišli na to, proč se kdysi hlavní tahouni, Aeoni, znovu vrací v temné podobě a přináší s sebou zkázu a ničení.

Pořád je ale hra něčím, na co jsme doposud nebyli a asi ani nebudeme nikdy zvyklí. Je tu zkrátka něco, kvůli čemu není Final Fantasy X-2 plnohodnotnou hrou z univerza Final Fantasy. Ač je hra plná různých vedlejších aktivit, přesto jí chybí ta masivnost, která je pro celou sérii tak charakteristická. Vzhledem k tomu, že se po většinu času pohybujete ve hře prostřednictvím létající lodi, takže skáčete z místa na místo, tak vám vše rychle uteče a ani si neužijete krásy, které hra nabízí. Také se nemohu zbavit pocitu, jako by hra byla cílena na mladší ženské publikum. Problémy, které hlavní hrdinky řeší, jsou opravdu holčičího ražení a hlavně způsob, jakým vyjadřují emoce, dokáže kovaného hráče znechutit. Hra se také snaží zaujmout hudební stránkou, kdy Yuna v některých scénách zpívá jako Britney Spears. A dokonce se tak i vlní. Naopak musíme znovu pochválit grafiku hry, která je ještě vymazlenější a čistší, včetně perfektní zvukové složky, která má i v dnešní době opravdu říz. Znovu se vracejí úžasné CGI sekvence, které vás převědčí o tom, že Japonci jsou v tomto oboru mistři. Scéna, kdy Yuna na Thunder Plains zpívá, se jen tak nezapomíná. Jedním slovem obměkčí i ty největší tvrďáky. Já sám se na ni dodnes velice rád dívám (http://www.youtube.com/watch?v=OKlQ9_7A-Hc ).

Jak jsem již řekl, jedná se o Final Fantasy 10, avšak převedenou do naprosto odlišné podoby, která jí jednoduše nesluší. Ať se na to podíváte z jakéhokoli úhlu, tento styl podání příběhu a rozsah hry se do série nehodí. Osobně ji nepovažuji za plno hodnotný FF díl, ale stejně ji miluji. I když se hra snaží víceméně zapůsobit jiným, nepříliš slušivým dojmem, pořád je ve svém jádru tou okouzlující Final Fantasy hrou, která by neměla chybět žádnému fanouškovi této série už jen z principu. I když postavy působí místy trapně, přesto si je užijete, stejně jako následný průjezd hrou, která vás prostě obklopí a nepustí.