Box je sport pro opravdové chlapy. Co si budeme povídat, ne každého baví nechat se řezat od rána do večera. Ale v boxu nejsou nutné jen svaly a dokonalá fyzička. Jak by vám řekli sami bratři Kličkové (kteří ve hře bohužel chybí), mozek je na vaší straně. Pouhá síla vaše nepřátele možná lehce zpomalí, případně ještě více nabudí. Pokud vyplácáte všechnu svou energii mlácením do zakrytého obličeje vašeho oponenta, pravděpodobně se potážete se zlou. Stejně tak to ale platí i ve FNR 4, která přichází v ještě větší síle, než kdy předtím. Již předchůdce byl ve svém oboru tehdy naprostou špičkou. A není tomu ani jinak v tomto případě, nehledě na konkurenci, jež je opravdu mizivá. Ačkoli se může na první pohled mnohým hráčům zdát, že mlácení se do tváří je zábava pro ňoumy a burany, je na omylu. Příkladem budiž sportovní zapovězenec jako já, který se s chutí chopil své práce řezníka. Ano, uznávám, možná je to i dobrý způsob léčení mých komplexů a mindráků. Škoda ovšem je, že hra postrádá alespoň minimální příběhovou kostru. Jasně, můžete namítat, že se jedná čistě o sportovní hru, tak proč proboha příběh? Nejde přímo o něj, ale nezaškodilo by přihodit trošku výpravnějšího postupu. Kdy se začátečník během jednoho zápasu vyhrabal až na samotný vrchol, kdy bojoval před zraky stovek diváků? Pravděpodobně nikdy. To je ale takový neduh Fight Night Round 4, ve které se klidně během pěti zápasů vyšvihnete do mezinárodních arén a než se rozkoukáte, máte na sobě krásný, obnošený titul mistra. Podívejte se na takový film Milion Dollar Baby. Z tělocvičny přes místní zápasy až po celosvětové zálety. Při spuštění hry jste rovnou protaženi lehkým, avšak velice dobře provedeným tutoriálem, díky němuž se naučí boxovat i ti největší odpůrci pohybu. Vše je názorně ukázáno a předvedeno. Poté už jen zkoušíte a zkoušíte. Výhodou je, že vás nikdo nenutí, buďto všechny rány stačíte použít nebo pokračujete dále. Což je svým způsobem výhoda, neboť vás hra nestačí otrávit již takto časně na začátku. S čímž se pojí i vcelku sympatické ovládání, neboť je snadno zapamatovatelné a nepřekombinované, což se rozhodně nedalo říct o předchozím díle, kdy jste si mnohdy mohli zauzlovat ruce. Nejde o nijak extrémní změny, ale jako by bylo vše znovu promyšleno a uspořádáno jako babiččin starožitný porcelán do výstavní skříně. Na druhou stranu, neočekávejte žádnou arkádovku, ve které vám postačí několik hlavních tlačítek. Ne!

Tutoriál jsme přešli, teď je teprve čas na tu pravou zábavu. Co je cílem každého vrcholového sportovce? Ne, nikdo není narozen proto, aby polykal tuny steroidů. Vy přece chcete ráno vstát a do večera mít na sobě titul v dané váhové kategorii! A jinak tomu není ani v tomto případě. To je v podstatě to jediné, co po vás kdo chce, prostě jenom makat, mlátit, odpočívat a takhle pořád dokola, což je trošku škoda, neboť kariéra boxera skýtá daleko více položek. Ačkoli vám vaši manažeři během kariéry posílají různé emaily s upozorněním na potenciální zápasy a odměny za vyhrané matche, nijak to neoživí vaši představu o zábavném mlácení. Pohyb v kariérním menu je taktéž lehce nepřehledný díky všudypřítomným tabulkám a v podstatě nulovým možnostem. Jediné, co můžete, je simulovat dny v kalendáři, bookovat si zápasy s ostatními boxery a trénovat. Samozřejmě lze také porovnávat své statistiky s ostatními. I když je to trošku zavádějící, neboť samotné zápasy jsou totiž mnohdy o náhodě. Ale o tom až později. Výhodou je, že systém kalendáře a hledání v něm vám dává trošku větší pocit svobody než prosté mačkání příkazů v menu, na druhou stranu jsou možnosti, jak v něm využít prázdné dny, velice chabé. Většinou se tedy uchýlíte ke klasickému receptu – potrénovat a nechat se zbuzerovat koučem – zbít, dostat na hubu, přežít – odpočívat dalších čtrnáct dní. Soupeře si lze vybírat v tabulce. Vaším cílem je dosáhnout na samotný vrchol a dosáhnout na titul šampióna. Nepočítejte s tím, že vám ho ale někdo dá zadarmo. Začínáte na základním ranku, postupem času ale rostete a vaši protivníci jsou lepší a lepší. Už si nevystačíte pouze se základními údery a základním blokováním. Což ostatně poznáte na vlastní kůži. Jakákoli rána, jež přistane na vaší tváři, bude částí vaší reálné bolesti. Budete se snažit uhýbat virtuálním ranám a naopak. To je celý Legacy Mode, v němž strávíte podstatnou část vaší hrací doby. Na konci každého roku budou pořadatelé tak štědří, že všem boxerům rozdají tituly jako nejúspěšnější zápasník, boxer s největším počtem knock-outů a tak podobě. Což je super až do momentu, kdy zjistíte, že můžete vyhrávat klidně i desítky zápasů v řadě, ani jednou si nelehnout na zem, a stejně nic nedostanete. Odměny tak lze získat pravděpodobně náhodně. Tím si poté odemykáte nové věci, kterými můžete obdarovat vašeho svalnatého avatara. Jjsou tedy úplně k ničemu, ale vzhledem k dnešní době ty pozlacené boty Nike prostě musíte mít! Poté tu máme režim Fight Now, ve kterém už není nic tak zapeklitého. Prostě si vyberete jednoho z padesátky licencovaných boxerů a tím to hasne. Samozřejmostí je nastavitelná obtížnost, která vám může udělat ze života peklo. Nezkušený uživatel si na nejvyšší nastavení opravdu moc nezahraje. Spíš jenom sleduje, jak jeho postava padá na zem jak domeček z karet pod náporem pěsti o velikosti a tvrdosti kovadliny. Zde je právě nutná ta hlava, o které jsme se bavili na začátku. Pokud si chcete zabojovat proti příteli na jedné obrazovce, zamiřte právě sem.

To byla taková základní strukturalizace hlavních částí hry pro jednoho hráče. Co si budeme nalhávat, pro fandy boxu má hra neskutečnou cenu. O jejích kvalitách lze sice místy pochybovat, ale jinak je její potenciál nezpochybnitelný. Hratelnostně je na tom sice stále stejně, ovšem jakmile se připojíte do online režimu, čekají vás jatka, ze kterých se vám bude jen těžko odcházet. Co se ale týká technické stránky hry, ta je v této oblasti na vrcholu. Vše prošlo změnou, něco větší, něco menší. Počínaje již zmíněným ovládáním, které je daleko komplexnější a dá se říci „po ruce”, přes kompletně překopanou fyziku, zvuky a samotnou grafiku. Právě ona fyzika dopomohla k ještě lepší hratelnosti a vyváženosti kolizí ruka-hlava. Dá se říct, že hra byla oproti třetímu dílu ještě o něco zrychlena a působí tak daleko svižnějším dojmem. Postavy se po ringu pohybují daleko přirozeněji, kryjí se, uhýbají daleko reálněji než kdy předtím. Pokud chcete něco vytknout FNR 4, tuto oblast rovnou přeskočte. Těla zápasníků jsou vymodelována s obrovskou péčí a precizností, pohyby svalů působí jako jeden unifikovaný kousek svázaný malými, neviditelnými provázky. Pot stékající po tělech zápasníků a sliny odlétávající z úst po pořádné ráně působí velice slušným dojmem a vám dávají jakýsi pocit moci. Pocit, který lze jen těžko okomentovat slovy, jelikož mlácení do lidí nebylo nikdy tak zábavné. Vše je samozřejmě nutné svázat alespoň nějakými pravidly, nebo bychom se mohli dohrabat až ke Street Fighteru. Tím ale chci říct, že vše, co se týká postav, ovládání, pohybu a boje je vytaženo téměř k dokonalosti. V současnosti nenajdete promakanější hru podobného typu. Kosa smrti ale musela někde udeřit, a tak si vybrala lehkou daň na umělé inteligenci. Ne že by byla špatná, ona je pouze lehce předvídatelná a někdy až nefér. Při hraní si například všimnete, že na vás protivník zkouší dokola tu samou taktiku a ne a ne se jí pustit. Dalším příkladem budiž náhlé získání supersíly, kdy se polomrtvý protivník, postavený výše v žebříčku z posledních sil zvedne a ještě vás porazí. Což samozřejmě nejen naštve, ale i znechutí. Pokud vyhrajete, budete se cítit jako Mike Tyson na vrcholu.

Co se týče repertoáru pohybů, vše ovládáte prakticky pouze pomocí analogů. Pravý analog si zapamatujte kvůli úderům, v kombinaci s jedním z postranních tlačítek se navíc kryjete, jak hlavu, tak hrudník, bez čehož byste moc dlouho nepřežili. Používat lze také speciální Haymaker útoky, které jsou ovšem velice energeticky náročné a vyžadují určité časování, výměnou za ničivé účinky na soupeřově tváři. To nejdůležitější je ale celkové časování útoků a hlavně naklánění se s kombinací krytí. Pokud totiž včas vykryjete výpad oponenta, můžete použít tzv. Counter útok. Ale musíte rychle zareagovat, jinak tuto šanci propásnete. A to se trestá, hlavně v soubojích, které se blíží k samotné první příčce. Také si musíte dávat chorobný pozor na vaší energii. Pokud totiž budete jen tak máchat rukama ve vzduchu, brzo se unavíte a pak vám stačí jenom ťuknutí a jdete náhle k zemi, aniž byste byli nějak upozorněni. Pokud totiž schytáte dostatečné množství ran, uslyšíte pouze vlastní tlukot srdce. Co to znamená? Že byste se měli klidit od protivníka co nejdál. I když budete utíkat jako štvaná laň a přeci jen padnete do prachu, následuje malá minihra. Levým analogem se musíte dostat na nohy a pravým vyvažovat, abyste znovu nespadli. Po prvním knock-outu je to ještě dobré, ale když se zvedáte po čtvrté, připadáte si jako po brutální oslavě narozenin. I obličeje podléhají jistému opotřebení. S rostoucím časem a počtem schytaných ran začínají natékat, tvoří se podlitiny a po delší době i těžce krvácející trhliny. Tato deformace vypadá velice dobře a už není tak extrémní, jako kdysi, kdy vám po dvou úderech vytryskla z roztrženého obočí krev. Tuto nekontrolovanou destrukci lícních svalů lze také „opravovat” během přestávek mezi koly. V boji totiž získáváte body za váš styl, které lze náhle rozházet za doplnění energie, či narovnání a opravu tváře. Bez tohoto systému byste padli na zem už v druhém kole a nikdo by vás už nezvedl. Díky jistému systému dokáže být hraní i velice dramatické, ovšem zároveň i svým způsobem nespravedlivé. Částečný podíl na tom má i vcelku povedená kamera. Je to ale v něčem jiném. Můžete totiž celou dobu vyhrávat, nepřítele zasypávat háky a silnými údery, třikrát ho položit na zem, ale on si v klidu vstane a ještě vás stačí porazit. Na druhou stranu, tento systém funguje i opačně, ale musíte mít něco natrénováno. Když jsme u toho trénování, před každým zápasem si lze statistiky postavy trošku vylepšit právě tréninkem, který se dělí na několik částí, ale jeho obtížnost celkem roste. Někdy se musíte krýt a schytat co nejméně ran, jindy naopak musíte co nejvíce ran uštědřit nebo na boxovacím pytli naboxovat daný počet bodů. Čím více bodů, o to více vám polezou statistiky vzhůru na úkor jiných. Pokud se necítíte, můžete nechat postavu trénovat automaticky, což sice nepřinese nijak veliký úspěch, ale máte alespoň něco jistého, což v případě osobního tréninku tak být nemusí. Právě boje jsou tím nejúchvatnějším na celé hře. Můžete sledovat, jak rána dopadá přímo na tvář oponenta s následným mlasknutím a vytrysknutím potu do okolí.

Co se týče komentáře, ten je daleko podařenější a interaktivnější než u předchozího titulu. Ačkoli mají komentátoři k dispozici slušné množství hlášek, mnohdy je neustále opakují dokola. Na druhou stranu reagují na různé akce, načež zjistíte, jak vás například porovnávají jednoho s druhým při různých situacích. Bohužel jim chybí jakási dávka nadšení, která by zápasy alespoň trošku přiblížila duchem k televizním přenosům. Když jsem zmínil padesátku boxerů, myslím tím opravdu hvězdnou padesátku. Konečně jsme se dočkali i Mikea Tysona v jeho vrcholné podobě, než začal pít a brát drogy. I legenda tančící jako motýl a píchající jako vosa, Muhammad Ali, je mezi námi. Pokud chcete zažít hvězdný duel, určitě si ale zvolíte někoho ze dvojky Mike Tyson – Lenox Lewis a zopakovat si tak poslední kariérní zápas Mikea Tysona. Už chybí pouze Ewander Hollyfield. Nebudeme jmenovat všechny už jen z důvodu omezeného místa, ale také z toho důvodu, že v této hře hraje prim vaše vytvořená postava. Režim tvorby prošel obrovskými změnami. K dispozici máte dokonce i nástroj PhotoGame Face, který teď EA hojně využívá ve všech možných sportovních hrách. Ačkoli nebude vaše přenesená podoba ať už pomocí kamerky či fotografie nijak extra věrná, rozhodně zde určitě náznaky podobnosti najdete. Dále si můžete vaše drsňáka editovat, jak jenom chcete. Od pleti, po tělesnou stavbu až k vlastnímu bojovému stylu, pozici, různým úderů či oblečení. Různé barvy, značky, toho všeho máte k dispozici opravdu mnoho a je jen na vás jak moc budete těchto prostředků využívat. Pro zápasení v online režimu se ale očekává, že si se svou postavou co nejvíce vyhrajete. Online je totiž další svět, ve kterém najdete kariéru podobnou té v Legacy režimu, akorát ve všech tabulkách najdete jiné hráče, jež můžete vyzývat a organizovat s nimi zápasy. Výsledek je naprosto stejný jako v režimu jednoho hráče. Hra se navíc připojuje vcelku rychle a bez nežádoucích vedlejších efektů, jako jsou lagy. Uznávám, že jde o internetové podmínky, ale prvním dojmem působí naprosto perfektně. Dokonce lze sdílet i vámi vytvořené bojovníky s přáteli a třeba je importovat i do Legacy režimu, což znamená, že jimi nahradíte profesionály a můžete tak vypráskat například kamarády, kteří o tom samozřejmě nebudou vědět.

Fight Night Round 4 je jako král, který nemá nástupce. Ve svém oboru naprostá špička, dotažená k dokonalosti. Ačkoli ve hře najdete několik kosmetických chybiček, jako jsou odfláknuté arény, opakující se komentáře, nebo nepříliš přehledný kariérní režim, její kouzlo je nezpochybnitelné. Rozdávání úderů hlava nehlava na všechny strany a následné reakce obličejů na vaše pěsti je opravdu zábava. Pěstování sebe sama ve své herní postavě je skvělá věc. Připočtěte si ke hře velice povedený online režim a hned zjistíte, že se jedná o velice dobrou sportovní hru. Pouze za předpokladu, že jste určitým způsobem naladěni na stejnou vlnu. Pokud ne a rádi byste začali, FNR 4 vás velice ráda navnadí a vtáhne do sebe.