Určitě vás jako první zaskočí vzhled hráčů. Hlavně tedy jejich stavba těla, čehož si všimneme hned na obalu hry. Dá se říci, že Gattuso je znázorněn jako obézní silák, Ronaldinho vypadá jakž takž normálně a chudák Peter Crouch jako anorektická troska. V tom bych viděl první neduh hry, na hráče hra zapůsobí jako prachobyčejná arkáda, nikoliv simulace. Bohužel nejsme daleko od pravdy. Hra skutečně nepřipomíná simulaci, některé finty jako např. přemet o zeď s držením balonu jsou opravdu nerealistické. Najdou se však i nějaké triky, které známe třeba od reálného Ronaldinha nebo freestylových mágů, kam patří např. jednoduchá ‘‘zeměkoule‘‘ nebo různé kličky, při kterých se normálnímu člověku nemotají jen nohy, ale i hlava. Samotná hra sice má být spíše arkádovějšího charakteru, ale uznejme – raději bychom přivítali něco opravdovějšího.

Ve hře si budeme moci zakopat na celkem sedmi hřištích, kam patří i balkon pod Karlovým mostem. Dále je zde možnost si zahrát na střeše v Šanghaji, poblíž parkoviště v Miami anebo třeba u přístaviště v Liverpoolu. Celá hra nabízí bohužel pouze 20 národních celků, mezi kterými nemohou chybět Brazilci, Portugalci a Angličané. Avšak bude možné odemknout si speciální týmy, kam patří i Adidas F50 tým. Absentovat nebude ani naše rodná země, tedy Česká republika. Každý tým může do základní sestavy vyslat až čtyři hráče – brankář + čtyři hráči do pole. Střídání neexistuje, to samé platí také o zraněních a vyloučeních. Vyloučení hlavně proto, že na ulici zkrátka rozhodčí není a z toho ve skutečnosti hra těží. Každý může dělat to, co chce, bez hvizdu arbitra. V některých situacích ale absence rozhodčího tuze litujeme, jelikož se některé fauly opravdu nenesou v duchu fair play, která na skutečných ulicích většinou platí.

Jako první položka menu se nám nabízí Play now, jejíž název vystihuje vše – zkrátka hrát teď. Vybereme si tým, pravidla, balón, hřiště a jde se na to. Následně jsou zde takzvané ‘‘Challange‘‘, neboli výzvy, ve kterých je možné splnit několik achievementů v Xbox360 verzi. Poté se dostanete k položce ‘‘Playground picks‘‘, kde vybereme jedno mužstvo a dále si pak vybíráme hráče do svého týmu a váš soupeř pro změnu do svého.

Pozastavíme se u multiplayeru, bez kterého by hra neměla žádnou pořádnou šťávu. Hra online ale pořád postrádá ten svůj účel, i když se stále budete bavit více než při zápase proti vaší konzolce. Nejlepší chvíle u hry však zažijete při multiplayeru na jedné konzoli, kdy jde nejen o to, kdo by měl vyhrát, ale především o zábavu. Ano, multiplayer Fify Street 3 je sice poměrně obyčejný, ale i přesto se u něj budete nějakou dobu královsky bavit.

Nyní se vrátím k výše zmíněným trikům, kličkám a pohybům vůbec. Kličky se provádí různými pohyby pravé analogové páčky, a pokud chcete kličkovat pouze na místě a hecovat své soupeře, přidejte tlačítko L2 na ovladači pro PS3 nebo LT v Xbox360 variantě. Mnohem záživnější ale je přehazovat protihráče pomocí trojúhelníku / tlačítka Y, kdy je buď obejdeme pomocí klasických nožiček v běhu, nebo si je vychutnáme nějakou stahovací parádičkou ve vzduchu. Vše je na vás. Ale pokud se vám hodně zalíbilo slůvko ‘‘hecovat‘‘, jednoznačně si oblíbíte možnost provádět nožičky na místě, mezi něž můžete zařadit i jednotlivé triky. Jako příklad – chycení míče za hlavou nebo na noze. Naštěstí hra obsahuje mnoho různých kombinací, a proto bude dlouho co zkoušet. Celkové pohyby hráčů jsou krásně plynulé a každou fintu si budete moci vychutnat.

Každý fotbalista by měl umět dobře kopat do míče. A jak to jde těm ve hře? Vskutku dobře. Rány Novozélandských reprezentantů by mohla závidět levačka samotného Roberta Carlose. Střely jsou zde opravdu tvrdé, ale na druhou stranu, některé výkony brankářů jsou až nadpozemské. Když už jsem u těch brankářů – jejich způsoby rozehrávky jsou přinejmenším úsměvné – jejich silná hlavička z rozběhu vás skutečně pobaví. Přihrávky a centry jsou zde poměrně zjednodušené, zkrátka stačí zmáčknout příslušné tlačítko a lup, váš spoluhráč dává gól krásnou hlavičkou. Akrobatické dovednosti některých svalnatců by určitě chtěla mít nejedna asijská gymnastka. Ano, schopnosti jednotlivých hráčů jsou někdy až příliš vyrovnané a vlastně je docela jedno, jestli si zahrajete za Brazílii nebo Nový Zéland. Soundtrack hry je věc, která ji opravdu sráží. Leč se to zdá jako malý detail, bohužel tomu tak není. Hudba vás provází nejen v menu, ale i při zápase, a výběr muziky je opravdu podivný. Najde se několik skladeb, které si možná poslechnete rádi, anebo je alespoň snesete, ale drtivá většina je naneštěstí opravdu otřesná. Zlatý Fifa Street 2 soundtrack. Po grafické stránce vypadá hra nádherně, především majitelé Full-HD televizí si obraz skutečně vychutnají, ale ani vlastníci CRT televizí nemusejí smutnit, protože ani na těchto starších televizích nevypadá hra nijak chudě.

Fifa Street 3 je hra, kterou mohu doporučit fotbalovým a sportovním fandům celkově, ale ostatní by si její koupi měli pořádně promyslet. Neduhy hry jsou – přílišný důraz na arkádovost, otřesný soundtrack a nudný singleplayer. Kdo má ale možnost hrát s kamarádem, koupí neprohloupí.