Peter Molyneux byl ještě v době, kdy plně spolupracoval s Microsoftem pod hlavičkou Lionhead Studios, jednou z vůdčích osobností, které měly plně využít potenciál pohybového snímače Kinect. Už když na E3 Molyneux nadšeně ukazoval svůj projekt Milo & Kate, mnoho z nás uvěřilo. I mě ohlášení Fable: The Journey, jakožto titulu, který vznikl v rukou tohoto herního vizionáře a který měl využívat potenciál Kinectu naplno, velice potěšilo. O to víc, když se jednalo o hru z univerza tak populárního a čarovného jako je svět Fable. Pojďme si ale na začátek Fable: The Journey trošičku představit.

Tvůrci už před vydáním hry upozorňovali, že si Fable: The Journey nemáme plést s Fable IV. Jinými slovy, The Journey není plnohodnotným novým dílem série, ale spíše jakýmsi spin-offem, odbočkou od rpg série. Jak si tedy takový spin-off pro Kinect v Lionhead Studios vlastně představují? Fable: The Journey je už od prvních minut hraní prošpikováno lineárností, přímočarostí, arkádovostí a také jasným směřováním na nenáročné (místy až dětské) publikum. Funguje na principu rail-on-stříleček, což znamená, že váš pohyb je omezen na určenou cestu, je předem daný a neovlivnitelný -nepočítám možnost občasného výběru z několika možností cest. Hrou prostupuje skrze lokace, ve kterých vždy musíte zneškodnit veškeré nepřátele, případně vykonat jinou činnost. A co přesně budete ve Fable: The Journey vlastně dělat, když se to v podstatě hýbe za vás? Především cestovat s povozem na koníkovi a sbírat zkušenostní body a bojovat kouzly a magií, ale nevyhnete se ani takovým aktivitám, které byste dost možná nečekali – budete se muset starat o svého koně – například mu léčit bolístky z boje, vyndávat trny z těla anebo ho uklidňovat – cestou budete rozsvěcovat lampy, pomáhat obyvatelům světa, házet na cíl, otevírat truhly, trhat jablka, napouštět vědro s vodou, zkoumat zákoutí pestrého světa, řešit logické – ale dětsky jednoduché – hříčky a spoustu dalšího.

Fable: The Journey dle mého názoru není tak úplně hrou v pravém smyslu slova. Proč? Slovo hra pochází od slova hrát, tedy podílet se na utvářeném dění hry. Fable: The Journey tohle sice umožňuje, ale ne stoprocentně. V mnoha případech jde navíc o nudnou nebo stereotypní činnost, která slouží k odehnání pocitu, že vlastně jen něco sledujete. Netroufám si říci, že většinu, ale poměrně znatelnou část „hraní“ jste vlastně pouhým pozorovatelem dění na obrazovce a posluchačem vyprávění. Hodně často se tak stane, že zhlédnete tříminutovou animovanou scénu, pak na dvě vteřiny ovládáte své ruce, které máte strčit do fontány, abyste získali zázračné rukavice, a následuje další neherní prostřihová scéna.

Ačkoliv to zní kriticky, je nutné uznat, že Fable: The Journey právě v oblasti výpravy exceluje – tvůrcům se podařilo vytvořit nádhernou atmosféru pohádkového světa, který je stižen silami zla, a který musí být chtě-nechtě zachráněn a očištěn. Vyprávění, animované minipříběhy, filmové pojetí, postavy a veškeré dění na obrazovce vás mnohokrát překvapí, potěší a někdy i ohromí svou schopností vtáhnout do sebe. Velký podíl na tom má skvělá hudba a velmi povedené namluvení postav. Mezi prvky, které mají obohatit hru a odehnat pocity stereotypu, jsou vedlejší mise ve formě zastávek na cestě, které můžete, ale nemusíte plnit a hlavně jsou to upgrade odznaky, které sbíráte v průběhu jízdy na koni (jsou tři typy odznaků, z nichž každý typ je nutné sbírat při jiné rychlosti jízdy na koni). Za ty si pak můžete upgradovat schopnosti vaší postavy nebo koně, čímž jsou jednoduše a elegantně, ale také velice minimalisticky zachovány rpg prvky Fable.

Příběhové pozadí není složité. Na začátku hry se ocitáte v kůži mladičkého a nevycválaného jinocha Gabriela, který se má se svou družinou vydat na cestu. Jelikož ale nikdy nic není tak růžové, jak to na první pohled vypadá, stane se věc, která družinu a Gabriela rozdělí. Gabriel tak musí celou skupinu dohonit, přičemž cestou potkává další postavy, které se mu více či méně staví do cesty nebo mu naopak pomáhají. Z příběhu toho nechci vyzrazovat příliš, protože právě ten tvoří spolu s vyprávěním nosný pilíř Fable: The Journey. Mimo příběhovou část se můžete těšit na arkádový režim, ve kterém ozkoušíte vaši zručnost v magii a hlavně nasbíráte spoustu achievementů.

Hru pohání Unreal Engine 3, který – světe div se – Fable doopravdy sluší. A co mu možná ještě víc sluší, je pohled z první osoby. Výhled ze sedla koně je i na virtuální svět opravdu nádherný. Po grafické stránce dokáže Fable: The Journey uchvátit – svět je fantazijní, bohatý a atmosférický. Pohádkovost na vás dýchne prakticky z každého zákoutí, jeskyně, temných chrámů, ale i přírodní cesty, pohoří a okolního vodstva. Cut-scény jsou kvalitně zpracovány, můžete se těšit na pěkně vyrenderované záběry a sympatický vizuál. Není nad to, když na koni míjíte Albionské jezero za svitu nočního měsíce a třpytivé odlesky na hladině lahodí vašemu oku.

Přes veškerou kritiku mířenou na lineárnost Fable: The Journey, je nutno vyzdvihnout rozmanitost, kterou tvůrci nabízí v oblasti boje a nepřátel. Nejdříve k nepřátelům: čeká na vás celá řada zrůd, od nejjednodušších skřetů, skřetů se štíty, přes pavouky, jejich modifikace či vlky a ledové vlky, až po gigantická trolí nebo ďábelská monstra. A jelikož každý nepřátel disponuje jiným stylem boje (například rychlý úskok, štít, dvojitý ochranný štít a další specifika, útok nablízko nebo na dálku), je nutno měnit i taktiku kouzel a magie. Díky povedenému systému kouzel, ovládání dvěma rukama, využitelnosti okolního prostředí a rozmanitým nepřátelům nejsou herní situace jako přes kopírák a vytváří unikátní prožitek z každého souboje. Samozřejmě i možnost upgradu vaší postavy a kouzelných rukavic vás nutí taktizovat a promýšlet, co si vylepšit či jak přizpůsobit používaná kouzla aktuální situaci.

Magie je stěžejní a tak byste předpokládali, že ovládání a snímání pohybů zde bude fungovat naprosto bezchybně. Moc rád bych vám to i potvrdil, bohužel ale musím přiznat, že Fable: The Journey přesně rozezná vaše pohyby z takových 70%, zbytek bude frustrace a rozčilování se nad tím, že Kinect pohyby nepřenáší přesně. Ačkoliv jsou na postavení před hrou kladeny striktní pravidla – musíte sedět zcela rovně, nehrbit se, mít nohy od sebe a další – ani při dodržení všech podmínek správného držení těla mně Kinect přesně neposlouchal. Čarovné souboje jsou potom hotovým peklem. A to je problém, který kazí dojem z hraní.

Fable: The Journey rozhodně není špatnou hrou. Pokud budu srovnávat v kontextu všech Kinect her, lze ji zcela bezpochyby označit za dosud nejlepší Kinectovku. Za vývojem je vidět velký kus práce, snaha přijít s něčím novým a podat netradiční herní zážitek. To se Fable: The Journey ve finále doopravdy podařilo. Otázkou zůstává, zda takový experiment může jít ještě někam dál? Fable: The Journey jen stěží zaujme tradiční hráče, kteří preferují u hry relaxovat a hlavně ovládat ji klasickým ovladačem, ty nezaujme ale ani Kinect samotný. Pokud vaše srdce pro Kinect naopak buší, nezbývá nic jiného než Fable: The Journey vřele doporučit – netradiční herní zážitek vám rozhodně přinese, a to s mnoha velmi světlými okamžiky. Fable: The Journey nepřijde na chuť každý; kdo mu ale šanci dá a přimhouří oko nad někdy nepřesným ovládáním a lineárním stylem hraní, může počítat s velmi solidním, povedeným a hlavně nádherně pohádkově výpravným Kinect titulem. Pro našince je plusem i zdařená česká lokalizace formou titulek, díky které nebudete mít problém rozumět veškerým událostem příběhu.