Recenzovaná verze: Playstation 3

Asi tady nemá cenu moc popisovat, o čem Dragon Ball je, protože hra je cílena především pro fanoušky, kteří předlohu dobře znají. Tady je možná hned na začátku jeden zápor, protože hra opravdu doufá, že víte, do čeho jdete, takže toho moc nevysvětluje a přímo vás vrhá do víru dění. Pro nováčky, kteří nic o Dragon Ball neví, tato bojovka opravdu není. Každopádně na začátku máte odemknut jen jeden režim - příběhový, do kterého se můžete pustit. Více zatím není otevřeno, ale to nevadí. On hlavní režim slouží tak trochu jako tutoriál, který vám na začátku vše vysvětlí, a to docela slušnou formou, takže není problém po několika kolech si ovládání osvojit, stejně jako všechny funkce. Příběhový režim má několik desítek misí, jejichž dohrání vám zabere zhruba deset hodin, ve kterých se podíváte na několika planet, věků a nechybí v nich ani známé postavy z anime předlohy, z nichž budou mít obrovskou radost především fanoušci. Vývojáři si pro ně přichystali i spoustu informací a dalších drobností, což je jistě velké plus. Jak ale následně zjistíte, další části už tak propracované a dotažené nejsou.

Ačkoliv je hlavní režim dlouhý, má slušný a zajímavý příběh, hodně postav, které potkáte, a i dobře navržené lokace, jeho problémem je, že se v něm až příliš opakují úkoly, které plníte. Po většinu času jen dostanete úkol, abyste vše vyčistili od nepřátel, což není zase tak těžké, když si vezmete, že mají docela slabou umělou inteligenci, takže pokud se vše naučíte, jen těžko budete mít nějaké výraznější problémy. Jednoduchosti jistě dopomáhá i fakt, že vás na mise doprovází umělá inteligence v podobě dalších bojovníků, které si můžete před misí složit podle potřeby. Jejich umělá inteligence je docela slušná a dokážou sem tam nějakého toho nepřítele sejmout nebo vám i pomoci, pokud je nejhůře.

Klasické mise oživují jen souboje s bossy, kteří toho vydrží o dost více, po lokacích už dokážou slušně prohnat, navíc na ně musíte vždy využívat trochu jinou taktiku a případně útočit i na jejich jednotlivé části těla. Souboje s těmito velkými protivníky jsou asi nejvíce zdařilou částí, a za každý budete rádi. Ani ty ale nezabrání tomu, že opakování neustále stejného typu misi po čase omrzí. Když už vývojáři na hře pracovali takovou dobu, mohli připravit něco atraktivnějšího a rozmanitějšího, a také měli. Mohli se třeba inspirovat u konkurenčních bojovek, a hlavně u Naruta. Je docela s podivem, že Naruto si udržuje pořád vysokou laťku, a to ho vydává stejný vydavatel. Když už se hra takto opakuje, jen těžko budete hledat motivaci pro opakované hraní, které se jinak nabízí kvůli hodnocení jednotlivých misí.

Každou bojovku, i když tady by se mohlo o zařazení docela diskutovat, protože nejde o klasického zástupce žánru, nejvíce charakterizují bojovníci, za které si můžete zahrát, a těch má Dragon Ball Z: Battle of Z opravdu hodně – několik desítek. Je tu samozřejmě nejoblíbenější Goku, ale nechybí ani další, které si postupně během hraní odemykáte, kteří udělají radost především fanouškům předlohy a předchozích dílů. Vypisovat je zde nebudu, ale musím zmínit, že všichni bojovníci se řadí do čtyř tříd, jako třeba v akčních multiplayerových hrách, což je v sérii novinka, ale na hraní moc velký vliv nemá, alespoň jsem si ničeho výrazného nevšiml. Také je docela škoda, že kromě vzhledu se moc od sebe neliší, takže prakticky je ve výsledku jedno, jakého si zvolíte, a to je u bojovky pochopitelně problém. Také mi docela vadilo, že ne pro každou misi jde využít ten a ten bojovník, takže jsem si musel sem tam poskládat novou partu.

Ačkoliv je tu postav docela dost, vývojáři celkem selhali v tom nejdůležitějším, a to v bojovém systému, který je oproti předchůdcům značně jednodušší, nemá takový lesk a na konkurenci ztrácí. Většinou tak postačí dva útoky – na krátkou nebo delší vzdálenost, plus několik speciálních komb, více jich stejně postavy nemají. Takto jednoduchý systém boje má tu nevýhodu, že se rychle okouká a po několika misích přestane být zajímavý, vše sklouzne do rutiny a zábava se začne vytrácet. To je docela škoda, že zrovna tady vývojáři celkem nečekaně selhali. Hratelnosti jistě nepomáhá ani poněkud zmatená kamera, která kolikrát pořádně pozlobí.

Jak budete hrát a postupovat příběhem, odemknou se vám ještě další dva režimy. Tím prvním je kooperace, druhým Battle, což je prostě klasický multiplayer. Nejprve se podívám na ten druhý, který nejvíce zklame v tom, že nabízí pouze online vyblbnutí, pokud si chcete jen tak zabojovat s kamarádem offline na jedné televizi, máte prostě smůlu, což je docela nepochopitelné rozhodnutí, zvláště u bojovky. Absence offline by možná nevadila, pokud by online fungoval bez problémů, ale i zde čeká celkem nepříjemné překvapení. Ačkoliv hra na online sází, téměř všechny hry, které jsem mohl hrát, nepříjemně lagovaly, odezva byla hrozná, a to samozřejmě u bojovky je problém přímo kolosálních rozměrů. I pro špatnou odezvu se vývojáři sérií jako Tekken online režimu báli, a zde je vidět, proč. Pak nás ani nemusí zajímat, že online je navržen pro osm hráčů v jedné aréně, a obsahuje čtyři celkem zajímavé režimy - Normal Battle, Score Battle, Battle Royal a Dragon Ball Grab. Online bude potřebovat hodně doladit, zatím je zážitek hodně rozporuplný. Vše alespoň trochu zachraňuje novinka v podobě kooperativního režimu, v němž můžete plnit vybrané mise s dalšími třemi kamarády nebo náhodnými hráči z celého světa. Na chvilku kooperativní režim zabaví, je to celkem zábava, ale ve výsledku se také nejedná o něco extra dobrého a propracovaného.

Vývojáři se u Dragon Ball Z: Battle of Z rozhodli pro osvědčenou cel-shaded grafiku, na které stavěly už předchozí díly, a samozřejmě tímto rozhodnutím se přiblížili manga/anime předloze, z níž hra vychází. Grafika ačkoliv netlačí konzole až na jejich limity, je pěkná, má spoustu detailů a krásných efektů, které si jistě budete užívat, a potěší naprosto každého. Jen sem tam se objeví nějaká ta horší textura, ale ta se dá ve výsledku odpustit, protože celkový dojem je velmi dobrý. Daleko důležitější je u bojovky framerate, a ten u Dragon Ball Z: Battle of Z neklesá, je stabilní a nezaznamenal jsem problémy ani v těch největších vřavách. Tady si vývojáři zaslouží uznání, ale za co by zasloužili nasekat, je hudební doprovod. Vývojáři vsadili na zcela nové melodie, které se ovšem k celkovému pojetí moc nehodí a duch anime předlohy se tu tak hodně vytrácí. Nová hudba nedokáže navodit takovou atmosféru, jakou bych si nejen já, ale také fanoušci představovali.

Značka Dragon Ball na konzolích v posledních letech tak trochu přešlapovala a třeba na Naruta kvalitativně značně ztrácela. Novinka Battle of Z měla být jakýmsi návratem na výsluní, ale vývojáři nás ve výsledku docela dost zklamali. Hlavní část je sice dlouhá, má slušný příběh a hodně pro fanoušky známých postav, ale dojíždí především na jednotvárnosti a příliš jednoduchém bojovém systému, který nemůže uspokojit naprosto nikoho. Zklamáním je jistě i absence offline režimu pro více hráčů a nepotěší ani technické problémy v online režimu. Fanoušci si asi Battle of Z neodpustí, ale ostatní by se měli porozhlédnout raději jinde.