Toho bohdá nebude, aby byli lidé pro jednou ušetřeni vyhlazení! Když už se zdá, že jste vymýtili arcidémona i se vším zlem, které s sebou přitáhl na povrch, a zasloužený odpočinek vás nemine, přijde někdo jiný, kdo vás vyvede z omylu. Ten někdo jste vy, hlavní hrdina Dragon Age 2, kterého čeká strastiplná cesta, kterou by určitá sekta lidí označila jako očistec. Začátek hry je spjat s vesničkou Lothering a jejím vyhlazením hordou Darkspawnů, což je událost, na kterou si hráči prvního dílu velice dobře pamatují. Dá se říci, že přežila jen hrstka lidí, mezi kterými jste i vy a vaše rodina, která posléze nachází útočiště v městečku Kirkwall, kde začíná vaše opravdové putování. Začínáte jako žoldák, který si musí na živobytí vydělat špinavou prací, takže nejdete daleko pro vloupačku, nebo vraždu na objednávku. Jen kdyby to svědomí tak netížilo…

Postupem času se dostáváte i k lukrativnějším nabídkám, s čímž zároveň stoupá vaše reputace v určitých společenských kruzích. Nyní je čas zastavit! Ačkoliv se Dragon Age 2 řadí do říše akčních RPG, po stránce příběhu se jedná o čistokrevné RPG, které staví na osvědčené manipulaci s morálními hodnotami hráče. V případě her od BioWare se totiž vy sami stáváte strůjcem svého štěstí, a vy sami si určujete, kterým směrem se bude váš osud rozpínat, ačkoliv si nikdy nemůžete být jisti jeho temnými zákoutími. Příběh druhého „dračího věku“ je kombinací mnoha strastí a radostí, spočívajících v rodinných patáliích, osobních a politických rozhodnutí, ale také rozhodnutí, které se týkají vašeho bezprostředního okolí. Dá se říci, že existuje na desítky možných způsobů, jak hru projet pokaždé trošku odlišným způsobem. Nikdy si totiž nemůžete být jisti, jak vaše volba ovlivní budoucnost nejen vás, ale také celého života v Kirkwallu. Do města jste nepřijeli jen vy a další stovky přeživších, ale také ztroskotanci Qunarijského původu, kteří jsou známi svou válečnickou povahou. Je to skutečný problém, jehož řešení je trnem v oku všem místním aristokratům, nebo je to něco jiného? Ve světě intrik si nemůžete být jistí ničím.

Děj hry je koncipován jako spirálovité letokruhy v kmeni stromu, stáčející se do jednoho pomyslného středu v mnoha vrstvách. Hlavní dějové události mají většinou několik pevných řešení, které jsou ale doprovázeny desítkami doprovodných efektů. Když pomůžete člověku, který byl mylně označen jako zloděj, tak vám později možná pomůže. Možná to bude ale opačně - napadne vás! Příkladem budiž quest, ve kterém máte pomoci mágům, kteří jsou v hledáčku templářů. Když se nakloníte na stranu renegátských čarodějů, později vám pomohou v nepříliš příznivé situaci. Pokud ale během dialogu projevíte větší aroganci, může pomoc přijít trošku jiným směrem. Cítíte tu variabilitu? Podobný systém lze aplikovat na téměř každý z úkolů, přičemž by bylo jednodušší spočítat ty, které lze odehrát pouze jedním jediným způsobem. Ať už chcete Dragon Age 2 vytknout cokoliv, příběh, jeho variabilita a vyprávění je jedna z věcí, která by měla uniknout vašemu šedému zákalu. Ve světě dnešních videoher popravdě naleznete jen málo takto komplexních a intenzivních vyprávění. Ať už se BioWare řítí směrem, který není pro celou hráčskou společnost úplně optimální, v tomto ohledu budou mít vždy navrch díky svému osobitému stylu tvorby videoher.

S tím také souvisí změna systému rozhovorů, které nyní připomínají Mass Effect více, než kdykoliv předtím. Zmizela kontextová nabídka jednotlivých témat k hovoru, která byla nahrazena systémem několika verzí odpovědí na určitý předmět. V majoritním počtu odpovědí jde o jednoduché rozdělení na pozitivní, neutrální a negativní reakce, které jsou v některých případech doprovázeny doplňujícími otázkami a sekundárními ortely. S čímž také zmizela jistá výpravná část pro ty hráče, kteří se ukájejí nad každým detailem historie Thedasu a také pro ty, kteří jsou schopni vládnout hadím jazykem. Zároveň se ale hra zdá o něco více svěží a dynamičtější, za což mohou nejen revidované „kecavé“ části. Pravdou je, že právě mluvící pasáže nejvíce ovlivňují chod hry, což je jeden z kritických faktorů pro ty hráče, kteří nevládnou cizím jazykem. Přesto ve hře hrají největší roli osobní sympatie, které chováte k té, či oné straně. Naopak, je mnohem jednodušší odhadnout úmysly ostatních z nasbíraných dat, což není tak úplně případ předchozího dílu. Nicméně, takováto změna je jedním z těch kroků, který možná nebyl tak úplně nutný. Ke stávajícímu konceptu hry ovšem sedí skvěle, ačkoliv je velká spousta rozhovorů dosti monotematických, zvláště jedná-li se o questy, jejichž náplň se objevuje častěji. Typicky jsou to například únosy bohatých dítek – vypadá to, že v Kirkwallu má polovina obyvatelstva živnostenský list s podnikatelským záměrem v oboru únosů a krvavé magie.

Přesto jsou úkoly (a že jich je!) obecně různorodé svým tématem a doprovodným povídáním, což platí i pro ty sekundární z nich. Vývojáři se poučili z předchozího putování a dá se říci, že velká část z úkolů, na které narazíte, je podepřena alespoň krátkým příběhem a historií. Vše má nějaký důvod a vyvrcholení některých questů je překvapující. Jenomže zde přichází na řadu akce. Nejde o použitý bojový systém, nýbrž o obecné zakomponování akce do úkolů a příběhu jako takového. Popravdě, onen bojový systém je jedna z těch nejpozitivnějších změn, která mohla Dragon Age potkat. Problém je ten, že jste neustále v obklopení hord nepřátel, na čemž by nebylo nic tak hrozného, kdyby nebyly některé střety příliš nelogické. Demonstrujme na příkladu – Kapitán stráží vaši družinu požádá o pomoc, ohledně hledání lupiče, který obírá místní obyvatelstvo v chudinské čtvrti. Jakmile jej vystopujete, vyvalí se na vás vlna žoldáků, jejichž vykydlením dosáhnete jen toho, že se z okolních budov začnou rojit další pěšáci s kadencí rozhněvaných vos. Ačkoliv jsou samotné potyčky vcelku zábavné a vitální (zejména v kontrastu se skřípajícím Origins), ne vždy se nesou v souladu s konceptem jednotlivých úloh a samotné hry.

Jistému stereotypu nepomáhají ani lokace, do kterých je hra situována. Po celou dobu hraní se totiž pohybujete pouze po Kirkwallu a několika málo přilehlých lokacích v přírodě kolem. Co naplat, Město řetězů, jak je Kirkwall označován, je velice příjemně řešeno, jelikož člověk vídá všechny vrstvy lidí, na které se, defacto, řadí i dnešní společnost. Stejně jako v Hollywoodu, i v Dragon Age 2 klesáte směrem vzhůru, tudíž začínáte žít jako spodina v Lowtownu, chudinské čtvrti, v níž se hemží žoldáci, překupníci a havěť všeho druhu. Sluncem prozářené uličky místních pískovcových domů přímo vybízejí k nekalostem, přičemž lze místní přístav považovat za jejich centrum. Zanedlouho se podíváte i do čtvrti Hightown, která je domovem pro ty bohatší a tím pádem šťastnější obyvatele Kirkwallu, mezi nimiž se najdou i otrokáři a šlechtici. Právě Hightown je velice příjemně designován, přesto se nevyhnete hořké pachuti po několika hodinách hraní. Ačkoliv se jen zřídka vrátíte do předchozích dílčích lokací (jeskyně atd.), pakliže tedy sami nechcete, neustále jste doprovázeni monolitickou podobou interiérů, v nichž dojde na nože. Jeskyně, dungeony… vše se podobá sobě navzájem, přičemž se po letech strávených ve městě a vykonávání dobra a zla budete vracet do několika přednastavených archetypů dungeonů. Sice s jiným posláním, ale ve většině případů stejným průběhem. Dále se sluší dodat, že Kirkwall jako takový má dvě podoby. Přes den se po ulicích prochází spousta lidí, obchodníci nabízejí svůj chléb vycpaný kameny a žebráci prosí o jeden bronzák na každém rohu. V noci, když si děcka hrají na doktory a rodiče na… ehm, rodiče, do ulic vyrážejí překupníci a všelijaká havěť, ohrožující neposkvrněné obyvatelstvo. Však to znáte z vašeho okolí, kdy se ulice po nocích plní existencemi, které jsou normálně odkázány na život v kanálech. A rozdíl? Žádný, pouze nové kontakty a občasné bitky i na hlavní třídě.

Chcete znát důvod, proč si budete souboje užívat i přes jejich ubíjející množství a rozpolcenost? Ano, jsou krvavé, tak krvavé, že jen zřídka kdy před vámi zůstane ležet tělo vcelku. To ale není ten pravý důvod. Někdo by tím důvodem mohl nazvat „konzolovitost“, což není tak úplně správně. Řekněme, že je to dynamika hry a její tempo. Akce totiž částečně najela na koleje button-masher akcí, takže vaše postava už nadále neútočí automaticky po zvolení patřičného příkazu, ale o vše se musíte postarat ručně. Speciální schopnosti máte neustále pod palcem vy, přičemž ovládaná postava nikdy nebude dělat to, co zrovna nechcete. Akce je tak mnohem živější, ačkoliv stále v mnoha ohledech ohraničená, a v chumlu mnohdy připomíná Dynasty Warriors s ukotvenými koutky očí. Hra běží mnohem hladčeji, než Origins. Hráč změnu ocení až tehdy, když už má něco odehráno z předchozího dílu, v němž souboje mnohdy opravdu skřípaly. Hráč nyní navíc využije i mnohem více schopností z vývojového stromu.

Říká se totiž, že na počátku byl bůh… bůh, vejce, kuře, sezamová bulka a křupavá křidýlka. Při tvorbě postavy máte k dispozici tři základní třídy povolání. Každá z nich se zaměřuje na jiný druh hraní, přičemž dokonce i výběr třídy ovlivňuje průběh hry! Zdatný Warrior je předem určen k těm nejdrtivějším střetům, jelikož by měl vždy stát na zteči. Rogueové jsou plíživci, kteří rádi útočí ze zálohy, z čehož také nejvíce těží. Mágové jsou v případě Dragon Age 2 velice silnou třídou, která je esencí každé party. Občas se zdá, že je až moc silná, ale zranitelná zároveň. I ten nejsilnější jedinec, otužující se s ledními medvědy, nemá šanci na přežití, když se nebude pravidelně zdokonalovat ve svém řemesle. Vrah zabije člověka, člověk zemře, vrah okrade mrtvého, kapsy si napakuje, vy najdete vraha, vrah se bude bránit, vrah zemře, vy získáte zkušenosti a odměnu = žijete šťastně až do smrti. S každým levelem získáte jeden bod, který lze investovat do jedné z mnoha specializací, přičemž už není nadále nutné stoupat v každém povolání postupně. Tím pádem lze z charakteru vytěžit maximum i s minimem. Navíc máte opět možnost nastavení maker, kdy každý z AI kolegů může bez vašeho zásahu reagovat na rozdílné situace. To je tak, když je velká žízeň a málo peněz.

Což ovšem není tak úplně potřeba, jelikož se hra přiblížila i občasným a méně zkušeným hráčům RPG, potažmo mainstreamu. Mluvíme hlavně o obtížnosti, která je přístupná absolutně všem, nehledě na její stupeň. Jedinou opravdovou změnu uvidíte v počtu životů vaší opozice a jejich nepatrně větší síle. Na čemž padá i systém taktik a výše zmíněného ladění maker. Hrou projedete jako šíp stehnem, a kromě několika málo míst, vám nebude dělat problém téměř žádný střet, pakliže máte postavy pravidelně udržované. Vy sami jste v tuto chvíli soudci. Hráč je navíc neustále zaplavován novými předměty, looty, které lze navěsit na postavy, jako oděvní panáky. Potíž je ta, že máte k dispozici spousty lákavých zbraní a brnění, ale minimum peněz k rozházení. Když se to vezme kolem a kolem, tak celou hru jen střádáte peníze, abyste měli kde bydlet a v čem chodit. Přesto se hra zdá až příliš lineární i přes svůj charakter. Čeká vás sice minimálně 30 hodin lineárního, ale zároveň zábavného hraní.

Co naplat, že vaše hlavní postava konečně také získala hlas, když jsou ostatní členové družiny vskutku originálními jednotkami mezi stovkou bezejmenných a bezduchých obyvatel Kirkwallu. Například takový Varric, sarkastický a pohodový trpaslík, vyprávějící celý příběh, je jednou z nejlépe dabovaných a vystižených postav celého Dragon Age univerza. Které samozřejmě není tak rozsáhlé, jak pravděpodobně bude. Dá se říci, že každý z vašich přátel reprezentuje určitý typ charakteru, se kterým můžete a nemusíte souhlasit. Například Aveline, radikální kapitánka stráží a typický zastánce dobra, si bude jen stěží rozumět s někým, kdo se paktuje s podsvětím. O to více jsou jednotlivé propasti mezi přáteli vidět, když jste pohromadě. Zatímco někdo s vaším hodnocením souhlasí, druhý vás za něj zavrhne. Naštěstí má negativní i pozitivní vliv určité výsledky v podobě pasivních bonusů pro jednotlivce, či celou družinu. Jenže i skálopevné přátelství se může zpřetrhat – jak již bylo řečeno, stačí jedno špatné rozhodnutí a poštvete proti sobě i člověka, se kterým jste ještě včera večer spali na jedné peci. Ano, i to je možné. V tom horším případě na některého ze společníků ani nenarazíte, což se samozřejmě odvíjí od toho, jak pozorně nasloucháte okolí a s jakou důsledností plníte úkoly.

Velký pokrok hra učinila i v oblasti grafiky, zvuků a celkového odladění, což lze považovat za menší zázrak, zejména tedy v případě našich konzolových verzí. Kvalita textur a modelů je sice stále někde na úrovni nižšího standardu, ale celkově se velice hezky dívá na žijící město a místní přírodu. Velký krok pak urazily modely obličejů a animace mimiky. Až na občasné škobrtnutí jede hra opravdu plynule, což z ní dělá o něco hratelnější kus i po stránce formální. Zamrzání a kolísání snímkovací frekvence byly jedněmi z hlavních neduhů Origins. Přesto lze jen stěží uvěřit, že vývojáři nevytěžili z celého potenciálu hry mnohem více. Rozsáhlé, příběhově atmosférické RPG s promyšlenou historií, si přímo zasluhuje velký svět. Místo toho neustále pendlujete mezi několika hlavními částmi města, elfským kempem a dílčími dungeony. Ve hře se tak cítíte mnohem stísněnější, než doopravdy jste.

Hodnotit Dragon Age 2, je menším osobním peklem pro každého hráče. Na jedné straně stojí perfektní příběhová složka, opírající se o spousty zajímavých questů a osobitých postav… a na straně druhé je to možná až přílišná linearita a neustálý pocit stísněnosti a nevyužitého potenciálu. Záměr vývojářů ovšem funguje. Hra je na první pohled možná o něco komplexnější, což má za následek i ucelenější vnímání příběhu, ale jeho výplň potřebuje ještě posílit. Tragikomické putování několika ztracených duší, jejich vnitřních konfliktů zkrátka nikdy nezklame. Pokud jde o interakci s prostředím a následky vašich rozhodnutí, pravděpodobně nenajdete titul, který by byl takto charizmatický. Aktivní hratelnostní prvky - typicky akce - ovšem pomalu ale jistě kloužou směrem dolů. Dragon Age 2 je dobrý titul. Dobrý, pokud jste mu schopni věnovat trošku hlubší vnímání a rozsáhlejší část vašich mozkových hemisfér. Jak se říká, krása leží v srdci. Jen se k tomu srdci musíte nožem prodrat tou tvrdou a hrubou pokožkou.