Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Hry ze série Diablo se odehrávaly v nesmírně zajímavém světě Sanctuary, přičemž ale vyprávěly vždy spíše klasické a ne tolik propracované příběhy o souboji dobra se zlem. Zápletka byla vždy prakticky jen záminkou k tomu, aby hráč popadl zbraně nebo se naučil magii a rozpoutal obrovskou genocidu démonů, zombií a dalších nestvůr a jejich pánů. Příběh vždy byl na vedlejší koleji. V Diablo IV se ale vývojáři rozhodli připravit něco daleko zajímavějšího a propracovanějšího, co bude hráče přímo motivovat, aby pokračoval v hraní a těšil se, jak vše nakonec dopadne. A tuto pro sérii docela velkou změnu, ne jedinou, nutno podotknout, rozhodně vítám.

Když vývojáři z Blizzardu před několika lety hru Diablo IV oznámili, prozradili, že její hlavní hvězdou bude tentokrát démonka Lilith, dcera jednoho z dřívějších velkých padouchů Mephista. Lilith do univerza krásně zapadá, dokonce bych řekl, že je nejvýraznějším a nejlépe napsaným padouchem, jakého kdy série měla. Navíc její motivy nejsou tak jednoznačné, protože není poháněna pouze touhou po ničení, a v mnohém ji dokáže hráč chápat. I když některé její praktiky jsou přesně tou věcí, kvůli nimž se ji vydává hlavní hrdina porazit. Každopádně Lilith už měla dost věčného konfliktu mezi anděly a démony, a tak se rozhodla s andělem Inariusem za pomocí magického worldstonu vytvořit svět Sanctuary. Je proto považována za jeho matku, která ho chce za každou cenu ochraňovat, a i proto je přivedena zpět. Příběh dvou bývalých milenců, kteří si jdou nyní po krku a mají odlišné motivace, se mi hodně líbil, je správně temný, napínavý a dokáže udržet po celou dobu hraní. Jde rozhodně o zatím nejlepší a nejpropracovanější příběh, jaký kdy vývojáři v sérii Diablo vyprávěli, navíc mu pomáhá i fantastická prezentace, strhující momenty a řada nostalgických pomrknutí na minulost, z čehož budou mít fanoušci obrovskou radost. 

Vývojáři měli očividně na hru daleko větší rozpočet než v minulosti, takže si mohli dovolit doprovodit kampaň velkým množstvím ingame filmečků, které se do hry krásně hodí a pomáhají vyprávět dobře napsaný, emotivní a hlavně zajímavý příběh. Nechybí ale samozřejmě ani několik doslova famózních CGI filmečků, u nich spadne brada až na zem. Hlavně ten před samotným finále je dle mého jeden z nejlepších, jaký kdy studio Blizzard do nějaké své hry udělalo, pokud ne vůbec ten nejlepší. A že tu konkurence je obrovská. Líbí se mi rovněž, že ve filmečcích dostávají dost prostoru i vedlejší postavy, které jsou tak daleko propracovanější, ale i lépe napsané, a následně, když se nějaké něco stane, na hráče to má velký dopad. To je něco, co mi třeba v minulosti u série Diablo chybělo, ale ono je vše vůbec takové větší, lepší a velkolepější.

Diablo IV nabízí na startu hned pět naprosto odlišných tříd postav s unikátními herními styly a schopnostmi. U každé je možné si vybrat mužskou nebo ženskou verzi, kterou jde ještě vizuálně upravit skrze jednoduchý editor. To je určitě fajn, zvláště když je hlavní hrdina více zapojen do samotného příběhu a není jen jako v minulosti pouhým pozorovatelem událostí. Já si na první hraní vybral Barbara, který je v rámci série velkou stálicí a je spíše tankem, ovládající velké těžké zbraně, ale má i několik hodně silných speciálních útoků na delší vzdálenost a skrze pokřiky si umí dávat i silné buffy, které navíc pomáhají i ostatním hráčům v týmu. Druhou třídou je Kouzelník, jenž útočí ničivými elementárními útoky a dokáže tak zmrazovat protivníky nebo na ně sesílat meteority. Hodně se mi líbí Necromancer, který je moji druhou rozehranou postavou, jenž si umí jako v předchozích dílech vyvolat armádu kostlivců a dalších příšer. Navíc je umí podporovat třeba vytvoření velkého jedového mraku, který sžírá vše živé. Druid se zase umí proměnit v medvěda nebo vlkodlaka a využívá sílu přírody. No a Rogue je mrštný a rychlý, a umí mistrně ovládat luk, ale také mu nedělá problém nastražování různých pastí. Oproti betě vývojáři jednotlivé třídy více vyladili a třeba Necromancer už není tak přehnaně silný, a po prvním nerfu už ani Barbar s Whirlwindem, ačkoliv stále jde o nejsilnější postavu hry. Každá třída je ale ve výsledku silná a zajímavá, a hlavně za všechny je radost hrát.

Předchozí dva díly Diabla byly rozděleny do samostatných kapitol, kdy každá nabídla unikátní prostředí. Tuhle strukturu se rozhodli vývojáři v Diablo IV opustit a místo ní přichystali jeden obrovský svět, který je možné prozkoumávat, jako je to v konkurenčních moderních hrách s otevřenými světy. Jde o dost velkou novinku, která vnáší do série svěží vítr a něco neokoukaného a nového, navíc se mi líbí, že mapa je opravdu hodně rozmanitá. Neměl jsem proto pocit, že bych přešlapoval na místě, neustále jsem se pohyboval v unikátních lokacích. Na začátku se budete pohybovat po loukách a stepích, ale později se dostanete do zatuchlých jedovatých bažin, budete prozkoumávat zasněžené vrcholky ho, přežívat na rozpálených pouštích a nechybí ani oázy a další místa. Na rozmanitost prostředí si rozhodně stěžovat nemohu, stejně jako nádherný a jedinečný design světa, který má i díky výbornému hudebnímu doprovodu parádní atmosféru. Ocenil jsem rovněž kolikrát i nádherné scenérie, nad nimiž se tají dech.

Protože je mapa obrovská, cestovat po ní po svých by zabralo hodně času, ačkoliv z předchozích dílů se vracejí oblíbené teleportační body. Novinkou je možnost vlastnit koně a cestovat na jeho sedle, čímž se průzkum i přesun značně urychlí, navíc i z koně je možné efektně seskočit na protivníky a uštědřit jim pořádné poškození. Jediné, co bych trochu vytkl, je skutečnost, že kůň není přístupný od začátku, ale až zhruba poloviny příběhové kampaně. Co ovšem oceňuji, je, že když jsem si koně s první postavou odemkl, mohl jsem ho hned používat s další, nemusel jsem zase čekat.

Diablo IV se snaží neustále navodit pocit, že nejste ve světě sami, ale jste jen jeden z mnoha dobrodruhů, kteří bojují se zlem. Ve městech i po světě proto potkáváte náhodné cizí hráče, kterým můžete třeba pomoc v boji, případně při plnění eventu, jako je tomu třeba u Destiny. Ostatně z této hry přijali vývojáři i několik dalších prvků a fungují tu více než dobře. Na začátku jsem si ovšem říkal, jestli takto propojené světy nebudou problém, hlavně když mi ostatní hráči budou zabíjet nepřátele, a to i třeba menší bossy. Naštěstí tomu tak není. Jsou jen omezená místa, kde je možné ostatní hráče potkat, navíc když zabijí nějakou silnější potvoru, ta se záhy znovu respawnuje. Svět tedy neustále žije svým vlastním životem, nepřátelé v něm umírají a znovu se objevují.

Velký rozmanitý svět lákající k průzkumu by byl prakticky k ničemu, pokud by se ho vývojářům nepodařilo naplnit kvalitním a hlavně zábavným obsahem. To ale není případ čtvrtého Diabla. Už příběhová kampaň je přímo strhující a dokáže udržet hráče klidně po 20 hodin. Tento čas platí pouze v momentě, pokud se rozhodnete plnit pouze hlavní linku a vše ostatní budete ignorovat, což by ale ve výsledku byla docela škoda. Diablo IV určitě není hrou, kterou by bylo dobré speedrunovat. Je lepší se v ní pomalu rozkoukat, plnit další vyskakující aktivity, tutoriály, odemykající postupně další prvky a mechaniky hry, i vedlejší úkoly, případně se podívat i do nějakého toho dungeonu. Já jsem se snažil co nejdříve dohrát příběh, ačkoliv jsem vedlejší úkoly také dělal, ale mám docela dost kamarádů, kteří se zapomněli v první lokaci a vyzobali v ní naprosto vše, no a pak měli už v první kapitole 40. a vyšší level. Diablo IV si tak každý může hrát po svém, nabízí svět, v němž je opravdu jednoduché se ztratit a v němž není nic nalajnováno, jako v jiných podobných hrách.

Musím se přiznat, že jsem byl od první minuty doslova šokován tím, jak bohatá hra Diablo IV je na obsah. Nabízí několik stovek vedlejších úkolů, kdy některé jsou jen ve stylu někam dojít, tam něco najít nebo pozabíjet, ale jsou i o něco propracovanější. Celkově jsem s jejich kvalitou spokojen a krásně doplňují hlavní linku, i třeba po příběhové stránce, a vůbec pomáhají dotvářet celý svět. Pak hra nabízí i několik stovek klasických dungeonů, v nichž je nutné splnit nějaký ten jednodušší úkol, spojený s likvidací nejrůznějších monster a dalších neřádů, aby bylo možné se postavit bossovi. U dungeonů se mi líbí, že jejich plnění má smysl, protože nepředstavují jen jednoduchý přísun XP bodů, ale jednotlivým postavám dávají různé aspekty. Stejně tak je to i se sochami hlavního padoucha, které když všechny najdete, dají vám bonusové bodíky. Do toho vývojáři připravili i velké množství náhodných eventů a dalších aktivit. Diablo IV je hra opravdu na desítky, možná stovky hodin.

A to jsem ještě nezmínil, že po dohrání už nyní nabízí docela robustní endgame obsah, abyste měli důvod se hnát za co nejlepším vybavením a skládat z něj mocné buildy. Když jsem dokončil příběhovou část na Tier II, bylo mi sděleno, že musím dosáhnout na 50. level a pokusit se získat co nejlepší vybavení, abych zdolal speciální dungeon a odemkl si další Tier s ještě těžšími protivníky, ale zase o něco lepším lootem (Tiery jsou zatím čtyři). To se mi nakonec povedlo a musím říci, že od Tieru III s partou kamarádů zábava ještě znatelně stoupla, protože najednou je třeba nutné řešit buildy postav. Nehledě tedy na to, že se po dohrání příběhu odemknou speciální PvP zóny, kde je sice lepší loot, ale zase je tu riziko, že vás někdo přepadne, ale nechybí ani endgame eventy, speciální časově omezené aktivity Whispers of the Dead nebo Nightmare dungeony, které přidávají standardním ještě další modifikátory ztěžující průchod.

Nightmare dungeon si můžete vytvořit z každého normálního, pokud k tomu máte vyrobenou příslušnou desku. Já s kolegy třeba do jednoho vložil obtížnost Tier 8, což zapříčinilo, že nepřátelé byli nejen silnější na o dost vyšším levelu, ale po celou dobu nás honila po dungeonu i elektrická věž, takže jsme se nemohli ani na moment zastavit a vydechnout. U dungeonů jsem si nejednou řekl, že je docela škoda, že nemají matchmaking, jako je tomu třeba u striků v Destiny. Hraní v kooperaci je totiž daleko zábavnější a podobné aktivitě by určitě možnost hraní s ostatními náhodnými hráči prospěla. Ostatně, když už je možné hráče potkat ve světě a městech, nevidím důvod, aby nebylo možné se s nimi spojit na dungeony. Každopádně už nyní Diablo IV nabízí bohatý a zábavný endgame obsah, který budou navíc vývojáři v následujících měsících a letech neustále rozšiřovat.

Svět Sanctuary je doslova přecpaný nejrůznějšími nepřáteli. Fanoušky předchozích dílů určitě potěší, že se řada druhů nepřátel, kteří charakterizují Diablo, vracejí. Ať už jde o Falleny, zombie, kostlivce, různé okultisty, vlkodlaky, nebo přerostlé pavouky. Nechybí ale ani zcela noví protivníci, kterým je nutné čelit. Druhů nepřátel je několik desítek, takže i v tomto odvedli vývojáři dobrou práci. Nehledě na to, že každý druh má nejen unikátní vzhled, ale rovněž několik verzí a i vlastní unikátní schopnosti a útoky. Když už jsem u nepřátel, docela mi během hraní vadilo, že ve hře není nějaký hezky zpracovaný bestiář. Snad ho vývojáři v budoucnu do hry zapracují.

Kromě velkého množství řadových nepřátel jsou vrcholem hry bossové, hlavně ti v rámci příběhové kampaně, patřící vůbec k tomu nejlepšímu, co série Diablo doposud nabídla. Souboje s nimi jsou napínavé do posledního seku, navíc jsou nápadité a design všech bossů je fantastický. Nechci zbytečně moc spoilerovat, ale líbí se mi, že i zde vývojáři přivádějí zpět některé bossy z minulosti a střety s nimi jsou ještě lepší, nehledě na nostalgii, kterou přináší. Já jsem si střety se všemi bossy v rámci kampaně moc užil, a to samé se dá vlastně říci i o většině bossů, které potkáte ve vedlejších misích nebo třeba při dobývání pevností. Co se mi na soubojích s bossy líbí, je skutečnost, že mají několik fází, během nichž mění jako v Souls hrách svoje útoky a jsou postupně daleko silnější a tím i nebezpečnější. Pokud bych měl ale v tomto odstavci něco vytknout hře, jsou to bossové v dungeonech, kteří nejsou tak zajímaví a propracovaní, jako v dalších částech hry (většinou jde o obrovské pavouky, různé velké kostlivce a mnichy). Tady mají vývojáři ještě mezery do budoucna.

Jedním z důvodů, proč se pouštět na různé výpravy či do dungeonů, je samozřejmě jako u každé podobné hry loot. Ten padá v různé raritě ze zabitých nepřátel, ze splněných úkolů i truhel, přičemž i bez mikrotransakcí je možné získat nádherné zbraně i krásné sety. Daleko důležitější než vzhled je hlavně síla jednotlivého vybavení, stejně jako jeho různé perky, díky nimž je možné poskládat build, před nímž se budou třást i ti nejsilnější protivníci na Tieru IV (v něm jsem zatím skončil). Loot je ale jen jednou částí skládačky, protože pro na build mají vliv hodně skilly, které definují, jakou cestou se vůbec vydáte (u mého barbara je jasný Whirlwind, díky němuž to umí na bojišti pěkně roztočit), navíc plněním dungeonů nebo rozebíráním legendárních předmětů získáváte silné aspekty, které je možné následně vkládat do vybavení a dělat ho ještě silnějším. Nehledě na to, že po padesáté úrovni se odemkne Paragon systém s hodně košatými stromy s dalšími pasivními vlastnostmi i glyphy.

Hra má tedy hodně robustní a komplexní systém, jak si vyladit build podle svých představ, až se v něm může naprostý začátečník ztrácet. Hlavně než pochopí, jak vše vlastně funguje a že jde poskládat správný build je trochu magie, ale ve výsledku je to i docela velká zábava. Není nic hezčího, než když vidíte, jak každý narollovaný perky, získaný aspekt nebo lepší zbraň má obrovský vliv na to, jak následně rychle protivníci padají k zemi. Navíc už nyní existují různé návody a rady od komunity. Já osobně doporučuji třeba web maxroll, který by měl mít po ruce každý hráč. Ten se stavění silných buildů pomůže. Co bych přímo hře ovšem vytkl, je nemožnost si zatím buildy ukládat, mít jich třeba hned několik a mezi nimi přepínat. Mít uložený build, k němuž by se šlo kdykoliv vrátit, a do toho zkoušet jiné cesty, by přineslo více experimentování a zábavy. Snad to i vývojáři pochopí a časem se této funkce dočkáme. Ostatně v jiných hrách jako World of Warcraft nebo Destiny 2 funguje dobře.

Pamatuji si, že když vycházela hra Diablo III na konzolích, mnozí hráči byli nadšeni jednak z přítomné lokální kooperace, ale také skutečnosti, že nevyžaduje Battle.net účet jako PC verze a je možné ji hrát offline. Sám jsem byl mezi hráči, kteří offline hraní uvítali, ale bohužel se následně ukázalo, že toto rozhodnutí vedlo k tomu, že se objevilo hodně cheaterů. Ti si upravovali předměty a v endgamu kazili hraní ostatním hráčům, dokonce jim mohli nenávratně zničit postavy, do nichž investovali desítky nebo i stovky hodin. Blizzard proti cheaterům na konzolích dlouho bojoval, ale úplně se mu nepodařilo podvádění zamezit. I proto jsem nakonec rád, že Diablo IV i na konzolích vyžaduje Battle.net účet a konzole musí být tím pádem připojena k internetu a serverům Blizzardu. Dnes už tohle není moc velký problém, navíc tohle rozhodnutí vývojářů má i mnoho výhod. Veškeré vaše postavy se ukládají na servery Blizzardu, takže s nimi můžete hrát na jakékoliv platformě. Rozehrajete hru na konzoli Xbox Series X, můžete si ji následně vzít na PlayStation 5, ale i třeba PC dle toho, jakou zrovna budete preferovat platformu. Jsem rád, že tuto možnost live service hry stále častěji nabízí po vzoru Fortnite nebo Destiny. Další výhodou je od prvního dne přítomné cross-play hraní, takže je možné hrát s hráči v kooperaci napříč všemi platformami, zakládat s nimi velké klany a tak dále. Já sám jsem hrál na konzolích Xbox Series, ale mohl se spojit s Macharem, který hrál na PC, ale také s kolegou ze Zingu, jenž zase hrál na PlayStationu. Diablo IV je jedna velká komunita, která není rozdrobena na tři menší, jako tomu bylo v minulosti.  

Vývojáři z Blizzardu dlouho před vydáním zmiňovali, že launch hry Diablo IV je pouze začátkem, protože ji hodlají hojně podporovat po několik let skrze sezóny, jako tomu bylo u Diablo III. Sezóny přitom mají být naplněné bohatým obsahem, kterým vývojáři budou doplňovat příběh. Na upřesnění, co jednotlivé sezóny přinesou, si musíme ještě počkat, ale fanoušci by neměli být zklamaní. Už nyní navíc ale, že každá sezóna bude mít svůj Battle Pass, jako je tomu u jiných live service her, který bude mít tiery zdarma i placené. Battle Pass má obsahovat pouze kosmetické doplňky a další věci, které ale nemají ovlivňovat přímo hratelnost. Jako tomu je u mikrotransakcíh. Hra už nyní má otevřený obchod, kde je možné za reálné peníze kupovat různé sety brnění (jde o skiny) a další doplňky. Vzhledem ale k tomu, že sezónní obsah má být zdarma, chápu, že na něčem vývojáři vydělávat musí, a pokud mikrotransakce nezasahují přímo do hratelnosti, zase tak moc mi nevadí. Nehledě na to, že krásné sety brnění je možné získat hraním.

U třetího dílu mnohým hráčům vadilo, že má hodně barevnou vizuální stylizaci po vzoru World of Warcraft, takže se z něj vytratila ona temnost a atmosféra, která byla vlastní prvním dvěma dílům. Jsem moc rád, že u Diabla IV se vývojáři vracejí stylizací k temnému, realističtějšímu a surovému původu série, ale navíc je vizuální stránka opravdu pastvou pro oči. Po prostředí se spoustou nádherných a do detailu vymodelovaných objektů je radost se pohybovat, stejně tak po velkých městech, které jsou daleko živější. Krásně detailní jsou i hrdinové, veškerá řadová monstra i bossové, pochválit musím i výborné animace a nejrůznější oku lahodící efekty, ať už v prostředí, tak během soubojů. Na konzolích současné generace PlayStation 5 a Xbox Series X hra běží v dynamickém 4K rozlišení při maximálních detailech a skálopevných 60fps. Nesetkal jsem se s žádným záškubem, vše běží při té kráse naprosto hladce. Diablo IV jsem testoval i pár hodin na konzoli Xbox Series S, kde sice běží v nižším rozlišení a nemá tolik detailů, ale rozhodně špatně nevypadá. Navíc i na této konzoli běží stabilně v 60fps, a to i během těch nejnáročnějších endgame aktivit v kooperaci s dalšími hráči. Je vidět, že si vývojáři dali na konzolích hodně záležet na optimalizaci, a rozhodně se to vyplatilo. 

Na hře Diabla IV jsou na každém kroku vidět obrovské produkční hodnoty, které značně převyšují jakýkoliv předchozí díl a dost možná i jakoukoliv dosavadní hru Blizzardu. I proto má Diablo IV výborné ozvučení (efekty prostředí či skřeky různých monster). Velmi kvalitní je i dabing, ať už hlavních hrdinů nebo veškerých vedlejších postav, s nimiž jde komunikovat, nebo se ukážou během filmových sekvencí. No a samostatnou kapitolou je famózní soundtrack, jenž obsahuje řadu dobře známých hudebních motivů. Některé vývojáři nechali bez jakékoliv změny, což přidává i krásnou nostalgii, jiné upravili a samozřejmě nechybí ani velké množství nových krásných skladeb, do nichž je jednoduché se zaposlouchat a pomáhají dotvořit atmosféru během soubojů s bossy, při průzkumu rozlehlého světa či při sledování filmečků.

Diablo IV je strhující akční RPG hra, která si bere to nejlepší z předchozích dílů a přichází s celou řadou novinek a dobrých nápadů, které celou značku oživují a dělají ji lákavou nejen pro fanoušky, ale také naprosté nováčky. Mezi to nejlepší patří určitě výborný padouch a propracovanější příběh, ale také velký otevřený svět se spoustou biomů, nádherných scenérií a zábavných hlavně aktivit, které vydrží na stovky hodin. Do toho hra láká k vyzkoušení všech pěti tříd postav a skládání si silných buildů, s nimiž je následně hodně velká legrace likvidovat pekelné přisluhovače, ať v rámci kampaně či už nyní propracovaném endgamu. Moc se mi už nestává, že by mě nějaká hra natolik chytla, že bych na ni musel myslet i po vypnutí a těšil se, až ji znovu zapnu. Diablo IV ale takovou hrou je a věřím, že se u ní budete bavit stejně dobře, jako jsem se bavil já.