Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Hra Days Gone se odehrává ve světě, který před dvěma lety postihla velká globální katastrofa nevídaných rozměrů. Ta lidstvo prakticky zničila, několik miliard lidí zemřelo během prvních několika dnů a z měst se staly rozpadlé ruiny, které jen sem tam připomínají jejich zašlou slávu. Další stovky milionů lidí nyní běhá po světě jako zombiím podobné kreatury, které zajímá jen vůně čerstvého masa. Přežili bez větší úhony jen ti nejsilnější, kteří jsou nyní členy různých komunit s vlastním vyznáním a potřebami. Hlavním hrdinou hry je bývalý člen motorkářského gangu Deacon St. John z venkovského Oregonu, který má za sebou rozhodně zajímavou a ne zrovna šťastnou minulost. Když vypukla ona katastrofa, přišel během jednoho večera prakticky o všechno, ale hlavně o svoji životní lásku, Sarah Whitaker, botaničku ze Seattlu. Ta přijela do Oregonu, aby pro jednu velkou společnost zkoumala zdejší květiny, ale nedlouho poté potkala Deacona a její život se navždy změnil. O dva roky později je z Deacona námezdní lovec, který loví lidi i Hmyzáky pro odměny a snaží se v novém nebezpečném světě přežívat i se svým trochu bláznivým bratrem z gangu Boozerem. 

Rád bych vám řekl o příběhu více, ale cokoliv dalšího by byl obrovský spoiler, a tím bych vám zkazil následně zážitek z hraní, což samozřejmě nechci. Ačkoliv to totiž na začátku moc nevypadalo, Days Gone je hrou stavějící hodně na silném, emotivním a kvalitním příběhu v rámci žánru zombie a post-apokalyptických her, který je zajímavý, má řadu nečekaných zvratů, nejedno překvapení a několik kontroverzních a kolikrát dost drastických scén, skvěle vykreslující nastalou krutou situaci, v níž se svět bohužel nachází. Co mohu říci ale je, že vývojáři vám postupně odpoví na řadu důležitých otázek ohledně záhadného viru, jeho šíření a tak dále, ačkoliv je i vidět, že si budují velký prostor pro budoucnost. Tady se rozhodně nepočítá jen s jednou hrou. Vše důležité vám ale bude zodpovězeno už nyní, takže se nemusíte bát, že byste po dohrání měli v hlavě spoustu otázek. Velkou devízou jsou i dobře napsané postavy. Nejedná se jen o Deacona (ten nešetří hláškami a řadu situací i vtipně komentuje, takže jsem se kolikrát začal hlasitě smát), Sarah nebo Boozera, o nichž se během hraní dozvíte spoustu informací z jejich minulosti (občas vás bude čekat kapitola z minulosti), ale také o další, které následně potkáte v jednotlivých kempech a táborech. Určitě si k nim dokážete udělat silnou vazbu. Celkem jsem tímto byl i příjemně překvapen, že vývojáři ze studia Bend dokázali napsat takto kvalitní zápletku, která se v konkurenci jako The Last of Us, Resident Evil nebo Spider-man nemá za co stydět. 

Za zmínku ovšem nestojí jen příběh, ale rovněž svět rozdělený do pěti regionů, do něhož je hra zasazena. Vývojáři si rozhodli hru zasadit do svého domovského Oregonu, který moc dobře znají. A musím říci, že šlo o dobrou volbu, protože zatímco dnes jsme zvyklí na to, že post-apokalyptické hry či filmy i třeba se zombiemi vypadají všechny téměř stejně a nabízejí prostředí jako The Last of Us, to Days Gone má daleko originálnější prostředí, které působí svěžím dojmem. Oregon je zároveň hodně rozmanitý, takže se budete toulat po hustých lesích s vysokými stromy, ale také po skalnatém terénu a nechybí ani zasněžené lokace. Sem tam pak narazíte na menší vesničky, různé kempy s NPC postavami, ale další zajímavá místa, která se rozhodně vyplatí prozkoumávat. Kolikrát se navíc před vámi rozprostře nádherná scenérie, zasluhující si vytvoření fotky. 

Velkou devízou světa Days Gone je i skutečnost, že není statický, jako je tomu u mnoha jiných open world her. Neustále se totiž dynamicky mění denní doba i počasí, což utváří parádní atmosféru, ale má vliv i na hratelnost. Podle zmíněných parametrů se totiž chovají nejrůznější protivníci, takže postupně budete vědět, kdy se třeba častěji po světě pohybují Freakeři nebo lidští protivníci, případně kdy je dobrý nápad lézt do zdánlivě opuštěných jeskyní a prozkoumávat je. To ale pochopitelně není vše, co ovlivňuje svět Days Gone, protože sem tam po světě narazíte na různé náhodné eventy a další zajímavé situace, kdy třeba divoká zvěř začne bojovat s freakery či jinými frakcemi. Tyto situace jsou čistě náhodné a nikoliv tedy nascriptované. Pak je samozřejmě skvělé, že tyto situace můžete využívat ve svůj prospěch. Na druhou stranu jim svým chováním můžete i občas pomoci, protože není nic lepšího než třeba hordu Freakerů nalákat na kemp nepřátelského gangu, no a následně se dívat, jak dělá špinavou práci za vás.

A koho že ve světě potkáte? Samozřejmě to jsou zombiím podobní Freakeři (česky Hmyzáci). Tito pěšáci jsou od klasických zombií daleko rychlejší a nebezpečnější, ačkoliv mají také mrtvý mozek a zvířecí chování, navíc se potulují vždy v menších či větších skupinkách, takže si můžete být jisti, že kde je jeden, tam je minimálně několik dalších. V nejhorším případě narazíte na Hordu, což jsou desítky někdy i stovky jedinců, před nimiž je lepší utéci, hlavně v prvních několika desítkách hodin hry. Freakeři existují v několika druzích, mají mezi sebou i silnější jedince, případně narazíte na Pulce, což jsou bohužel nakažené děti. Je pochopitelně hodně kontroverzí zabíjet děti, z čehož nemá radost ani hlavní hrdina Deacon St. John, ale svět je krutý a buď on, nebo oni. Nebezpečí ale nepředstavují jen Freakeři, ale také Rippeři. To jsou lidi, kteří ovšem chtějí být jako Freakeři, proto je uctívají a zároveň nemají rádi hlavního hrdinu. Proč? Na obě otázky získáte odpověď během hraní. No a kapitolu samu pro sebe tvoří i různé gangy, tuláci a prostě lidští protivníci. Jejich umělá inteligence bohužel není moc dobrá, většinou jen stojí na místě a kryjí se, nějaká taktika či obkličování od nich nehrozí, takže nepředstavují větší výzvu jako Freakeři nebo Rippeři. To je trohu škoda. No a poslední tu jsou zvířata. Deacon si musí dát pozor před medvědy, vlky, pumami a nebezpečí může přijít i z nebe od nakažených vran. Ano, ani zvířecí říši se bohužel smrtící virus nevyhnul. Jak vidíte, proti Deaconovi a jeho kamarádům je celý svět a čeká ho tedy nebezpečí na každém kroku. Vývojáři tady rozhodně nelhali.

Nyní nastal čas, abych se trochu rozepsal o samotném Days Gone. Určitě víte, že se jedná o akční adventuru ze třetí osoby, která si bere řadu prvků z jiných oblíbených akčních her. Výsledkem je sice ne moc originální, ale zábavná dobrodružná survival hra, která fanoušky žánru rozhodně nezklame. Day Gone pochopitelně není tak rychlou akcí, jakou je třeba Uncharted, ale spíše je svým stylem podobá The Last of Us nebo posledním dílům Tomb Raidera, takže velký důraz se klade na survival prvky a opatrnější postup. Ostatně je na první pohled viditelné, že je hlavní hrdina tlačen do tiché likvidace nepřátel případně jejich obcházení, hlavně na začátku, kdy není nábojů dostatek a zároveň ani nemá potřebné vybavení. Stealth systém je zde základní, ale funguje spolehlivě a plně intuitivně, čemuž dopomáhá vyladěné ovládání i animace hlavního hrdiny, který se zbytečně o vše nezasekává a předchází se tak frustrujícím momentům. To oceníte hlavně v pasážích, během nichž je stealth vyžadován. 

Deacon může každopádně protivníky likvidovat velkým množstvím zbraní. K dispozici má velký arzenál palných zbraní, od pistolí po brokovnice, kuše s několika typy šípů, pušky, samopaly nebo kulomety. Ke slovu se dostanou i nejrůznější výbušniny v podobě C4, klasických granátů nebo molotovů. Pokud si zvolíte akčnější cestu, dobře funguje krycí systém a samotný gungplay je zábavný a dobře vyladěný, díky němuž prakticky cítíte každou vystřelenou kulku. Nepřátele přitom můžete likvidovat i množstvím zbraní na krátkou vzdálenost, které nacházíte po světě, ale následně získáváte i plánky, takže si je můžete za nalezený materiál vyrábět. Dalo by se tak říci, že střety s nepřáteli jsou rozmanité a vždy máte velkou volnost v tom, jak k nim přistoupit. Můžete zvolit tichou cestu, naběhnout na ně jako Rambo, případně si pomoci jinými způsoby. Je to jen na vás. V tom je ostatně kouzlo Days Gone. 

Jak možná víte, hlavnímu hrdinovi se nedoplňuje život, takže musíte neustále prozkoumávat svět a hledat nejen obvazy a materiál k výrobě lékárniček, ale také další důležité věci či náboje do zbraní. Průzkum světa je velmi důležitý a má tedy své opodstatnění. Výroba zbraní, lékárniček a dalších předmětů je pak maximálně jednoduchá. Ta se provádí skrze rychlé menu po stisknutím L1. Jako třeba ve Far Cry nebo Horizon Zero Dawn. Vývojáři tento jednoduchý a osvědčený systém převzali a funguje dobře i v Days Gone. Navíc zakomponovali dobře RPG prvky, které nepůsobí jako násilně naroubovány na základní kostru, ale působí naprosto přirozeně a obohacují samotnou hratelnost. Hlavní hrdina může po celém světě prohledávat stanice společnosti Nero a získávat speciální injekce, které mu zvýší zdraví, staminu i soustředění, k němuž se ještě dostanu. 

Zároveň za plnění úkolů, aktivit i zabíjení protivníků získáváte XPčka. Za každý level si následně můžete odemknout další vlastnost ve stromě dovedností. Ten je rozdělen na tři části. Můžete si zlepšovat schopnosti v soubojích na krátkou vzdálenost, ale i na dálku, případně přežívání. Dobře investované body se vždy projeví na vašem herním stylu. Rádi bojujete na krátkou vzdálenost? Pak je dobré investovat do tohoto stromu dovedností, protože když vás protivník chytne, můžete se mu vyvléci a zasadit rovnou smrtící úder. Rádi střílíte? Můžete získat možnost si na chvilku zpomalit čas a protivníkovi dát headshoot dříve, než se k vám přiblíží, na což potřebujete výše zmíněné soustředění. Dalo by se říci, že každá schopnost má své opodstatnění a není zbytečná. No a když si vše vylepšíte, z Deacona se rázem stává spíše lovec než lovná zvěř. Na levelování se mi líbí skutečnost, že nemusíte moc grindit. XPčka sice dostáváte za zabíjení, ale hlavní jsou mise, takže vám pak levely skáčou tak nějak automaticky a vývoj hlavního hrdiny jde ruku v ruce s vývojem příběhu. 

Svět Days Gone je obrovský, a aby bylo po něm jednoduché a hlavně rychlé se pohybovat, má hlavní hrdina Deacon neustále po ruce svoji motorku, která je vůbec to nejcennější, co má. Jízdní model v sobě kombinuje prvky simulace s arkádou, protože motorka se chová jinak v závislosti na terénu i počasí, na druhou stranu její ovládání je intuitivní a jednoduché, aby ho zvládl každý během pár minut. Jízdu na motorce jsem si po celou dobu hraní užíval, navíc musím říci, že je opravdu skvělým doplňkem a dokážete si k ní udělat vztah díky skutečnosti, že ji můžete postupně výkonnostně i kosmeticky vylepšovat. Je tak možné si vytvořit motorku dle svých představ a následně na ní jezdit po Oregonském venkovu. 

Bezstarostné ježdění to ale pochopitelně není, protože si musíte pořád dávat pozor jednak na benzín, protože ten hlavně bez vylepšení celkem rychle ubývá, ale také na stav poškození. Na začátku jsem se trochu bál, aby nešlo o něco, co spíše bude prudit, ale nakonec oprava motorky je díky častému nálezu součástek rychlá, no a benzín zase můžete jednoduše doplňovat díky kanystrům, které se nacházejí téměř všude, případně na benzínových pumpách či v kempech. Popravdě mi benzín došel jen jednou. Navíc, pokud je nějaká příběhová mise, kde třeba jedete po boku nějaké další postavy, je spotřeba benzínu vypnutá, což je dle mého dobré rozhodnutí. Oprava motorky a starání se o ní je tedy intuitivní a nijak neodlákává pozornost od toho hlavního.

Když začnete hrát, je celkem těžké se orientovat, co je přesně hlavní příběhová linka a co vedlejší aktivity. Vše co totiž plníte, má vlastní linku v seznamu úkolů, ať už jde o prosté čištění kempů od různých gangů, likvidaci hnízd freakerů, nahánění vrahů nebo úkoly pro šéfy jednotlivých kempů. Hra vás prakticky nabádá, abyste plnili vše. Na rozdíl od jiných open world her jako Assassin’s Creed nebo Far Cry jsem ale necítil, že bych se do něčeho musel dlouho přemlouvat. Vše jsem dělal tak nějak automaticky, ačkoliv vím, že tyto aktivity jsou naprosto klasické a postrádají nějakou větší originalitu nebo propracovanost. Vývojáři tady jeli trochu na jistotu. Naštěstí vše vynahrazují následně velké hlavní mise, které jsou hodně příběhové a trochu ve stylu The Last of Us. Jsou vždy takovým tím vyvrcholením a je lehké si je užívat, protože v nich nechybí spousta skvělých situací, nové informace o zdejším světě a sem tam i nějaký ten zvrat. 

Abych se ale ještě vrátil k těm vedlejším aktivitám, tak každá se rozhodně vyplatí plnit, protože za ně získáváte spoustu bonusů a nových věcí, ale třeba za čištění hnízd Freakerů je následně svět o něco málo bezpečnější, ale zároveň se tak odemkne i rychlé cestování. To rozhodně není k zahození. Za vše jste patřičně odměňováni, takže zdánlivě vypadající vedlejší aktivity neslouží jen do počtu nebo natáhnutí herního času. Ten navíc sám o sobě není špatný. Pokud budete chtít vidět vše, včetně úplně finálního šokujícího filmečku, nahrajete takových 50 hodin. Tím to ale pochopitelně v Days Gone ani náhodou nekončí. Ačkoliv vám hra několikrát řekne, že nebudete mít po zapnutí další mise přístup k dané oblasti, po dohrání hlavního příběhu se vám pochopitelně mapa celá odemkne. Nemusíte se bát, že byste o něco přišli tím, že budete chtít jet zrovna hlavní linku. Ve výsledku tak můžete v Days Gone nahrát i klidně 80-90 hodin, pokud budete chtít získat Platinovou trofej. 

Jak už jsem zmínil výše, během svého dobrodružství navštíví Deacon několik kempů s unikátními NPC postavami, které slouží jako takové bezpečné zóny. V každém kempu si můžete vylepšit či opravit motorku nebo doplnit benzín, ale také nakoupit lepší vybavení i doplnit zásoby. Kempy tedy hrají velmi důležitou roli, navíc jak pro ně plníte vedlejší úkoly, postupně si v nich dosahujete vyšší reputace a tím si odemykáte lepší vylepšení pro motorku nebo účinnější zbraně. Jako měnu používá kemp vlastní žetony, které získáváte jednoduše za plnění úkolů nebo za sbírání uší Freakerů či různých surovin, které následně směníte za žetony. Jen na začátku může být trochu problém skutečnost, že každý kemp má svoji vlastní měnu, takže došlo k situaci, kdy v jednom jsem neměl na opravu motorky, zatímco v druhém jsem nevěděl, za co mám vše utratit. Myslím si, že měna měla být jedna, pak by se vývojáři tomuto problému vyhnuli.

Velkou součástí end gamu, když už máte dostatečně kvalitní vybavení a třeba i vylepšeného hlavního hrdinu, je likvidace Hord, kterých je několik desítek. Jak už jsem zmínil výše, jde o souboje s mnohdy až stovkami Freakerů, kteří když vás spatří, tak se na vás hrnou překážka nepřekážka jako lavina, na což se samozřejmě musíte připravit. Vždy je důležité mít dostatečné množství nábojů, pořádně si samotný souboj promyslet a třeba i nastražit různé pasti, abyste měli větší šanci přežít. Souboje s Hordami jsou zábavné, napínavé do posledního výstřelu a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Days Gone nabízí.

Na Days Gone je vidět, že vývojáři ze SIE Bend Studio měli od Sony volné ruce. Je to vidět nejen na samotné hře, ale také technologii. Určitě víte, že řada studií pod Sony využívá svůj vlastní engine, případně technologie mezi sebou sdílí. V SIE Bend Studio se ale rozhodli, že využijí technologii, o níž toho hodně vědí, mají s ní velké zkušenosti a zároveň je jednoduché s ní pracovat. Nepřekvapí proto, že Days Gone využívá Unreal 4 engine od studia Epic Games, který se už dávno nehodí jen pro koridorové střílečky, ale rovněž umožňuje vytvářet rozlehlé a živé světy, které se dynamicky mění. A protože se mohli vývojáři zaměřit jen na jednu platformu, nepřekvapí, že Days Gone vypadá naprosto fantasticky od první minuty. Svět je maximálně detailní, ať už ho projíždíte během dne nebo měsíčního svitu, to samé se dá říci i o postavách s přesvědčivým motion capture, díky čemuž poznáte různé emoce už díky jejich pohledu. Do toho se můžete těšit na řadu neuvěřitelných efektů, ať už se jedná o výbuchy, proměnlivé počasí nebo silný vítr, který ohýbá stromy, což vypadá fantasticky. Na Days Gone je vidět, že vizuální stránka byla pro vývojáře velmi důležitá. No a možná se i proto ptáte, jak vlastně hra běží. Já jsem testoval hlavně na konzoli PlayStation 4 Pro, kde běží po většinu času dobře. Sem tam sice freamerate klesne a ještě není úplně ideální, ale nikdy ne v momentech, kdy jste třeba v akci. Většinou dojde k menšímu záseku či poklesu během jízdy po světě, kdy se třeba začne načítat mapa. Optimalizace ještě bude třeba v následujících týdnech, ale když srovnám současnou verzi s demoverzí z minulého roku, je to jako den a noc.

Daleko více jak sem tam nestabilní framerate budou vadit bugy a nedodělky. Sice vývojáři rychle zareagovali na zabugované mise a ty největší chyby velkým Day One updatem, který má 24GB, ale pořád stav není ideální. Třeba mám zabudované trofeje, takže musím počkat, jestli vývojáři tuto chybu opraví, snad ano, stejně tak se po světě objevují různé grafické glitche. Samozřejmě, pořád to není Fallout 76, do něho má Days Gone hodně daleko, ale hra by rozhodně měla být vyladěnější během svého startu, jako tomu ostatně je mu jiných her od Sony. Kromě bugů mi během hraní vadila ještě jedna věc. Tou jsou nahrávací obrazovky. Po Day One updatu jich značně ubylo, a proto nedoporučuji ani hrát bez něj, ale pořád se sem tam objeví mezi hrou a filmečkem, což trochu ruší atmosféru a budované napětí. Hlavně v závěru hry. Menší zkušenost vývojářů s podobně velkou hrou pak ukazují i situace, kdy máte filmeček, ten skončí, ujdete pár metrů a začne další. Tohle by se dít nemělo, zvláště pokud je cutscéna doprovázena zmíněnou nahrávací obrazovkou. To si pak přijdete, že jen pořád koukáte na nahrávací obrazovku, což na zážitku rozhodně nepřidá. Jak jsem zmínil, po posledním updatu v tomto doznala hra velkého zlepšení, ale ještě mají vývojáři na čem pracovat, protože stav není ideální.  

Pojďme ale na pozitivnější vlnu. Zmínit totiž musím parádní soundtrack, za nímž stojí skladatel Nathan Whitehead, který má řadu skvělých ikonických skladeb i pěkných písniček. Hudba, která je dostatečně kvalitní a rozmanitá, dotváří parádní atmosféru při průjezdu světem, ale také při soubojích s protivníky. Možná bych i řekl, že Days Gone má jeden z nejlepších soundtracků, jaký jsem za poslední dobu mohl slyšet, a rozhodně si zaslouží samostatný poslech. Celkovému zážitku pomáhá i ozvučení, ať už jde o samotný svět s řadou pěkných zvukových efektů, tak třeba střelbu a dabing. Většina postav má výborný a přesvědčivý dabing (jen třeba přeživší z náhodných eventů by si zasloužili lepší péči), na čemž je ostatně i vidět ona velká produkční hodnota, které se těší většina her od Sony.

Jak už jsem zmínil výše, Days Gone vypadá opravdu moc pěkně a řadí se mezi ty nejhezčí hry s otevřeným světem, jaké si v současnosti můžete na konzolích zahrát. Potěší proto přítomnost propracovaného Photo režimu, díky němuž je možné vytvářet krásné obrázky z Oregonu. Nastavení nabízí dostatek, takže každý si může se svoji fotkou pohrát a následně nasdílet na sociálních sítích. 

Pomalu se blížím ke konci své recenze. Ještě než ji ukončím, musím pochopitelně zmínit českou lokalizaci. V češtině je pochopitelně interface, menu i inventář, ale tím nejdůležitějším jsou titulky během filmečků či rozhovorů s jinými postavami. Překlad sem tam trochu zaskřípe, ale jinak je solidní a kdo neumí vůbec anglicky, může si díky němu hru maximálně vychutnat, a to je asi to hlavní. Za lokalizaci si Sony rozhodně zaslouží opět velkou pochvalu. Snad bude vydávat hry v češtině i nadále.

Hra Days Gone není nijak originální a má několik nedostatků, ale i přes to všechno jsem si hraní užíval. Bylo to hlavně kvůli povedenému příběhu s dobře napsanými postavami a řadou nečekaných zvratů i kontroverzních brutálních scén, zábavnou akční hratelnost, parádní atmosféru, vypiplanou audiovizuální stránku i zajímavému světu, který má do budoucna velký potenciál. Days Gone je povedený start nové značky, s níž se doufám v budoucnu ještě setkáme. Po tom všem, co jsem s Deaconem St. Johnem prožil, bych si druhý díl dal moc rád. A klidně hned.