Recenzovaná verze: PlayStation 4

Ještě teď si pamatuji moc dobře na probdělé noci v dubnu, když jsem se pokoušel porazit všechny bosse v Dark Souls 3 a vše následně i vysbírat, aby cinkla tolik vytoužená trofej. Času, který jsem do hry investoval, rozhodně nelituji, zvláště když šlo o opravdu výbornou zábavu a výborné završení mé oblíbené série. Zároveň už v dubnu jsem byl vývojáři nalákán na dvě plánovaná rozšíření. První rozšíření Ashes of Ariandel se vám odemkne prakticky už na začátku hry (musíte si promluvit s NPC postavou u bonfiru v katedrále Cathedral of the Deep), je prakticky jedno, kdy se do něj pustíte, ale vývojáři sami upozorňují, že byste měli mít už něco za sebou. Doporučený level je alespoň osmdesát, a musím říci, že i má postava na New Game +++, která je na daleko vyšším levelu, měla občas co dělat, a nemohl jsem rozhodně jít Rambo stylem. Nová lokace je totiž hodně nehostinná, brutální a nemilosrdná, trestá za každou menší chybu a na rozdíl od těch původních, neustále si musíte dávat pozor. Každá nepozornost bolí hned několikrát.

Pokud čekáte od rozšíření Ashes of Ariandel něco vyloženě nového a neokoukaného, budete asi trochu zklamáni, protože vývojáři servírují prakticky to samé, jen v nové zasněžené lokaci uvnitř obrazu Ariandel, která bude působit hlavně na fanoušky prvního dílu trochu nostalgicky, ostatně jde o variaci na lokaci Painted World of Ariamis. Od ní se ale nová lokace pochopitelně i dost liší a nabízí docela rozmanitá místa. Nejprve se budete prohánět menším lesíkem, v němž pomalu nevidíte metr před sebe, což jen nahrává protivníkům a nejrůznějším pastím, ale podíváte se i do hor, případně rozpadlé menší věže s tajemstvím. Design prostředí je opět velmi kvalitní, prostředí nabízí řadu skrytých míst, odboček i zkratek, které si musíte hraním zpřístupnit, abyste to neměli po každé smrti daleko k bonfiru.

V nové lokaci nemohou chybět ani zbrusu noví protivníci. Těch vývojáři připravili hned několik, ať už jde o několik druhů rytířů nebo oživlé stromy, způsobující ohnivé nebo zmrazující zranění, přičemž vás nutí se učit jejich pohyby a útoky, abyste předešli docela velkým zraněním, která způsobují. Už souboje s řadovými protivníky jsou těžké a jsem rád, že i pro hráče, který má původní hru několikrát dohranou a postavu dobře připravenou, představují slušnou výzvu. Tím hlavním jsou ale v DLCčku souboje s bossy, jako ostatně v původní hře. Je možná trochu zklamáním, že rozšíření Ashes of Ariandel nabízí jen jeden hlavní a jeden vedlejší souboj s bossem. Oba souboje jsou si možná až moc podobné a mají v polovině stejný zvrat, ale do série přinášejí zase trochu něco nového, a určitě mohu říci, že jsem si je užil.

Protože se počítám mezi Dark Souls veterány, kteří zvláště třetí díl znají jako své boty, neměl jsem problém celé rozšíření Ashes of Ariandel dohrát za nějaké tři hodinky, což když tak vezmu, jasně značí, že jde o nejkratší DLCčko, jaké kdy bylo pro Dark Souls hru vydáno. Ano, vše jsem neprozkoumal, ještě se do hraní vrátím, abych posbíral všechny nové zbraně, případně kouzla, a následně je vyzkoušel, ale délka je určitě jedno z největších zklamání. Ještě nyní si pamatuji, jak jsem u rozšířeních pro Dark Souls 2 strávil i několik dnů, protože pro fanoušky přinášeli i pořádnou výzvu. To zde trochu chybí, třeba se dočkám ve druhém rozšíření.

Rozšíření Ashes of Ariandel každopádně nabízí i spoustu novinek, které se vám budou během bojů hodit, zamiloval jsem si třeba novinku v podobě meče Onyx, drápů Crow's Quill, případně obří sekyru Earthshaker, která v okolí způsobuje otřesy. Špatné mi nepřišlo ani kladivo Quakestone, případně kopí Follower, které můžete i házet. Kromě nových zbraní a kouzel narazíte v rozšíření i na nové pěkné sety brnění.

Dohráním hlavní příběhové linky rozšíření určitě nekončí, zvláště pokud máte rádi PvP souboje. Ty jsem si během hraní Dark Souls 3 docela oblíbil, i díky napínavým šarvátkám s kamarády, takže jsem byl zvědav, jak dopadne oznámená speciální PvP aréna. Do ní se dostanete přes základní bonfire, po poražení volitelného bosse, přičemž si můžete zvolit, jestli si dáte klasický duel, hru 2 vs. 2 nebo dokonce budete bojovat v šesti hráčích. Do duelů jsem neměl problém se napojit do pár vteřin, když jsem zvolil arénu pro šest hráčů, napojování trvalo i několik minut. Hra prostě musela najít dostatečný počet hráčů, což pro ni dělalo celkem problém, ale dá se pochopit, že nyní dávají hráči přednost hlavně PvE obsahu. Každopádně po napojení vše běželo dobře, šarvátky jsou zajímavé a v šesti hráčích hektické, docela dost jsem se bavil a dokážu si představit, že se sem tam do arény vydám i v následujících týdnech.

Vizuální stránka se oproti původní hře nezměnila prakticky vůbec, ale o ní se ani rozepisovat nechci. Důležitější je zmínit u ní framerate, který ve venkovních lokacích mohl být stabilnější, protože mi přišlo, že v několika úsecích docela dost klesá. Snad se na tento problém vývojáři ještě podívají, protože jen narušuje jinak slušný zážitek.

Ashes of Ariandel je ve srovnání s předchozími přídavky do Dark Souls her nebo Bloodborne tak trochu menším zklamáním. Sice nabízí zajímavou novou lokaci, několik nových protivníků a zbraní, třešničkou jsou pak dva zajímavé souboje s bossy, a vůbec dělá svojí práci dobře, ale nenabízí nic vyloženě nového a navíc skončí příliš brzy. Pokud jste si jako fanoušci rozšíření pořídili v rámci Season Passu, který se prodává za více než příznivou cenu, litovat určitě nebudete, zvláště když druhé rozšíření má být minimálně stejně velké, ale za samostatnou cenu bych řekl, že nabízí příliš málo muziky, nebo jí mohlo být o trochu více. Alespoň ve srovnání s rozšířeními do Dark Souls 1 a 2.