Testovaná verze: PlayStation 4

Studio FromSoftware v minulosti několikrát ukázalo, že umí vytvořit parádní svět s vlastní historií a zajímavým příběhem, který sice není na první pohled tak propracovaný, ale skrývá neskutečnou hloubku, kterou může závidět drtivá většina her, jen chce o všem trochu přemýšlet, což se dnes už tak moc nenosí. Dark Souls 3 na tento způsob vyprávění navazuje, takže pokud jste nováčci, zřejmě vám propracovanost a hloubka příběhu na první zahrání mine, ale na druhé si budete všímat spousty detailů a zjistíte, jak vše krásně do sebe zapadá. Každopádně Dark Souls 3 se odehrává v království Lothric, jehož čas se pomalu naplnil, za což mohou i jeho pánové, kteří ho nyní ovládají. Jako poslední naděje jste povoláni vy, abyste se pokusili království zachránit, což ale nebude ani trochu lehké. Během své cesty potkáte spoustu zajímavých NPC postav (některé jsou pěkně skryté a je třeba je najít v postranních cestičkách), pro které můžete plnit řadu úkolů, ale také je posílat následně jako obchodníky do centrální lokace, což má pochopitelně značné výhody pro následné hraní. Dá se říci, že do hlavní lokace budete nyní posílat daleko více postav než v minulosti, což přináší do hry nové zajímavé možnosti.

Než se pustíte do samotného hraní, otevře se před vámi docela obsáhlý editor, v němž si můžete vytvořit postavu. Důležitý je nejen vzhled, s nímž se ztotožníte, ostatně Dark Souls 3 není hra na několik hodin, ale s hrdinou budete hodně dlouho, ale také třída, jakou si vyberete. Můžete si zvolit cestu válečníka, který si to rád vyříkává s protivníky pěkně z očí do očí, případně mrštného zloděje nebo mága a tak dále. Výběr třídy má pochopitelně velký dopad na samotnou hratelnost a herní styl, kterým se budete prezentovat.

Souls hry od FromSoftware si mnozí spojí s nekompromisní obtížností. V posledních letech se kolem nich utvořila jakási hardcore aura, která brání hraní nováčkům nebo svátečním hráčům. Dle mého názoru jsou Souls hry těžké, oproti ostatním RPG hrám, ale na druhou stranu nejde o nějakou přepálenou obtížnost, která by měla být pro hráče strašákem. Jen je třeba si uvědomit, že prakticky každý souboj s protivníkem může skončit při nepozornosti smrtí, za kterou si můžete ve většině případů sami, stejně tak nějaký další neuvážený krok. V tom je ale velké kouzlo Souls série, kdy hlavně na první hraní jdete pomalu, nevíte, co vás čeká, a se štítem v roce se modlíte, aby na vás za dalším rohem nevybafnul nějaký velký protivník, který vás na jednu ránu sundá.

Jinak jde ve svém základu o víceméně o standardní RPGčko, v němž za zabité protivníky získáváte duše, které slouží jako měna, za níž nejen levelujete, ale nakupujete i zbraně, kouzla, případně další předměty. Jediným problémem pochopitelně je, že o duše po každé smrti přijdete, pokud je neutratíte za level, přičemž máte jen jednu možnost je sebrat znovu na místě smrti. Pro nováčky je určitě v Dark Souls 3 příjemné, že duše už nemají protivníci, které by bylo nutné zabít, ale leží pokaždé normálně na zemi, takže je snazší je získat zpět.

Království Lothric je obrovské a každý jeho kout má parádně navržený a zcela odlišný design. Podíváte se na začátku do vesniček nebo bažin, ale později se dostanete i do nádherně navržených měst, katakomb a dalších úchvatných lokací, které patří k vrcholům celé Souls série a je na nich vidět, že u posledního dílu své trilogie chtěli vývojáři ze sebe dostat to nejlepší. Každá lokace má spoustu skrytých chodbiček a míst, které si můžete postupně prozkoumávat a odemykat, a třeba si tak i zkracovat cestu k bossovi nebo k bonfiru, skrze které je opět možné rychle cestovat. Nahrávání během cestování je docela rychlé, což se dá říci i o nahrávání po každé smrti, rozhodně není tak dlouhé jako třeba u Bloodborne, takže je vidět, že se vývojáři poučili.

Parádě navržený svět má pochopitelně na každém kroku nějakého toho protivníka nebo protivníky. Během cesty po království Lothric potkáte řadu rozmanitých a skvěle navržených protivníků s parádními animacemi. Od klasických vesničanů, různých démonů, rytířů, kouzelníků, mnichů, psů nebo velkých krabů, až po opravdu obludná monstra s dost šíleným designem, který je vlastní vývojářům z Japonska. Protivníci vždy využívají každé nepozornosti k zasazení smrtícího úderu či rány s novými druhy poškození, třeba zmrazující, které vás dokážou na chvilku vyřadit plnohodnotně z boje, což je pochopitelně obrovský problém. Dá se říci, že každý druh protivníka si musíte nejprve osahat a najít jeho slabiny, aby bylo možné s ním smysluplně bojovat. Souls hry nikdy nebyly o rychlé akci, ale spíše o vyčkávání a dobrém načasování, a na tom se ani ve třetím Dark Souls nic nezměnilo, pořád jsou souboje maximálně svázány s taktikou. Souboje s klasickými řadovými protivníky jsou opět výborné, navíc se mi zdálo, že u nich i stoupla trochu obtížnost, protože narážíte v docela hojné míře na opravdu silné neřády, kteří vás dostatečně prověří.

Vrcholem hry jsou ovšem souboje s bossy, kterých je tu hned devatenáct. Každý boss má naprosto parádní design a jedinečný styl boje, na který musíte vymyslet vždy účinnou strategii - jsou tu menší a rychlí bossové, ale také velcí, trochu neohrabaní, ale zato s větší silou. Navíc se mi líbilo, že jako u Bloodborne mají tito protivníci několik fází, v nichž mění styl boje, na který se musíte přizpůsobit. Když už se zdá, že máte protivníka skoro dole, udělá překvapivý výpad a při nahrávací obrazovce máte následně možnost přemýšlet, kde se stala chyba. Navíc se mi líbí, že i někteří bossové reagují na herní styl hráče. Pokud dáváte přednost třeba magii a útočíte na dálku, někteří bossové začnou rovněž útočit na delší vzdálenost, a nutit vás tak, abyste si to s nimi rozdali férovější cestou. Dark Souls 3 má dle mého jedny z nejlepších bossů v historii série, s nimiž svedete kolikrát skvěle navržené epické souboje, na které budete vzpomínat ještě dlouho po dohrání.

Během svého putování budete získávat velké množství nejrůznějších zbraní, je jich několik desítek, možná stovek. Od mečů, sekyr, po různé palcáty, kopí, kyje a tak dále, přičemž na začátku si vybrat nějakého favorita je daleko těžší, než třeba v Bloodborne. Je tak třeba zkoušet, přičemž zbraně je možné u kováře vylepšovat za nalezené shardy, aby byly výkonnější v boji, případně je přes infuzi a speciální krystaly (od ohnivých po ledové nebo otrávené) různě modifikovat. S úpravou zbraní si jde docela dobře pohrát a přináší to do hry osvěžující prvek. Zbraně navíc nemusíte držet jen jednou rukou, ale i v obou bez štítu, čímž si odemknete nové sady útoků a speciálních vlastností. Klasické zbraně pak doplňuje novinka v podobě magie a pyromancie, která čerpá energii z nového ukazatele v podobě many. Když vám dojde, je kouzlení u konce a musíte si ji doplnit skrze speciální Estus flašky (můžete si u kováře rozvrhnout, kolik chcete flašek na doplnění života a kolik na doplnění magie), případně u ohnišť. Velké množství zbraní doplňuje i celá škála oblečení, navíc hra opět obsahuje desítky různých parádních setů, které se liší nejen výborným designem, ale také vlastnostmi. U zbraní, magie a oblečení ukazuje Dark Souls 3 svoji velkou rozmanitost a pestrost.

Dark Souls 3 vás už tolik nepenalizuje za každou smrt, jako druhý díl, v němž jste se mohli postupně dostat až na polovinu života. Nyní vám život nemizí, ale když neumíráte a jste v živé formě, dostanete boost zdraví a rovněž možnost si vyvolávat do dalších soubojů nejen NPCčka, ale také ostatní hráče nebo kamarády, kteří vám s těžkými protivníky pomohou. Kooperace je opět nedílnou součástí a funguje velmi dobře, přičemž v ní mají hlavně bossové více života, na druhou stranu mi i tak přijde, že souboje jsou v kooperaci o dost jednodušší, zvláště když máte čas se uzdravit. Kromě kooperace tu je i klasická invaze, kdy se do vaší hry mohou připojit jiní hráči a vyzvat vás na souboj. Tyto souboje jsou hodně napínavé, jen musíte tedy narazit na někoho, kdo uznává základní pravidla a jakousi slušnost. Docela často se mi do hry připojili hráči, kteří na vše kašlou, neuklonili se, ani nepočkali, než jsem dobojoval s protivníky, díky čemuž jsem se pro ně stal snadným cílem. Nějaká etika je mnohým hráčům ukradená, berou Dark Souls 3 jako klasické PvPčko, v němž je za každou cenu nutné zabít vše, co se hýbe, což je škoda. O tomto Dark Souls nikdy nebyl. Snad se toto časem trochu zlepší, až třeba u hry zase zůstanou jen ti největší fanoušci.

Když padl úplně poslední boss a hra následně pustila závěrečné titulky, dostavilo se obrovské uspokojení z překonání další těžké výzvy, kterou mi Miyazaki se svým týmem připravil. Na první zahrání mi pokoření všech bossů a dostání se na samotný konec trvalo zhruba třicet hodin, ale je nutné počítat s tím, že z předchozích dílů jsem měl už plus mínus zajeté herní mechanismy a věděl jsem, jak hrát. Nováčci se pochopitelně budou muset vše učit a není proto pochyb, že u nich se herní čas vyškrábe na daleko větší číslo. Navíc dohráním nic nekončí. Ještě než se pustíte do New Game+, můžete se pokusit vysbírat většinu gest, zázraků, plánků pro kouzla nebo prsteny, což nespočívá jen v prostém nalezení, jako třeba u open world her od Ubisoftu, ale většinou musíte splnit nějakou tu úkolovou linku pro NPC postavy nebo různé cechy, o níž musíte i trochu přemýšlet, protože hra vás za ručičku nevede a neukazuje, co máte udělat. Navíc řada těchto rozmanitých a neopakujících se úkolů se dá jednoduše během hraní minout a na konci už nejsou dostupné ke splnění, takže alespoň máte o čem přemýšlet do opětovného hraní. Pokud budete chtít vše vysbírat a získat třeba platinovou trofej, připravte si dost možná i několik týdnů, protože hra má opravdu hromadu obsahu, ačkoliv to na začátku a vlastně i na konci, když proběhnete jen hlavní příběh, nevypadá. Do podzimu tedy Dark Souls 3 zřejmě vydrží, než vyjde první velké rozšíření. Kolik her dnes může říci, že má takto velký obsah.

Vývojáři z FromSoftware použili pro Dark Souls 3 stejný engine, na němž byl postavem v minulém roce akční megahit Bloodborne. Díky němu vypadá hra jednoduše parádně, má textury ve vysokém rozlišení, spoustu pěkných efektů i solidní nasvícení, navíc celkový dojem je umocněn výborným uměleckým stylem. Rovněž framerate je solidní a v testované PlayStation 4 verzi byl po většinu času stabilní (hra běží při 30 snímcích), jen v několika lokacích došlo k menšímu zpomalení, ale nejde o něco, co by stálo příliš za řeč. Určitě se tedy neopakuje situace jako u Dark Souls her na konzolích minulé generace. Spíše se mi stávalo, že docházelo ke špatnému poskládání obrazu, což zapříčinilo občasné škubání, snad se na tento problém vývojáři v následujících týdnech podívají. Co ovšem zaslouží velkou pochvalu, je parádní soundtrack, obsahující spoustu uchu lahodících orchestrálních melodií, hlavně během soubojů s bossy, na které jen tak nezapomenete a budete si je pouštět i samostatně. Skvělé je navíc i samotné ozvučení světa, od praskání, výkřiků a tak dále, což jen dotváří atmosféru tohoto jedinečného a svým způsobem hororového světa, který je ale radost prozkoumávat.

Miyazaki se vrátil v plné síle a epicky završil svoji trilogii. Dark Souls 3 si vás opět omotá nádherným světem, výbornou návykovou hratelností, která i s několika novinkami neztratila nic ze svého kouzla, a hlavně pohlcující atmosférou. Ano, někdo může namítat, že novinek tu není tolik, Dark Souls 3 je ale souborem toho nejlepšího, co přinesly předchozí díly a Bloodborne, což tvoří jedinečný zážitek jak pro fanoušky, tak pro naprosté nováčky. Dark Souls 3 je prostě a jednoduše další Masterpiece od mistra Miyazakiho.