Prakticky hned po oznámení Crysis 2 nám bylo sděleno, že se na příběhu podílí Richard Morgan, autor řady úspěšných románů jako Altered Carbon, BrokenAngels nebo Market Forces. Těšili jsme se tak na opravdu propracovanou příběhovou stránku, která nebude mít ve hrách obdobu. Bohužel, ne vše se povedlo. Příběh sice zní zajímavě – Zemi napadne mimozemská forma života Ceph, která nakazí lidi záhadným virem, ale vše je hlavně v první polovině vyprávěno dost podivným a mnohdy nelogickým způsobem. Na začátku je tak hráč spíše zmaten, neví, po kom opravdu jde, kdo jsou ti špatní a co tu vlastně dělá. Teda, to trochu tušíte, protože na začátku si to plujete v ponorce, která je brzy rozprášena na kousky. Zemřete, ale jste vytaženi z vody záhadným Prorokem, který vám daruje svůj oblek, protože je infikován. Nad vaší znovu oživlou schránkou pak spáchá sebevraždu, aby nemohl nic říci a vy si museli všechny souvislosti najít sami. Protože vypadáte úplně stejně, jako předchůdce s oblekem, jde po vás kromě marťanů i jednotka C.E.L.L., která kope za společnost Crynet Systems. Ta váš nový oblek vytvořila a nyní ho chce zpět. Zhruba v polovině hry se vše zlomí a po příběhové stránce se bude jednat o slušné sci-fi, kterému nechybí ani spousta příběhových zvratů a překvapení.

První díl se odehrával na tropickém ostrově, kde hráč nebyl nijak limitován, a mohl si jít prakticky tam, kam chtěl. Když bylo oznámeno, že se druhý díl přesune do rozbořeného města, v našem případě New Yorku, hráči se strachovali, aby se vše nezvrtlo v pouhou koridorovou střílečku, kterých je dnes mraky. Úplně koridorová střílečka jako Call of Duty nebo Killzone to není, ale volnost zde byla skutečně omezena, a to hodně. Třeba v první hře hojně využívaná vozidla jsou ve dvojce jen sporadicky. Vlastně se v nich projedete jen zhruba pětkrát, a to je ještě ve dvou případech nebudete ovládat, ale budete pouze střílet. Hra vás neustále vede za ručičku, ale pořád máte ulice dostatečně prostorné a velké, abyste mohli proti nepřátelům taktizovat a využívat plně možností své největší zbraně, a to obleku jménem Nanosiut. Všechny lokace jsou navíc naprosto mistrně zvládnuty a vše vypadá tak, jak byste od New Yorku čekali. Dokonce se podíváte i k několika notoricky známým místům. Virtuální New York se prostě povedl a vývojářům za něj musím vyseknout velkou pochvalu.

Co určitě přidá na hodnotě, je docela dlouhá herní doba. Dnes jsme si tak nějak zvykli, že akční hru jde dohrát za pět hodin, někdy i méně. Crysis 2 jde proti tomuto proudu a jeho herní čas se pohybuje kolem deseti hodin. Navíc se můžete do hry neustále vracet a hledat v ní skryté předměty, díky čemuž si odemknete další a další bonusy, a hlavně trofeje/achievementy, které zase tak těžké na sesbírání nejsou.

Co ale dělá Crysis 2 odlišný od ostatních akčních her, je hlavně oblek Nanosuit 2, o kterém byly napsány desítky, možná i stovky řádků. Jedná se o jakési brnění, které se spojí s tkání nositele, kterého učiní na bojišti téměř neporazitelným. Můžou za to především dvě funkce Nanosuitu. Tou první je možnost stát se pro nepřátele úplně neviditelným. Stane se z vás tak Predátor, dokonce po aktivaci uslyšíte jeho klasické zvuky. Druhou funkcí je možnost zesilnit oblek, aby po nějakou chvilku jste byli imunní vůči kulkám nepřátel. Tyto dvě funkce jsou naprosto klíčové pro hraní a budete je hodně kombinovat. Samozřejmě, oblek má daleko více funkcí, jako třeba podpora termovce nebo rychlejšího běhu, navíc po čase si můžete Nanosuit dále vylepšovat přes mimozemské vzorky. Všechny funkce Nanosuitu jsou pak snadno použivatelné přes dobré namapování tlačítek, takže neviditelnost a sílu si zapínáte skrze L2 a R2, zatímco ostatní máte dáno na šipky. Nanosuit je určitě téměř revolučním prvkem v akčních hrách, protože naprosto mění pravidla boje a přináší řadu originálních situací, ve kterých prokážete svoji taktickou vyzrálost.

Mít poněkud otevřenější akční hru a v ní skvělou umělou inteligenci, vyžaduje stovky hodin tvrdé práce. Už od prvního momentu je jasně vidět, že s touto částí si vývojáři vyhráli. Nepřátelé tak nepostrádají do značné míry velkou inteligenci, kryjí se, obcházejí vás a dokonce přivolávají posily. Dokonce se mi stalo, že mě pronásledovali i přes půlku levelu, aby mě mohli killnout. AI je tak rozhodně daleko před dnešní konkurencí, přesto si neodpustí sem tam nějaký ten kiks. Občas se mi stalo, že se panák zasekl o křoví nebo jinou překážku, takže se stal snadnou kořistí. Také si občas panáci nevšimnou, když jim v blízkosti zabijete kolegu. Asi si jen řeknou, že stejně šlo o umělou inteligenci, takže ztráta nevadí. Naštěstí se podobných chyb stane během jednoho hraní jen pár, takže ve finále tolik nevadí, ale jsou o to víc vidět.

Prakticky od oznámení se vývojáři chlubili tím, jak parádně jejich hra vypadá, a že má nejlepší grafickou stránku napříč konzolemi. Příště by to ale chtělo více makat a méně žvanit, protože Crysis 2 rozhodně není tou nejhezčí hrou na domácích konzolích. Třeba takový Killzone 3 je pořád někde jinde, ale na druhou stranu, u něj se jedná o lineární střílečku, zatímco Crysis 2 má prostředí o něco otevřenější, ale také to už není volnost, jakou měli hráči v prvním díle. Pořád je ale Crysis 2 rozhodně nádhernou hrou, určitě patří mezi špičku, ale po prohlášeních o naprosté grafické extázi jsem čekal trochu více. Přesto je nutné ocenit, že CryEngine zvládá na scéně spoustu objektů, které se navíc pohybují, což dodává hře na uvěřitelnosti. Třeba stromy nejsou statické, ale hýbou se do větru. Nádherně je i zvládnutá voda, která vypadá asi nejlépe ze současných her. Rovněž animace všech jsou docela povedené, ačkoliv by si postavy zasloužily více detailů, třeba v obličeji. Co už se mi ale nelíbilo, tak je framerate, který skáče nahoru dolů, a to docela pravidelně. Dokonce se mi zdálo, že hra jede v průměru kolem 25 fps, takže byla znát i menší zpomalenost.

Hudební stránka, to je kapitola sama pro sebe. Za ní totiž stojí špičkový filmový hudební skladatel Hans Zimmer, který má spoustu Oskarů, a podílel se na filmech jako Šifra Mistra Leonarda, Skála, Piráti z Karibiku, Poslední samuraj, BlackHawkDown. Jeho rukopis je na hře hodně znát a jeho elektronické motivy s orchestrálním zpracováním dodávají hře jedinečnou kulisu. Vývojáři si tohoto byli určitě vědomi, že v hudbě mají poklad, takže po dohrání hry si můžete celý soundtrack pustit samostatně v menu. Velmi dobré je i celkové ozvučení, zvláště pokud máte kvalitní domácí kino. Střelba nebo zvuky v ulicích jsou prostě maximálně realistické a budete si tak díky tomu připadat, jako byste byli na místě. Povedený je i dabing, ovšem u něj jsem si všimnul drobné chyby. Občas se mi stalo, že si skákali do řeči panáci z vysílačky a ti na scéně, takže jsem ve výsledku slyšel velké, no nic. Naštěstí je tu povedený překlad formou titulků, což je nutné ocenit, ačkoliv v několika scénách se mi zdál až moc strojový.

Multiplayer - Dneska už snad ani nemůže vyjít akční hra, která by neobsahovala multiplayer. Dobře si toho byli vědomi i vývojáři z německého Cryteku, takže svěřili tuto část svým ostříleným kolegům z Anglie. Ti mají za sebou fenomenální TimeSplitters 2, takže mohla tato část dopadnout vůbec špatně? Asi těžko. Multiplayer ve druhém Crysis je propracován do nejmenších detailů a naleznete v něm spoustu moderních prvků. Herních režimů je šest. Naleznete tu klasický Deathmatch (Instant Action) a řadu týmových režimů. Asi nejzajímavější a nejoriginálnější je režim Assault, kde dva týmy bojují o stahování dat z mimozemských terminálů. Po smrti musí hráč počkat na konec kola, protože zde není možnost respawnu.

Ve všech herních režimech můžete pobíhat za čtyři třídy vojáků. Je tu klasický mariňák, sniper i průzkumník. Třídy se liší především svými zbraněmi, ale všechny jsou přizpůsobeny co nejrychlejší akci, takže nějaké to zdlouhavé taktizování zde nenajdete. Crysis 2 je totiž především o střetech a zábavných přestřelkách. Navíc je k tomu hráč už od začátku veden, protože jsem na mapách nikdy nenašel skrýš, ve které by šlo kempit. Pořád musíte být v pohybu a využívat možnosti Nanosuitu, ať už je to silnější brnění nebo neviditelnost. Obě schopnosti navíc přidávají do akce řadu zajímavých situací.

Zajímavý je v Crysis 2 i systém hodnocení. XP body nedostáváte jen za počet zabitých nepřátel, za splněné úkoly a za vyhraná kola, ale i za řadu dalších úkonů. Hodnocen je třeba váš přínos pro tým, jak moc se držíte dané profese (sniper má odstřelovat, voják se má vrhat bezhlavě do akce) nebo kolik kulek jste potřebovali na zabití soupeře. Za XP body v součtu levelujete a tím si tak odemykáte nejen nové vybavení a upgrady do zbraní nebo Nanosuitu, ale i medaile, psí známky a další ocenění. Věcí k odemknutí je v Crysis 2 opravdu mraky.

Co ale vystihuje Crysis 2 multiplayer asi nejvíce, je neuvěřitelně chytlavá hratelnost. Díky ní se dají u této části strávit hodiny hraní, aniž byste se na chvilku nudili. Dopomáhají tomu jednak vyvážené zbraně, ale i mistrovsky navržené mapy. Crysis 2 multiplayer je tak do jisté míry ještě propracovanější než singlepayerová kampaň. Jaká ho ale čeká budoucnost, to už záleží na hráčích, kteří ho buď pohřbí, nebo budou držet při životě.

Crysis 2 je až na pár drobnost skvělou akční hrou, kterou si nejde nezamilovat. Skvěle se hraje, díky využívání Nanosuitu je i do značné míry originální a herní doba je na dnešní poměry slušná. Přítomen je i vynikající multiplayer. Vše je pak podtrženo povedeným grafickým kabátkem, který dnes patří k absolutní špičce, a neméně skvělou hudbou, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Pokud si tak chcete udělat velkou radost, běžte hned do obchodu a Crysis 2 si kupte.