Ve čtvrtém pokračování Crashe také samozřejmě narazíte i na staré známé a nepříjemné bossáky, jako jsou třeba stále uchechtaný Ripper Roo, tlustý Papu Papu nebo třeba gangsterský Pinstripe. Ale posledním bossem je neznámý, ale zapeklitý Nitrous Oxid. Ve hře se nachází několik módů, přesněji pět. Prvním je základní Adventure režim, který je stejný jako v minulých dílech. V něm musíte vyhrávat závody a sbírat trofeje, dokud nezískáte trofej platinovou. Po získání několika trofejí se vám otevírají další tratě a třeba i bonusové postavy. Mód Adventure se tedy skládá z několika světů, do kterých se dostanete pouze přes výhru nad bossy, kteří jsou ve hře, jak už jsem psal, čtyři. Po poražení bosse získáte klíč, který použijete pro odemknutí dalšího světa. A tak to pokračuje až do souboje s finálním bossákem Nitrous Oxidem. Po vyhrání jakékoliv tratě si ji můžete projet znovu a získat tak modrou relikvii, což znamená, že jste projeli trať pod čas, který stanovili vývojáři. Dalším módem je Battle, ve kterém si můžete s přáteli zahrát tzv. Deathmatch, ve němž se snažíte svého soupeře co nejvícekrát zničit pomocí mnohých zbraní. Třetím módem je TimeTrial, který je už pro mnohé dobře známý a slouží především pro vyšperkování svých časů a nacvičení si některých ošemetných sekcí na trati. Dále je tu Arcade, který se liší od základního Adventure módu pouze tím, že v něm nevyhráváte žádné trofeje a závodíte si jen tak pro zábavu. A posledním módem je samozřejmě starý známý Versus mode, jenž nalezneme snad v každé závodní hře na PSone.

Tratí je ve hře kolem dvacítky a mezi ty notoricky známé patří např. Coco Park či Crash Cave a další podobné tratě, na které si každý pamětník rád zavzpomíná. Rozmanitost tratí je ve hře obrovská a každá trať je doslova jiná, každá nabízí jiné nástrahy a jiné možnosti. V některých lokacích můžeme narazit na masožravé rostliny, které velice znepříjemňují jízdu a hlavně vás okrádají o cenný čas. Pak tu jsou také tratě s kutálejícími se sudy, propastmi uprostřed tratí nebo třeba s neohraničenými kraji. CTR si vzalo příklad hlavně z vesmírného Wipeoutu, takže se na tratích objevují zrychlující zelené pásy a různé skoky, které se dají při dopadu dobře využít jako další zrychlovalo.

Na svržení soupeřů máte k dispozici velkou škálu zbraní a různých vymožeností, jako jsou třeba valící se bomby, naváděné rakety, dusík, lahvičky s jedem nebo třeba nepříjemné krabice s nápisem TNT či NITRO. Zmiňované lahvičky s jedy a „TNTčka” používají bossáci proti vám, je to jejich jediná zbraň. Např. Papu Papu hází kolem sebe lahvičky s jedem jako zběsilý, a vy tak musíte být stále ve střehu. Mezi nejlepší vychytávky ve hře ovšem patří zpomalovač času, v paměti nadobro uložená maska „Umbakarna” a samozřejmě tlačítko R1, které se vám ve hře a hlavně při zatáčkách velice vyplatí. S jehož pomocí totiž můžete projet zatáčku v plné rychlosti, ale chce to trochu cviku a správného načasování.

Když se podíváme na rok vydání CTR, což je 1999, a zhodnotíme hru po grafické stránce, tak určitě patří mezi ty nejlepší. Ve hře není jediný výrazný grafický zásek a celá hra vypadá velice pěkně i v rychlejších sekcích nebo třeba v částech, kdy je na obrazovce všech osm jezdců. I zvuky ve hře jsou propracovány do detailů a každou postavu poznáte podle jeho/jejího specifického hlasu. CTR nabízí celou dobu velkou dávku humoru a při každém tanečku Crashe se vaše koutky úst musí rozšířit.

Konečný výsledek hodnocení je výborný a mohu už jen doplnit, že CTR skvěle doplnil předcházející tři díly, a bohužel tak zakončil éru Crashe na PSone. CTR byl i vlastně posledním dílem od Nauthy Dog a rozhodně se zapsal do srdcí všech fanoušků Crashe a jeho přátel i nepřátel. Kdo by si rád zahrál tohle povedené závodní dílko, tak si jej, pokud vlastní Playstation 3, může stáhnout ze Storu za pouhých 135kč, což je vzhledem k trvanlivosti a požitku ze hry určitě nádherná cena.