PSP verze této hopsačky je portem PS2 verze. Za ním stojí SuperVillian Studios a nutno poznamenat, že s grafikou odvedli skvělou práci. Hra má stejný kreslený vzhled jako na PS2 a je pěkně ostrá. Postavy ale nejsou tak detailní a animované jako na větším bráškovi. S tím se ale musí počítat. Celkově hra vypadá stále dobře. Občas doskočí nějaký objekt na pozadí a pokud je na obrazovce větší počet nepřátel (což je často), zakolísá i framerate. Na hratelnost jako takovou to nemá příliš vliv, ale cítit to je. Nahrávací časy záleží na verzi PSP, kterou máte. Staršímu PSP trvá dvacet i více sekund, než se načte oblast, Slim verze to zvládne pod deset sekund. Porty to mají na handheldech těžké, jelikož je mnohem lehčí poukázat na to, co oproti „velkým” verzím chybí, než co zůstalo. PSP verze Crash of the Titans zůstává těsně u té konzolové. Stále ale chybí určité prvky, které ovlivňují hratelnost. Například Crash nemá stíny. Rozhodně nežádám nějaké ultra-detailní, nebo reálné stíny. Stačilo by pouze kolečko pod postavou, což by v této situaci rozhodně pomohlo. Skoky jsou velmi těžké, jelikož stíny nemají ani vznášející se objekty.

To, ale není vše. PSP verze má také velké nedostatky ve zvukových efektech. Je divné sledovat útočící příšery, které přitom nevydávají žádný zvuk. Zkrátka to nemá své kouzlo, nehledě na to, že častokrát ani nevíte, jestli jste někoho praštili, protože jediné co uslyšíte, je bušení do tlačítek. Všechny změny výše popsané ale nejsou nijak vážné. Jedinou vážnou změnou je odebrání unikátního a hlavně zábavného co-op módu. Tento mód totiž hru značně oživoval a jeho absence je znatelná. Toto se zřejmě snažili vývojáři zamaskovat přidáním pěti exkluzivních multiplayerových mini-her. Nemíním je nějak podrobněji popisovat. Stačí mi na to tři slova: je to hrůza. Například Jack-a-Mole: kdykoliv krtek vystrčí hlavu z díry, praštíte ho do tváře anebo Barrel Defender: Braň svoje sudy, útoč na sudy nepřítele. Tyto minihry nejsou zrovna moc zábavné a navíc má každá nějaký větší nedostatek, což ji činí nehratelnou. Vrátíme-li se ke hře samotné, musíme zmínit také její hlavní lákadlo a tím je možnost ochočit si příšerku a poroučet jí, aby dělala vaší práci. Ve hře je těchto příšer patnáct a každá má speciální útok.

Opět průměr. Ani na PS2 to nebyla žádná sláva a port na PSP dopadl ještě hůře, a to hlavně díky absenci co-op módu a dalších drobností.