Control
Recenzovaná verze: Xbox One X
Po pokusu s Quantum Break by se dalo říci, že se vývojáři ze studia Remedy vrací ke svým kořenům do dob Maxe Payna. Alespoň takový pocit jsem během hraní hry Control měl. Staví totiž nejen na ucházejícím příběhu a dobré prezentaci, ale hlavně i na hratelnosti, která byla v jejich poslední hře hozena na druhou kolej. Z tohoto musejí být všichni fanoušci nadšeni, protože první dva díly série Max Payne ukázaly, že finští vývojáři akci rozhodně umí, a nyní to Control jen potvrzuje. Přitom se ale nezapomíná ani na příběh. O ten se opět postaral Sam Lake. Hra se točí kolem dívky Jesse Faden (Courtney Hope). Ta hned na začátku navštíví Ministerstvo kontroly, jež sídlí v záhadné budově. Té se říká Nejstarší dům, a ačkoliv vypadá zvenku úplně normálně, uvnitř ukrývá řadu tajemství. Každopádně Jesse se vydává na toto místo, aby našla svého bratra. Ten byl ministerstvem před několika lety zatčen. Když ale dorazí, nastane v budově poplach a napadne ji zlá síla Hiss, která nad ní převezme záhy kontrolu. Jesse se dostane po pár minutách do kanceláře ředitele, kde najde speciální zbraň s nadpřirozenými schopnostmi. Hned začne chápat, že jí na toto místo nepřivedla náhoda, což je umocněno v momentě, kdy je prohlášena za novou ředitelku a musí se s nepříliš dobrou situací vypořádat.
Příběh s řadou tajemství je dobře napsán a navazuje na předchozí hry studia Remedy. Během hraní nabízí sem tam nějaký ten zvrat, zajímavou situaci či odhalení, takže jeho kvalitou bude určitě každý spokojen. Hlavní hrdinka je překvapivě charismatická a ztotožnil jsem se s ní během několika minut. To samé se ale nedá říci o dalších postavách, které sice nejsou vyloženě špatné, ale nikdy se nestanou něčím více, než jen panáky prozrazující další informace případně zadávající další úkoly. To je určitě škoda, protože studio Remedy s tímto v minulosti problém nemělo. To by bylo k příběhu, jenž je ve hře Control určitě důležitý, ale ne tak důležitý jako hratelnost.
Jak už jsem zmínil na začátku, s hrou Control se vracejí vývojáři ke svým akčním kořenům. Na druhou stranu je vidět, že se snažili přijít i s něčím zcela novým, což je vidět nejvíce na designu. Nejde totiž o lineární filmovou akci jako v případě Maxe Payna, ale pro Control se nechali vývojáři inspirovat nelineárními metroidvania hrami. Vývojáři vás sice pořád trochu vedou za ručičku, protože máte v rámci zadaného úkolu určeno, kam dojít, ale jak se na dané místo dostat, to už je jen na vás. Navíc jak získáváte postupně karty s vyšším oprávněním a učíte se nové schopnosti, k nimž se ještě dostanu, můžete se dostat do dříve nedostupných míst.
Vývojáři si pro design nebrali inspiraci jen z klasických metroidvania her, ale je tu vidět i ovlivnění Souls hrami, protože si v prostředí postupně odemykáte různé zkratky a zároveň i speciální body, které slouží pro rychlé cestování či k vylepšování hlavní hrdinky. Tyto speciální body slouží i jako respawn místa, protože klasické checkpointy Control nemá. Tento systém se mi hodně líbí, stejně jako rozmanitost lokací. Ačkoliv se Control odehrává jen v jednom obrovském domě, lokace jsou dostatečně rozmanité a po stránce designu parádně navržené. Možná bych i řekl, že Nejstarší dům je nejlepším prostředím, jaké kdy studio Remedy vytvořilo, které zaujme i svoji tajemnou, mysteriózní a mnohdy hororovou atmosférou.
Zatímco z prostředí jsem hodně nadšen, tak mám také jednu výtku. Stejně jako u jiných metroidvania her máte k dispozici mapu, kterou si vyvoláte stisknutím šipky nahoru. Ta je ovšem hodně nepřehledná a mnohdy spíše mate, než aby nějak pomáhala v navigaci. Občas jsem tak i díky mapě bloudil, což je umocněno i chybou, kvůli níž se ani celá nenačte, takže po jejím zapnutí vidíte jen názvy lokací a šipku, kde se nacházíte. Mapa tedy ve výsledku moc nepomáhá. U podobně stavěné hry je to trochu problém.
Tou nejlepší částí na Controlu je akce. Čistočistá akce nespoléhající na krycí systém, ale na přímé střety s protivníky, což se dnes už moc nevidí. Control ale ukazuje, že to může pořád skvěle fungovat. Jesse hned na začátku získá tajemnou a svým způsobem živou zbraň, označovaná jako Service Weapon. Jde o jedinou zbraň ve hře, ale její pravá krása tkví v tom, že jí můžete v průběhu hraní modifikovat do několika podob, takže může rázem střílet ne jako pistole, ale jako smgčko, granátomet, puška nebo brokovnice. Střílení z této zbraně je maximálně uspokojující, což je dáno i parádně navrženým gunplayem. Jednotlivé podoby zbraně můžete postupně vylepšovat a různě modifikovat skrze módy, které nacházíte průzkumem prostředí či ze zabitých protivníků. Přestřelky jsou hektické, efektivní, zábavné a likvidace rozmanitých protivníků, kteří neurazí ani svoji umělou inteligencí, neomrzí až do samotného finále.
To je dáno i skutečností, že hlavní hrdince nepomáhá jen zmíněná zbraň, ale má k dispozici i řadu dalších nadpřirozených schopností, s nimiž si může během střetů s protivníky poradit. Jednou ze základních takových schopností je možnost uchopit pomocí mysli předmět a ten po protivníkovi hodit. To se hodí hlavně v momentu, kdy má nepřítel štít, protože hozený předmět mu ho téměř vždy celý vezme. Jde ale jen o začátek, protože následně se Jesse naučí levitovat, aby se mohla dostat do jinak nedostupných míst, ale také si umí kolem sebe udělat štít, uhýbat střelám nepřátel a jednou z nejzajímavějších schopností je možnost ovládnout zraněného protivníka, aby se obrátil na své kolegy. Střety s protivníky jsou tak neuvěřitelně rozmanité a zábavné. Během hraní jsem se ani na minutu nepřistihl, že bych se nudil. A to jak u přestřelek s řadovými protivníky, kterých je docela slušné množství druhů – od vojáků s různými palnými zbraněmi po různá monstra, tak při střetech s bossy. Každý boss je trochu jiný, platí na něj jiná strategie a vždy jsem si souboje s nimi maximálně užíval. U soubojů s bossy je asi nejvíce vidět, jak propracovaný soubojový systém s velkou hloubkou Control má. Souboje s bossy jsou ostatně pro vývojáře z Remedy další novinkou, protože v předchozích hrách je neměli. A hned napoprvé se jim povedly.
Ačkoliv má hlavní hrdinka Jesse hodně silnou zbraň a řadu speciálních schopností, pořád je zranitelná a nemůže mezi protivníky jen tak běhat. A to ani v úplném závěru, kdy si ji vylepšíte skrze různé silné modifikátory, zlepšující výdrž, zdraví a další atributy. RPG systém je zde základní, funguje ale dobře a hratelnosti obohacuje o další vrstvu.
S hrou Control jsem strávil posledních 15 hodin, během nichž jsem odehrál celou hlavní příběhovou linku, ale také splnil řadu vedlejších úkolů. Herní čas je tak na poměry studia Remedy rozhodně nadprůměrný, a to už u hlavní příběhové linky. Vedlejší úkoly pak nejsou jen jako takovou nudnou výplní, ale dozvíte se v nich více informací o samotném místě, nepříteli a odkryjete řadu dalších tajemství. Navíc i ve vedlejších úkolech si odemykáte další speciální schopnosti, takže se je určitě vyplatí splnit. Sice nejsou nutné k dohrání hlavního příběhu, ale během soubojů s protivníky vám značně usnadní život. Vývojáři kromě hlavních i vedlejších úkolů připravili i sběratelské předměty s dalšími informacemi či speciální časové výzvy, takže se určitě do hry ještě vrátím. Skvělá hratelnost je tu totiž doplněna i kvalitním obsahem, v což asi moc hráčů po Quantum Breaku ani nedoufalo.
Pokud je na něco u her od studia Remedy spolehnutí, tak je to velmi kvalitní vizuální prezentace. Control na tom není jinak. Částečně zničitelné prostředí je pěkné, stejně tak udělá radost i řada parádních speciálních efektů během samotné akce. Co už ale není na tak vysokém standardu, jsou postavy. Jesse ještě možná ano, ale další už nemají tak propracované obličeje s bezchybnou animací, jako tomu bylo třeba u Quantum Break. Těžko říci, jestli na toto neměli vývojáři tolik peněz, ale postavy a jejich animace nepůsobí tak dobře, jako zbytek hry. Nejde pochopitelně o nic hrozného, pořád jde o slušný nadprůměr, ale všimnete si toho. Čeho si také všimnete, je hlavně ve druhé polovině trochu nestabilní framerate. Hru jsem testoval po většinu času na konzoli Xbox One X, kde se framerate ještě celkem drží, ačkoliv i tady má problémy, ale na základní konzoli Xbox One už dochází k hodně viditelným poklesům. Hra má i tendenci se chvilku trhat v momentě, když ji pozastavíte a znovu spustíte.
Framerate ale není jediným technickým problémem, kterým Control trpí. Občas se mi také stalo, že mi během rozhovorů či filmečků vypadl zvuk. Nebýt tam titulky, vůbec bych nevěděl, o čem se postavy baví. Snad se vývojáři na tyto neduhy podívají, protože dobrou vizitkou pro ně i pro hru nejsou a jen ji zbytečně sráží. Abych se ale znovu vrátil na pozitivní vlnu, tak pochválit musím určitě kvalitní ozvučení i soundtrack, který hře dodává slušnou atmosféru a dobře podkresluje jednotlivé lokace i scény.
Hra Control byla od začátku pasována do role jakéhosi černého koně letošního roku a jsem rád, že nezklamala. Dobře napsaný příběh je doplněn o zajímavé prostředí s rozmanitými lokacemi, parádní akci a kvalitní obsah. Během posledních 15 hodin jsem se ani na minutu nenudil a i po dohrání mám chuť se do hry vrátit a odhalit další tajemství. Je jen škoda technických nedostatků a nepřehledné mapy, protože pokud by tohle stihli vývojáři vyřešit, mohla si hra Control odnést ještě lepší známku. Nic ale nemění na tom, že tu máme před sebou kvalitní akci, která si vaší pozornost určitě zaslouží.
Komentáře