Recenzovaná verze – PlayStation 4 (pochází z ní i obrázky vytvořené SHARE tlačítkem)

Už před vydáním nás vývojáři několik měsíců lákali na velké pohádkové dobrodružství ve světě Lemuria, do něhož se vypravíme jako Aurora. Právě příběh zde hraje důležitou roli, navíc se jeho podání povedlo na jedničku. Je napínavý, dobře napsaný a kolikrát vás i chytne za srdce. Příběh je vyprávěn jak skrze pěkné kreslené animace, tak většinou pomocí chytrých rozhovorů, které vede hlavní hrdinka se svoji družinou, k níž se ještě dostanu, tak s dalšími obyvateli království Lemuria. U rozhovorů bych možná ocenil, pokud by obsahovaly dabing, který by ještě více přidal na atmosféře. Každopádně Aurora není žádnou hrdinkou, která by chtěla porazit zlo nebo se zviditelnit. Aurora je malá dívka, která onemocní a během spánku se ocitne v podivném království Lemuria. Aby se dostala zpět, musí najít slunce, měsíc a hvězdy, které ukradla zlá královna, což jak tušíte, nebude nic jednoduchého. Příběh se sice může zdát jednoduchý, ale má hlubší význam a nejedno překvapení, o které vás ale neochudím, takže zde popis končí. Příběh si musí každý vychutnat sám. Možná si i během hraní vzpomenete na své dětství, když jste měli blízko k pohádkám.

Když Child of Light poprvé zapnete, otevře se před vámi království Lemuria, které při cestě za záchranou projdete téměř celé. V základu je Child of Light tak trochu plošinovka, v níž musíte na začátku skákat a překonávat překážky, jakmile ale Aurora získá schopnost létat, značně se vše usnadní. I tak sem tam vývojáři připravili nějaké ty pasti, které je nutné překonávat, případně tu jsou i lehčí logické hádanky, které vám zaberou několik desítek vteřin. Vývojáři se spíše zaměřili souboje, o kterých se hned rozepíši. Klasické skákací pasáže s řešením hádanek tu jsou, ale slouží vždy jen jako bonus, jinak budete pouze proplouvat světem, který je skvěle navržen a co lokace, to originál. Nic se neopakuje, vždy vás bude čekat něco jiného, což je rozhodně plus. Hra je rozdělena na zhruba jednu desítku částí, do kterých se můžete zpětně vracet skrze rychlé cestování, abyste si třeba zvýšili level u postav nebo našli další skryté části a v nich bonusové předměty, které se vždy hodí.

Během procházení rozlehlým královstvím Lemuria svedete nejeden souboj s protivníky, kterých je tu docela dost. U soubojů se vývojáři inspirovali u klasických japonských RPGček, takže když potkáte nějakého toho protivníka, hra se přesune do menší arény, kde šarvátka začne. Souboje jsou tahové, přičemž nabízí docela dost prostoru pro taktiku a kolikrát si můžete i pomáhat světluškou Igniculus, která může léčit případně zpomalovat nepřátele. Za zabité protivníky následně levelujete, čímž si odemknete další a další schopnosti postaviček v družině, takže se strategické možnosti ještě rozrostou. Na začátku třeba budete moci útočit jen na jednoho nepřítele, po polovině už na tři, ale za cenu pomalejší přípravy. Zajímavostí u soubojů je, že vidíte vždy na ukazateli chvíli, kdy mohou nepřátelé útočit, v čemž jim můžete správným načasováním vše překazit. Kolikrát se mi stalo, že při dobrém načasování mě nepřítel vůbec neohrozil. Porozumění tomuto systému je vůbec klíč k úspěchu. Na úspěšnost souboje má i systém vytváření lepších drahokamů, které můžete vkládat do zbraní nebo štítů. Tento systém dobře funguje, navíc je jednoduchý na pochopení, takže není problém ho zvládnout.

Na začátku máte jen Auroru, křehkou dívku, která získá meč a začne se prosekávat k vytouženému cíly. Během hry ale do party přibudou další postavy nejen se svými vlastními schopnostmi, které můžete dále rozšiřovat, ale také s osobností a problémy. Ty se můžete rozhodnout řešit, ale také nemusíte, což se ale dále projeví ve hře v tom, že vás postavy budou nebo nebudou dále doprovázet. Každopádně během hraní narazíte třeba na šaška Rubella, který není moc dobrým válečníkem, na druhou stranu umí léčit, takže je dost možná nejdůležitější postavou v boji, která se rozhodně neztratí. Pak je tu také čaroděj Finn nebo obrovské silné monstrum Oegus, které je takovým tím tankem, jenž jednou dobře mířenou ranou dokáže zlikvidovat téměř vše, co se mu postaví do cesty. Postav je samozřejmě více, oblíbil jsem si třeba myšáka střílejícího z luku. U postav je určitě plusem, že u soubojů levelují prakticky všechny, a je jedno, jaké zrovna používáte. Tím vývojáři usnadňují hraní a jasně ukazují, že je hlavní se bavit a užívat si atmosféru, než se frustrovat.

Protože je soubojů hodně, určitě vás zajímá, jak na tom je rozmanitost protivníků. Pokud by se pořád opakovali ti stejní neřádi, hra by začala po chvilce nudit, naštěstí vývojáři si toho byli vědomi. Prakticky po celou dobu před vás předhazují nové a nové protivníky, na které musíte vždy vymýšlet nové taktiky, vedoucí k jejich porážce, narazíte nejen na pavouky, vlky nebo obří prasata, ale na daleko horší kreatury, smrtka se svými přisluhovači nechybí, které si navíc budou mezi sebou kolikrát pomáhat. Třešničkou jsou pak souboje s většími bossy, které naplno prověří vaše schopnosti, ale také se ukáže, jak moc jste stihli vylevelovat postavy. Ono většině normálním soubojů se dá totiž vyhnout, ale pak jsou postavy na malém levelu, takže u bossů krutě narazí. Proto je doporučeno likvidovat vše, co jen na mapě uvidíte, a samozřejmě prozkoumávat všechny jeskyně a další lokace, do nichž se jde dostat. Vzhledem k tomu, že u soubojů jsem se po celou dobu bavil, rád jsem se s každým protivníkem střetnul.

Když nebudete moc spěchat, vydrží vám Child of Light na nějakých dvanáct hodin, což není na menší stahovatelnou hru vůbec špatný výsledek. Navíc se můžete do království Lemuria vrátit a pokusit se najít všechny skryté místnosti nebo splnit vedlejší úkoly, pokud na některý zapomenete během prvního průchodů. Na opakované hraní Child of Light ale není, i když je tedy možnost zkusit kooperaci s druhým hráčem, který se chopí světlušky Igniculus a bude svítit na cestu, případně sbírat energii, otevírat dveře a tak dále.

Když Ubisoft před několika lety na E3 představil svůj engine UbiArt Framework, asi si sliboval větší uplatnění, než jenom u série Rayman. Do budoucna by se ale situace mohla změnit, protože na tomto enginu připravuje Ubisoft ještě několik her, a využívá ho právě i recenzovaný Child of Light. Výsledkem je krásná kreslená 2D grafika, která se k pohádce skvěle hodí, navíc musím vyzdvihnout naprosto výborný art. Ať už postavy, tak svět, vše je skvěle navrženo a je tak radost na hru pohledět. Grafika se navíc jen tak neokouká a po celou dobu jsem si ji užíval, čemuž jistě dopomohlo FULL HD rozlišení a dobrá optimalizace. Hra samozřejmě běží rychle, má krátké nahrávací obrazovky, navíc jsem si nevšiml žádných excesů v podobě pádů. Výbornou práci odvedli vývojáři i na hudebním doprovodu, pro který si přizvali i pianistku Coeur de Pirate. Hra má spoustu pěkných melodií, které jen podtrhují výbornou atmosféru, takže se můžete naplno ponořit do příběhu Aurory a prozkoumávat království Lemuria.

Child of Light je výborná pohádková RPG hra, která si vás získá dobře napsaným příběhem s nejedním překvapením, fungujícím soubojovým systémem a hlavně nádherným královstvím Lemuria, které je radost prozkoumávat. Za necelé čtyři stovky dostanete hru, u níž se budete po celou dobu skvěle bavit. Moje doporučení si Child of Light jednoznačně zaslouží.