Už začátek je poněkud jiný než u běžné střílečky. Musíte si totiž vytvořit vlastní postavu, se kterou absolvujete nejen singleplayerovou část, ale i tu multiplayerovou. Příběhovou linku vývojáři před vydáním dost vyzdvihovali, protože si údajně dali na pozadí hry velmi záležet. Jaké je ale překvapení, když příběh působí dost plytkým dojmem a dokonce by se dalo říci, že mu chybí atmosféra, která by vás udržela u hry déle než pár hodin. Příběh přitom na papíře nezní špatně. Píše se rok 2035 a svět se změnil po obrovských záplavách. Zemi tvoří jen jedna louže, ze které sem tam vykoukne nějaký ten malý ostrůvek. Takovým je i postavená Archa, na které se nachází zhruba 50 000 přeživších. Na začátku spolu vychází, ale později se objeví boje o moc, takže se společnost rozdělí na dvě frakce, které mezi sebou budou bojovat. No a právě tady hra začíná, protože si hráč může vybrat, za jakou frakci bude válčit.

Zde je ale největší kámen úrazu, protože ačkoliv se vývojáři snažili všech osm levelů poslepovat do jednoho příběhového celku, vůbec se tak neděje. Výsledkem je, že na každé mapě probíhají jen klasické souboje dvou týmů, které plní předem zadané úkoly. Taková multiplayerová klání, akorát máte proti sobě a při sobě AI. Samozřejmě, jde hrát i s ostatními hráči, čímž se z Brinku stane docela solidní multiplayerová střílečka okořeněná příběhem. Naštěstí většina levelů je originální a mají pěkný design. Jsou i rozdílné, takže nebudete bojovat jen ve stísněném prostoru plovoucí záchrany lidstva, ale podíváte se i mimo ní do otevřenějších lokací. To je určitě velké plus, jen by lokací mohlo být daleko více.

V jednotlivých mapách vždy máte několik hlavních úkolů. Ty plníte postupně, přičemž ten poslední vždy celou misi ukončí. Různorodost úkolů je docela malá, takže budete většinou pokládat bomby, aby vybouchly, případně druhému týmu bránit v jejich položení. Je tu i jakési doprovázení NPC postavy do bezpečí nebo hackování systému a donesení dat do úkrytu. Kromě hlavních úkolů máte během jednoho kola i několik vedlejších, za které získáte vždy body navíc. Co je určitě dobré přičíst vývojářům k dobru, je to, že jednotlivé úkoly vždy vyžadují určité povolání, aby šly splnit. Třeba medik nedokáže položit bombu nebo hacknout systém. Zklamáním je, že i když zaberete nějaký terminál nebo zásobnu zbraní, vždy se respawnujete na začátku levelu, a to ještě po docela dlouhé době. Plynulost akce tímto hodně trpí.

Trochu jsem nakousl v předchozím odstavci třídy postav. Jsou tu čtyři, mezi které patří voják, medik, mechanik a záškodník. Každá třída má své specifické možnosti a vlastnosti. Třeba medik dokáže uzdravovat své kolegy v boji, takže je hodně důležitou postavou. Voják má zase neomezené množství nábojů, které rovněž může poskytovat svým kolegům na bojišti. Mechanik je zase důležitý pro plnění úkolů a záškodník dokáže hackovat nejrůznější zařízení nepřítele. Docela dobré rozhodnutí je, že povolání může hráč měnit kdykoliv během hry, čímž se tak může přizpůsobit situaci. Měnit podle situace můžete i zbraně u speciálních skladišť. Těch je docela velké množství a mezi nimi najdete i flintu z Falloutu nebo Doomu. Všechny zbraně se dají vylepšovat, takže jim můžete nasadit dvojité zásobníky, držáky nebo tlumiče. Bohužel vylepšení mají jen malý dopad na hratelnost, takže nečekejte, že s vylepšenou zbraní budete silnější. Co možná také zamrzí, je fakt, že všechny zbraně jsou si střelbou dosti podobné, takže je prakticky jedno, jakou si vyberete.

Na začátku bylo zmíněno, že si nejprve vytvoříte svoji postavu. K tomu se váže vylepšování, jak postupujete hrou a odemykají se vám nové a nové věcičky za levelování, které můžete svému vojákovi připnout. Samozřejmě, tyto doplňky neovlivňují hratelnost, ale je určitě příjemné se dívat třeba při online hře na několik typů vojáků, někdy docela originálních, než jen na jednoho a toho samého panáky. Svému vojákovi můžete vymodelovat originální obličej, ale i mu vytetovat nějaký ten pěkný obrázek na ruku, případně mu obléci více slušivý obleček. Zde se meze rozhodně nekladou. Kromě těchto kosmetických změn si můžete za speciální body kupovat i různá vylepšení, které se projeví i v samotné hře. Funguje tu docela povedený RPG systém, ve kterém si můžete odemknout třeba přebíjení při sprintu, rychlejší obnovu zdraví, rychlejší hackování, možnost házení granátů při sprintu, tichý pohyb nebo daleko větší výdrž. Co naopak hodně zklame, je level strop na dvacáté úrovni. Tu dosáhnete docela brzo, tak za deset hodin hraní, takže vás poté už nic nenutí pokračovat. To je zvláště u multiplayrové střílečky docela problém, který vývojáři asi jen tak neopraví.

Před vydáním vývojáři vychvalovali také docela zásadní herní vychytávku, kterou si vypůjčili ze hry Mirror’s Edge. Jde pochopitelně o parkur, který je zde pojmenován jako S. M A. R. T. Bohužel musíme zase říci, že jako všechno v této hře, tak i pokus o parkour je zde jen nedotaženým pokusem. Určitě je pěkné, když se ladně můžete dostat přes překážku, skočit vyvýšeninu a z ní někam dál. Praktické využití v samotném boji je ale nulové a na hratelnost nemá takový vliv, jaký asi vývojáři chtěli aby měl. Je to rozhodně škoda. Se S. M A. R. T.em se váže ještě jedna věc. Ve hře máte tři typy postav, se kterými se budete pohybovat. Pokud chcete hodně parkourové přeskakování používat, doporučuje se vybrat hubeňour, který zase tolik na bojišti nevydrží, ale je rychlejší. Naopak tlouštík moc nepřeskočí, ale zase vydrží spoustu ran navíc.

Pokud dohrajete hlavní část, máte tu Challenges režim. Ten nabízí 4 mapy, během kterých si užijete nejen v předchozím odstavci zmíněný S. M A. R. T. do sytosti, ale také bych i řekl daleko větší zábavu. Během tohoto režimu plníte předem zadané úkoly na menší mapě, takže je akce daleko dynamičtější a hratelnost je tak i zábavnější.

Protože je Brink převážně hrou založenou na multiplayeru, ale nabízí i singleplayerovou část, tak bylo otázkou, jak na tom bude umělá inteligence. Už po několika levelech se ukázalo, že AI je dost nevyvážená. Někdy ji přehrajete docela lehce, jindy vám udělá z hraní pořádné peklo, které budete dlouho vydýchávat. Ani vaši spojenci na tom nejsou o dost lépe, protože vás mnohdy ignorují. Určitě je tak lepší si sehnat kamarády a hrát s nimi, protože tím předejdete spoustě nepříjemným situacím.

Brink využívá už dneska trošinku starší Doom 3 engine, který ale pořád vypadá dobře. Postavy jsou detailní a jejich art styl připomíná panáky třeba z poslední FIFA Street. Grafická stylizace se povedla na jedničku. O něco hůře je na tom prostředí, které obsahuje až moc textur v nízkém rozlišení, navíc mají i tendenci se načítat hráči před očima. Jak ale později zjistíte, toto je jen hodně malý neduh oproti ostatním. Hra totiž má značně nestabilní framerate, tomu nepomáhá ani nevyladěný síťový kód a hlavně Brink zamrzává v docela pravidelných intervalech, takže musíte konzoli restartovat. Bohužel celou věc nezachrání ani nevýrazná hudba spolu s průměrnými zvuky. Dabing je na druhou stranu docela povedený. Po technické stránce Brink rozhodně není hra, kterou si dají vývojáři ze Splash Damage za rámeček. Ona je to ostatně i ostuda pro Bethesdu, že dovolila, aby něco takového vyšlo. Další odklad si už ale asi nemohla dovolit.

Brink je v základu určitě zajímavou multiplayerovou akcí, kterou strhává dolů spousta nedodělků, chyb a bugů. Když se toto vše sečte, tak naše doporučení si hra získá jen těžko. Vývojáři se budou muset v následujících měsících hodně snažit, aby udělali z Brinku takovou hru, jakou zamýšleli. Menší omluvu si už přichystali v prvním DLC, které bude zdarma. Jakým směrem se ale bude dále Brink ubírat, to se neodvážíme hádat.