Criterion Games - společnost, která dominuje na herním poli svojí neméně výbušnou a akční sérií Burnout již nějakou tu dobu, se postavila za tento unikátní titul, který vyšel v únoru roku 2006. Již delší dobu před vlastním vydáním bylo do hry vkládáno obrovské množství potenciálu a naděje, které měly zajistit dostatečně natěšené hráčské publikum při vydání. Nebyl důvod se netěšit - detailní grafika, zbraně, které působí opravdově, ozvučení jako při akčních filmech v kině, ale také naprosto zničitelné prostředí, které doprovázela řada postranních efektů jako kolaps staveb nebo řetězové výbuchy. To vše hrálo ve váš prospěch. Je tedy nadmíru jasné, proč hra sklidila obrovské množství ocenění, stejně jako samotný Criterion.

Ve hře byl přítomen i politický příběh, který sice hrál vedlejší housličky, ale bylo v něm cosi hmatatelného. Vyvražďování, etnické čistky, nepokoje na ulicích, občanské války a politické konflikty - věci, které každý den vidíte v televizi. Dostáváte se do role seržanta první třídy Jacka Kellara, člena speciálních jednotek „Black Ops” (odtud název Black). Celý děj je vyprávěn pozpátku od okamžiku, kdy jste ve vězení vyslýcháni neznámým vyšetřovatelem. Při útoku na městečko Veblensk zabijete tři vysoce postavené členy teroristické buňky. Na tom by nebylo nic až tak špatného, ale porušíte několik příkazů a vrhnete se do teroristy ovládané budovy, ve které jste zajati Williamem Lenoxem, americkým vůdcem této organizace zvané „Seventh Wave”. A pak už se vezete. Přeskočíme-li celou hru až na konec, tak se dozvíme následující. Kellar se vrhá samotný do opuštěného gulagu, ve kterém se ukrývá již zmiňovaný Lenox. Po lítém boji s jeho elitními bodyguardy je Lenox „zabit” v akci a vy se ocitáte tam, kde zrovna jste - ve vězení. Vláda je prostě vláda a jsou věci, které by se nikdy neměly dostat na veřejnost. Dozvídáte se, že o účasti Lenoxe vláda již delší dobu věděla, a nyní vám dává prostor ho dopadnout. Titulky. Přesně tam, kde původní hra končí, by mohlo začínat pokračování, které se Criterion snaží zapírat, jak jen to je možné.

Samotná hratelnost se nedá vyjádřit jen tak. Je opravdu těžké popsat všechno to, co se kolem vás děje. Připadáte si jako v intenzivním ohňostroji, jehož jste strůjcem. Začátek hry vám dá prostor se trochu rozcvičit, ale téměř okamžitě jdete do akce. Nemusíte se bát, že byste nějak bloudili, to rozhodně ne, neboť vás vždy čeká jediná cesta. Na tom není nic tak špatného, zvláště jedná-li se o takto návykovou akci. Ale jak se vám dostane do ruky zbraň, hned víte, s čím máte tu čest. Každá zbraň je vymodelována s neobvyklou přesností a smyslem pro detail. Každý vystřelený náboj měl smysl, jelikož jste s každým výstřelem zažili menší orgasmus. Bum! Prásk! Prsk! Raatatatatataaa! To jsou nejpoužívanější zvukové samply ve hře, neboť i obyčejné dveře otevíráte výstřelem. Někdo se tu inspiroval klasickými akčními filmy z let minulých. Veliká část každé úrovně byla poškoditelná nebo úplně zničitelná. Panely výškových budov se tříštily pod náporem vašich granátů, v první misi můžete dokonce úplně zničit věž jednoho z domů pomocí raketometu. Neuvěřitelné chvilky prožijete také ve vězeňských sprchách. Scéna v této části je téměř totožná s tou z filmu Skála. Během minuty jste obklíčeni nepřáteli a následný masakr udělá ze sprch kůlničku na mýdla. Kulky létají vzduchem, trhají cihly za příšerného rachotu létajících částí budovy. Vy se snažíte přes všechen ten prach zamířit alespoň části nepřátel. Takovýto moment zažijete minimálně jeden v každém levelu. Dávky adrenalinu budete dostávat litrovými injekcemi, o to rozhodně nemějte strach. Každý kousek úrovně můžete využít ve svůj prospěch, bavíme se například o klimatizačních šachtách, které můžete nepřátelům shazovat na hlavy, nemluvě o výbušných sudech, které za sebou nechají i pěknou stopu, například v domě. A co když se něco nedá zničit? Nevadí, takovýto předmět je možné alespoň trošku otesat kulkami. Krom vašeho hlavního cíle jste mohli, respektive museli (v závislosti na obtížnosti), plnit vedlejší úkoly jako sbírání dokumentů, plánů, nebo ničení okolí. Ač se může takovýto recept zdát jako naprosto triviální, je hra nesmírně chytlavá a rázem se z ní stala jedna z nejlepších akčních her roku, ne-li desetiletí.

Jak jste určitě vyčetli, hlavním hrdinou v Blacku není ani tak Jack, jako spíše zbraně. Hra nabízí velmi široký repertoár všech možných kalibrů od těch ručních až po ty, které při výstřelu udělají tlakovou vlnu podobnou té z Hirošimy. Najednou můžete nést pouze dvě zbraně, což vede k jistému dilematu: „Samopal nebo raketomet?” Pokud nosíte brýle na dálku, určitě sáhnete po odstřelovacích puškách. Nebo raději tasíte kolty jak na divokém západě? Není problém, abyste si do rance přibalili nějaký ten Glock nebo Desert Eagle. A pokud vás nic nebaví, prostě všechno to zlo spláchněte RPGčkem. Každá zbraň má svoji reálnou předlohu, která se od obrazu prakticky neliší, co se týče účinků. I samotné úrovně jsou vymodelovány za účelem destrukce. Ne nadarmo jsou výbušné sudy opřené o malou dřevěnou chatku. Náhrobky na hřbitově se tříští při střetu kulek nepřátelských sniperů s tvrdým kamenem. Celkově jsou všechny úrovně velmi nápadité a plné života. Malý titulek u hry „Go in All Gunz Blazing” opravdu sedí jako ulitý.

V době, kdy se hra dostala na pulty, byla také jednou z nejkrásnějších na trhu. Ve své době neměla ve svém segmentu konkurenci. Částicové efekty vypadaly naprosto překrásně, stejně tak zbytečné Motion Blur a Depth of Field efekty, které pomohly vytvořit tu pravou válečnou atmosféru. Criterion se netají tím, že použil zvuky zbraní z těch nejslavnějších filmů jako předlohu pro své herní zpracování. Sami označují zvuky zbraní jako „orchestr zbraní”. Nelze nesouhlasit. Pokud jste si někdy připadali jako úchyláci, že jste se kývali do rytmu palby, bylo to právě u Blacku. Ne nadarmo byla hra oceněna štítkem „Best Audio” při udílení cen BAFTA v roce 2006.

Explozivní, tříštivá, mozekgumující, brilantní - přesně taková je tato hra. Unikátní fyzikální model RenderWare funguje naprosto výtečně, nemluvě o krásném grafickém zpracování a zvucích, které se mohou rovnat dnešním filmům. To všechno spolu se strhující hratelností dělá hru, která se může vytahovat i na mnohem čerstvější kusy.