Testovaná verze: Playstation 3

Výlet do létajícího města
Začátek hry je prakticky stejný, jako u prvního dílu z roku 2007. Dostanete se k majáku, který vás dostane do místa, v němž se bude odehrávat celý následující děj. Možná si ještě vzpomenete na první pohled na podmořské město Rapture z původní hry. Byl to jedinečný pohled, z něhož musel každý lapat po dechu. Možná jsem si nemyslel, že tento počáteční šok může přijít znovu, ale BioShock: Infinite to dokázal, protože první pohled na létající město Columbia je něco neskutečného, něco, na co budete vzpomínat dost možná po celý život. Do tohoto nádherného létajícího města se dostanete jako bývalý agent Booker DeWitt, který v něm musí splatit dluh tím, že najde dívku Elizabeth a ukradne ji z rukou Comstocka, který je zde považován tak trochu za boha. Elizabeth byla po celý svůj život uvězněna ve věži města Columbie, takže není divu, že je celkem naivní a nedotčená hrůzou, která se kolem ní děje. Samotnou pak překvapí, jak žila. Neustále sledována, ve vězení. Co rozhodně zaujme, je dobrý herecký výkon Elizabeth, která tak doslova ožije na vaší televizní obrazovce. Věrohodnější videoherní postavu s hezčíma očima byste v současnosti hledali těžko.

Příběh je rozhodně dobře podaný, má rychlé tempo, takže nuda nehrozí, možná jen zklame několik slabších dialogů a třeba i fakt, že rozhodnutí, která občas budete dělat, mají na následný děj nulový vliv. To ale samozřejmě nemění nic na tom, že příběh je rozhodně kvalitní, a několik slabších chvilek mu určitě odpustíte. Zvláště po skvělém finále, které vše náležitě vysvětlí a propojí všechny Bioshock hry do jednoho celku. K závěru se dostanete zhruba za patnáct hodin hraní, ale tento čas bude záležet především na tom, jestli budete město prozkoumávat nebo ne, protože ne na všechny skryté bonusy, upgrady pro zdraví nebo oblečení přidávající bonusy v boji, nahrávky a další věcičky narazíte lineární cestou, kterou vás po většinu hraní hra nutí jít. Některé jsou důmyslně skryté, nacházející se nejen v zamčených domech, ale i postranních uličkách. Sám jsem po dohrání rozhodně neměl vše vysbírané, takže sběratelé si zde přijdou na své.

Hned po příjezdu do Columbie vás určitě nadchne skvělý design, po ulicích se navíc pohybují lidé, takže město tak nějak žije svým životem. Všemi navíc pomáhají interaktivní kulisy, proč si třeba hned po příjezdu nezahrát nějakou minihru na pouti. Tyto drobnosti hře jenom pomáhají. Do toho všeho hraje skvělá hudba, takže je jednoduché se do hry naprosto ponořit a představit si, že se v Columbii zrovna nacházíte. Jak budete pokračovat hrou, narazíte na nesčetně nádherných lokací, některé samozřejmě trochu odkazují na původní díl, a jsou vlastně i v podobném duchu připraveny. K designu města nemám moc výtek, protože jde o jedno z nejkrásnějších videoherách míst, které jsem mohl na této generaci konzolí navštívit. Nepochybuju ale, že se do Columbie ještě jednou vrátím, protože devízou BioShock: Infinite je docela dobrá znovuhratelnost, nejen kvůli zmíněnému prozkoumávání. Navíc jak jistě víte, vývojáři připravují nějaký ten dodatečný obsah. Ten ale ještě musí upřesnit.

Pokud jste hráli některý z předchozích dílů, hratelnost vás asi moc nepřekvapí, protože z ní vývojáři do značné míry vycházejí, ale samozřejmě ji obohacují o drobné novinky, které ji posouvají o něco blíže k dokonalosti. Pro boj tu máte připraven docela velký arzenál zbraní, od dobové pistole, různé brokovnice, samopaly, těžké kulomety nebo raketomety. Zbraně si navíc můžete postupně vylepšovat za peníze u strategicky rozmístěných automatech, v nichž si navíc můžete nakupovat i lepší náboje. Střelba ze zbraní je čistě arkádová, takže větší kopání nečekejte, o realističnosti ale Bioshock nikdy nebyl, byl především o zábavě. Na boj pro blízko máte navíc speciální Sky Hook, který dokáže kolikrát zabít nepřítele značně brutálním způsobem. Uraženou hlavou to začíná, rozmetanými vnitřnosti nebo hlavou končí.

S nejrůznějšími nepřáteli se většinou budete střetávat v otevřenějších prostorách, což je velká změna oproti předchozím dílům. Město Columbia je navíc pospojované kolejnicemi, které na začátku využíváte pouze za pomocí Sky Hooku k přepravě, ale později se stanou velmi důležitým strategickým prvkem v boji, navíc do hratelnosti přinášející zajímavou, neokoukanou a hlavně zábavnou novinku. Pohyb po kolejnicích není vůbec složitý během soubojů, jak by se mohlo zdát, jde o velmi jednoduchou záležitost, kterou si hned osvojíte a budete ji rádi využívat. Vzdušnějšími souboji se Infinite značně liší od svých předchůdců, takže nebudete mít rozhodně pocit, že hrajete znovu tutéž hru, jen v jiných kulisách. Nepřátel je dost, od řadových policistů, kteří spíše budí respekt svým počtem, až po těžce ozbrojené vojáky, ale sem tam se objeví i nějaký ten miniboss, jakým je třeba Motorized Patriot s kulometem nebo Handyman rozdávající silné údery. Na začátku se mluvilo, že právě ten by měl nahradit populárního Big Daddyho, ale zůstaneme jenom u toho, že je prostě jiný a srovnávat ho s ikonickou postavou není úplně na místě.

Souboje v Bioshocku od prvního dílu charakterizují nejrůznější plazmidy. Ty zde sice pod stejným názvem nenajdete, nově tu jsou vigory, které se ale od svých předchůdců ale moc neliší, prakticky jde o totéž, jen s novým jménem a několika novinkami v podobě upgradů, kterými jim přidáváte na síle. Vigorů je tu docela dost, na začátku se třeba naučíte ovládat nepřátelské střílny či vojáky, kteří tak začnou střílet svým nebohým kolegům do zad, později přijdou na řadu vigory spojené s ohněm, vodou, větrem a tak dále. Zajímavostí je, že s vigory můžete vytvářet i nejrůznější pasti, třeba elektrickou, do níž následně nebozí nepřátelé vlezou a uškvaří se rychleji, než si uvědomí svojí pozici. Vigory jsou rozhodujícím faktorem, který dělá přestřelky neustále zajímavé a rozmanité, takže si hra udržuje skvělou hratelnost od začátku až do závěru. Stejně jako zbraně máte u sebe v jednu chvíli jen dva vigory, ale není problém je rychle přehodit z jednoduchého menu, které vyvoláte stisknutím L2.

Během boje vás bude po většinu hry doprovázet Elizabeth, která není jen tupým přihlížejícím, ale dokáže i pomoci. Tedy, nikdy nevezme do rukou zbraň, aby pokropila nepřátele olovem, to by samozřejmě nefungovalo, ale ráda vám bude házet munici či lékárničky, což je rozhodně vítaná pomoc, zvláště když souboje jsou kolikrát docela těžké a vyžadují více umu. Umělá inteligence Elizabeth je rozhodně povedená, nepřekáží a je dobrým společníkem. S kým ostatně jiným se ponořit do tajů nádherného létajícího města, než s celkem chytrou a pěknou mladou dívkou. Elizabeth se navíc hodí na otevírání zamčených dveří, za kterými se ukrývají nejenom sejfy s penězi, ale i upgrady a další zajímavé věcičky.

Celkem slušnou umělou inteligencí byli obdařeni i vaši nepřátelé, kteří se navzájem podporují, občas se kryjí, ale nejraději se snaží vás co nejrychleji eliminovat, takže kolikrát budete mít co dělat, abyste souboje ustáli. Strach ze smrti ale po celou dobu hraní neexistuje, což je možná škoda. Když vás totiž nepřátelé přemohou, vždy se ze smrti vykoupíte 25 dolary na normal obtížnost (na easy 0), což vzhledem k dostatku peněz není problém, a respawnujete se na posledním uloženém bodě, no a proděravěné nepřátele z předchozí přestřelky můžete tak snadno dodělat, protože se vám kromě zdraví doplní i munice.

Hardcore obtížnost 1999
Vývojáři chtěli hru udělat přístupnou pro všechny, proto ona poněkud jednodušší obtížnost, ale pokud patříte mezi ty největší hardcore hráče, můžete si po dohrání vyzkoušet mód 1999 (dá se odemknout skrze speciální kód i předem). V něm můžete zapomenout s pomocníkem, který ukazuje, kam máte jít. I nepřátelé jsou daleko těžší k poražení, navíc sami toho moc nevydržíte. Musíte tak neustále taktizovat, krýt se a využívat co nejvíce vigory, bez kterých nemáte šanci přestřelku vyhrát. Oživení po smrti tu sice také je, ale stojí 100 dolarů, které mnohdy velmi rychle mizí, takže když dojdou, vrátíte se na hlavní obrazovku, a musíte si nahrát naposledy uloženou pozici. Na začátku jsem si chtěl mód 1999 jen vyzkoušet, ale nakonec jsem v něm odehrál značnou část hry, protože mě neskutečně bavil. Režim není obtížný formou, že by vyloženě frustroval, ale prostě je jiný a vyžaduje od vás odlišný styl hraní. To je ve výsledku velké plus.

Audiovizuální zpracování
Vývojáři se rozhodli pro BioShock: Infinite využít opět Unreal 3 engine, který dnes už asi nenadchne, jako tomu bylo před několika lety. Přesto nový Bioshock překvapí svojí pěknou stylizací, která střídá pestré i temné barvy, takže několik ošklivějších textur jistě odpustíte, protože pořád jde o velmi nadprůměrnou podívanou. Možná o něco více bude vadit občasný tearing, zato nějakého markantního poklesu frameratu jsem si za celou dobu hraní nevšiml. Vizuálně na tom BioShock: Infinite není nejlépe, nepatří mezi absolutní špičku, ale rozhodně zklamáni nebudete. Naopak přímo nadšeni budete zcela určitě z hudebního doprovodu. Soundtrack je jeden z nejlepších, jaký jsem v akční hře slyšel, navíc velkou pochvalu si vývojáři zaslouží za ozvučení, které si užijete nejvíce na kvalitním domácím kině. Na profesionální úrovni je i dabing všech postav, včetně obou hlavních hrdinů.

I s Playstation Move to jde
Ačkoliv se vývojáři z Irrational Games na začátku vyjadřovali k pohybovému ovládání dost nepěkně, nakonec do Playstation 3 verze zakomponovali podporu pro Playstation Move ovladač, ke kterému budete potřebovat buď klasický Dualshock 3 nebo speciální Move Navigation Controller. Nakalibrování je jednoduché, takže nebude činit problém, stačí se řídit pokynů na obrazovce, no a pak už jen stačí skočit do hry. Zatímco s Dualshockem 3 máte zaměřovač neustále uprostřed obrazovky, s Playstation Move ovladači s ním vždy po ní mácháte jako u on rail střílečky, takže nad ním máte plnou kontrolu. Navíc když zbraní chcete zaměřit, jen trochu se vám cíl zazoomuje, nevidíte jako s Dualshockem 3 skrze hledí, pokud tedy nemáte přímo odstřelovací pušku. Ovládání s Move není špatné, dokážu si představit, že někomu bude vyhovovat, ale já raději dám přednost klasickému ovládání, které mi přijde daleko příjemnější a pohodlnější.

BioShock: Infinite je naprosto oslňující podívanou, která si vás získá dobře vyprávěným příběhem, uvěřitelnými postavami, vypilovanou akční hratelností a nádherným designem města Columbia, do kterého se budete chtít neustále vracet. S nákupem proto neotálejte, protože pokud je v současnosti hra zasluhující si vaší pozornost, je to právě BioShock: Infinite, který bude na konci roku kandidovat na ceny vůbec nejvyšší. Jedna z nejlepších akčních her této generace, pokud ne vůbec nejlepší!