Když před zhruba rokem a půl David Cage představil Beyond: Two Souls, mluvil o životě a smrti, jakožto dvou hlavních tématech celé hry. Existuje nějaký posmrtný život? Na to se snaží hra odpovědět po svém, každopádně hlavní hrdinkou je dívka Jodie Holmes (hraje ji na Oscara nominovaná herečka Ellen Page), která nemá lehký život už od svého narození, protože je obdařena jedním vzácným darem, či spíše prokletím, jak si sama dlouho myslí. Nejen, že ji doprovází duch Aiden, který ji kolikrát dostane do problémů, ale může i vidět další věci, o kterých se normálním lidem ani nesní, a možná by je ani nechtěli vidět. Jodie je jiná, než ostatní, takže děti se jí posmívají, mají ji za čarodějnici, a nejraději by ji upálili, no a dospělí se jí snaží jen ve všem využít, aby dosáhli svého cíle. Beyond prakticky monitoruje příběh Jodie od jejího narození do dospělosti, přičemž vývojáři se rozhodli jít cestou vyprávění, které není chronologické. Jednou budete hrát za malou Jodie, pak zase za dospělou, dospívající, a takto hra skáče sem tam. Na začátku se může zdát vyprávění dost zmatené, ale ve výsledku se vše spojí do jednoho srozumitelného celku. Stylem vyprávění Beyond: Two Souls dost připomíná třeba film Atlas Mraků s Tomem Hanksem, a musím říci, že mi i celkem sedl.

Protože se hra odehrává v rozmezí 15 let, dost se liší, jak se Jodie chová. Jako malá holčička je ustrašená, případně si ráda hraje s panenkami, v pubertě zase tropí samé naschvály a hlouposti, a samozřejmě jinak se chová v dospělosti, když chce žít svůj vlastní život, ale z různých důvodů jí není přáno. Tento vývoj je zajímavý sledovat, a možná i díky tomuto podání je lehké se s Jodie ztotožnit. Kromě Jodie Holmes hraje ve hře důležitou roli i vědec Nathan Dawkins (Willem Dafoe), který zkoumá paranormální jevy, navíc později bude mít ještě větší důvod, aby pracoval ve dne v noci na super tajném vládním projektu. Za zmínku stojí i další pracovník výzkumného oddělení Cole Freeman, který si udělá s Jodie velmi pevný vztah, i když i jeho kolikrát pořádně dokáže naštvat. Pak je tu ještě CIA agent Ryan Clayton. Všechny zmíněné postavy jsou dobře napsány, a určitě si k nim uděláte vztah, ať už kladný nebo záporný.

Příběh v Beyond: Two Souls stejně jako Heavy Rain je do značné míry ovlivněn rozhodnutími, která během hraní učiníte, navíc v závislosti na nich se mění i výsledná délka celé hry. Protože jsem se snažil vždy nahrát co nejvíce, můj čas se natáhnul na nějakých 12 hodin, během kterých jsem se ani na minutu nenudil. Většina rozhodnutí má vliv jen na danou kapitolu, takže jen ovlivní její následné události a její konec. Jeden příklad. V jedné kapitole máte možnost jednoduše po jedné události odejít, čímž nastane konec, nebo se pomstít těm, kteří vám ublížili. Je jasné, že vzhledem k tomu, že je s Jodie všude Aiden, pomsta se vždy dost zvrtne. Občas jsem nějakou kapitolu dal znovu, abych viděl oba, někdy i více následků. Během kapitol děláte občas i menší rozhodnutí, ale ty nemají zase tak vliv na další události, což je možná i menší zklamání.

Na začátku jsem měl trochu strach, aby vývojáři stačili odpovědět na všechny otázky, které pochopitelně máte. Ona vás hra hlavně v prvních hodinách bombarduje otázkami bez odpovědí. Jak Jodie získala svůj dar? Kdo je Aiden? Kdo je s ní, a kdo naopak ten padouch? Na všechny tyto otázky dostanete dříve či později odpověď, takže tady vládne rozhodně spokojenost. I s celkovým vyzněním příběhu jsem spokojen, a samozřejmě je tu i několik konců, takže jak hra nakonec dopadne, je jen na vás.

Spíše než hra je Beyond: Two Souls opět interaktivní film, který staví především na příběhu, který je neustále napínavý, má spoustu momentů, při kterých ve vás zamrazí, ale i zvratů, které nečekáte. Aby byl docílen onen filmový spád, vývojáři sahají po svých oblíbených QTE momentech, ale ty míchají i s klasickou adventurou a dalšími žánry. Je tu tak přímé ovládání Jodie, s níž prozkoumáváte levely, případně plníte jednoduché úkoly. Dokonce je možné jezdit na motorce nebo na koni. Hra tedy jen na QTE momentech nestaví, jako tomu bylo v minulosti třeba u Heavy Rain, jen je občas intuitivně využívá, a musím za sebe říci, že jí to hodně pomáhá. Větší interakce s okolním světem hře prospěla, i když tedy samotné ovládání by asi zasloužilo ještě nějakou tu dobu zůstat v rukou programátorů. Co asi vadí nejvíce, je dost pomalý pohyb hlavní hrdinky v několika scénách, která se kolikrát plouží, jako by měla na vše hromadu času. Ta ho má, ale je otázkou, jestli ho máte i vy. Možnost běžet bych tu rozhodně uvítal (Jodie běhá jen v levelech, ve kterých musí). Také jsem nebyl úplně spokojen s krycím systémem a hlavně s prácí kamery, která občas zabírá scény z krkolomného úhlu. Změnit ji ručně ani kolikrát nejde. Sice jde jen o několik scén, ale to není omluva.

Musím říci, že jsem byl příjemně překvapen rozmanitostí kapitol, protože jednou jde jen o adventuru, poté budete muset nepozorovaně proniknout mezi nepřáteli jako Solid Snake ve svých nejlepších letech, sem tam se objeví i nějaká ta hovorovější pasáž se survival prvky. Více hratelnosti v Beyond: Two Souls zajišťuje i přímo Aiden, tedy duch, který hlavní hrdinku doprovází. Do jeho role se občas vtělíte, ovládání v tomto případě je jednoduché. Aiden prakticky pluje ve vzduchu, navíc umí procházet zdmi, takže se dostane do míst, kam Jodie ne. Aiden tu slouží i pro řešení lehčích logických hádanek, občasné zlomyslné hrátky, ale také ho uplatníte během boje s nepřáteli. Aiden je dokáže nejen ovládat, ale také přímo zabíjet, takže je jasné, že je největší zbraní hlavní hrdinky. Jodie ovšem není žádná stydlivka, má vojenský výcvik, takže se umí také prát, a kolikrát zvládne i několik nepřátel najednou. Z bojových scén jsem měl docela obavu, ale výsledek je uspokojivý, i když na druhou stranu ne úplně bezchybný. Bojový systém je přístupný každému, jak vývojáři před vydáním slibovali, ale prakticky nemáte možnost ho ovlivnit, vždy když se zpomalí čas, musíte správným směrem pohnout pravou analogovou páčkou.

Jak jsem zmínil výše, ve hře budete dělat spoustu docela zásadních rozhodnutí, která se následně projeví do hry. Proto se vyplatí vše rozehrát několikrát, abyste vždy viděli jinou reakci. Rozehrát vše znovu navíc motivuje i velké množství bonusů, které si musíte odemknout jejich nacházením ve hře. To není zase tak jednoduché, dají se lehce přehlédnout, ale za vše jste odměněni doposud nepublikovanými artworky, najdete tu i deníčky vývojářů, případně záznam představení. Bonusů je opravdu hodně, a pokud se vám hra bude líbit, jako že asi bude, určitě budete chtít vše odemknout a vidět. Znovuhratelnost je tak celkem vysoká. Někoho možná donutí druhé rozehrání i možnost projít celou hru ve dvou. Zatímco jeden hráč se chopí Jodie, druhý se ujme Aidena. Je jasné, že druhý hráč bude muset vždy čekat na svoji příležitost, až bude požádán o pomoc. Jako bonus, proč ne, ale moc si nedokážu představit, že by někdo takhle prošel celou hru.

Ačkoliv vývojáři neměli moc velký rozpočet, alespoň když to srovnáme s dalšími velkými hrami, podařilo se jim vytvořit engine, který snese ta nejpřísnější měřítka, a maximálně dostačuje na to, co se pokoušeli vytvořit. Asi nemá cenu řešit detaily postav, ty jsou naprosto fenomenální, výborný je i motion capture, možná nejlepší, jaký jsem ve hrách zatím viděl. Na postavách vidíte jejich emoce i reakce jen z výrazu a jejich pohybu, vše je krásně plynulé a působí velmi reálně. Tady je vidět, že roky práce na technologii se vyplatily. O něco slabší je prostředí, naštěstí vývojáři vše vynahrazují parádními efekty, jako třeba počasí nebo nasvícením jednotlivých scén. Asi ani nebudu váhat a označím Beyond: Two Souls za jednu z nejhezčích her této konzolové generace. Kolikrát je vidět, že už vývojáři hodně tlačí na hranice výkonu konzole Playstation 3, jejíž větrák se často roztočí na maximální otáčky. Jen je možná škoda, že v několika scénách trochu zazlobí framerate, ale poklesy se dají přežít, nejde o nic hrozného.

Pochválit vývojáře musím i za hudební doprovod, který má spoustu pěkných skladeb, některé si možná budete i po dohrání pouštět stále dokola. Za soundtrackem stojí uznávaný filmový skladatel Hans Zimmer (Počátek, Piráti z Karibiku nebo Temný rytíř povstal), kterému poté pomáhal Lorne Balfe (tvůrce hudby Assassin's Creed 3). I když zřejmě tito pánové nebyli nejlevnější, investice se rozhodně vyplatila. Jejich hudba má rozhodně velký podíl na celkovém zážitku. Dobré je i hudební ozvučení a samozřejmě i dabing, ale o něm asi nikdo nepochyboval, zvláště když si vývojáři najali filmové herce. Ti svoji práci neodflákli a kolikrát do ní dali i něco navíc. Než recenzi ukončím, musím zmínit i českou lokalizaci formou titulků. Překlad se v rámci možností povedl, moc velkých chyb jsem si nevšiml, většinou jde jen o drobnosti. Je určitě skvělé, že se Sony pro lokalizaci takové hry rozhodla, protože bez překladu a porozumění všemu, byste dostali jen poloviční zážitek. U překladu potěší určitě i informace, že jsou v češtině i všechny deníčky vývojářů a další bonusy.

Beyond: Two Souls je povedeným interaktivním filmem, který nabízí napínavý propracovaný příběh, dobře napsané postavy a povedenou audiovizuální stránku. Hratelnost sice není bez chyb, občas sem tam něco zaskřípe, ale chyby ve výsledku vývojářům odpustíte, protože dostanete něco, co tu dlouhou dobu zase nebude. Beyond: Two Souls není pro každého, ale pokud chcete prožít hru s dobrým příběhem, a na hratelnosti vám zase tak moc nezáleží, a třeba se vám líbil Heavy Rain, jste na správné adrese.