Dojmy z hraní alpha verze hry na konzoli PlayStation 4

Alfaverze Destiny byla zaměřena především na vyzkoušení několika misí, takže samozřejmě těžko hádat, jak na tom bude příběhově. Studio Bungie mělo ale vždy ve svých hrách zajímavé příběhy a světy, takže se dá počítat s tím, že nyní tomu nebude jinak. Každopádně Destiny se odehrává několik stovek let v budoucnosti, kdy Země prošla technologickým rozkvětem, díky němuž mohli lidé začít cestovat do vesmíru a prozkoumávat okolní planety. Tento Zlatý věk ale vystřídal věk chaosu, během něhož téměř celé lidstvo zahynulo. Nyní už je jen jedno poslední město na Zemi, nad nímž je obrovský měsíc se záhadnou energií. V městě žijí i strážci, a právě jednoho ze strážců se chopíte i vy.

Na začátku alfaverze byla možnost si vybrat jednu ze tří tříd, s níž bude následně možné hrát, každá má své vlastní aktivní a pasivní vlastnostmi, s nimiž musíte při výběru počítat. Na výběr je tu Titan, který je silný, ovládá všelijaké zbraně a rád si to s každým vyříkává z očí do očí. Právě Titana jsem si vybral já, protože svými schopnostmi a stylem boje připomíná oblíbeného Master Chiefa. Jde prostě o tank. Následně je tu Hunter, který spíše útočí ze zálohy, protože je slabší. Třetí je tu Warlock, což je kouzelník. Za něho moc hráčů nehrálo, během několika hodin hraní jsem potkal jen jednoho hráče, který za něj hrál. Asi nepůjde o jednoduchou třídu na zvládnutí, ale kdo ví. Každou postavu bylo možné si upravit podle svého, editor se zdá být celkem propracovaný, zároveň je ale jednoduchý na zvládnutí.

Alfaverze nabízela hned tři mise, do kterých jsem se mohl vrhnout. V první misi The Dark Within jde o klasické seznámení se s ovládáním, které je zde velmi dobře navrženo, takže jsem neměl žádný problém. Dokonce i ovládání vozidla, které si můžete kdykoliv přivolat, což považuji za jeden z velkých kladů, je intuitivní a má klasické ovládací schéma (rychlost R2 a zatáčení analogem). To mi vyhovuje i daleko více, jak ovládání v Halo sérii, s nímž jsem občas dost bojoval, takže je dobře, že k němu vývojáři z Bungie přešli. Druhá mise Explore Cosmodrome sloužila jako klasický levelovací plácek. Jde o větší území, v němž postupně plníte spoustu úkolů. V alfaverzi ale moc rozmanité nebyly, většinou se střídalo tak pět druhů úkolů, během nichž jsem musel zabíjet určitý pročet protivníků nebo sbírat informace. Uvidíme, jestli finální verze bude v tomto rozmanitější. Každopádně během této zmíněné mise jsem mohl potkávat další živé hráče, kterým šlo pomáhat, někdy jsem se dokonce zapojil do náhodně spuštěného eventu. Tyto náhodně objevující se eventy přinášejí do hry velké oživení, protože souboje s daleko silnějšími protivníky jsou napínavé, zábavné a vyžadují určitou strategii a hlavně kooperaci všem strážců, kteří se do boje zapojí.

Třetí mise The Devils‘ Lair už vyžadovala před spuštěním další strážce, kteří museli být vyhledání. Mise je totiž založena na kooperaci, bez níž není možné ji vůbec dohrát. Tato mise byla ze všech přístupných asi nejzábavnější a rozhodně nejkvalitnější. Ukázala to, že Destiny opravdu bude stavět na kooperativním hraní s dalšími hráči, které je neskutečně zábavné, užíval jsem si každou minutu. Samozřejmě hlavně v momentě, když jsem narazil na spoluhráče, kteří už měli hru rovněž v rukou, chtěli postupovat takticky a navzájem se podporovat. Mise nabídla celkem rozmanité úkoly, zajímavé přestřelky s inteligentními a rozmanitými nepřáteli (inteligence se zřejmě bude zvedat podle levelování a postupu hrou), kteří se během akce navzájem podporovali, a rovněž nechyběly dva souboje s bossy. Jak už bylo zmíněno výše, tito silní protivníci budou patřit k tomu nejlepšímu, co bude Destiny nabízet, každý střet jsem si maximálně užíval.

Vývojářům z Bungie vždy přestřelky šly a Destiny samozřejmě není výjimkou, jak jste se ostatně mohli dočíst v předchozích odstavcích. Během hraní mi prošlo rukama velké množství nejrůznějších zbraní. Od pistolí po samopaly, odstřelovací pušky a brokovnice. Navíc každá zbraň ze stejné kategorie se nějak lišila, protože třeba jeden samopal střelbu dávkoval, ale byl přesnější a účinnější, zatímco další střílel bez dávkování, ale každá kulka způsobila menší zranění a navíc nebyl tak přesný. Zbraně tu jsou tedy založeny na klasickém MMO systému, kdy jich nalézáte na bojištích velké množství, ale ne každá se úplně hodí k použití, vždy musíte vybrat tu, která se nejvíce hodí k vybranému stylu boje. Velkou změnou oproti Halo sérii je tu RPG systém, na němž hra staví daleko více, než by každý očekával. Je tu klasický MMO styl, v němž prostě musíte vždy na určitou misi nalevelovat, jinak prostě nemáte šanci ji splnit. Za levely je váš strážce nejen silnější, ale odemykají se mu další vlastnosti, navíc může nosit lepší brnění a používat lepší zbraně.

Součástí bude i město Tower, v němž je možné komunikovat s ostatními přeživšími obyvateli - NPCčka, setkávat se s dalšími hráči a s nimi se následně vydávat na výpravy po vesmíru. Také je možné ve městě prodávat a nakupovat nové zbraně, případně vylepšení obleku, nebo vyzvedávat poštu a odměny za splněné mise. Město by nemělo sloužit jen pro občasné návštěvy, ale má být důležitou součástí světa, které musíte navštívit před každou misí. Zajímavostí jistě je, že ve městě se nepohybujete v první osobě, jako po zbytek hry, ale ve třetí.

Destiny nebude jen o kooperaci a hraní připravených misí. Vývojáři z Bungie nezapomněli ani na klasický konkurenční multiplayer, kterým se tolik proslavili u Halo série. V alfaverzi byl k vyzkoušení režim Control pro dvanáct hráčů – 6 vs 6, v němž vždy hrajete rovněž s vytvořenou postavou pro hlavní část, stejně tak s ní v multiplayeru dále levelujete. Vše je tedy propojeno v jeden obrovský svět, a je jedno, jestli hrajete PvE nebo PvP. Každopádně Control režim byl zaměřen na zabírání tří stanovišť, za která se získávaly body. Hraní bylo rychlé a díky dobrému pocitu ze střelby zábavné, je vidět, že vývojáři zde staví na osvědčeném konceptu z Halo série, který pořád funguje. Jen samozřejmě přidali několik novinek a menších změn, které hraní oživují. Změny a možnosti jsou spojené hlavně s třídami postav, za které se rozhodnete hrát, které následně levelují a odemykají se jim nové možnosti. O klasický multiplayer v Destiny se určitě nebojím, alfaverze ukázala jeho zábavnost, velkou dynamiku a další režimy určitě zařídí, že půjde po další měsíce o jednu z nejhranějších her na konzolích, jako je tomu vždy u každého dílu Halo.

Grafika je asi to poslední, co bych nyní mohl hodnotit, ale musím zmínit, že Destiny vypadá prostě skvěle. Má nádherný svět, parádní osvětlení, které se v reálném čase mění podle času, navíc postavy i další objekty mají textury ve vysokém rozlišení a jsou tedy maximálně detailní. Grafika je tedy velmi dobrá, a určitě Destiny bude patřit k nejhezčím akčním hrám na konzolích nové generace. Navíc vše běží v rozlišení 1080p při 30fps. Po většinu dobu mi přišel framerate stabilní, jen v několika částech bylo cítit lehčí zpomalení, ale jak říkám, jde o alfaverzi, jejímž cílem je všechny nedostatky odhalit a následně opravit. Pokud jste tedy na něco přišli, určitě napište vývojářům.

Pokud jste se do alpha verze Destiny nedostali, pořád máte možnost si hru před vydáním vyzkoušet. Stačí si ji předobjednat a následně se od 17. července zapojit na konzolích PlayStation 4 a PlayStation 3 do betaverze. Ta bude o několik dní později probíhat i na konzolích Xbox One a Xbox 360.

Alfaverze Destiny ukázala jednu věc, která je ale důležitá. Destiny staví na hodně pevných základech, a pokud vývojáři dotáhnou vše do zamýšleného konce, mohli bychom tu mít opravdu obrovský akční hit, který nás přiková před televize na dlouhé týdny. Přestřelky jsou zábavné už nyní, kooperace je skvělá a navíc je radost prozkoumávat nádherný svět plný nejednoho tajemství, ale také inteligentních protivníků. Do toho je tu zábavný klasický konkurenční multiplayer.