Hra vyšla pro PlayStation 2
Nevytvořit hru podle Lord of the Rings by byl velký hřích. Když se vydavatelé začali prát o tuto licenci, nastala tu zvláštní situace. Na hry podle filmu získala licenci EA a na hry podle knižní podoby zase Vivendi (dnes Activision, který Vivendi koupil). Jak se později ukázalo, právě EA přivedla na naše konzole to lepší zpracování, které mohlo využít všelijaké licencované featurky z filmu. Díky tomu jsme si užili filmovou hudbu, dabing, o který se starali filmoví herci, a v neposlední řadě ožily i kulisy, kde se film odehrává.

Samotná hra začíná filmovým prologem, kde jsme se chopili Isildura a bojovali s ním u Hory Osudu. Hra odstartovala opravdu velkolepě, přičemž nechyběl ani Sauron a poté i samotné získání prstenu. Protože hra byla postavena pouze na soubojích, vývojáři museli přeskočit dobrou polovinu prvního filmu, který dovyprávěli skrze filmové ukázky. Ty samy o sobě tomu úplnému nováčkovi zase tak moc neřekly, ale protože filmy v té době znal naprosto každý, zase to tolik nevadilo. Další úroveň se už odehrávala na Větrově, kde jsme museli zahnat ohněm Nazghuly a ochránit nebohé Hobity, které napadlo si udělat večer táborák, aby je každý viděl. Co se týče lokací prvního filmu, poté jsme se podívali i k branám Mórie, kde nechyběl atmosférický souboj s bossem, a nechyběla ani procházka po samotných dolech, kde se to jen hemžilo skřety a jeskynními troly (těmi diskusními ne). Celou pouť jsme zakončili na Amon Henu, kde se Společenstvo rozpadlo smrtí jednoho z členů Společenstva, určitě víte, o koho se jedná.

To jsme zhruba byli v polovině, protože hra obsahovala i úrovně z filmu Dvě věže, který se teprve chystal do kin. Pokud bychom mohli nějak srovnat úrovně obou filmů, tak musíme říci, že ty ze Dvou věží se nám líbily daleko více, přičemž všemu zřejmě přispívala i daleko akčnější hratelnost a fakt, že jsme mnohé lokace viděli poprvé. Během druhé kapitoly jsme se podívali nejprve do prastarého lesa Fangorn, poté prošli pláněmi Rohanu a vše završili bitvou o Helmův Žleb. Ta patřila k vrcholu hry, přičemž nabídla opravdu velkolepou podívanou se spoustou efektů a samozřejmě zabitých skřetů.

Během předchozích řádků jsme se záměrně nerozepsali o nepřátelích, to napravíme až nyní. Hra totiž obsahovala bohatou paletu nepřátel, od normálních skřetů, až po bojové Skurut-Haie, které pěstoval ve svých dolech Saruman. Kromě těchto běžných pěšáků nechyběli jeskynní trolové, nazghulové a v neposlední řadě i bossové. Bossů bylo celkem velké množství, od šéfa Skurut-Haiú, Hlídače, jezdce na Vrkovi, až po samotného Sarumana, který byl uvězněn ve své věži.

Zmínit se musíme i o samotném bojovém systému, který byl na svoji dobu povedený a obsahoval desítky nejrůznějších komb. Další jsme si navíc mohli dokupovat přes speciální body, které jsme získávali během hry. Kromě dalších schopností nám přibývaly i levely, díky nimž byla postava daleko silnější a odolnější, a s ní pak procházet zpětně levely už bylo podstatně jednodušší. Když už jsme u postav, tak jsme si mohli ve hře zahrát za tři. První postavou byl Aragorn, který si dobře rozuměl s mečem a vlastně to byl takový ten klasický válečník. Druhou postavou byl Legolas, jenž to dobře uměl roztočit se svými mačetami a měl u sebe i svůj luk. Další postavou byl trpaslík Gimly, který se uměl pořádně ohánět svoji sekyrou. Jako taková postava do počtu byl Isildur, kterým jsme mohli po dohrání projít všechny levely a zúčastnit se s ním bonusové úrovně, která se odehrávala v Sarumanově věži. Na závěr ještě zmíníme, že za každou splněnou úroveň se otevřely bonusy v podobě dokumentů o tvorbě hry, ale i filmové předlohy, takže fanoušci si i po této stránce přišli na své. V době, kdy se hltaly všechny informace o připravovaných filmech, šlo o pořádné lákadlo.

Pokud bylo něco, čím Lord of the Rings Two Towers ve své době překonával svojí konkurenci, bylo to audiovizuální zpracování. Základem byly sice ukázky z filmu, ale ty plynule přecházely do enginu hry a vytvořila se tak jedinečná filmová atmosféra. Samotná grafika byla poté hodně slušná a nabízela jedinečné efekty, nádherně vykreslené lokace, které díky úsilí vývojářů skutečně ožily. Rovněž postavy vypadaly jako ty z filmu, takže si hráč připadal, jako když sleduje film a je jeho součástí. Všemu nasadil korunu i vynikající soundtrack, ale jak jistě tušíte, na něm si moc vývojáři ani práce dávat nemuseli. Prostě si licencovali ten filmový, který získal spoustu ocenění, včetně oscara. Takovou jahůdkou na hodně dobrém dortu pak byl vynikající dabing, na kterém se podíleli všichni filmový herci.

Lord of the Rings Two Towers byl kvalitním filmovým zpracováním, nabídl velmi dobou hratelnost a vynikající audiovizuální zpracování. Co ovšem hru táhlo dolů, byla trestuhodně krátká herní doba, která se sotva vyšplhala na pár hodin. Délku hry nezachránily ani filmečky z připravovaného druhého filmu. Dnes se dá Lord of the Rings Two Towers pořídit opravdu za pakatel, takže kdo hru ještě nevyzkoušel a má rád rychlé mlátičky, a samozřejmě vlastní PlayStation 2, je pro něj hra jako stvořená.