Recenzovaná verze: PlayStation 5

Capcomu se v posledních letech neuvěřitelně daří. U hráčů má tento tradiční japonský vydavatel velmi dobré jméno, protože na co sáhne, to se v drtivé většině případů promění ve zlato. Resident Evil Village byl povedeným novým dílem zajeté série, výborně přijaté ale byly i remaky her Resident Evil 2, Resident Evil 3 a hlavně Resident Evil 4, které daly možnost okusit tyto kultovní klasiky novým hráčům. Jen o sérii Resident Evil ale Capcom není, protože třeba takový Monster Hunter World zbořil v prodejích i se svým rozšířením veškeré rekordy, skvěle si vedl už zmíněný Devil May Cry V, Monster Hunter Rise byl nejprve hitem na Nintendu Switch a následně dalších platformách, a v minulém roce Capcom zabodoval s bojovkou Street Fighter 6. Navíc neváhá experimentovat s novými značkami jako Exoprimal, Pragmata nebo Kunitsu-Gami: Path of the Goddess. No a nyní je tu velký návrat k Dragon's Dogma, aby Capcom uspokojil i hráče prahnoucí po rozsáhlém akčním RPGčku s velkým otevřeným světem.

Když jsem si Dragon's Dogma 2 stáhl a poprvé zapnul, bylo to jako návrat domů po dvanácti letech, do světa, do něhož jsem se kdysi neskutečně zamiloval a strávil v něm opravdu hodně času. Vše bylo od první minuty dost povědomé a dýchla na mě v dalších několika hodinách hraní obrovská nostalgie. Hideaki Itsuno se svým týmem nechtěl vyloženě něco zásadně měnit a překopávat. Když něco není rozbité, proč to také opravovat nebo předělávat. To se od první minuty projevuje na hodně věcech, ať už jde o příběh, jenž se točí kolem Arisea a jeho společníků, nechybí ani drak, který krade srdce, a samozřejmostí je i velký otevřený fantasy svět. Dragon's Dogma 2 může na první pohled působit jako velký remake prvního dílu, ačkoliv se odehrává v jiné zemi. Já bych spíše volil slovo reboot, protože vývojáři několikrát zmiňovali, že druhý díl na ten první nijak nenavazuje, aby si ho mohli užít i naprostí nováčci. Na to ostatně poukazuje i skutečnost, že vývojáři číslo 2 za názvem Dragon's Dogma v menu ani jinde ve hře nezveřejňují. Alespoň ne před dohráním.   

Příběh hry Dragon's Dogma 2 je více méně v základu totožný, jako u prvního dílu. Mocný drak od nepaměti sužuje svět svým terorem, a kdo se mu postavil, vždy toho následně hořce litoval. Sem tam si ale drak vybere někoho, kdo by se mu mohl vyrovnat. Vyrve mu srdce, a tento udatný bojovník se změní v Arisena, jenž má za úkol draka najít a porazit. Pokud jste hráli první díl, tak už víte, že tím Arisenem jste právě vy. Příběh v základu není zrovna nějak složitý, ale vývojáři to vynahrazují zajímavými a dobře napsanými postavami různých frakcí, které během hraní potkáte, ale také sem tam nějakým tím zvratem, několika spiknutími, boji o moc, dobře zrežírovanými filmečky a vůbec velmi dobrou prezentací. Ve výsledku proto nemohu říci, že by hra Dragon's Dogma 2 příběh neměla nebo na něm až tak nezáleželo. Opak je pravdou, navíc je více než dobrý a stojí za pozornost, nehledě na to, že ho můžete ovlivňovat svými rozhodnutími, a proto má i hra Dragon's Dogma 2 z tohoto aspektu velkou znovuhratelnost.

Co je trochu škoda, je skutečnost, že hlavní hrdina toho ani tentokrát moc nenamluví a je jako ve velkém množstvím RPGček jen němým pozorovatelem toho, co se kolem něj děje. Myslím si, že jako vyvolený by měl být akčnější a sem tam něco říci, zvláště když se hra kolem něj točí a je hybatelem veškerých událostí. Hlavní hrdina není pevně daný, ale můžete si ho hned na začátku vytvořit skrze opravdu rozsáhlý a propracovaný editor, jehož možnosti až berou dech. V editoru je možné vytvořit naprosto cokoliv, od své vlastní podoby po různé herce, jiné oblíbené hrdiny a tak dále, vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem u akční RPG hry takto rozsáhlý a propracovaný editor viděl, v němž by bylo možné upravit každý malý detail na těle nebo obličeji. Není proto divu, že Capcom vydal editor před několika dny samostatně, aby měli hráči dostatek času si svého Arisena, za něhož následně budou hrát, vytvořit.

Stejně jako vzhled je důležité i vybrání počáteční třídy (Vocation), s níž následně začnete velké dobrodružství. Na výběr máte na začátku z několika základních, později si ale můžete odemknout další, jak budete plnit úkoly ve hře a postupovat příběhem. Každopádně já si na začátku vybral klasického bojovníka s mečem a štítem. Myslel jsem si, že mi bude i vzhledem k tomu, jak hraji Souls hry, sedět nejvíce. Opak byl pravdou, protože mi moc na začátku nesedl, a proto jsem ocenil, že celkem záhy je možné u obchodníka za drobný poplatek koupit jiné třídy a ty následně střídat. Nakonec jsem si nejvíce oblíbil Lukostřelce, jenž může lukem likvidovat protivníky na dálku skrze různé druhy šípů a silné útoky. Vzhledem ale k tomu, že je možné kdykoliv třídu změnit, stojí za to vyzkoušet všechny, protože každá je naprosto jiná, má odlišný herní styl, schopnosti, zbraně a také má vlastní sety brnění, které jsou nádherné a zpracované do posledního detailu.

Mezi dalšími třídami je třeba Čaroděj s ničivými kouzly, rychlý Zloděj se svými dýkami, Mág umějící léčit a podporovat v boji, Magick Archer, Mystic Spearhand nebo Trickster spoléhající hlavně na iluze, takže umí protivníky obrátit proti sobě, případně pomoci svým společníkům. Jednotlivé třídy jejich používáním levelujete, což má následně za následek, že můžete kupovat pasivní perky s různými bonusy, ale také si odemykáte další jedinečné schopnosti pro danou třídu, takže se její možnosti v boji postupně znatelně rozrostou o nová komba a útoky. V tomto je Dragon's Dogma 2 hodně komplexní, a vzhledem k tomu, že je možné třídy jednoduše měnit, podporuje rozmanitost a experimentování. Ještě stojí za zmínku, že kromě třídy levelujete i samotného Arisena zvlášť zabíjením nepřátel i plněním úkolů, přičemž si tím zvedáte postupně zdraví, poškození a další základní atributy.

Když jsem se po úvodu dostal do otevřeného světa, byl jsem ohromen jeho velikostí. Sice není tak velký jako třeba v Assassin's Creed Odyssey, to ani zdaleka, ale je dostatečně velký na to, aby bylo možné se v něm následně ztratit a zažívat nejrůznější dobrodružství. Navíc je rozdělen hned na dvě velké části, kdy každou ovládá jiný národ a má zároveň i naprosto odlišný biom. Lidské království Vermund je úrodná země s lesy, řekami, vodopády a vysokými horami, kde není nouze ani o farmy, přičemž v lesích lze narazit kromě normálních lidí i na elfy. Středobodem je pak velké město s obrovským palácem, které popravdě trochu připomíná Královo přístaviště (King’s Landing) ze Hry o trůny. Opakem Vermundu je Battahl, což je pouštní místo s oázami a krásnými scenériemi, nad nimiž se tají dech. Jde také o místo, které obývá zcela nová rasa, představená v Dragon's Dogma 2, a to Beastren. Jde o tvory s lidským tělem, ale zvířecími rysy, takže mají třeba srst, a vlastně i kočičími hlavami.

Každé prostředí je odlišné, navíc odlišnosti pomáhají i jeho národy, které mají svoji vlastní jedinečnou kulturu, architekturu měst či menších vesniček a způsob života, což se vývojářům povedlo skvěle zpracovat. Zmínil jsem, že jsem byl docela ohromen tím, jak je svět v Dragon's Dogma 2 velký, ale co mě příjemně překvapilo ještě více, je to, jak je propracovaný do posledního detailu. Vše vývojáři ručně vymodelovali, ať už to jsou lesy, velká města plná života, vyprahlé pouště, oázy nebo nejrůznější jeskyně, které sem tam objevíte a můžete se vydat je prozkoumat. Nic není vytvořené procedurálně. To má za následek, že je svět neuvěřitelně lákavý, což přímo vybízí hráče, aby ho prozkoumával, ačkoliv jde stejnou cestu už po několikáté. A tím tak nemá ani nutkání používat rychlé cestování. A právě na tomto se nejvíce pozná, že se vývojářům povedlo vytvořit opravdu zajímavý svět, v němž chce hráč trávit svůj čas, a ne jen ho brát jako kulisu, v němž plní jeden úkol za druhým.

Rychlé cestování v Dragon's Dogma 2 existuje, ale je značně omezeno. Mezi městy můžete cestovat s pomocí povozů. Ty ale nejsou zrovna spolehlivé, protože je během cesty může někdo přepadnout a třeba i zničit, takže zbylou cestu stejně musíte jít pěkně po svých. Pak je ale možné si odemykat speciální krystaly. Někdy jsou umístěny ve městech, ale spíše je musíte získávat skrze úkoly nebo i od prodejců, a ty následně umisťovat tam, kam chcete. Když krystal umístíte, je možné ho kdykoliv sebrat a dát jinam, přičemž takto můžete mít aktivováno hned deset vlastních bodů, k nimž je možné cestovat. Abyste je ale mohli použít, je nutné mít ještě speciální kámen Ferrystone. Tyto kameny se nacházejí v truhlách po světě, případně je prodávají i běžní prodejci, ovšem za docela velké částky. I proto je lepší menší vzdálenosti chodit pěšky a zbytečně s těmito cennými kameny neplýtvat.

Svět hry Dragon's Dogma 2 působí i neskutečně živým a dynamickým dojmem, na což se podepisuje i zapracovaný denní cyklus nebo počasí, které se náhodně mění. Zatímco během dne chodí po ulicích měst velké množství lidí, v noci tráví posedáváním na lavičkách nebo v hospodách, jako je tomu ostatně i ve skutečném světě. Denní doba navíc nemá vliv jen na chování NPCček, ale i některé úkoly vyžadují, abyste je plnili v určitou dobu, případně se liší i protivníci a jejich schopnosti v okolním světě. Hodně mě na Dragon's Dogma 2 baví i jedinečné náhodné situace, které mohou během průzkumu světa vznikat. Jednou jsem při vracení se z úkolu narazil na velkého obra, který mi zničil most mezi dvěma skálami, a to tak nešikovně, že se následně natáhl místo něj a vytvořil živý most, po němž jsem mohl přeběhnout. Vypadalo to vtipně, přičemž já ho v této pozici trochu pošimral na patě svým mečem, což zapříčinilo, že následně spadl a já získal materiál i XPčka bez toho, abych s ním musel bojovat. Podobných situací je hodně, a když se vydáte do světa, vždy je něco, co překvapí.

Vývojáři ke světu přistupují do velké míry podobně jako tvůrci skvělých her The Legend of Zelda: Breath of the Wild a The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom, kdy odměňují nejen průzkum světa, ale i kreativitu při řešení různých situací. Vidíte třeba obří katapult? Stačí do něj přinést kámen a ten odpálit. Je možné, že se vám tímto udělá vchod do tajné jeskyně, případně se prolomí hráz a voda smete protivníky. Také je možné bosse lákat do vesniček či k ozbrojeným NPCčkům, kteří se potulují po světě. Je vysoce pravděpodobné, že vám pak s bojem pomohou. Kolikrát se mi proto stalo, že jsem začal bojovat s bossem ve volném světě sám se svými společníky, ale následně nás na něj bylo třeba deset. Také není ojedinělé, kdy se do souboje třeba s Kyklopem zapojí velký Griffin. Pak obě monstra bojují i spolu, u čehož jsem si vždy vzpomněl na poslední díly série Monster Hunter. Hra v tomto, jak řešit spoustu situací, nechává velkou volnost. Nic není jasně dané a nalajnované.

Ačkoliv svět hry Dragon's Dogma 2 vypadá nádherně, rozhodně není tak bezpečný, jak by se mohlo na první pohled zdát. To už jste možná pochopili z předchozích řádků. Už za hradbami Vermundu vás může přepadnout skupinka hladových vlků nebo ošklivých skřetů, ale i různí banditi, zombie, kostlivci a další bytosti, kteří nemají moc radost z vaší přítomnosti. Rozmanitost protivníků je slušná, ačkoliv mám i jednu výhradu. Pokud jste hráli první díl nebo i jiné akční RPGčko jako Dragon Age nebo Dark Souls, asi vás druhy protivníků moc nepřekvapí. Chyběl mi během hraní nějaký zcela nový a originální druh, který bych si s prvním dílem nebo nějakou jinou podobnou hrou nespojil. Tady se vývojáři drželi zbytečně moc při zemi a hráli na jistotu.

Co je naopak nejsilnější stránkou hry Dragon's Dogma 2, jsou souboje s velkými a parádně navrženými bossy, pro které se vývojáři nechali inspirovat řeckou mytologií. První díl přišel s možností šplhat na velké protivníky, trochu po vzoru hry Shadow of the Colossus, hledat na nich slabiny a do nich jim následně zasazovat mocné údery. Tento systém se osvědčil a vtiskl hře jedinečnou identitu, takže nepřekvapí, že se vrací i ve druhém dílu. A funguje ještě lépe, než kdy dříve. Souboje s velkými bossy jsou díky tomu hodně napínavé, protože se musíte vyhýbat jejich výpadům a dávat si pozor, abyste nepřišli o život, ale zároveň je nutné si i všímat, kde mají slabinu, abyste věděli, do jakých míst je nejvíce efektivní útočit. A třeba i za pomocí toho, že do nich následně vyšplháte. Šplhání je intuitivní, jen občas trochu zazlobí kamera během toho, jak velký boss sebou mlátí, ale nikdy se mi nestalo, že by hra tímto frustrovala. Šlo spíše o ojedinělé situace.

Na začátku hry mezi bosse patří většinou kyklopové, golemové, velcí minotauři (jejich srst mimochodem velmi dobře hoří) či ikonický Griffin. Při souboji s ním jsem zažil skvělý moment, když jsem na něj vyšplhal a on se následně vznesl do oblak. Zatímco jsem ho sekal, on poletoval nad mapou, což vypadalo opravdu epicky. To je ale jen začátek, protože následují další skvěle ztvárněná monstra, s nimiž změřit síly je obrovským zážitkem, ale nechci zbytečně spoilerovat, ačkoliv vývojáři sami ve svých ukázkách řadu těchto protivníků prozradili. To je dle mého názoru trochu škoda. Je ale třeba říci, že mnohé bosse lze minout a nacházejí se v rámci vedlejších linek či jsou odměnou za průzkum. Tady o to více platí, že to nejlepší hra nabízí jako odměnu a nedá hráči prakticky zadarmo. Jestli je to škoda nebo ne, to nechám na vás, ale mě přijde tento přístup sympatický, kdy je jen na hráči, co si ze hry odnese.

Dragon's Dogma 2 není hardcore akční RPG hrou jako Soulovky, ale rozhodně ani není lehká, abyste střetům s protivníky nemuseli věnovat velkou pozornost. Na ty je nutné se i důkladně připravit, jako tomu ostatně bylo i u prvního dílu. Třeba výše zdraví hlavního hrdiny je hodně ovlivněna tím, kolik dostává poškození od protivníků. Sice si může zdraví doplňovat skrze jídlo či léčivé lektvary, ale nikoliv do jeho plné výše. Jde o jakýsi systém únavy, který je nutné řešit. Když totiž svedete řadu bitev a dostanete hodně ran, můžete se dostat k bossovi s polovinou zdraví, což následně nevěstí nic dobrého. I proto je důležité pro obnovení zdraví přespávat ve městech, případně si stavět po světě kempy za nalezené nebo nakoupené vybavení, které můžete jednorázově použít. Nejen pro spánek, ale i pro uvaření nějakého toho chutného jídla. S plným žaludkem se vždy bojuje lépe, navíc jídlo může dávat různé boosty. Však to znáte z reálného života. Každopádně výše zmíněné trochu survival prvky jsou dobrým doplňkem hratelnosti, a Dragon's Dogma 2 dávají další jedinečnou vlastnost, odlišujícího ho od jiných akčních RPG her.  

Ačkoliv je Dragon's Dogma 2 čistě singleplayerovou hrou a nemůžete si tedy na pomoc přivolat kamarády, případně jiné náhodné hráče, nejste na vše sami. Už v první hře hráli důležitou roli společníci označovaní jako Pawn, no a ti se ve druhém dílu vrací a jsou lepší než kdy dříve. Už na začátku hry se k vám přidá Pawn, jehož si můžete lehce upravit a dát mu počáteční třídu. Tento Pawn vás následně bude následovat po celou dobu hry a zároveň bude i sám levelovat, aby bylo možné mu kupovat další schopnosti, odemykat mu třídy, které tak lze u něj také měnit, případně mu dávat lepší vybavení, ať už to jsou zbraně, brnění nebo prsteny. Kromě tohoto společníka můžete mít ve své družině ještě další dva. Ti se nachází v Riftech, které spojují světy, a je možné si je najmout, přičemž si můžete vybírat i společníky ostatních hráčů, kteří jsou daleko zkušenější a mají více schopnosti. Jak asi tušíte, i vašeho společníka si mohou najmout ostatní hráči, takže je lepší se mu trochu věnovat, protože tím můžete značně pomoci nejen vám, ale i ostatním hráčům. Každopádně zbylí dva společníci už ale nelevelují, navíc když zemřou, už je nelze oživit. Dobré je družinu vždy dobře vyladit, aby někdo mohl útočit na dálku, hodí se i mág pro kouzlení a uzdravování nebo silný bijec, který zlikviduje vše, co se mu postaví do cesty.

Během hraní jsem byl příjemně překvapen, jak moc jsou společníci Pawn chytří a během boje se neváhají do protivníka pořádně pustit a využívat veškeré své schopnosti, aby mu co nejvíce pocuchali zdraví. To platí nejen při střetech s řadovými neřády, ale také velkými bossy, u nichž rovněž hledají slabiny a na ně následně útočí. Rozhodně se zpátky nedrží, ale chtějí od první vteřiny co nejvíce pomoc. To ale samozřejmě neznamená, že by na silného protivníka jen bezmyšlenkovitě nabíhali a pak zbytečně umírali, ačkoliv občas jsou sundáni a je nutné je oživit. Také je možné jim dávat jednoduché příkazy, ale to jsem popravdě moc nevyužíval, protože jsou dostatečně chytří a většinou vždy věděli, co se po nich chce. V soubojích jsou tak plnohodnotnými bojovníky a rozhodně ne slabinou, jako je tomu u některých jiných podobných her. Hrozně moc se mi navíc líbí, že kolikrát hodně věcí komentují, což působí živě. Navíc při průchodu světa sbírají materiál, upozorňují na důležité věci či zajímavá místa, která stojí za prozkoumání. A když jsem náhodou nevěděl, kam se v rámci hlavního úkolu vydat, tak mi některý ze společníků pomohl najít správnou cestu. Kolikrát jsem si proto připadal, jako když hraju hru v kooperaci s kamarády a ne s umělou inteligencí, což asi nejlépe vystihuje to, jak se společníci chovají, jak působí a jak dobře zpracovaní jsou.  

Na začátku jsem měl trochu problém v Dragon's Dogma 2 odlišit, co je hlavní úkol a co vedlejší. Je to dáno i tím, že hra úkoly neodlišuje, protože bere všechny jako důležité a dává hráči naprostou svobodu v tom, jak bude hrát a jak si svůj příběh napíše. To je sympatický přístup, ačkoliv časem jsem tak nějak odhadl, co je hlavní linka a co nikoliv. Každopádně úkoly jsou výborně napsané a navržené, rozmanité, drtivá většina je i zajímavá a klidně bych řekl, že se svoji kvalitou hodně přibližují úkolům ze třetího Zaklínače. Tomu pomáhá i to, že mnohé úkoly je možné vyřešit několika způsoby a být u toho hodně kreativní. Třeba u toho, jak se dostat do Battahlu. Já se třeba schoval do kočáru, který měl povolení projet, takže si stráž mé proklouznutí jim pod rukama nevšimla, zatímco jeden z kolegů vše vyřešil převlekem. Možností je ovšem více.

Vydat se jen hlavní linkou je sice možnost, ale rozhodně ne nejlepší, protože Dragon's Dogma 2 za vedlejší linky a úkoly dobře odměňuje, a to nejen XPčky a herní měnou. Třeba hned ve Vermundu jsem měl za úkol hlídat týden dům jedné obyvatelce, která mi následně řekla, že si ho od ní mohu se slevou koupit. Díky tomu jsem nemusel přespávat za peníze v hotelu, ale mohl ulehnout zdarma v teple svého vlastního domova. A to je jen jeden příklad. Některé úkoly jsou jen časové, takže ty mají vždy přednost, protože pokud je můžete ignorovat, po nějakém čase selžou a někdo, koho jste měli třeba zachránit, zemře. Navíc některé úkoly selžou i v momentě, kdy pokročíte v hlavní příběhové lince, takže i na to je nutné si dát pozor, protože by byla škoda o vedlejší úkoly takto zbytečně přijít. Zvláště k jejich kvalitě.

Já jsem nechal v Dragon's Dogma 2 nějakých šedesát hodin, než jsem se dostal na závěr hlavního příběhu. A nyní se dostávám opravdu na tenký led, protože bych nerad něco vyzradil, abyste přišli o překvapení. V úplném závěru budete mít možnost učinit rozhodnutí. Začít znovu s nahranými schopnostmi a vybavením (do světa se po finálním úkolu nejde vrátit, což je vzhledem k rozhodnutí pochopitelné), nebo si hraní ještě o několik hodin prodloužit. Capcom nás v dopise pro novináře prosil, abychom nevyzrazovali, o co přesně jde, protože jde o součást celkového zážitku a chce, aby si to hráči odhalili a dostali se k tomu sami. Já jen zmíním, že jde o skvělou část, která je onou pomyslnou třešničkou na dortu.  

V posledních letech jsme si zvykli, že v Capcomu pro své hry využívají interní RE Engine. Ten byl původně vytvořen pro hru Resident Evil 7: Biohazard, ale protože se osvědčil a šlo překvapivě o mocnou technologii, neváhal na něm Capcom postavit další své hry jako Devil May Cry 5, Monster Hunter Rise, Street Fighter 6 či další díly série Resident Evil. Do budoucna ho navíc bude vylepšovat a před několika měsíci byla oznámena zcela nová verze. Na RE Enginu je postavena i dnes recenzovaná hra Dragon's Dogma 2. Popravdě jsem byl docela zvědav, jak si engine poradí s velkým otevřeným světem, pro který původně vytvořen nebyl. Asi není třeba zmiňovat, že doposud poháněl hlavně lineární hry. Ano, Monster Hunter Rise měl větší plácky, ale rozhodně to open-world nebyl. Výsledek je nakonec uspokojivý, ačkoliv ne výborný. Co se týče vizuální kvality, vypadá Dragon's Dogma 2 mnohdy opravdu fantasticky, za což může krásný svět, detailní postavy s přesvědčivými animacemi a hlavně fantastické nasvícení, ať už budete svět procházet za denního světla nebo v noci. Vizuálně rozhodně Dragon's Dogma 2 rozhodně nezklame, ale bohužel má i dvě slabiny, k nimž se dostávám nyní.

Před vydáním se hodně řešilo, v jakém frameratu vůbec Dragon's Dogma 2 na konzolích PlayStation 5 a Xbox Series X/S pojede. Nejprve se mluvilo o uzamčení na 30 fps, ale následně vývojáři potvrdili, že framerate bude odemčený. To ale mohlo znamenat ledacos. Něco málo napověděly první dojmy, a já nyní mohu napsat, že framerate doznal oproti preview verzím určitě zlepšení, ale nečekejte 60 fps. K tomuto číslu se většinou ani nepřibližuje, většinou je framerate někde nad 30 snímky, naopak ve vypjatých momentech dochází i k poklesům. Ty jsou kolikrát docela velké a během soubojů nebo při pohybu po městech si jich každý snadno všimne. Stejně jako velkého doskakování postav ve městech, které se objevují jen pár metrů před hráčem. Někdy ani to ne a tak není problém do nějaké postavy vrazit a zaseknout se o ní. Technická stránka hry Dragon's Dogma 2 je tak docela rozporuplná a bude potřebovat v následujících týdnech ještě doladit, protože v současnosti jde o prakticky jediný zápor, na který jsem během hraní narazil.

Zpět ale na pozitivnější vlnu. Velké produkční hodnoty hry Dragon's Dogma 2 potvrzuje parádní orchestrální soundtrack, který krásně doprovází filmové sekvence, prozkoumávání světa i střety s řadovými protivníky či velkými epickými bossy. Spousta nádherných skladeb se stará o jedinečnou atmosféru, a vlastně se docela dost těším, až bude soundtrack dostupný samostatně a budu si ho moci pustit.

Fanoušci Dragon's Dogma už možná ani nedoufali, že se někdy dočkají pokračování. To je ale po dvanácti letech konečně tady, a ačkoliv jsem měl od něj docela velká očekávání, dokázali je vývojáři překonat ve všech směrech. Capcom tak znovu dokazuje, že patří v současnosti mezi nejspolehlivější herní společnosti, co se kvality her týče. Málokdo se totiž může pochlubit v posledních letech takovými velkými hity. Dragon's Dogma 2 sice nepřináší žádnou revoluci do žánru akčních RPG her nebo samotné série a staví na základech svého ceněného předchůdce, které s citem vylepšuje. A to doplňuje následně o povedený příběh a dobře napsané postavy, živý nádherný světe, který přímo láká k průzkumu, zábavný soubojový systéme, epické souboje s bossy i výbornou prezentací a audiovizuální stránku. Je jen škoda, že framerate často zlobí a není stabilní, což zamrzí nejvíce během soubojů s bossy. To nabourává jinak výborný dojem, který z Dragon's Dogma 2 mám, a i proto musím nakonec udělit "jen devítku" a ne maximální hodnocení.