Možná si ještě vzpomenete na první prezentaci konzole PlayStation 4, pro niž vývojáři z Quantic Dream připravili docela pěkné tech demo s trochu pomateným čarodějem. Skrze něj chtěli ukázat, jak moc pokročila technologie od poslední konzolové generace a jdou do her daleko lépe dostat emoce. O nich ostatně byly všechny hry od Davida Cage a jinak na tom není ani připravovaná novinka. Ta ze zmíněného tech dema nevychází, ale vychází z jiného, které bylo vytvořeno pro technologii, následně použitou ve hře Beyond Two Souls. V něm se objevila androidka Kara, která získala duši a začala uvažovat jako normální člověk. Naštěstí za tuto chybu při výrobě  nebyla potrestána rozebráním, ale byla poslána do obchodů. Protože si ji hráči zamilovali, vývojáři se rozhodli, že Karu použijí jako základ pro svoji další hru Detroit: Become Human. Ta se odehrává ve městě Detroit v ne příliš vzdálené budoucnosti, kdy lidstvu pomáhají androidi, tedy lidem podobní roboti, kteří se normálně pohybují po ulicích. Už během úvodní prezentace bylo patrné, že Detroit je zatím nejambicióznějším projektem, na jakém kdy studio Quantic Dream pracovalo, ať už jde o délku vývoje, stránky textu se scénářem nebo počet scén.

Hry studia Quantic Dream jsou snadno rozpoznatelné na první pohled. Vždy šlo o velmi filmové adventury, která stavěla hlavně na atmosféře a promyšleném příběhu, který mohl navíc sám hráč značně ovlivňovat svými malými i velkými rozhodnutími. Detroit: Become Human v tomto pochopitelně není jiný, což asi nepotěší ty hráče, kteří tvorbě francouzského studia nepřišli doposud na chuť. Na druhou stranu mají takovéto příběhové hry pořád značnou základnu fanoušků, takže ani nebyl důvod něco zásadně měnit, ačkoliv dle prvních dojmů mohu už nyní říci, že nějaké ty změny, zatím to vypadá k lepšímu, ve hře určitě jsou. Každopádně jsem si na nedávné akci mohl zahrát první zhruba dvě hodinky, v nichž jsem se dostal do Detroitu roku 2038. V tuto dobu jsou už androidi zcela běžní, ačkoliv se moc nezdá, že by s nimi byli všichni spokojeni. Zatímco někteří je považují za dobré pomocníky, kteří jim usnadní život, další skupinka lidí jen vidí, jak jim berou pracovní příležitosti. Není proto divu, že se k androidům nechovají zrovna pěkně a pořádají různé demonstrace, které musí rozhánět policie.

Už nyní je jasné, že Detroit: Become Human bude stavět hlavně na příběhu a jeho celkovém vyznění, což ovšem zatím pochopitelně nemohu nijak posoudit, protože jsem toho viděl opravdu málo. Rozhodně je tu ale položen dobrý základ k něčemu opravdu zajímavému, za což může jednak zajímavý svět, který vypadá uvěřitelně, ale také tři hlavní hrdinové, kdy každý je značně odlišný. Z různých trailerů jsem si nejvíce asi oblíbil zmíněnou androidku Karu, která byla pořízena do rodiny, aby pomáhala malé dívce jménem Alice, a vůbec se starala o domácnost. Kara je starostlivá, hodná a pro rodinu by se rozkrájela, ačkoliv s ní není vždy zacházeno úplně nejlépe. Třeba otec malé dívky by ji nejraději rozebral do posledního šroubku jenom proto, že mu stoupne před televizi, kde běží důležité sportovní utkání. I z prvních dojmů mě příběhová linka Kary zajímá asi nejvíce, bude zřejmě nejvíce emotivní, na začátku hlavně o budování vztahu s malou dívkou, navíc vývojáři položili řadu otázek, na které určitě budu chtít znát odpověď. 

Během hraní za Karu jsem si všiml, že Detroit: Become Human na rozdíl od předchozích her od Quantic Dream není tak lineární a přímočarý v hratelnosti, ale obsahuje vždy v jednotlivých epizodách i postranní vedlejší úkoly, které můžete plnit. Tím vývojáři prohlubují hratelnost a dělají ji více zajímavou, což působí docela svěžím dojmem, navíc i vedlejší úkoly mohou mít následně dopad na to, jak vše dopadne. Tedy minimálně ona daná epizoda. Seznam všech úkolů vždy vidíte prostým podržením R2. I když vývojáři přidali do hry více hratelnosti, je zároveň nutné dodat, že si pořád udržují svůj nezaměnitelný styl, který nastolili prakticky s příchodem Heavy Rain. Jde tedy o interaktivní adventuru, v níž můžete sami chodit po prostředí, v němž následně interagujete s předměty, případně plníte některé menší zadané úkoly. 

Úplným opakem Kary je policejní android Connor, který je hodně chladný, nedává na sobě znát žádné emoce, čímž i své nadřízené kolikrát pořádně štve. Je nějak naprogramován, a podle toho se chová. Bude ale zajímavé sledovat, jestli i on začne cítit něco více a začne se chovat lidsky. Za Connora jsem hrál dvě části, přičemž obě se točily kolem vyšetřování místa činu. V prvním případě se zbláznil android a unesl na balkón malou holčičku. Tuto scénu jste už určitě sami viděli z nějakého toho videa, protože byla hodně propagována. Na Connorovi bylo, aby po bytě sesbíral důkazy a díky nim si dal dohromady obrázek o tom, co se tu vlastně stalo a měl následně větší šanci na záchrany malé dívky. Druhý případ se pak točil kolem vraždy, přičemž průzkum prostředí vypadal podobně. V obou případech bylo důležité získávat důkazy i pohrávat si s časem, abyste rekonstruovali události a viděli scénku, jak se vše stalo. Vyšetřování byla zábava, navíc je vždy jen na vás, kolik času mu budete věnovat. Podle toho pochopitelně budete mít i šanci na úspěch a dobré vyřešení případů. Z vyšetřování druhého případu jsem si odnesl ještě jeden poznatek, a to o atmosféře. Ta byla docela odlišná, navíc hra má občas i hororové prvky, při kterých můžete nadskočit leknutím. 

Ať už jsem hrál za jakoukoliv postavu, na konci každé epizody vám bude ukázáno, jakou cestou jste se vydali, kolik vedlejších úkolů jste minuli, případně jestli je nějaké úplně jiné řešení. Podle toho můžu usuzovat, že Detroit: Become Human bude mít docela slušnou znovuhratelnost. Ostatně vývojáři sami říkají, že během prvního průchodu uvidíte jen zhruba 30% toho, co připravili. Pokud půjdete nějakou rozumnou cestou a postavy vám nebudou umírat (přežití všech hlavních postav by mělo být jen na hráči), herní doba by dle vývojářů měla být něco kolem 10-12 hodin.  

Asi nejméně zajímavý mi během trailerů a různých ukázek přišel Marcus, který slouží pro jednoho starého malíře. I když jsem za Marcuse toho moc nenahrál, docela jsem si ho z demoverze oblíbil, protože si asi nejvíce uvědomuje současnou situaci. Sice se jeho majitel k němu nechová zle, je trochu jeho mentorem, ale Marcus dobře vidí svět kolem sebe, a ten růžový tolik není. Asi jako první si začne ze všech tří hrdinů uvědomovat, že je třeba něco změnit, a že i androidi si zaslouží slušné chování a rovnocenná práva, protože mají city, a někdy se chovají i dokonce lépe jak samotní lidé. Jsem proto přesvědčen, že Marcus bude hrát v celém příběhu daleko důležitější roli, než se může v současnosti zdát. I proto jsem zvědav, jak se celkově příběhy zmíněných tří androidů propojí, a co vlastně z toho ve výsledku vzejde.

Co se mi líbí v posledních letech na hrách od Sony, je skutečnost, že každá se pokouší vyždímat z konzole PlayStation 4 i tu poslední kapičku výkonu. Jako kdyby se interní studia předháněla, kdo udělá hezčí hru. Nepřekvapí proto, že Detroit: Become Human vypadal v prezentované demoverzi přímo parádně. Ať už šlo o prostředí, detailní objekty či postavy, které mají mimochodem velmi dobré animace a přímo fenomenální mimiku obličeje. Lepší jsem ve videohrách asi ještě neviděl. Navíc i přímo z očí jednotlivých postav poznáte různé emoce, a v tu chvíli si i uvědomíte, jak se za poslední roky posunuly různé technologie. Je vidět, že na motion capture si dali vývojáři hodně záležet, navíc výkonům jistě pomohli i angažovaní herci, kteří vdechli svým postavám duši a přímo se jimi stali. Hru jsem mohl na prezentaci zkoušet na konzoli PlayStation 4 Pro, na níž si ji budete moci vychutnat v 4K rozlišení díky checkerboard renderování.

Než svoje dojmy ukončím, pochopitelně musím zmínit i českou lokalizaci. Jak jsem se během prezentace dozvěděl, o tu lidé z českého PlayStationu hodně stáli, protože Detroit: Become Human je hra založená nejen na příběhu, ale hlavně rozhodnutích hráče, které značně budou ovlivňovat následující události. Je proto jasné, že pokud by hráč ničemu nebo jen něčemu nerozuměl na 100%, zážitek by byl pochopitelně poloviční. Jsem rád, že Sony českou lokalizaci, která určitě nebyla levná, povolila, navíc se zdá, že je docela kvalitní, takže si bude moci každý hru vychutnat. 

Dvě hodiny je pochopitelně málo na to, abych mohl dělat nějaké závěry, ale Detroit: Become Human z nich vypadá minimálně zajímavě, a vlastně i docela dobře zapadá do katalogu her, které chce Sony nabízet pro konzoli PlayStation 4. Koncem května bychom se tak mohli dočkat kvalitního thrilleru s charismatickými postavami a dobře vybudovaným světem, navíc okořeněný i o zábavné herní mechanismy. Nemohu se dočkat, až se budu moci do Detroitu znovu vydat a odhalit, jak vše dopadne.