Atmosféra Japonska na vás dýchne už po spuštění, přičemž nejprve si budete připadat jako v jednom nekončícím filmu. Vše je totiž dáno tím, že než vám hra vysvětlí, o co tady vůbec jde a proč se děje to, co děje, uběhnou zhruba dvě hodiny, během kterých budete většinu času čučet na filmeček. Naštěstí se po těch dvou hoďkách hra trošinku více rozjede i po stránce hratelnosti. Nečekejte ale, že tu budete mít tak velkou volnost, jako v sérii GTA. Čtvrtá Yakuza pořád staví především na filmečcích, kterých je docela dost a jsou navíc neúměrně dlouhé. Co vás možná trochu zklame, je fakt, že čtvrtý díl nemá tak propracovaný příběh, jako měly předchozí díly. Rozhodně ale nejde říci, že by byl nezajímavý. To zase ne. Pokud jste ale hráli předchozí díly, budete tímto trochu zklamáni. Navíc se najde docela dost filmečků, u kterých budete nudou zívat. Může za to jeden fakt. Než něco postavy ze sebe vysoukají, trvá to nepřiměřeně dlouho. Rychlejší mluvení a méně prázdných okének by neuškodilo.

Celá hra je rozdělena na čtyři části, ve kterých budete postupně hrát za čtyři postavy. Na začátku na vás čeká klasický lichvář, pak se vtělíte i do uprchlého vězně Taiga Saejima, který je odsouzen k trestu smrti, nebo úplatného policistu Masayoshi Tanimura. Čtvrtý do party je hrdina třetího dílu Yakuzy, který nese jméno Kazuma Kiryu. Asi nejzajímavějším hrdinou ve hře je hned ten první, který se jmenuje Shun Akiyama a řídí Sky Finance, tedy půjčovnu peněz. Kdysi býval bezdomovcem, takže ví, jaké to je být bez peněz. Díky tomu za půjčení peněz nechce žádný úrok, ale od každého chce nějaký důkaz, že dokáže peníze vrátit. Samozřejmě ne vše je tak úplně čisté, jak se na první pohled může zdát. Všechny postavy mají pro sebe specifický příběh a jsou rozhodně velkým oživením. Z čistě herního hlediska je ale docela i jedno, za koho hrajete, protože hratelnost je pořád stejná, dokonce se i všichni čtyři pohybují ve stejné čtvrti – Kamurocho.

Ta je rozlehlá a nabízí nejen obchody, ale i různá místa pro zábavu (hostesky zde nesmí chybět), ve kterých se můžete odreagovat. Celá hlavní kampaň je docela dlouhá a měla by vám zabrat nějakých patnáct hodin, spíše více, pokud se rozhodnete vyzkoušet úplně vše. Příběhová dějová linka je sice to hlavní, co žene hru kupředu, ale Kamurocho nabízí daleko více. Najdete tu totiž neskutečné množství dalších miniher, jako jsou klasické šipky nebo kulečník. Rovněž si můžete vyzkoušet na ruletu, zazpívat karaoke nebo zajít do SEGA obchodu. Dokonce si můžete zajet do lázní. Možností, jak strávit v Kamurocho čas je opravdu hodně a pokud třeba takové GTA hráčům slibuje velkou volnost a nepřeberné množství vedlejších miniher, pořád se má od svého japonského kolegy co učit.

Co dělalo už předchozí díly tak populárními, byly všelijaké bitky na ulicích. Ty se vrátily i ve čtvrtém dílu, takže občas můžete čekat, že vás někdo zastaví, samozřejmě v hezkém kvádru, a bude vám chtít nakopat zadek nebo rozporcovat mačetou. V Japonsku se to hold vyříkává pěkně pěstmi nebo kopy (ačkoliv i na pistole se časem dostane, ale ne v takové míře jako třeba v GTA). Většinou budete muset svého soupeře umlátit, případně použít nějakou tu povalující se věc okolo. Ty samozřejmě uštědřují daleko větší a rozsáhlejší zranění. Rovněž se vám občas vyskytne příležitost vzít soupeři jeho mačetu a vyzkoušet, jestli si ji na vás stihl pořádně nabrousit. Speciálně musíme vypíchnout i dokončovací údery, které jsou opravdu brutální, a teprve u nich si uvědomíte, že hra není označena 18+ jen tak pro srandu. Bohužel, i když jsou souboje na začátku docela zábavné, tak postupem hrou začínají být spíše otravné a budete se jim chtít nejraději vyhnout. Může za to především jejich nulová nápaditost a hlavně jednoduchost. Žádný souboj totiž pro vás nepředstavuje vyloženě hrozbu. Každopádně je alespoň nutné přičíst vývojářům k dobru, že souboje nejsou tak časté, jako ve třetím dílu.

Během hry funguje i jakýsi RPG systém, kdy si za speciální body nakupujete nová a nová komba, která pak uplatníte v pouličních bitkách, ale i při souboji s nějakým tím bossem. Časem se tak naučíte docela slušná a efektivní komba, která sundají na pár kliknutím tlačítka i hodně silného protivníka či protivníky. I když se hra odehrává v Japonsku, nějaká fair play zde nefunguje. Všechny body získáváte jednak za vyhrané souboje, ale také za splnění mise či nějakého toho menšího vedlejšku.

Když se podíváme na grafiku, tak zde není rozhodně nic, na co bychom si mohli stěžovat. Modely postav vypadají ve filmečcích hodně dobře (mimika obličeje je třeba naprosto reálná), stejně tak v herních pasážích. Co možná trošinku kazí celkový dojem, jsou poněkud horší animace během hry. Už jsme viděli určitě lepší, ale nejde o něco, co by vám trhalo oči z důlku. Povedeně vypadá i prostředí, kde se budete během hry pohybovat. Ulice hýří detaily a neustále jsou naplněny desítkami kolemjdoucích. Pokud jste hráli třeba třetí díl, tak víte, na čem jste. Grafika se od třetího dílu moc nezměnila.

Hudební složka je bohužel na náš vkus až moc nevýrazná a nyní po dohrání si vážně nepamatujeme melodii, kterou bychom si zapamatovali. Dobré je ale ozvučení, stejně tak japonský dabing dodává všemu potřebnou atmosféru. Jak jste mohli pochopit z předchozí věty, tak ani Yakuza 4 není anglicky nadabována, takže budete muset číst titulky. Zde je možná asi největší kámen úrazu. Pokud neumíte hodně dobře anglicky, na hru rovnou zapomeňte. Na angličtinu je čtvrtá Yakuza náročná a bez ní budete mít ze hry téměř nulový zážitek.

Yakuza 4 je rozhodně pěkná filmová hra, která nabízí zajímavý pohled na japonskou kulturu. Škoda jen, že ve srovnání s předchozími díly nemá tak zajímavý příběh a vlastně ani nepřináší nic nového, co se hratelnosti týče. Jen recykluje už použité. Každopádně kdo miloval předchozí díly, zamiluje si i ten čtvrtý, takže na výslednou známku koukat nemusí. Uvidíme, jestli případný úspěch čtyřky k nám zanese i připravovanou zombie akci z tohoto univerza.