Už po prvním spuštění hry vás zaujme pěkný retro styl, kterému dopomáhají televizní dobové upoutávky na animované seriály a další pořady. Co je bohužel tak trochu v retro stylu, je i samotná hra, přičemž se to netýká pouze stylizace, ale tak trochu i hratelnosti. Ve hře se ujmeme hlavní ženské hrdinky Rubi Malone, která se jeví jako drsná holka, jenž pro nadávku nejde daleko. Dokonce si budete občas připadat, že je hra spíše jakousi encyklopedií sprostých slov hlavní hrdinky, která jimi rozhodně nešetří a slyšíte je tak na každém kroku. Rubi Malone je rovněž celkem schopná ve vykonávání všelijakých zločinů. Pokud je problém něco nebo někoho najít, případně odstranit, je v tom Rubi Malone hodně dobrá. Toho si je vědom i jeden drogový gang, který si u ní objedná nějakou tu prácičku. Když je ovšem prácička splněna a Rubi Malone má dostat zaplaceno slušný balík peněz, dostane mačetou do břicha. Rubi ale zázrakem přežije a je pěkně rozzuřená, přičemž pomsta na sebe nenechá dlouho čekat. Ačkoliv je příběh strohý a bez větších zvratů, nebudeme vám ho dále prozrazovat a raději se vrhněme na samotnou hratelnost.

Samotná hra je jakýmsi mixem her Tomb Raider, Max Payne a filmů od Quentina Tarantina. Z Tomb Raidera si hra vypůjčila všelijaké lezení, skákání a plazení, přičemž z Maxe Payna je to zase střelba s možností využívání Bullet Timu. Z filmů od Quentina Tarantina si zase hra vypůjčila dramatičnost a jednotlivé herní scény. Určitě si myslíte, že to nezní špatně a tento mix musí být velmi zajímavý. Bohužel je hra po celou dobu až příliš stejná. Na počátku totiž hra vystřílí na hráče všechny své náboje, co se týče novinek, a po zbytek hry je už jenom stejná. Hra by se dala rozdělit na jakési tři části. Tou první je klasická akční rubačka, kde střílíte své protivníky, sekáte je mačetou a překonáváte nějaké ty překážky. Tato část je ve hře nejčastější. Většinou tak putujete levelem, abyste našli nějakou tu místnost s několika dveřmi, ze kterých se na vás valí nepřátelé. Na hráči tak je nejen zlikvidovat vše, co se hýbe, ale i uzavřít všechny dveře. V pozdějších částech hry je uzamčení všech dveří opravdu těžké a několikrát budete danou místnost opakovat, než se vám to povede. Většinu vašich nepřátel tvoří členové drogového gangu, kteří mají mačety, pistole a v pozdějších částech i samopaly. Kromě těchto řadových blbečků, jejichž inteligence je na úrovni dlažební kostky, se občas představí i nějaký ten bossák s minigunem v pařátech. Do něj musíte pálit hlava nehlava, protože jinak ho neporazíte.

Na začátku jsme zmínili, že Rubi může používat jakýsi Bullet time. Ten spustíte tak, že skočíte a začnete střílet. Na okamžik se čas zpomalí, vy budete moci lépe zaměřit svůj cíl a jednoduše ho zneškodnit. Tento zpomalený režim můžete používat i při běhu na stěně, ale i při skluzu. V pozdějších fázích hry je tento režim důležitý i k odemykání dveří, kdy v kluzu musíte trefit dvě tlačítka, abyste pod dveřmi proklouzli. Druhou část hry tvoří jakýsi trénink u Rubi doma. Většinou musíte v daném časovém horizontu proběhnout všechny checkpointy. Třetí část pak tvoří ta, kdy Rubi někoho zasáhne do hlavy a krev ji zašpiní. Poté vidí celou scénu červeno-černě, přičemž začíná zběsilá sekanice, která by se dala přirovnat hře Madword. Škoda jen, že je v této fázi hra hodně nepřehledná a občas se stane, že nebudete vědět kam dál. Ještě bychom mohli zmínit level, kde bude Rubi skákat na dálnici z auta na auto, aby dopadla drogového dealera. Tento level pěkně hru oživí a škoda jen, že podobných hříček je ve hře hodně málo. Pozdější pád z letadla, kdy musíme chytit padák, je další z nich.

Už na první pohled je technická stránka dosti rozporuplná. Grafika sice není nejhorší, ale k dokonalosti má hodně daleko, přičemž je dělaná v jakémsi retro stylu. Ten sice přidává na samotné stylizaci hry, ale ubírá na požitku z grafické stránky. Vše je takové bez barev a si nejde nevšimnout i textur v nízkém rozlišení. Hra navíc docela dost problikává, takže se může stát, že vás po čase začnou bolet oči. Naštěstí jede hra plynule a nesetkali jsme se z žádným poklesem (testována Xbox 360 verze). Fyzika hry je bohužel trochu zklamáním. Svým mečem můžete rozsekat jen lehké dřevěné bedny, jinak bohužel nic. Vše je jak přikované a tím pádem je celé prostředí bez života a působí hodně uměle. To hudební stránka je jiná káva a rozhodně patří k tomu kvalitnějšímu, co jsme tu za poslední měsíce měli. Rovněž zvuky i samotný dabing se povedly.

WET je jen další průměrná akční hra, která se z počátku může jevit jako kvalitní počin, ale po čase zjistíte, že se hraje pořád stejně a začíná tak trochu nudit. Kdyby vývojáři zapracovali na různorodějších misích, lepším level designu a hlavně technické stránce, mohlo být hodnocení vyšší. Takhle to bude bohužel „jen” C.