Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka)

V dnešní době přijít s něčím opravdu originálním je hodně těžké, a možná i proto potěší, že vývojáři ze studia Facepalm Games se nesnažili jen okopírovat úspěšné hry, i když inspirace mnohými jako Metroid Prime je zjevná, ale šli na vše tak trochu po svém, což se ve výsledku vyplatilo. Před sebou tu máme 2.5D plošinovku, v níž se ale nestřílí, hlavní hrdina nemá žádnou zbraň, ale řeší logické hádanky, na které se ještě dostane. Vývojáři už od začátku dávají jasně vědět, že hlavně na řešení hádanek je vše založeno, ale nezapomněli ani na příběh. Hlavní hrdina se hned na začátku ocitá na planetě, na níž je jen zničený komplex, a na něm je, aby ho prozkoumal a zjistil, co se stalo. Příběh, ačkoliv takto zní naprosto normálně, je určitě zajímavý a kolikrát se pouští do až filozofických témat, i když je tedy hodně na hráči, jak moc ho bude sledovat, čímž myslím čtení dobře napsaných reportů, které ho posouvají dále a odhalují všechna tajemství. Sem tam se pak objeví i nějaký ten rozhovor s dalšími kosmonauty. Vývojáři moc do sledování příběhu hráče nenutí, ale pokud si s ním dáte tu práci, budete odměněni ještě lepším celkovým zážitkem, a to se samozřejmě počítá.

Aniž se na začátku příliš rozkoukáte, určitě vás zaujme výborný design, který se táhne po celou hru, a je radost zkoumat planetu kdesi ve vesmíru, i rozlehlý komplex, který to nejlepší má už dávno za sebou. Vývojáři se u designu inspirovali řadou úspěšných sci-fi filmů nebo konkurenčních her (můžu zmínit třeba Dead Space), a rozhodně se vyplatilo. Navíc do designu dali i spoustu svých vlastních prvků, a je to prakticky i design lokací a celkově celého světa, který se stará o skvělou a dosti originální atmosféru, a posouvá hraní spíše na zážitkovou záležitost, jakou bylo třeba Journey. Ačkoliv by se mohlo zdát, že hra nebude mít moc rozmanité prostředí a lokace, opak je pravdou. Lokace jsou rozmanité, a protože se vše odehrává na docela velké ploše, máte vždy po stisknutí kolečka možnost vyvolat mapu, abyste věděli, kde se přesně nacházíte. Později dokonce přibudou i teleportační místa, abyste nemuseli vždy chodit přes celou mapu sem a tam, čímž vývojáři hraní usnadňují a hlavně zpříjemňují, aby na hráče čekalo vždy něco nového, což je určitě dobře.

Procházení nádherných lokací a více se vrtat v příběhu hry je fajn, ale zatím jsem nezmínil to hlavní, na čem je The Swapper vlastně postaven, a kvůli čemu vyčnívá nad většinou své konkurence. Abyste se dostali až do finální lokace, budete potřebovat určitý počet orbů, které získáváte za splnění místností s hádankami, založené občas na stisknutí určitého počtu spínačů, případně občas se vyskytne i nějaká ta hádanka založená na fyzice. U nich si vývojáři asi řekli, že se pokusí přijít s něčím novým a neokoukaným, což je v tomto případě možnost se klonovat/kopírovat (tato schopnost je během hraní vysvětlena).

Hlavní hrdina může vyvolat až čtyři své klony v jeden okamžik, aby je třeba dal v jeden okamžik na různé spínače po místnosti, což se takto snadno řekne, ale tak lehké to pochopitelně není, protože překážkou jsou kolikrát nejen clony, ale i světla, která znemožňují klon vytvořit. Do klonů se může samozřejmě i vtělit a dostat se tak třeba do míst, kam by se jinak nedostal. Když vyvoláte klon nebo více klonů, i ty můžete ovládat, protože automaticky kopírují pohyb hlavního hrdiny, což je kolikrát u hádanek potřeba, a právě i kvůli tomuto vám hra udělá během hraní i několik dalších vrásek. On se celý koncept hodně špatně popisuje, nejlepší je vidět hru v pohybu a vše si osahat na vlastní prsty, ale klonování je nejen originální a dobře vypadá, ale rovněž skvěle funguje, přičemž řešení velmi dobře navržených a kolikrát těžkých hádanek je zábava po celou dobu, takže nic nesklouzne do stereotypu. Hádanky jsou navíc logicky navrženy, mají vždy jen jeden správný postup, jen to chce na něj přijít. Naštěstí můžete i zkoušet různé postupy, než přijdete na ten správný, protože špatně vytvořený klon buď pohltí svým tělem hlavní hrdina, případně ho zničí světlo, ale také je možné se ho zbavit prostě pádem do propasti.

Hádanky kolikrát vyžadují od hráče maximální soustředění se a hlavně přesnost. Je tak jasné, že pokud by se vývojářům nepovedlo přenést přesné ovládání z PC na gamepad konzole, vše by se zbořilo jako domeček z karet. To ovšem není tento případ, protože ovládání je přesné, rychlé a během testování jsem nezaznamenal byť jen malý problém. Hru je tak možné si neustále užívat a nestresovat se nad ovládáním či dalšími neduhy.

Když hru The Swapper poprvé dohrajete, což bohužel bude trvat jen zhruba pět hodin, hodně záleží na tom, jak dlouho si budete u hádanek lámat hlavu, popravdě není moc důvod se k ní následně vracet, protože vše projdete během prvního hraní, mezi což se počítá nejen procházku kompletně celým zařízením, ale rovněž i splnění všech hádanek (ty na druhé hraní už nepředstavují žádnou výzvu, když víte, jak na ně), bez kterých se stejně na úplný konec nedostanete. Jedinou motivací tu pak jsou snad jen skryté trofeje, které už vyžadují více snažení, a musím se přiznat, že během prvního dohrání jsem nedostal ani jednu, což mě docela překvapilo, a je to takový ten moment, u kterého si řeknete hlasité cože. Trofeje jsou tak možná jedinou motivací, vše dát znovu, což je možná škoda.

Hra The Swapper, to nejsou jen výborně zvládnuté herní mechanismy, ale rovněž parádní stylizované vizuální zpracování. Testoval jsem verzi pro PlayStation 4, která nabízí textury ve vysokém rozlišení a spoustu dalších parádních efektů, hlavně nasvícení musím vypíchnout, protože patří k tomu nejlepšímu, co nyní můžete ve hrách vidět. Vizuálnímu zpracování je opravdu těžké něco vyčítat, je nádherné a bude s ním spokojen i ten nejvíce náročný hráč. Zvláště když vše běží v rozlišení 1080p naprosto plynule, žádných poklesů frameratu jsem si nevšiml, ani tu nejsou žádné další technické chyby, které bych musel zmínit. Atmosféru pak nenavozuje jen vizuální zpracování, ale i velmi povedený soundtrack mající kolikrát až hororové a skličující melodie, a rovněž i kvalitní ozvučení. Vše je prostě sladěno do jednoho maximálně vypiplaného celku.

Před rokem to byli PC hráči, kteří na hru The Swapper hleděli s úžasem, po necelém roce to jsou i konzolisté. Před sebou tu totiž máme skvěle hratelnou atmosférickou plošinovku založenou na řešení originálních puzzlů s možností klonování, která si vás získá i výborným audiovizuálním zpracováním. Je jen možná škoda, že hra vydrží pouze zhruba na čtyři až pět hodin a není tu i větší znovuhratelnost, protože pak by byla známka dost možná i maximální. The Swapper je jednou z dalších výborných PC her, kterou si můžeme díky přístupu Sony zahrát i na konzolích, a za to musíme být rádi.