Recenzovaná verze: PlayStation 5

Tentokrát se naši modří hrdinové vydávají k bláznivému čaroději Gargamelovi, který zde překvapivě nevystupuje v tradiční záporné roli. Kutilovi se podařilo dát dohromady zcela nový revoluční vynález, který však potřebuje ke spuštění zelený kámen. Ten má již zmíněný mrzutý čaroděj a Šmoulové se jej proto při jedné z misí pokusí získat. Jenže, jak už to při tom šmoulení se okolo bývá, dojde k nehodě, kdy je kámen roztříštěn na padrť, a kromě toho, že zamoří Šmoulí kraj a přilehlé okolí, tak se z něj vynoří jakýsi Stolas a jeho stoupenci. Dokážou Šmoulové této pohromě čelit a eliminovat?

Příběh je opravdu jednoduchý a postrádá nějaké překvapení nebo větší zvrat, kterým by dokázal více zaujmout. Slouží prakticky jen k tomu, aby bylo možné s oblíbenými hrdiny projít několika úrovněmi a nařezat protivníkům. Každopádně kvůli Stolasovi a jeho stoupencům znovu čapneme do ruky Šmoulomixér a vydáme se vše napravit. Konkrétně se za nastolením pořádku vydají čtyři různí Šmoulové. Jmenovitě jde o Buřinu, Truhlíka, Koumáka a Kutila. Celá hra se dělí na 3 velké kapitoly a potom finální zúčtování. I proto vám zabere přibližně 7 hodin, abyste jí dokončili, což je tak akorát si myslím, a pak ve hře ještě speciální výzvy a tradiční endgame obsah.

Co mě u druhého dílu překvapilo, je poměrně výrazný odklon od prvního dějství. V jedničce jste se potulovali zejména v okolí Šmoulí vesnice. Tady už vás hra přece jen hodí do vzdálenějších koutů oblíbeného pohádkového světa. Je to dáno cestovními portály, takže se podíváte do lesa, projdete se po zamrzlých horách, a nakonec i v okolí rozžhaveného vulkánu. Děj se tu soustředí pouze na to, abyste chytili Solase, ale vůbec tu nepotkáte další Šmouly, což působí trochu zvláštně a hodně přímočaře. A vlastně je to i velká škoda, že na další oblíbené modré hrdiny nedošlo a nejsou do hry nijak zapojeni.

Jednotlivé úrovně se od sebe liší svým prostředím, ale pravda je taková, že tvůrci využívají stále toho samého a jen to trochu převlečou do jiného hávu. Zásadním problémem je tedy fakt, že se dost opakují jednotlivé úseky vašich cest, ale ani hratelnost se výrazně neliší, což může být problém zejména u staršího publika. Mladší hráči ledacos odpustí a zřejmě si podobných nedostatků zase tolik nevšimnou, ale zkušenější hráči, kteří už mají něco za sebou, budou daleko přísnější a uvidí řadu nedostatků.

I tak je tu k nalezení pár prvků, které trochu zjemňují repetitivnost. V základu totiž se svým Šmoulou pouze skáčete a likvidujete nepřátele. Proto jsou v misích rozesety také speciální rostliny, přičemž jejich esence vám umožní pořídit vylepšení pro vašeho modrého bijce, a také jsou tu zelené krystaly, které je potřeba ničit, abyste získali dostatek bodů pro vylepšení vašeho Šmoulomixéru. Vylepšení Šmoulomixéru jsou taková, že je poznáte hlavně při soubojích s nepřáteli, takže časem proti vám nebude mít nikdo šanci. Vylepšení Šmoulů je možné z hlediska jejich speciálních schopností nebo jim můžete mírně upravit šatník. Každý ze šmoulů má k dispozici zvláštní schopnost, kterou může v případě nabití využít a způsobit tak větší poškození nepřátelům.

Poslední záležitostí, kterou můžete v rámci úrovní objevit, jsou fialové portály, které vás vezmou do takzvaných výzev. Ty už jsou samozřejmě o něco náročnější, ale vždy jde pouze o to, abyste zlikvidovali v časovém limitu všechny nepřátele, takže nejsou nějak více nápadité a ve výsledku ani rozmanité. Tady doporučuji výzvy hledat v úrovních, ale není nutné je ihned dokončovat, neboť bez vylepšení je v některých případech téměř nemožné je v časovém limitu dokončit. V tomto případě se obávám, že dětské publikum, na které hra primárně cílí, nebude mít příliš šancí tyto bojové výzvy splnit a bude potřebovat trochu pomoc od rodičů či starších sourozenců.

Ve hře si pomáháte za pomoci Šmoulomixéru, který využívá celkově 4 různé látky k útoku a případně k otevření cesty dále skrze lehčí logickou hádanku. Kupříkladu za pomoci lepíkaté látky můžete zamedovat předměty tak, aby se v daný moment nehýbaly. Jinou látkou je zase můžete připoutat na určitá místa nebo je zkrátka odpálit o kus dál. Bohužel tyto změny hratelnosti jsou vskutku jen drobné. A příliš to nezachraňují ani nepřátelé, kteří na vás většinou zaútočí v houfech a v uzavřené aréně. Jejich likvidace není náročná a s vylepšením Šmoulomixéru se pak stává téměř okamžitou. Největší mínus pak shledávám za bosse, kteří ve hře jsou. Stačí do nich pouze chvilku střílet, přičemž po několika výstřelech je po souboji bez větší námahy. Větší nápaditost i celková lepší kvalita těchto soubojů by hře jenom prospěla.

Když vyšel první díl, nevypadal zrovna nějak oslnivě, vlastně byl po vizuální stránce přinejlepším jen lehce nadprůměrný. Po dvou letech mohu konstatovat, že tvůrci v tomto ohledu neudělali žádné změny a hra The Smurfs 2: The Prisoner of the Green Stone vypadá úplně stejně jako původní díl. Vše ale naštěstí běží bez problémů. Framerate je na konzoli PlayStation 5 stabilní a nevšiml jsem si žádných technických problémů. Nezaznamenal jsem během celého hraní ani žádné výrazné bugy, které by kazily hraní, a nutno podotknout, že tentokrát se hra načítá poměrně rychle. Podobně jako minule, tak i tentokrát má hra hezký hudební podkres, ale protože je melodií jen pár, postupem času se začnou dost opakovat.

Co však oceňuji, zejména u titulů, které jsou určené pro menší hráče, je česká lokalizace. Druhý díl je opět plně počeštěn formou titulků. Překlad se až na pár drobností povedl, takže díky tomu budou mít vaše děti jasno v tom, co se na obrazovce odehrává a o čem se Šmoulové skrze vysílačku baví. V prvním díle jsem vytýkal fakt, že hra sice nabízela lokální kooperaci pro dva hráče, ale ne plnohodnotnou. V tomto ohledu se vývojáři také nepolepšili, takže opět druhý hráč hraje jen jakousi přídavnou střílnu na Šmoulomixéru. To je vážně škoda, protože plnohodnotná kooperace by hře seděla, zvláště když je tu hned několik odlišných modrých hrdinů.

Druzí Šmoulové končí opět někde na půli cesty. Tentokrát cítím, že tu byla větší snaha více zapojit i starší ročníky do hraní, ale že by se to vývojářům úplně podařilo, se rozhodně říci nedá. Znatelně nejvíce utrpěl samotný příběh, který je hodně zkratkovitý, žádné zvraty nebo zajímavé situace nenabízí, a jede na jistotu od začátku až do samého konce. Je to škoda, navíc jsem tentokrát čekal od Šmoulů trochu více inovace, i co se hratelnosti týče, protože ji chybí větší nápaditost, zajímavost jiných akčních plošinovek i trocha té originality. Opět se tedy budu muset přiklonit ke stejnému hodnocení jako před dvěma lety a budu doufat, že do třetice všeho šmoulího to bude zkrátka lepší. Avšak nepochybuji, že mladší ročníky budou u hry nadšenější, než jsem já. Pro děti za 7, pro dospělé za 5. Průměr tak najdete coby finální verdikt.