Co by to bylo za RPG bez pořádného příběhu, kde zachraňujete celý svět, navzdory tomu, že skoro každý druhý obyvatel každého metru čtverečního z celého Cyrodiilu je proti. Vše začíná prostě. Na samém počátku hry si musíte vytvořit postavu, přičemž možností, jak si vyzdobit vaší muskulaturu, je opravdu mnoho. Zejména tedy těch obličejových. Základ je ale výběr pohlaví a rasy. V Cyrodilu totiž nežijí pouze lidé a ušatí elfové. I fantastické bytosti se derou na svět, aby mohli žít bok po boku ve městech, případně válčit za krále. Krom Bretoňců, císařských obyvatel, Redguardů, seveřanů a elfů, si můžete zvolit ještě mezi Khajity, lidmi podobným kočkám, jejichž šelmovitý zjev je patrný ihned při prvním střetu, ale také mezi Argoniany. Jedná se o obyvatele, kteří se vyvinuli z plazů, což jim dává značnou výhodu v tom, že se mohou pohybovat ve vodě bez nutnosti nadechnutí. Každá rasa má totiž několik bonusů, jako například zesílená magie, rychlejší pohyb, větší síla nebo dobré maskování. Dobrá, postavu máte hotovou. Nyní už začíná regulérní život ve světě Oblivionu. Jednoho dne si takhle si hnijete v cele imperiální věznice, nemáte co na práci a posloucháte urážky vězně z protější cely. Není nic lepšího než nedělní odpoledne jako takovéto. Najednou slyšíte kroky bachařů a osobních strážců císaře Uriela Septima VII. „Co sakra chtějí?!” říkáte si. Ve vaší cele se totiž nachází tajný vchod do podzemí. Po mírné konfrontaci vám je řečeno, že po císaři jdou vrazi a uctívači Mehrunese Dagona, vládce říše v branách Oblivionu, kteří jak jsem již říkal, chtějí přinést do Cyrodilu chaos. Jelikož jste zkušení bojovníci, stráž vás požádá o pomoc při obraně a eskortě císaře. Jenže co čert nechtěl, přeci jen se vrahům podaří Uriela zabít, což může mít katastrofální následky. Ještě před svou smrtí (kterou mimochodem předpověděl) vám dal svůj medailon s poselstvím, že musíte najít jeho následovníka, jenž jako jediný může odvrátit celou hrozbu. To je celý úvod do příběhu. Pak prolezete stoky, posekáte několik přerostlých krys a jste náhle u východu, kde si ještě vyberete povolání a znamení. Tyto faktory ovlivní základní vlastnosti vašeho hrdiny, tudíž je dobré jejich výběr pokud možná zvážit. Jakmile stisknete potvrzovací tlačítko, jste volni. Doposud jste byli omezováni, ale tomu je konec. Vaše vyprahlé oči náhle zhlédnou krásu světa, který jak je krásný, je i krutý. Od této doby si můžete dělat naprosto vše, co se vám zlíbí, nikde není psáno, že teď musíte dohrát hlavní příběhovou linku a až poté se vrhnout na tu vedlejší. Není to krásné? Možnost výběru vlastního osudu vás potká na každém kroku. Právě tyto kroky si trochu nastíníme, ale jejich hloubková analýza by zabrala více místa, než je zdrávo. Dobrá, máte několik volných desítek, případně stovek hodin času. Co s ním?

Od samého počátku si tedy můžete dělat, co chcete. Cyrodil je opravdu veliký a rozlehlý, proto vám jeho průzkum zabere prakticky většinu část herní doby. Co je ale daleko lepší, že vás postupné odhalování zákoutí této provincie bude bavit. Člověk se totiž mnohdy zasekne při pozorování místní přírody, která je tvořena ve většině případů zeleným porostem, horami a horskými cestičkami, na kterých bandité přepadávají karavany obchodníků a příležitostné cestovatele. Ovšem jen takové samolibé potulování přírodou není nic extra, tudíž je na čase, abyste si opatřili něco, čím budete ohrožovat ostatní. Ve hře totiž narazíte na několik druhů instancí, neboli tzv. "dungeonů" ze staršího slovníku, mezi něž se řadí například temné jeskyně ukrývající starodávné poklady a pohádkové bytosti, nebo starobylé pevnosti plné žoldáků. Právě objevování a čmuchání pokladů je základním kamenem celé hry, na kterém budete stavět. Většinu vzácných věciček totiž jiným způsobem neseženete. Pokud se budete tomuto způsobu Oblivionské zábavy odmítavě vyhýbat, připravujete se o mnoho zážitků. Těchto staveb je ve světě opravdu mnoho, pokud si dáte za cíl objevení všech, počítejte s několika utracenými hodinami. Jediná do očí bijící nevýhoda je fakt, že všechny vypadají více méně podobě, pouze několik z nich v sobě ukrývá ještě nějaké tajemství navíc. Další nutností jsou různé usedlosti a hlavně města, ve kterých naleznete mnoho příležitostí jak se uživit. Obchody, kovářství, kostely a také spolky, které vám poskytnou nejednu příležitost výdělku. Živit se prostě nějak musíte, bez toho budete muset žít kriminální aktivitou, což vám moc nedoporučuji, jelikož místní zákon po vás půjde jak slepice po flusu a klidně vás bude hnát na okraj samotné mapy. Stráže ve městech jsou docela řízci s kamennou tváří, tudíž se moc nevyplácí je provokovat. Jakmile totiž provedete něco, co není v souladu s veřejným blahem, čeká vás pranýřování prakticky ze strany všech lidí ve městě, což se dále odvíjí od vaší oblíbenosti. Za vaše činy totiž získáváte buďto kladné nebo záporné body oblíbenosti. Čím víc jich máte, tím více vás budou mít obyvatelé Cyrodilu rádi, a tím spíše vám pomohou v nakloněných situacích. Tímto způsobem můžete získat mnoho výhod. Například v nakupování nebo smlouvání s lidmi. Téměř každá postava ve hře vám má co říci, proto si asi dokážete představit proč je chatování tak důležité. Získáváte totiž nabídky na úkoly, což je odrazový můstek. Questů je ve hře více než dost, o to lepší, že jsou vskutku rozmanité a místy budete žasnout nad jejich promyšleností. Těch už je sice méně, ale stále je o co stát. Příběhová část je vlastně tou vedlejší, jelikož hlavní kostrou hry jsou právě ty vedlejší. Můžete se tak angažovat jako obránce v cechu bojovníků, mágů, zlodějů, vrahů, případně si můžete slávu získat v aréně hrdinů, ve které teče krev snad i z kohoutku, zatímco budete ve volném čase zavírat brány Oblivionu, ze kterých lezu zlosynové podobní čertům, tzv. "Daedričtí nepřátelé". Pak se setkáte s typem questů, které vám zadají různí obyvatelé měst, případně usedlostí. Odměnou vám budiž zlaťáky nebo vzácné předměty. Mezi ty nejoriginálnější patří například hubení krys ve sklepení, zabíjení medvědů, kteří majitelce hostince ukradli chleba, nebo léčba upírství. Ano, ve hře jsou upíři, jejichž řady se rozmnožují pomocí choroby, kterou přenáší. Jakmile jste nakaženi a vyspíte se, automaticky se stáváte nočním tvorem s chutí po krvavě rudé krvi. Léčba je ale celkem obtížná, tudíž si dobře rozmyslete zdali se chcete stát šelmou lovící ve víru noci.

Další nezbytnou částí jsou ale souboje, levelování a vylepšování postavy. Ze začátku jsem mluvil o výběru povolání, s čímž se pojí i výběr hlavních schopností. Během vašich putování totiž zlepšujete své dovednosti jejich používáním, což znamená, že čím více například bojujete mečem, tím rychleji vám roste úroveň jeho povolání. Takto to funguje u všech, ale pouze ty hlavní vám zvyšují úroveň. Pokud tedy postoupíte na další úroveň, můžete si zvětšit i některé základní atributy vaší postavy. Bohužel se s vaší úrovní zvětšuje i úroveň nepřátel, což znamená, že boj bude téměř vždy vyrovnaný a adrenalinový. To ale také lehce sráží motivaci postupovat se svým levelem dále. Přesto se bez boje neobejdete a nepřátelé vám to dají znát. Při romantických toulkách v přírodě a sbírání bylinek pro vaše lektvary totiž budete mít za zadnicí obvykle minimálně jednoho nepřítele. Z počátku to jsou krysy, vlci, poté medvědi a nakonec minotauři. Na svou obranu můžete jen tak máchat mečem, či palcátem, případně odstřelovat nepřátele lukem nebo používat trochu sofistikovanější systém kouzel, jejichž zvládnutí ale nějaký čas potrvá. Osobně ale musím uznat, že jsem se celou hrou protloukl použitím brutální síly. Pacifisté neměli šanci. Nepřátel by ale mohlo být více, na vyšší úrovni budete potkávat takřka stejné druhy, jako jsou zlobři, kteří mají ke Shrekovi hodně daleko, nebo několik variací banditů a žoldáků. Vaše zbroj ale není kována Chuckem Norrisem, tudíž je nutné jí renovovat. Při častém používání se může stát, že se rozpadne přímo na vašem těle, a vzhledem k tomu, že i močíte pomocí meče a štítu, to bude velice často. Nezbude vám nic jiného než vyhledat zkušeného kováře, nebo si vše opravit sám, pokud máte dostatek zkušeností. Dále se neobejdete bez páčení zámků. Ne každé dveře se před vámi strachy sami otevřou a tak si budete muset vystačit se zlodějským náčiním v podobě paklíče. Jakmile se pustíte do dveří, objeví se malá minihra, ve které musíte zacvakávat závity, jejichž počet se mění dle obtížnosti zámku. A podobných "vychytávek" je ve hře opravdu spousta, nemluvě například o vaření lektvarů, okouzlování vlastní zbroje, kupování domů, nebo koňů. Vzhledem k tomu, že by vám cesta mnohdy trvala velice dlouho (bavíme se tu o cestování v reálném čase, ne teleportaci po minimapce), je ve vašem zájmu abyste si pořídili nějakého toho grošáka na cesty. Pozor! Držte si ho na uzdě, jelikož se mnohdy stane, že skončí v salámu.

Co je ale pro Oblivion charakteristické a unikátní, je proud času a vlastně celý život, kterým Cyrodil žije. Každá, ale absolutně každá postava je vlastně unikátní. Všichni mají nastavenou svou denní rutinu. Každé ráno jdou do práce, večer se vrací a cestou domu se třeba staví v hostinci na tuplák vychlazeného chmelo-obilného moku. Jiní zase vyráží úderem brzké ranní hodiny na výpravy za kořistí, lovit divokou zvěř do lesů, sbírat bylinky na poli, nebo jen bezcílně vraždit. Celý svět prostě žije svým životem, což vám přináší výborný pocit o integraci vaší postavy do herního mechanismu. Pokud něco uděláte, máte pocit, že to má dopad na celou společnost ve hře. Ve hře se také setkáte s plnohodnotným střídáním dne a noci, a také změnou klimatu. Na výpravu můžete vyjít za jasného počasí, přičemž se nad vaší hlavou náhle zatáhnou mračna. Déšť bohužel může způsobit také celkem značné kolísání snímkovací frekvence. Co také zamrzí je místy neuvěřitelná hloupost spojenců / nepřátel, nebo časté bugy, jak ty vizuální, tak fyzikálním. Propadávání předmětů a podobné libůstky. To platí především o PS3 verzi hry, která utrpěla nepovedeným portem. Pokud ale přetrpíte chyby, kterých je ve hře bohužel požehnaně, budete se královsky bavit. Hra zraje s přibývajícím časem. Za funkční život, který se odvíjí (ne)závisle na vašem počínání dostává Bethesda ohromné plus.

RPG není zrovna žánr, kterému přijdou na kobylku nutně všichni hráči, ale Oblivion, potažmo celá série The Elder Srolls má šanci tohle změnit. Ze začátku lehce obtížný mechanismus je nutné překonat, jakmile se nezkušený hráč překope přes lehce obtížný rozjezd, bude hrou takřka pohlcen. V článku jsem rozhodně ani z části nevyjmenoval možnosti, která vám hra nabízí, ale to podstatné tam je. Epický příběh, ještě epičtější vedlejší linka úkolů ruku v ruce s funkčním herním životem a podmanivou atmosférou jsou prvky, které hru jasně charakterizují a dělají ji unikátním kouskem. Bohužel mnohdy rozjásaný pocit kazí nesmyslné množství chyb a lehce stereotypní boje. Přesto má hra co nabídnout i dnes. Plně si zaslouží maximální známku.