Jen těžko by si někdo představil konzolu od Nintenda bez nezbedného instalatéra, který už tolikrát zachránil vychrtlou princeznu ze spárů jisté smrti. Mário mánie je tu s námi už několik dlouhých let, přičemž za tu dobu jsme se dočkali nejen klasických plošinovek, ale i spousty dalších odboček. Nyní se Mario vrátil ve formě, která mu sluší nejvíce a nejedná se tak jen o parazitování na populárním jméně, jako v ostatních párty hrách a podobně. Tentokrát se opět jedná o starou dobrou plošinovku, opět plně ve 3D rozměru. Po všelijakých toulkách královským světem se nyní Mario ocitne před hrozbou, která ohrožuje celý nekonečný vesmír a on je jediný, kdo dokáže katastrofě zabránit. Navíc princezna je opět unesena, takže ani nic jiného nezbývá, než si zavázat tkaničky a nechat se vystřelit do vesmíru. Příběh je velmi jednoduchý a určitě ho pochopí naprosto každý. Hlavní o co tu jde, je samotná hratelnost, která nemá daleko k naprosté dokonalosti.

Po dostání se do vesmíru, bude vaším centrem jakýsi střed galaxie, kde se nachází hvězdárny, jenž vás dokážou dostat na různé planetky. Nejprve máte k dispozici pouze jednu hvězdárnu, ale jak získáváte na planetkách, které navštívíte, energetické hvězdy, odemykají se vám hvězdárny další se vzdálenějšími planetami. Abyste se tak dostali k úplně závěrečnému bossovi, budete muset sesbírat alespoň 60 těchto hvězd a porazit nesčetně menších bossů, ale pojďme pěkně popořadě. Po vstupu do hvězdárny se před vámi objeví mapka s galaxií, která obsahuje několik planet. Každá z planet obsahuje vždy několik hvězd, přičemž je získáte vždy splněním nějakého úkolu. Většinou tak musíte něco splnit pro obyvatele určité planety, vyhrát závod či si prostě pro hvězdu doskákat. Každou planetu navíc okupuje menší miniboss, kterému budete muset vyprášit kožich, abyste svoji sbírku hvězd zkompletovali. Každá galaxie poté obsahuje i o něco silnějšího bosse, ke kterému se dohrabete sesbíráním určitého počtu hvězd. Ten se nachází na své vlastní planetce, přičemž právě jeho hvězda vám umožní, abyste se dostali na vzdálenější planety.

Už po průchodu první galaxií zjistíte, že planetky jenom hýří originalitou a rozhodně se vám nestane, že byste potkali planetku, která by byla stejná jako ta předchozí. Nestane se to jak po stránce designu, tak hratelnosti. Během své cesty se tak dostanete na pouštní planetku, kde lítáte ve vzdušných výrech, abyste poté navštívili úlomky meteoritů, polní planetky, kde se budete muset chytat poletujících květů, až do mrazivý planet, kde vás bude ohrožovat zmrzlá voda, ale i led, na kterém budete bruslit. Samozřejmě jde jen o malý výpis toho, co vás ve hře čeká. Na každé planetce vás vývojáři v něčem překvapí. Když už budete sbírat třeba devadesátou hvězdu a už si myslíte, že jste vše viděli, nastane moment, kdy budete stát v němém úžasu z toho, co si na vás vývojáři nyní nachystali. Kromě skákání se občas najdou planetky, kde budete závodit na hřbetu rejnoka, obarvovat planetky na jinou barvu nebo se ocitnete v bublině a pomocí pohybových senzorů ji budete posouvat k cíly.

Samotné ovládání Maria je poté naprosto geniální a nemá sebemenší chybičku. Postavičku ovládáte klasicky analogovou páčkou, přičemž skáčete tlačítkem A na remote ovladači. U skoků ještě zůstaneme, protože během hry můžete kromě klasických menších skoků provádět i vysoké, pokud skočíte 3x za sebou. Pohybové senzory v ovladači poté využijete při mlácení protivníků, házením na ně krunýřů želv, ale poslouží i při výstřelu Maria z hvězdy do další části planetky. Wiimote ovladač navíc slouží jako ukazovátko ve tvaru hvězdy, kterým sbíráte hvězdné barevné kousky. Ty poté můžete směnit za nejrůznější houbové dobrůtky, které vám doplní zdraví, ale i přidají život. Nasbírané hvězdy jsou navíc i důležité při tajných energetických hvězdách, které vám odemknout AIčka až když jim dáte určitý počet. Kromě toho můžete sebrané hvězdičky i vystřelovat na protivníky, čímž je na několik vteřin omráčíte.

Technické zpracování je hodně těžké hodnotit. Pokud budeme brát v potaz jen hry na Wii, jedná se o jednu z nejhezčích her. Na druhou stranu, ani pokud Super Mario Galaxy srovnáte s ostatními hrami na vyspělejších konzolích, tak nelze říci, že by šlo o nějakou velkou ostudu, ale jistá zaostalost tu je. Přesto si vás Mario získá perfektním designem levelů, které hýří barvami, a je radost na ně pohledět. Hudební stránka je poté jedna velká lahůdka, kterou si budete neustále užívat a melodie z této hry vám budou hrát v hlavě ještě hodně dlouho. Co trošinku zamrzí, je absence dabingu. Rozhovory tak probíhají pouze textovou formou, což je veliká škoda. Dabing by jistě hru ještě vylepšil.

Super Mario Galaxy je jedna z nejlepších plošinovek posledních let, která vás okouzlí nádhernou grafikou, originalitou, neskutečně návykovou hratelností a vymazleným ovládáním. Už dlouho tu nebyla plošinovka, která by byla po všech stránkách a obsahovala jen minimum chyb. Super Mario Galaxy je přesně takovou hrou. Kdo si tuto hru nezahraje, nemůže si říci skutečný hráč.