Série Splinter Cell není tak příběhově svázaná jako například její slavný vzor Metal Gear Solid, ale u hraní nejnovějšího dílu Conviction budou mít určitou výhodu ti, co nějaký ten dřívější díl hráli, nejlépe všechny. Ovšem není to nutné, protože hra se ke všemu důležitému vrátí a dokonce nebude chybět jedna mise z dob, kdy Sam Fischer navštívil známou válkou zmítanou zemi. Nyní už ale k samotnému novému Splinter Cellu, který se odehrává tři roky po událostech v Double Agent. Sam Fischer se nachází na Maltě, kde se snaží spřádat plány na svoji děsivou pomstu, protože mu umřela jeho dcera Sarah. Sam tak chce zjistit, kdo za její smrtí stojí a hodlá jít i přes mrtvoly, a to doslova. Důležitou součástí příběhu je tentokrát i to, že už Sam nepracuje pro agenturu Third Echelon, ale nyní jde tvrdě po ní, protože si myslí, že právě ona stojí za smrtí jeho milované Sarah. Více už bohužel neprozradíme, protože bychom vás ochudili o velké příběhové zvraty, kterých je opravdu hodně. Nakonec se totiž zapletete do daleko většího spiknutí, než to na začátku vypadalo. Pojďme se nyní raději podívat na samotnou hru.

Už při oznámení hry vývojáři prohlašovali, že nás čeká tak trochu jiná hra se spoustou změn. No změn, vývojáři celou hru pojali totiž úplně jinak, než předchozí díly a když už jde o pomstu, tak ze Sama udělali neporazitelnou vraždící mašinu, která likviduje nepřátele ne po desítkách, ale rovnou po stovkách. Stealth prvky jsou tentokrát ty tam, ačkoliv se najdou úrovně, kde upoutáním pozornosti nepřátel hra skončí. Vývojáři nyní vsadili převážně na akci, které je ve hře opravdu požehnaně. Samotné akci navíc nahrává skutečnost, že úrovně jsou navrženy dosti lineárním způsobem, takže přímo vybízí si cestu vystřílet, než přelézat z jedné krabice na druhou. Akce má poté za následek, že celá hra má velmi rychlý spád a z prvních ne moc povedených levelů se rychle dostanete do části, od které hra začne gradovat a udrží si velmi dobrou tvář až do konce hry, který je naprosto skvělý.

Co se týče samotných levelů, ve kterých se budete pohybovat, tak je nutno říci, že si s nimi vývojáři pohráli a každý level je jiný, má vlastní design a nikdy nenajdete lokaci, která by se opakovala. Level design navíc jako zbytek hry graduje až v závěru a taková honička po Washingtonu DC je jednou z částí, na kterou jen tak nezapomenete. Co je ovšem také nutno říci je to, že vývojáři celý Splinter Cell: Conviction stavěli tak, aby ho mohli hrát jak sérií ošlehaní borci, tak úplní začátečníci. Tento fakt se podepsal na hodně zjednodušených věcech. Dobrou ukázkou je třeba zadávání úkolů, které se vám vypisují na zdi samotného levelu, což vypadá velmi pěkně. Nemusíte tak přepínat do deníčku, kam se vám záhadně vypíše další úkol. Na zdi úrovně se vám kromě úkolů promítají i Samovi vzpomínky a spousta dalších užitečných věcí. Rozhodně jde o novinku, kterou je nutné pochválit.

Dost zjednodušena byla i samotná akční část, která přináší i možnost boje nablízko. Tyto souboje vypadají velmi dobře, přičemž Sam má k dispozici spoustu zakončovacích komb, které oku jenom lahodí. Je ovšem také nutné zmínit fakt, že souboje nablízko jsou i velmi efektivní a jen málokdy se vám stane, že by nepřítel vzdoroval. Většinou ho po vašem výpadu nezachrání ani svěcená voda. Když už jsme u soubojů nablízko, tak musíme zmínit i velmi povedený systém vyslýchání. Během něho Sam chytí protivníka za krk a pomocí tlačítek omlátíte hlavou o zeď, prorážíte jím předměty a provádíte mu samé nepěkné věci, aby začal zpívat. Po vykecání úplně poslední informace mu Sam vždy zlomí vaz. Ke zjednodušení hratelnosti pomáhá i nový systém Mark & Execute. Pomocí něho si po každém souboji můžete označit dva nepřátele pomocí RB, přičemž po stisknutí Y je Sam bleskově vyřídí. Tuto novinku před vydáním hry vývojáři hodně vyzdvihovali, ale my musíme říci, že jsme jí během hry využili opravdu minimálně.

Jeden odstaveček si necháme pro umělou inteligenci, která je i na nejnižším stupni obtížnosti na celkem dobré úrovni a dokáže hráči pořádně zatopit. Na vyšších obtížnostech se z nepřátel stávají docela konkurenceschopní protivníci, přičemž tomu napomáhá i fakt, že Sam Fischer tentokrát vydrží jen pár ran. Přesto si nejde nevšimnout, že umělá inteligence občas vykazuje docela dost chyb, což zejména na otevřeném prostranství působí jako pěst na oko. Nepřátelé se totiž skoro vůbec nekryjí a občas se dokonce stane, že vám naběhnou pod hlaveň vaší zbraně. Všimli jsme si také, že jich k vám někdy naběhne celá skupinka, což hlavně v malých prostorech znamená skoro jistou smrt. Přesto jde umělou inteligenci hodnotit jako vesměs podařenou a určitě nedělá hře ostudu. Už jsme viděli horší.

Kromě hry pro jednoho hráče nabízí Splinter Cell: Conviction i režimy pro více hráčů. Především stojí za vypíchnutí kooperativní režim, který zde dostal svoji vlastní příběhovou část, jenž se odehrává před samotnou hrou. V ní se chopíte dvou agentů Archera a Kestrela, přičemž celou tuto kampaň můžete absolvovat s kamarádem přes službu Xbox Live nebo na rozdělené obrazovce. Je nutno říci, že celý kooperativní režim je velmi povedený a na první zahrání vám vydrží i několik hodin, což je určitě potěšující informace. Kromě kooperativní kampaně tu poté máme ještě nepříběhové režimy, kde jde většinou o eliminaci přibíhajících vln nepřátel nebo o infiltraci na zabezpečené území. Tyto režimy také prodlužují herní dobu, ale už ne tak zásadně.

UbiSoft hru Splinter Cell: Conviction oznámil před několika lety. Od té doby se vývojáři neustále prali se samotným konceptem hry a několikrát ho museli předělávat, což se poté podepsalo na několika odkladech a ztracených letech. Doba jde pořád kupředu, a zatímco se vývojáři prali s hratelností, samotná hra zastarávala po technické stránce. Splinter Cell: Conviction totiž běží stále na modifikovaném Unreal 2 enginu, což je v dnešní době docela k nepochopení. Ačkoliv se vývojáři snažili, aby engine co nejvíce překopali, pořád je vidět, že to nejlepší má už za sebou a chybějící efekty, na které jsme zvyklí z jiných her, jsou toho důkazem. Co rovněž zamrzí, je fakt, že hra neběží ani v HD rozlišení, takže na velké televizní obrazovce je docela hodně rozmazaná. Při samotné hře během akce si tohoto nešvaru ani moc nevšimnete, ale hlavně při renderovaných filmečcích je to hodně znát a vypadají přímo odpudivě. Na druhou stranu je ale nutno dodat, že Splinter Cell: Conviction běží celou dobu naprosto v pohodě a ani jednou jsme nezaznamenali, že by se zpomalil. Co musíme v tomto odstavečku pochválit, je naprosto skvělá filmová hudba, pod kterou je podepsané duo Kaveh Cohen a Michael Nielsen. Tihle dva dokázali vytvořit soundtrack, který skvěle podbarvuje samotnou akci na televizní obrazovce, ale vytváří i velmi dobrou atmosféru. Co rovněž musíme pochválit, jsou i všelijaké zvuky, od střelby až po výbuchy. Zapomenout nesmíme zmínit ani velmi vydařený dabing všech hlavních aktérů.

Splinter Cell: Conviction není vůbec špatnou hrou. Chytne vás svou velmi dobrou hratelností, filmovým zpracováním, do detailu propracovaným příběhem a výtečnou hudbou, ale trošinku zklame možná až velkou akčností a také délkou. U ní se ale musíme přiznat, že jsme hru hráli zhruba šest hodin na první pokus. Na druhý už jsme hru dohráli za o poznání kratší dobu. Pokud jste fanoušci série, tak od nás asi doporučení zrovna nepotřebujete. Ostatním ale nákup vřele doporučujeme. Zatím jedna z nejlepších Xbox 360 exkluzivních her tohoto roku.

Hru na recenzi věnoval herní obchod GameLeader