První velký šok zřejmě utrpí všichni už po zapnutí. V menu totiž máte na výběr jen režim jednoho hráče. To je docela velké zklamání, protože původní díl Chaos Theory (dokonce i na DSku) stavěl hodně na kooperativních módech a celkově hry více hráčů. Na online hrádky si tak musí hráči na Nintendu 3DS nechat zajít chuť. Na výběr je jen hlavní příběhová kampaň, která čítá zhruba jednu desítku docela dlouhých misí. Díky tomu vám Splinter Cell 3D vystačí na nějakých deset hodin, možná více. Slušná délka, ale mohlo toho být více, mnohem více, takže by se zvýšila i hodnota celého balení.

Pokud se mezi vámi nachází tací, co ještě Splinter Cell Chaos Theory nehráli, tak se trochu zmíním o příběhu. Je rok 2007 a v Asii vyvrcholil spor mezi Jižní a Severní Koreou, přičemž se do všeho zamotala i Čína s Japonskem. Toho si pochopitelně všimne i USA, která zapojí do akce známou organizaci Third Echelon, pro kterou pracuje Sam Fischer. První úkol sice nevypadá, jako něco složitého, chce se po Samovi jen záchrana nějakého vědce, ale jak už to bývá, vše se zvrtne a začne hrozit 3. světová válka. Příběh už od začátku má docela velká spád, má později velké zvraty a nejedno překvapení. V tomto je určitě Splinter Cell 3D na špici a nemám k němu výhrad.

Co také určitě oceníte, jsou různorodé mise. Jednou se budete nacházet na velkém dopravním trajektu, poté zase v lázních na ostrově Hokkaido. Navštívíte i sídlo Displace International ve Washingtonu. Povedené jsou i Briefingy před každou misí, během kterých se dozvíte vše důležité. Co už ale oceníte méně, je rozdělení kapitoly na několik menších úseků. Pokud se budete chtít dostat do dalšího, následuje vždy nahrávací obrazovka, která trvá několik desítek vteřin. Ono celkově nahrávací obrazovky, a to nejen při nahrávání lokací, jsou hodně dlouhé a otravné.

Ovládání je asi největší slabinou. Hlavního hrdinu Sama Fischera ovládáte pomocí analogového knoflíku, zatímco kameru natáčíte pomocí tlačítek A, B, X, Y, což pro hru tohoto typu není úplně nejlepší řešení, ale hold druhá analogová páčka není. Díky tomu přesné zaměření nepřítele zabere nějaký ten čas a vzhledem k tomu, že někdy jsou nepřátelé opravdu rychlí a se silnějšími zbraněmi vás sundají během jedné dvou ran, stává se ze hry docela frustrující záležitost. Až budete některé úseky opakovat i na dvacátý pokus a jen díky nepřátelskému ovládání nadávat, budete chtít hodit konzolí do zdi. Ovládací prvky máte i na spodním displeji, kde si vybíráte zbraně, můžete se přepnout do povedené 3D mapy nebo potvrzujete nejrůznější úkony. Protože je na spodním displeji opravdu hodně položek, většina jich má jen malou ikonku a je docela problém se při akci pořádně zorientovat. Bohužel co všemu doslova nasazuje korunu, je naprosto katastrofální kamera. Nejde kolikrát dobře natočit a dělá tak ze hry učiněné peklo.

Abych ale jenom nekritizoval, tak musím pochválit vývojáře za dobrý nápad s optickým kabelem. Pokud ho u dveří použijete, což budete provádět hodně často, tak natáčení provádíte pohybem konzole do stran, takže využíváte její pohybové funkce. Dále jsou pěkně zakomponovány psané nápovědy na zdi, které vývojáři přebrali z posledního dílu Conviction z Xboxu 360. Je ale smutné, že podobných nápadů není více. Další novinku totiž ve hře nenajdete. To je rozhodně velká škoda. Je hold vidět, že vše bylo šité rychlou jehlou, aby se hra stihla vydat už při startu 3DSka.

Možná už chápeme, proč UbiSoft před vydáním nevypustil žádný gameplay trailer. Odhalil by totiž skutečnost, že Splinter Cell 3D vypadá, no prostě průměrně. Sice to není ještě žádná katastrofa, ale určitě je už dnes na Nintendu 3DS daleko více hezčích her. Vše je takové hranaté, nevyhlazené a občas dost rozmazané. Sice vše zachraňuje celkem povedený 3D efekt, ale také to není něco, z čeho byste vyletěli z kalhot. To hudební a zvuková stránka je na přenosnou konzoli povedená, rovněž dabing je na hodně profesionální úrovni. Hlavně hlavní hrdina v podání Michaela Ironsideho je naprosto skvělý.

Hlavní problém, který s hrou Splinter Cell 3D mám, je ten, že se absolutně nehodí na přenosnou konzoli. Hra jako Splinter Cell vyžaduje mít obrovský přehled o herním světě, abyste se mohli pomalinku plížit a likvidovat potichu nepřátele nebo je rovnou obcházet. To se díky omezenému ovládání 3DSka nemůže nikdy povést. Další chybou určitě je, že není přibalena žádná forma kooperativní hry nebo multiplayeru, která se starala v původní verzi o dost velkou zábavu. Podtrženo a sečteno. Splinter Cell 3D nabízí pouze singleplayerovou zkušenost Chaos Theory, hrozné ovládání, kameru, která vás dovede do blázince a průměrné grafické zpracování. Stojí tato hra za cenu přes tisíc korun? Ne!