Sérii SOCOM znají hráči především díky vypiplanému multiplayeru. Přesto se vývojáři rozhodli, že čtvrtý díl bude obsahovat i příběhovou kampaň. Ta hráče zavede do jihovýchodní Asie, kde právě probíhá jeden větší konflikt. Do akce je tak vyslána jednotka NATO, kterou vede Cullen Gray, aby udělala všemu přítrž. Už od začátku je příběh jedno velké klišé, několikrát ohrané, ale ve výsledku celkem funguje. Rozhodně tu nehledejte, kdo ví jak originální příběh, ale troufám si tvrdit, že rozhodně neurazí. Dopomáhají tomu i docela přesvědčivé herecké výkony hlavních protagonistů. Sice si je tolik neoblíbíte jako v Uncharted nebo Gears of War, ale alespoň nepůsobí hloupě jako v Call of Duty a jemu podobných hrách.

Před každou misí, kterých je celkem čtrnáct, vás čeká klasický briefing, kde se dozvíte potřebné informace. Před každou misí se navíc můžete patřičně ozbrojit, ale ve výsledku je to celkem i jedno, co do boje potáhnete. Většinou totiž budete přímo na bojišti zbraně měnit z důvodu nedostatku nábojů. Protože se konflikt odehrává někde v Asii, často budete procházet úrovně v džungli, kde cestou potkáte skupinky nepřátel, které budete muset zlikvidovat, abyste se dostali dále. Občas kromě likvidování nepřátel budete muset splnit nějaký ten jednodušší úkol. Párkrát si také vyzkoušíte zavolat leteckou podporu na zničení určitých cílů. Nic víc ale nečekejte, protože SOCOM: Special Forces je totiž naprosto lineární střílečkou, která vám navíc na mapě neustále ukatuje, kam máte jít. Ztratit se je tak naprosto nemožné. Udělat hru přístupnou pro všechny hráče je z nového SOCOMu cítit na sto honů, což ale nemůžete mít vývojářům za zlé. Pokud se rozhodnete hrát na easy a jít stylem Call of Duty, tak můžete.

Daleko více si hru užijete na větší obtížnost s využíváním taktických prvků. Během hry nikdy nejste sami, protože máte po boku svoji věrnou jednotku. Umělá inteligence kolegů ve zbrani je navíc na velmi solidní úrovni, takže vám dokážou často pomoci, dokonce i zachránit krk. Ani nedokážu spočítat, kolikrát mě vytáhli z na první pohled neřešitelné situace. Jednotka navíc plní i obstojně zadané úkoly, jako je přeskupování se nebo zabíjení zadaných cílů. Občas jsem se během hraní pěkně schoval do úkrytu a z něj dával jednotce příkazy. Poté, co vystřílela nepřítele, jsem se zvedl a pokračoval dál. I tento způsob hraní tu je. Jinak se ale umělá inteligence dokáže sama o sebe postarat, zbytečně neriskuje a je dobrým kolegou na bojišti. Sice si občas neodpustí nějaký ten kiks, jako je stoupnutí si do vaší střelby, jinak ale k ní nemám výhrady. Stejně tak na tom jsou i nepřátelé, kteří sice občas naběhnou tak nešikovně, že skončí pod hlaveň vaší zbraně, ale ve většině situací se dokážou krýt a takticky vás obklíčit. Pokud tedy nehrajete na Easy, kde jejich inteligence zase tak dobrá není z pochopitelných důvodů.

Aby vývojáři hratelnost občas nějak oživili, tak přichystali i jakési stealth mise. Je jich jen pár, ale určitě vnesly do hry něco nového, navíc i zklidní hraní, protože v nich po většinu času nestřílíte. Většinou se budete v kůži pohledné Asiatky Forty-Five plížit ve stínu před nepřáteli, sabotovat nejrůznější cíle nebo někoho sledovat. Kdo stealth nemá rád, pravděpodobně bude tyto mise proklínat, protože stačí jen jeden nepatrný chybný krok a nepřátelé se zalarmují, což znamená konec. Hodně často tak uvidíte obrazovku s nápisem, že jste selhali. Pokud si ale libujete ve stealth postupu, budete asi u vytržení z docela dost možností, jak nepřítele obcházet nebo ho postupně likvidovat a odklízet do tmavých míst. V těchto pasážích SOCOM připomíná hodně Splinter Cell.

V základu je SOCOM: Special Forces akční hrou viděnou z třetí osoby, která využívá dost populární krycí systém. Ten je povedený, takže k němu nemám moc výhrad. Celkově se nový SOCOM hraje pěkně, hra odsýpá a žene ke svému konci. To je ale i tak trochu problém. Na první dohrání vám totiž zabere něco málo přes tři hodiny, což je určitě docela ostuda. Pokud by hlavní kampaň byla delší, určitě by to jen a jen prospělo. Také se mi nelíbil fakt, že během hlavní kampaně sám můžete oživovat padlé kolegy, ale vám nikdo nepomůže. Pokud se hlavní hrdina skácí na zem, následuje loading. Co je alespoň nutné přičíst k dobru, je to, že si můžete vytvořit několik vlastních misí a ty pak podle přednastavených herních systémů hrát. Tyto speciální mise navíc můžete hrát až se třemi dalšími kamarády přes Playstation Network v kooperativním režimu. Ten sám o sobě ukrývá další hodiny hodně povedené zábavy.

Nedílnou součástí nového SOCOMu je i multiplayer. Ten je stavěn pro 32 hráčů na jednom bojišti, což je o dost méně, než měl třeba MAG od stejných vývojářů, ale přestřelky a vůbec hratelnost je i díky menším mapám taková rychlejší a svižnější, takže mě osobně i tato část daleko více bavila. Map je celkem devět, přičemž z prozkoumání mi přišlo, že každá je originální a jen lehce čerpají ze singleplayeru. Podíváte se tak do džungle , rozbombardovaných ulic měst nebo do přístavu, kde budete bojovat mezi válečnými loděmi. Mapy jsou designově moc pěkné a je na nich i hodně poznat, že vývojáři mají s multiplayerovými hrami velké zkušenosti. Herní režimy tu pak jsou jen čtyři, které staví především na týmové spolupráci. Je tu klasický Team Dearhmatch v podobě režimu Suppression, ale i Last Defence, Uplink a Bomb Squard. Asi nejlepším režimem je pro mě právě poslední jmenovaný Bomb Squard, ve kterém se jeden hráč chopí role pyrotechnika, přičemž jeho úkolem je zneškodnit bomby nepřítele. Samozřejmě za asistence svých hráčských kolegů. Bez nich tu jako jednotlivec máte jen minimální šanci na úspěch. Multiplayerová část je zábavná a sám jsem se u ní hodně bavil a ještě budu. Hodnotit ji nyní na začátku je trochu nevděčný úkol, protože ani nepochybuji, že ji budou vývojáři dále vylepšovat a obohacovat, jako to dělají s hrou MAG. Pokud máte rádi vojenské hry a chcete zkusit trochu něco jiného než je Battlefield nebo Call of Duty, tak SOCOM by mohl být dobrou volbou.

SOCOM: Special Forces je jednou z těch her, které podporují ovladače Playstation Move. Po třetím Killzone, ve kterém jsem spíše bojoval s ovladačem se svítící bambulí, jsem se docela bál, jak dopadne ovládání v novém SOCOMu. Obavy ale byly zbytečné, protože na začátku se sice může dostavit menší zmatenost, ale po několika minutách se vám ovládání dostane pod kůži a budete s ním rozdávat jeden headshoot za druhým. Ovládání přes Playstation Move je určitě povedené, ale pořád je tak nějak pro mě intuitivnější hraní skrze klasický Dualshock. Je ale každopádně na každém z vás, jaké ovládání vám bude nejvíce vyhovovat.

Grafická stránka nového SOCOMu je docela rozporuplná. Třeba postavy vypadají opravdu dobře, stejně tak zbraně nebo vozidla. Pak tu je ale prostředí, které vypadá jen průměrně. Určitě si všimnete nějakých těch zoubků nebo textur v nízkém rozlišení. Už jsem na Playstationu 3 viděl daleko lépe vypadající hry, které navíc měly levely značně rozlehlejší. S grafikou si mohli vývojáři určitě pohrát. Co jim alespoň musím přičíst k dobru je to, že framerate mi klesnul jen jednou, jinak byl po celou dobu hraní naprosto stabilní. Jen tak bokem dodám, že SOCOM podporuje i stereoscopické 3D zobrazení, ale bohužel jsem neměl možnost vyzkoušet. Grafika je jen průměrná, ale co musím hodně vychválit, je naprosto parádní soundtrack, který navozuje naprosto jedinečnou válečnou atmosféru. Bez něj by byl zážitek z hraní jen poloviční. Složil ho hudební skladatel Bear McCreary, který stojí za hudbou třeba pro seriálový hit Battlestar Galactica. Povedly se rovněž všelijaké zvuky, ať už svištění kulek nebo výbuchy granátů. Hře určitě neudělá ostudu ani dabing.

Hlavní síla hry SOCOM: Special Forces tkví v multiplayeru. Sice vývojáři slibovali zajímavou příběhovou kampaň, což ve výsledku i docela je, ale jejím velkým nedostatkem je krátkost. Stihnete ji dohrát za méně než čtyři hodiny, takže pokud chcete SOCOM koupit jen kvůli hře jednoho hráče, asi bych vám doporučil se porozhlédnout někde jinde nebo počkat, až bude levnější. Jestli ale plánujete bojovat v online bitvách, tak vám mohu SOCOM určitě doporučit a k výsledné známce si připočtěte jeden bod k dobru.