Recenzovaná verze: PlayStation 5

Ve hře Sniper Elite 5 se vrací mezi fanoušky série oblíbený hrdina a obávaný likvidátor nacistů Karl Fairburne. Ačkoliv při jeho tažení v Evropě a Africe už padlo několik stovek, no spíše tisíce těchto neřádů, kteří mají vymyté mozky nechutnou propagandou, pořád není konec a spřádají plány, jak by mohli ovládnout svět. V roce 1944 se Karl Fairburne zúčastní speciální operace ve Francii, která má za cíl oslabit Atlantický val. Jak ale asi tušíte, nic nejde podle plánu, takže se Karl musí připojit k lokálnímu odboji. Záhy při jedné z misí odhalí tajný nacistický projekt - Operace Kraken, který by mohl mít na probíhající válku naprosto klíčový vliv. Musí proto i se svými novými francouzskými spojenci zjistit, o co se jedná, ale hlavně se pokusit zasáhnout dříve, než dojde na nejhorší. Příběhově je Sniper Elite 5 klasické válečné Bčko, které moc nepřekvapí, nemá moc velkých zvratů a ani nějak extra dobře napsané postavy. Že příběh nehraje tak důležitou roli mohou i filmečky. Je jich jednak málo, ale také nemají moc velkou kvalitu, čímž trpí i celková prezentace.  

Když jsem se vydal na první misi, uvědomil jsem si, že hratelnost se od minula v základu moc nezměnila. Pořád jde o akční hru viděnou ze třetí osoby, zaměřenou hlavně na opatrnější tišší postup. Ano, jde naběhnout jako Rambo v Call of Duty mezi skupinku nepřátel, ale to zkusíte maximálně jednou nebo dvakrát, protože hlavní hrdina toho moc nevydrží, a ačkoliv nepřátele sami o sobě mají dosti rozporuplnou umělou inteligenci a občas vymyslí situaci, nad níž zůstane jen rozum stát, dokážou se slušně trefovat i na delší vzdálenost.  Pokud jste tedy hráli předchozí díl, budete ve Sniper Elite 5 od první minuty jako doma. Je ale třeba říci, že si vývojáři vzali od minula k srdci zpětnou vazbu a solidní osvědčené základy vylepšili a obohatili o novinky, výsledkem čehož je po stránce hratelnosti určitě zatím nejpovedenější, nejrozmanitější a nejzábavnější díl.

A velký vliv na to mají i samotné mise, které jsou spíše jakýmsi sandboxovým hřištěm po vzoru posledních dílů Hitmana. Mise jsou rozmanité, odehrávající se v odlišných prostředích, pro které se nechali vývojáři inspirovat skutečnými místy, přičemž každá nabízí řadu dobře navržených úkolů. Mezi nimi jsou ty hlavní, zaměřené na příběhovou linku, ale také je možné se vydat na likvidaci vysoce postavených pojmenovaných nacistů, kteří v místě operace vše řídí. No a do toho můžete plnit i vedlejší úkoly. Některé jsou na mapě už od startu, jiné je nutné odhalit průzkumem, který tak hraje od minula daleko důležitější roli. V jakém pořadí budete úkoly v misích plnit, a jestli vše splníte, to už je jen čistě na vás.

Já se pokoušel splnit vždy vše, protože hratelnost mě bavila, kam se počítá i solidní gunplay, ale i kvalita a rozmanitost úkolů je více než dobrá. Protože je prostředí v misích daleko otevřenější, vývojáři vylepšili pohyb po něm, což jen podporuje větší kreativitu v řešení úkolů a samotném postupu. Můžete tak šplhat po římsách, po rostlinách do oken, které jsou na fasádách domů, případně sjíždět po laně. Líbí se mi navíc, že jednotlivá prostředí působí živě, a nejde tedy jen o statickou kulisu. Co mi ale trochu vadilo, jsou sem tam neviditelné zdi, které trochu nabourávají onu volnost. Stejně tak jsem sem tam narazil na pár bugů či glitchů. Ty budou potřebovat ještě opravit.

Aby měl Karl Fairburne proti nacistům šanci, je do každé mise vyzbrojen puškou, ale také pistolí a samopalem. Zbraně je možné si před každou misí navolit, ty se postupně odemykají za plnění vedlejších úkolů či průzkum misí. Stejně tak je možné si je různě modifikovat o různá příslušenství, ať už jde o tlumiče, pažby, zásobníky nebo hledí, které mají nejen vizuální dopad, ale také funkční. Docela jsem byl překvapen, že ačkoliv hra hráče táhne spíše ke stealth způsobu hraní, puška je na začátku bez tlumiče. Ten je možné odemknout až později, takže v prvních misí jakýkoliv výstřel hned upozorní nacisty, že se něco děje. Jedinou možností, jak výstřel skrýt, je počkat si na nějaký hluk, třeba přelet letadla. To je na druhou stranu celkem chytrá dobře fungující herní mechanika. Zbraní je každopádně ve hře docela dost, od minula se i zlepšila jejich úprava, která je zase o něco propracovanější. U střelby z pušky a vlastně i ostatních zbraní se mi líbí, že na přesnost střelby má rychlost srdečního tepu. Pokud jste zrovna doběhli a tep je kolem 180, hledí pušky dost skáče a i zaměřovat jiným typem zbraně je o dost těžší. I proto nejde jen tak běhat mezi protivníky a kropit je olovem, jako je tomu třeba u Call of Duty.

Série Sniper Elite je známá i díky své Kill Cam technologii, kdy po vystřelení z pušky sledujete let kulty a následný zásah protivníka. Navíc bylo vždy znázorněno, jak mu kulka proráží kosti a způsobuje fatální zranění, která rozhodně nejsou slučitelná se životem. Ve Sniper Elite 5 se Kill Cam vrací, a to ještě v propracovanější a rozšířenější podobě. Nově už nevidíte jen letící kulku z pušky, ale také sem tam z pistole či jiné palné zbraně. Dokonce jsou v Kill Camu i tiché likvidace, když protivníka zlikvidujete třeba nožem. Co se týče zpracování, můžete si nyní nastavovat během Kill Camu kameru, případně scénu zrychlovat či zpomalovat. Také zásah je nyní daleko detailnější, protože kosti, šlachy i svaly jsou ve vyšším rozlišení a krásně ukazují fatální devastaci po zásahu. Navíc kulka už neprochází i silnou tvrdou kostí, ale může se od ní odrazit do jiných částí. Pro slabé povahy to určitě není.

Ke kampani je ještě nutné napsat, že ji vývojáři obohatili o speciální Invaze, které jsou po vzoru Souls her nebo nedávného vynikajícího Deathloopu. Pokud Invaze povolíte, může se vám do misí infiltrovat cizí hráč. Ten se vás následně pokouší ulovit, což přináší kolikrát hodně vypjaté, ale také nepředvídatelné situace. Ačkoliv jsem hrál hru před vydáním, pár invazí od zlomyslných zahraničních kolegů jsem přežil. Některé bylo lehké nakonec vyhrát, ale pokud si protihráč našel dobrou pozici a splynul s prostředím, bylo těžké ho odhalit a snadno eliminovat. Invaze jsou fajn, navíc pokud vás protihráč během ní zabije, nemusíte se bát, že byste opakovali celou misi znovu. Když začne Invaze, vytvoří se speciální záchytný bod, takže po případné smrti se vrátíte do bodu, kdy invaze začala. Určitě dobré řešení.

Sniper Elize 5 má v základu osm docela dlouhých misí (je jich devět, ale poslední zabere pár desítek vteřin). Jak už jsem zmínil, tak v nich můžete kromě hlavních úkolů dělat i vedlejší aktivity, případně je více prozkoumávat, hledat v nich místnosti pro odemknutí dalších zbraní a vybavení, případně se pokoušet splnit různé výzvy. Je tak těžké odhadnout, jak dlouho hra zabere. Pokud nebudete spěchat a vše rozehrajete na vyšší obtížnost, klidně se tak můžete dostat na patnáct a více hodin, což je slušný čas, navíc jednotlivé mise mají dobrou znovuhratelnost. Jednak nehrozí, že byste vše bez návodu splnili na jedno zahrání, ale také se můžete pokoušet plnit úkoly trochu odlišnými způsoby. Herní doba je tedy slušná, ale tím zábava ve Sniper Elite 5 nekončí, protože obsahuje další dodatečné režimy.

Než se na ně vrhnu, musím zmínit ještě jednu skutečnost k hlavní příběhové kampani. Všechny mise můžete odehrát sólo, ale také s kamarádem v rámci kooperace. Ta funguje solidně, krásně obohacuje samotný zážitek a vývojáři pro ni uzpůsobili několik prvků v hratelnosti, třeba označování předmětů či důležitých míst, jako je tomu v Apex Legends nebo Fortnite. Kromě kampaně vývojáři přidali do hry i kooperativní Survival režim, z něhož mám ovšem dost rozpačité dojmy. Přijde mi, že je jen do počtu a ve výsledku je i dost zbytečný. Na třech mapách, které jsou převzaty z kampaně, musíte chránit body a zároveň zabíjet zástupy nabíhajících nacistů. Na jednu nebo dvě hodiny to dokáže zabavit, ale protože režimu chybí větší propracovanost a hloubka, nedokážu si představit, že bych se k němu dlouhodobě vracel.

Daleko více se mi líbila multiplayerová část, která sice nemá ambice soupeřit se zajetou daleko oblíbenější konkurencí, ale dokáže zabavit klidně na několik večerů. Multiplayer v současnosti obsahuje čtyři herní režimy. Nechybí klasický Free-For-All, ale ani týmověji založené režimy Team Match a Squad Match. Posledním režimem je No Cross, v němž se dva týmy ostřelují na delší vzdálenost. Musím se přiznat, že jsem tomuto režimu moc na chuť nepřišel. Stejně jako kampaň je i multiplayer zaměřen na pomalejší hraní, k čemuž vybízí i mapy. Ty mají spoustu budov, keřů a vůbec míst, kam je možné se schovat a počkat si, až to nějaká nebohá kořist nevydrží a proběhne kolem. Protože je multiplayer pomalejší a svým pojetím se odlišuje od Call of Duty a jiných rychlých akcí, je k nim celkem obstojnou alternativou. Asi si nedokážu představit, že bych se k multiplayeru ve Sniper Elite 5 pravidelně vracel, ale sem tam si ho určitě ještě rád zahraju.

Hru Sniper Elite 5 jsem hrál na konzoli PlayStation 5, kde má i docela slušné využití DualSense gamepadu. Haptika je příjemná, i když mohla být i ještě silněji a lépe využití. Adaptivní spouště pak simulují výstřel ze zbraně, ale také má L2 dvě polohy stisku. Podle toho, jak moc spoušť stisknete, tak hlavní hrdina zaměří se zbraní buď ze třetí, nebo z první osoby. Na toto jsem si musel chvilku zvykat, ale jde o docela příjemnou možnost, jak si vybrat druh zaměření, přičemž vše funguje velmi dobře. Kromě těchto dvou funkcí vývojáři využili i reproduktor na gamepadu pro různé dodatečné zvukové efekty. Podpora pro DualSense je tedy docela příjemná a jsem rád, že i takto relativně menší studio ji dokáže do své hry zakomponovat v obstojné kvalitě.

Pokud jste dočetli recenzi až sem, tak už víte, že se vývojářům Sniper Elite 5 po stránce hratelnosti povedl, navíc příběhová kampaň je kvalitní a dokáže zabavit na spoustu hodin. Co ale vizuální stránka? Na ní je trochu vidět, že Sniper Elite 5 ještě nemá na velkou AAA produkci, protože se s nejhezčími zástupci žánru rozhodně rovnat nemůže, ale na druhou stranu si myslím, že vizuální stránka není ošklivá a plně dostačuje. Co je navíc velké plus kromě vysokého rozlišení, tak je stabilita a celková odladěnost. Framerate drží i v těch nejnáročnějších scénách, alespoň jsem si nevšiml žádného propadu snímků nebo jiného problému, kterých bych zde musel zmínit. Naopak musím vyzdvihnout celkem líbivý soundtrack a nadstandardní ozvučení. Co ale mohlo být lepší, tak je dabing, který je jen průměrný.

Předchozí díly Sniper Elite série byly solidními akčními hrami, ale velkou díru do světa neudělaly. Těžko říci, jestli se to povede nově vydanému pátému dílu. I kdyby ne, fanoušci her z druhé světové války a akčního žánru si určitě přijdou na své. Sniper Elite 5 dokáže uspokojit kvalitně navrženou kampaní s rozmanitými lokacemi a úkoly, ale také zábavnou hratelností, velkým množstvím zbraní a v neposlední řadě i kooperací, která funguje více než dobře. Škoda jen nezajímavého příběhu, občas rozporuplné umělé inteligence a pár drobných chybiček, hodnocení mohlo být ještě vyšší. I tak ovšem mohu nákup doporučit všem fanouškům akčních her.