Celá hra začíná v roce 1986, kdy jste vysláni se svým týmem na jednu velmi nebezpečnou misi, při níž musíte zajistit několik jaderných hlavic. Co ale čert nechtěl, váš vrtulník je sestřelen. Ačkoliv jednotka přežije, při prvním kontaktu s nepřítelem přežije pouze Dick Marcinko, veterán z Vietnamu a jeden z nejlepších vojáků současnosti. Vaše mise je sice okamžitě zrušena, ale Dick Marcinko má vlastní hlavu a vydává se na hon teroristů a hlavně se vydává splnit svoji misi. Ta se táhne jako nudle z nosu skrze osm krátkých levelů. Právě krátkost hry je zřejmě ta největší ostuda, protože každou misi se dá dohrát za nějakých deset minut hraní, takže není problém hru dohrát za nějakou hodinku až dvě. No nekupte za plnou cenu takto krátkou hru, která navíc není vůbec zábavná, jak se dočtete na následujících řádcích.

Pojďme se ale podívat, jak se samotná hra hraje a co pro hráče nabízí. Už před vydáním se vývojáři nechali slyšet, že hra bude sázet na nějaké ty stealth prvky. Musíme říci, že kvůli umělé demenci (o té následující odstavec) nemá smysl hrát s nepřáteli na schovávanou. Je to naprosto zbytečné i z toho důvodu, že level design je naprosto nevhodně navržen pro tyto hrátky, takže je nejlepší si vzít do rukou zbraň a jednoduše level vystřílet. Každý z osmi levelů je pak postaven na tom, abyste vždy někde položili bombu nebo se dostali z bodu A do bodu B. Nic jiného vlastně ve hře dělat nemusíte a i díky lineárnímu level designu vždy běžíte pouze jednou cestou, takže rovnou zapomeňte, že byste zabloudili. Jediné co možná můžeme pochválit je celkem velký zbrojní arzenál, kdy vám pod rukama projde několik druhů samopalů, brokovnic a odstřelovacích pušek. To je bohužel vše, co by se dalo na tomto paskvilu pochválit.

Samotný odstavec si zaslouží umělá demence vašich nepřátel. Nazývat to umělou inteligencí, by bylo naprostou urážkou, protože všichni nepřátelští vojáci se chovají jako stádo naprosto tupých krav s tím rozdílem, že i ta kráva utíká, když po ní střílíte. Chápeme třeba, že na nějaké animace smrti se tu nehraje a zřejmě nebyly peníze, takže pózy, které nahodí vojáci po smrti, jsou někdy opravdu úsměvné. Daleko větší problém je samotná demence, když jsou ještě naživu. Všichni vojáci totiž většinou stojí pouze na místě, a když už se chtějí krýt, otočí se k vám zády, pár vteřin nehybně stojí a poté hledají nějaké to bezpečnější místo. Nemusíme ani říkat, že v tuto chvíli si už spíše hledají hrob. Otočit se totiž k hráči zády, je daleko horší, než kdyby vám běhali pod hlaveň. Vývojáři si zřejmě byli vědomi toho, že inteligenci jejich vojáci moc nepobrali, tak se snažili hru udělat těžší tím, že hlavní hrdina vydrží pouze jeden zásobník. K umělé demenci vojáků z Rogue Warrior se nebudeme více rozepisovat, nestojí nám to totiž za nervy.

Pokud jste si přečetli předchozí řádky, určitě se ptáte, co by mohlo tuto hru zachránit od naprosté katastrofy. Mohla by to být technická stránka hry, opravdu ale jen mohla. Pokud se totiž podíváme rovnou na grafickou stránku, mnohým jistě naskočí nad hlavy otazník. Určitě totiž budou zmatení z toho, v jakém roce se ocitli, protože Rogue Warrior demonstruje grafickou stránku her zhruba v roce 2000. V tomto roce by se jistě řadil ještě do slušného průměru, ale v roce 2009 je grafická stránka značně nedostačující a v mnoha ohledech až archaická. Do toho si přičtěte nějaké ty poklesy frameratu a máte zhruba představu, jak Rogue Warrior vypadá. Vše navíc korunuje nevýrazná hudba a hlavně dabing hlavního protagonisty. Ten je totiž naprosto šílený a vývojáři by mohli vědět, že mluva se neskládá pouze z deseti namluvených vět, se sprostými slovy v základu, které se navíc neustále opakují. Pak to totiž vypadá, jako byste hráli spíše za neandrtálce, který se učí mluvit, než za jednoho z nejlepších vojáků.

Rogue Warrior není špatnou hrou, je to prvotřídní odpad, který je zastaralý po všech stránkách. Ať už se podíváme na technické zpracování, na level design nebo i na samotnou hratelnost. Vše korunuje velmi chabá délka, která se pohybuje maximálně kolem dvou hodin čistého herního času. Srovnávat Rogue Warrior s nějakou moderní střílečkou bychom mohli pouze ve stavu naprosté zfetovanosti nějakou mysl gumující drogou. Chtít za tuto hrůzu plnou cenu, je ta největší drzost, jakou jsme u herního vydavatele v posledních letech viděli. Tomuhle se vyhněte obrovským obloukem, protože jinak si vytrháte všechny vlasy.