Když byla hra Rambo: The Video Game oznámena, vývojáři řekli, že se zaměřují na první tři filmy, které převedou do videoherní řeči. Způsob, jakým jsou vyprávěny, je uspokojivý, a vývojáři si asi vybrali ten nejlepší, takže je vidět, že nad tímto minimálně trochu přemýšleli. Vše začíná na pohřbu hlavního hrdiny (ano, i Rambo nakonec zemřel), během něhož se postupně vypráví jeho příhody. Zde je ovšem nutné znát příběh filmů, protože ty hra nijak hlouběji nevysvětluje, na to už zřejmě vývojáři neměli peníze ani ochotu herců se na tomto podílet, jen se zaměřuje na ty hlavní střety, během kterých Rambo postřílel stovky nepřátel a dokázal, že je prostě nejlepší a nějaký policajt nebo Vietnamec na něj nemá. Po příběhové stránce Rambo má mezery, mohl by jít více do hloubky, ale rozhodně neurazí a právě vyprávění jednotlivých střetů patří k tomu nejzajímavějšímu, co Rambo: The Video Game nabízí. Je ale škoda, že to další je už podstatně horší.

Hodně dlouho se nevědělo, co je vlastně hra Rambo: The Video Game zač. Nakonec se z ní vyklubala naprosto klasická kolejnicová střílečka, kde hlavní hrdina chodí sám, a na hráči je, aby střílel zástupy tupých nepřátel. To by jistě nevadilo, že spadá do tohoto žánru, podobných her jsme tu v posledních letech moc neměli, a je to rozhodně škoda, žánr má pořád co nabídnout, ale problémem je, že Rambo selhává v tom hlavním, a to je v samotných přestřelkách. První mise sice navnadí a možná si i řeknete, že zase tak špatné to nakonec nebude, jak to vypadalo z trailerů, a třeba se i na ten průměr vyškrábe, ale dál už jde o rutinní přestřelky, které kolikrát spíše nudí, za což může i slabý design a malá nápaditost jednotlivých levelů.

Aby vývojáři trochu hratelnost oživili, přidali stealth pasáže, které se ale moc nepovedly, zvláště když lukem střelíte do nepřítele a šíp proletí skrz a nic neudělá, budete se hodně vztekat, protože většinou následuje opakovačka od posledního uložení. Pak je tu ještě třetí část, složená z QTE sekvencí, ale tu mohli vývojáři úplně vyškrtnout, protože většinou u nich budete chtít spát. Těmto pasážím chybí napětí a prostě něco, čím by udržely hráčovu pozornost, takže si budete kolikrát přát, aby byly rychle za vámi.

Během hry budete střílet opravdu hodně nepřátel, většinou tak 5 skinů vojáků lišící se zbraněmi, kteří vám lezou do výhledu. Umělé inteligence moc nepobrali, teda ta jim úplně chybí, protože krytí jim nic neříká, jen tupě stojí a zírají jako v automatových střílečkách z doby, kdy do kin doputoval první filmový Rambo. Občas se mi i stalo, že jako kartonoví panáci jen vykukují a čekají, až dostanou ránu z milosti. Tyto situace vypadají neskutečně komicky a musí se jim smát naprosto každý. To ale jistě není něco, čeho chtěli vývojáři docílit. Na druhou stranu jsou nepřátelé ve druhé části neskutečně přesní, možná i trochu podvádí, takže dokážou napáchat hodně škody, a to i když se kryjete, protože většinou jich je hodně a střílejí ze všech stran a úhlů. Nikdy se tak úplně neskryjete, takže krycí systém je tu spíše k ničemu, než že by výrazně pomáhal. Později vám do úkrytu navíc začnou pacholci házet granáty, a to je teprve zábava. Každopádně během hraní vám projde pařáty docela dost zbraní, ale střelba z nich se vůbec neliší, takže je jedno, jestli držíte AKčko nebo něco těžšího. Liší se jen luk, ale střílení z něho je dost nemotorné a na zážitku nepřidá.

Největším nepřítelem ve hře nejsou vojáci, ale nabíjení zbraní. Vývojáři se u něho evidentně inspirovali u série Gears of War, ale problémem je, že zatímco u megahitu od Epic Games je hratelnost daleko poklidnější a můžete se pro nabíjení někam zašít, zde vás nepřátelé pořád vidí a mohou po vás během nabíjení střílet. Pokud správně neodklepnete v požadovaném kolečku nabíjení, zbraň se vám nejen zasekne, čímž přijdete o čas a většinu zdraví, ale také se vám přidá do zásobníku jen pár nábojů, takže si moc nepomůžete. Správné nabití je kolikrát otázkou života a nahrání posledního checkpointu, což vede k velké frustraci. Hlavně tedy v poslední třetině, kde jsou checkpointy rozmístěny trochu nelogicky daleko od sebe a nepřátel je tolik, že je budete jen těžko počítat. Už jsem chtěl i hru vzdát a hodit z okna, protože se často dostavila totální beznaděj z toho, jak obtížná hra je. Kolikrát ale ani při správném nabití není vyhráno, protože hra brnká na nervy spoustou dalších chyb a neomylnou střelbou nepřátel, kterých je vždy dost na to, aby vás poslali zpět na začátek. Vždy musíte být strojově přesní a akci naplánovat na vteřinu, jinak prostě smůla.

Za každý zvládnutý level nebo zabitého protivníka dostáváte XPčka, za která následně postava leveluje, a odemykají se nové zbraně, ale i skilly a perky, které se dělí do několika kategorií. Ačkoliv se může zdát, že je tento jednoduchý RPG systém zajímavý, opak je spíše pravdou, protože na hratelnost mají skilly a perky jen minimální vliv, a klidně se bez nich obejdete. Jejich nějaké smysluplnější využití přijde až v poslední třetině hry, ale tam obtížnost vzroste takovým způsobem, že vám ani tyto bonusy, poskytující větší výdrž nebo odolnost, moc nepomohou.

Když dohrajete příběhovou část, což vám zabere zhruba 3-4 hodiny, můžete si ji dát znovu třeba na větší obtížnost (doporučuji nejdříve dojít pro prášky na tlak), případně s kamarádem v kooperaci. Kooperace je offline na rozdělené obrazovce a funguje obstojně. To je ale vše, co Rambo nabízí, žádný další obsah tu nenajdete, navíc i ona znovuhratelnost je hodně diskutabilní, protože na první hraní se spíše protrápíte k závěrečným titulkům, než že byste se nějak dobře bavili. I když se tedy Rambo: The Video Game prodává za necelou tisícovku, tak za své peníze rozhodně nedostanete adekvátní porci zábavy, i kdyby se hrál skvěle, a to nehraje.

Už z obrázků a videí bylo jasné, že Rambo: The Video Game neohromí svoji vizuální stránkou. Vývojáři vsadili na hodně starý engine, který nedokáže držet krok s moderními střílečkami, a dnes působí hodně archaickým dojmem. Pokud by hru vydali vývojáři na PlayStation 2, jistě by získali plusové body alespoň na podporu dnes mrtvé platformy. Nevěřte tedy nablýskaným oficiálním obrázkům, s nimiž se vývojáři pomazlili možná více, jak se samotnou hrou. Prostředí ještě vypadá docela obstojně, i když je většinou složeno z textur nízkého rozlišení. To postavy jsou na tom už podstatně hůře a takové modely jsme viděli u her před deseti, možná čtrnácti lety, a to je ostuda, stejně jako jejich animace. Popravdě si nepamatuju, jestli jsem viděl na poslední konzolové generaci nějakou ošklivější hru. Možná The Walking Dead: Survival Instinct může trochu konkurovat. Co alespoň celkový dojem vytahuje z průseru, je fyzika. Když třeba střílíte do dřevěné chatrče, ta se postupně rozpadá, stejně tak se dají z vrtulníku kácet stromy. Ne všechny, ale některé, hlavně ty větší jdou. Ani hudební doprovod není zrovna oslnivý, jedna hlavní melodie z filmu je fajn, na začátku navozuje dobrou atmosféru filmů, ale postupně se ohraje a za polovinou už ji uši zákonitě ignorují. Pochválit nemohu ani ozvučení, které není vyloženě špatné, ale ani výrazně dobré. Prostě průměr.

Když jste dočetli až sem, výsledná známka vás asi nepřekvapí, protože Rambo: The Video Game je přesně takový, jak se očekávalo už po prvních obrázkách a videí. Jde o bezduchou kolejnicovou střílečku bez jediného zajímavého nápadu, jejíž tempo narušují nesmyslné QTE pasáže, které jsou vrcholem nudy. Hře určitě nepomáhají ani kolikrát frustrující pasáže, celá řada chyb a vizuální stránka, která je hodně zastaralá a neohromila by před deseti lety, takže těžko ohromí dnes. Rambo by si jistě zasloužil daleko lepší zpracování. Film je klasika, hra podprůměr.