Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Hned po zapnutí vám bude představeno bohaté město, kde lidé žili šťastné a spokojené životy. Město ale následně postihla velká katastrofa, no a časem se na něj trochu zapomnělo. Vlastně mi jeho zkáza připomíná třeba legendární Atlantidu nebo sopkou zničené Pompeje. O městě se ale šíří nejrůznější legendy a ty praví, že se v něm nachází velký poklad. Na místě zkázy kdysi legendárního města vyrostlo nové město Rogueport, do něhož se vydá princezna Peach, aby poklad našla, přičemž skrze pátrání se dostane až k tajemné mapě, ale také do značných problémů, kvůli nimž musí následně zasáhnout samotný Mario. Příběh je mnohem propracovanější než v jiných hrách s Mariem, protože nejde o klasický únos princezny, ačkoliv se kolem únosu Peach vše točí. Má navíc řadu zvratů, zajímavých situací, dobře napsaný humor i dialogy, ale také nejrůznější osobité postavy, které budete během putování potkávat. Také se mi líbí, že hra obsahuje některé kratší hratelné pasáže za princeznu Peach nebo Bowsera, které krásně doplňují nejen příběh, ale i samotnou hratelnost.  

S čím může mít někdo trochu problém u Paper Mario: Thousand-Year Door a jeho zhruba třicet hodin dlouhé kampaně, je značná ukecanost. Jsou totiž momenty, kdy dlouhé minuty jen čtete dialogy, které neobsahují dabing, a sledujete prakticky statický obraz s několika postavičkami, během čehož se nic jiného neděje. Mně osobně tohle nevadí, příběh jsem si užil, ale kdo navíc není tolik zběhlý v angličtině, aby pochopil psaný text, nemusí si hru užít tak, jak by si jinak užil. Hra je totiž na angličtinu docela náročná, rozhodně náročnější než mnohé jiné hry s Mariem. Pokud si tady nevěříte, doporučil bych vám spíše mnohem přístupnější a také docela dost podobný remake hry Super Mario RPG, který vyšel před několika měsíci.

Přístavní městečko Rogueport je dle mého jedno z nejpozoruhodnějších míst, do něhož se Mario během svých dobrodružství dostal, protože se od ostatních značně liší prakticky vším. Jde o dosti špinavé městečko s ponurou atmosférou, rozmlácenými domy, šibenicí a nejrůznějšími darebáky, kteří mají své vlastní zájmy. Jde ale jen o jednu z mála zajímavých lokací, které nakonec Mario navštíví, protože se podívá i do okolí Rogueportu, pod něj a tak dále, takže na rozmanitost prostředí si stěžovat rozhodně nemohu. A to ani na design, který je nápaditý a rozmanitý. Protože je svět velký a ne vždy je jasné, kam jít a co plnit, ocenil jsem nápovědu, kterou je možné v tomto remaku kdykoliv vyvolat. Ta vám přímo neřekne, kam máte jít nebo jak se dostat tam, kam potřebujete, ale dokáže vás vždy dobře nasměrovat.

Co se týče hratelnosti, naleznete v Paper Mario: Thousand-Year Door vše, co máte na sérii Mario rádi. Budete procházet nádherné lokace a dungeony, které je možné i přes jejich docela velkou linearitu lehce prozkoumávat, řešit překonávání nejrůznějších překážek či chytře navržené hádanky. Na hře se mi líbí, že během kapitol nemění jen prostředí, ale přichází s celou řadou nových mechanik, nepřátel, pastí i hádanek. Neustále servíruje něco nového a neokoukaného, díky čemuž jsem si toulky v papírovém dobrodružství Maria neustále užíval. Není tedy šance, že byste se začali nudit a hra sklouzla do nudné a opakující se herní smyčky. To ani náhodou. Paper Mario: Thousand-Year Door krásně ukazuje, jak by se mělo k designu, hratelnosti i dávkování obsahu přistupovat. V tomto ale Nintendo vždy vynikalo.

U většiny her s Mariem platilo, že byl po většinu času na záchranu princezny Peach nebo vyřešení jiné hrozby sám. V Paper Mario: Thousand-Year Door ale je po většinu času doprovázen dalšími postavami. Záhy se k němu připojí třeba Goombella, která umí dávat cenné rady o protivnících a odhalovat tak jejich slabiny i počet života. Želvák Koops umí protivníky srazit, ale zároveň je platný i během průzkumu světa, protože umí přitáhnout předmět, k němuž by se Mario neměl možnost dostat, případně je možné s jeho pomocí vyřešit nějakou tu logickou hádanku. A během hádanek a puzzlů pomůže i Madame Flurrie, která umí ovládat vítr. Ten navíc dokáže během soubojů sfouknout i několik protivníků najednou. Mezi společníky je možné kdykoliv libovolně přepínat dle situace skrze nové rychlé menu, a jsou pěkným oživením a doplněním hratelnosti.

Díky nový, společníkům se vyplatí pak sem tam do už prošlých lokací vrátit. Třeba v jedné na začátku uvidíte odloupnutou tapetu na stěně, kterou dokáže Madame Flurrie odfouknout a najít tajný vchod či nějaký bonus. Nejde ale jen o společníky, ale také schopnosti, které se postupně učíte. Třeba na začátku se Mario neumí protáhnout mříží, ačkoliv je z papíru, ale později už mu tohle nedělá problém, stejně jako dvojskok, po němž tvrdě dopadne a může rozbít podlahu. Také se naučí srolovat do podoby malého letadla, aby mohl přeletět delší propast. Paper Mario: Thousand-Year Door má tak lehké metroidvana prvky, které hráče nutí vracet se do prošlých lokací, aby si odemkl další cestičky, bonusy a mohl vůbec vše vysbírat.

Průzkum a řešení hádanek je fajn, ale velkou částí hry jsou souboje s nejrůznějšími protivníky. Stejně jako v klasických JRPG hrách nebo třeba v nedávném remaku Super Mario RPG se po dostání do kontaktu s protivníkem spustí aréna, v Paper Mario: Thousand-Year Door tedy divadelní jeviště, kde následně boj skrze tahy probíhá. Hlavním hrdinou je Mario, takže on jde do akce pokaždé, ale sebou může vzít vždy jednoho společníka, jehož je možné ale kdykoliv během souboje vyměnit. Tahy jsou v základu standardní. Nejprve tedy jste na tahu vy a můžete na protivníka zaútočit, u čehož je ale nutné trochu pozorovat, jestli je lepší na něj skočit nebo zaútočit kladivem či jiným útokem. Později je možné se naučit nové útoky a pasivní či aktivní schopnosti, zároveň je možné využívat nejrůznější předměty, mezi nimiž nechybí květina plivající firebally. Útoky jsou v tomto značně rozmanité a je nutné trochu taktizovat, protože ne každý útok něco protivníkovi udělá. Navíc některý vám dokáže i ublížit, pokud třeba má bodáky či brnění a vy na něj skočíte.

To by byl ale základ, protože u útoků nejste stejně jako u Super Mario RPG jen nečinným pasivním pozorovatelem. Pokud jste hráli Super Mario RPG, budete od první minuty u soubojů jako doma, protože i zde funguje jakási obdoba Action Command. Když totiž útok spustíte, můžete ho správným načasováním stisknutím dalšího tlačítka nebo zatáhnutím páčky zesílit, takže dáte protivníkovi daleko větší poškození. A tato mechanika funguje i v případě obrany, kdy je možné útok protivníka buď značně zeslabit, nebo kompletně vykrýt. Souboje mají díky tomuto systému po celou dobu šťávu, jsou zábavné a neskutečně napínavé. A to i díky skutečnosti, že vývojáři připravili desítky a desítky druhů protivníků, od klasických Goombů po kostlivce, Bob-omby, želvy, rostliny nebo duchy. Většinou jde o protivníky, které můžete dobře znát z her s Mariem, ale najdou se i zcela noví protivníci, kteří v jiných hrách nebyli. Kromě vzhledu se každý liší i svými schopnostmi, životem a tak dále, takže u každého je nutné nejprve odhalit jeho slabiny a co na něj nejvíce platí. Kromě těchto řadových protivníků jsou ve hře i dobře navržení bossové, kteří jsou vždy odměnou za zdolanou kapitolu.

Jak Mario poráží protivníky, postupně leveluje, za což je možné mu zvyšovat zdraví či speciální energii, aby mohl dělat se svými společníky více silnějších útoků. RPG systém jednoduchý, vlastně docela základní. Co se mi u soubojů s protivníky hodně líbilo, tak je ono zasazení do divadla, v němž se navíc musíte ucházet o přízeň diváků, díky čemuž se vám následně nabije rychleji speciální schopnost. Divadelní jeviště je ale i samo o sobě nebezpečné, protože na vás mohou spadnout kulisy, stejně jako na vaše protivníky, případně je nutné si dávat pozor, aby po vás některý divák něco nehodil, čemuž zabráníte sktisknutím Xka ve správnou chvíli. Během soubojů je tak nutné si dávat pozor nejen na protivníky, s nimiž bojujete, ale i na samotné prostředí.

Zatím jsem Paper Mario: Thousand Year Door  převážně chválil, protože pořád jde o zábavnou a dobře navrženou hru, která v mnohém předběhla svoji dobu a udrží u sebe po několik desítek hodin. Je ale bezchybná? To určitě ne, některé problémy nyní zmíním, ale ve výsledku jde jen o malé mušky, které lze snadno odpustit. Nic ale nemění na tom, že jsou oblasti, které mohli vývojáři trochu více opravit nebo vylepšit. Už během hlavních misí musíte cestovat po světě do určité lokace a pak zase zpátky, a takhle třeba několikrát. Backtracking je někdy trochu otravný, ačkoliv vývojáři přidali několik usnadňovacích prvků a zkratek, navíc ve Warp Pipe místnosti nacházející se pod Rogueportem, díky níž je možné rychle cestovat po prakticky celém světě, nyní díky očíslování přesně víte, kam trubky vedou. Díky tomu se cestování o něco usnadní, a třeba i plnění vedlejších úkolů, které zde slouží spíše jen pro zpříjemnění hlavní kampaně, a nejsou tedy nějak extra propracované. Stejně tak mi trochu vadilo, že není možné nakupovat více předmětů najednou, ale vždy je nutné je postupně naklikávat, což je dost pomalé a neohrabané řešení.

Z čeho jsem byl u Paper Mario: Thousand Year Door příjemně překvapen a doslova nadšen, je nádherné pestrobarevné vizuální zpracování. To se rozhodli vývojáři v nově vydaném remaku kompletně překopat, takže hra vypadá moderně jako Paper Mario: The Origami King, ale zároveň s citem tak, aby byla zachována krásná a jedinečná estetika originálu. Kompletně nově vytvořili nejen prostředí, ale také postavičky ve vysokém rozlišení, nové je i nasvícení či různé efekty. Hra Paper Mario: Thousand Year Door nikdy nevypadala lépe a je radost na ní pohledět. Navíc netrpí žádnými technickými neduhy, vše běží svižně a rychlé jsou i nahrávací časy mezi jednotlivými lokacemi. Ano, sice může někoho zklamat, že hra běží pouze ve 30 snímcích, ale ty jsou maximálně stabilní a nesetkal jsem se s žádným viditelným poklesem. Navíc tu máme před sebou spíše pomalejší záležitost a ne rychlou 2D nebo 3D skákačku, takže jsem toho názoru, že 30 snímků je plně dostačujících a neměl jsem s nimi žádný problém. Aktualizována a značně inovována nebyla jen vizuální stránka, ale i parádní hudební doprovod, kterému se dostalo i nové aranžmá. Vývojáři aktualizovali řadu původních melodií, díky čemuž je radost zaposlouchat se do neskutečně rozmanitého soundtracku nejen při průzkumu světa, ale také třeba během soubojů s protivníky.

Paper Mario: Thousand Year Door je i na konzoli Nintendo Switch skvělou dobrodružnou hrou s Mariem, která ani po dvaceti letech od svého původního vydání neztratila nic ze svého kouzla a vlastně ukazuje svoji velkou nadčasovost. Nabízí zajímavý příběh se spoustou dobře napsaných postav a osobitým humorem, ale také nádherná a rozmanitá prostředí, přičemž dobře kombinuje souboje s průzkumem, překonáním pastí i řešením chytrých hádanek. Díky remaku má navíc Paper Mario: Thousand Year Door i moderní líbivou vizuální stránku s jedinečnou estetikou a výborný soundtrack. Kdo ještě tuto velkou klasiku Nintenda nehrál, měl by to napravit. Skvělá zábava na desítky hodin je zaručena, navíc stejně jako u ostatních remasterů a remaků Nintenda za sníženou cenu.