Recenzovaná verze: PlayStation 5

O hře Oddworld: Soulstorm jsme toho docela dlouho moc nevěděli, vývojáři informace tajili, ale nakonec jde o plnohodnotné pokračování Abeho příběhu, který započal před více jak dvaceti lety na prvním PlayStationu. I proto se vyplatí mít za sebou remake Oddworld: New 'n' Tasty!. Každopádně Abe už není vězeň, ale po svém útěku a záchraně Mudokonů z RuptureFarms je oslavován a považován za velkého hrdinu. Bohužel klid netrvá dlouho, protože úkryt, kde se Abe i se svými druhy nachází, je napaden.  Abe tak musí sebrat poslední zbytky sil, aby jednak sám vyvázl se zdravou kůží, ale hlavně zachránil své kamarády a jednou provždy skoncoval se zlými otrokářskými Glukkony. Příběh rozhodně není originální a vlastně se i v rámci série trochu opakuje, alespoň jeho základy. Dokáže ovšem chytnout za srdce, vlastně je nyní celkem emotivní, což je podporováno i výborně zrežírovanými filmečky, s nimiž se nešetří a patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Je vidět, že i díky různým exkluzivním dohodám nyní měli vývojáři daleko více peněz na vývoj, takže se mohli zaměřit nejen na hratelnost, ale i celkovou prezentaci, což hře jednoznačně prospělo. Skvělé filmečky určitě mohou za to, že jsem se už od první minuty mohl ponořit do fantastického, ale zároveň dost ponurého světa plného utrpení.

Když vyšel Oddworld: New 'n' Tasty!, byl jsem hrozně rád, že se série vrátila do 2D, no spíše 2.5D pohledu, protože ten ji vždy slušel nejvíce. 3D pokusy sice nebyly vyloženě špatné, ale je to právě 2D, kde se Abe a popravdě i vývojáři cítí nejjistěji. Oddworld: Soulstorm v tomto trendu pokračuje, a pokud jste hráli zmíněný remake, budete si připadat od první minuty velmi komfortně. Vývojáři z něj totiž hodně vychází a staví na stejných osvědčených základech, jen vše nyní působí daleko rozmáchlejším, dražším a větším dojmem. Pořád tu máme před sebou plošinovku, v níž si užijete skákání, překonávání překážek, řešení dobře navržených a kolikrát záludných hádanek, záchranu kamarádů i musím říci opět kvalitně zvládnuté stealth pasáže, které jsem si pokaždé hodně užíval. Ostatně tento žánr mám rád už od prvního Metal Gear Solid a v poslední době se mi ho spíše nedostává, a i proto jsem rád, že Abe nezklamal a pořád je na něj v tomto spoleh. Navíc stealth pasáže doznaly nyní i několika vylepšení, takže se Abe může třeba schovávat do skřínek.

Už v předchozím díle bylo možné do jisté míry ovládat protivníky, což se nyní vrátilo a doznalo několika změn, díky čemuž je těchto pasáží nejen více, ale jsou i více akčnější a dobře doplňují zbytek hry. Byla přidána i obrana hromadně utíkajících Mudokonů a pak i využívání velké škály různých předmětů, které je možné vytvářet, ať už jde o miny, bomby, kouřové granáty a tak dále. Na začátku jsem si nebyl jist, jestli je tohle zrovna něco, co série potřebovala, ale nakonec jsem si na sbírání předmětů a materiálů zvykl a neměl s ním problém. Dokonce si myslím, že rozmanité předměty dobře oživují hratelnost a přidávají další nadstavbu, která je fajn. I když je tedy základ hratelnosti stejný, vývojáři se nebáli ji obohatit o nové prvky a herní mechanismy, přičemž musím říci, že vše po celou dobu šlapě jako dobře namazaný stroj, neustále děláte s Abem něco nového a nehrozí tak, že by hratelnost sklouzla do stereotypu.

Kromě nových prvků v hratelnosti vývojáři tentokrát připravili opravdu obří úrovně, které jsou naplněny výše zmíněným obsahem a hlavně prošpikované Mudokony potřebující pomoc, čímž je podpořen průzkum. Občas tak Abe není sám, ale je doprovázen několika kamarády, přičemž dostat je do bezpečí vyžaduje mnohdy hodně přemýšlení, zkoušení a vymýšlení strategií, během čehož jsem se hodně bavil. Jediné, z čeho jsem měl sem tam vrásky, je umělá inteligence Mudokonů, protože občas se nezachovala zrovna tak, jak jsem čekal, což způsobilo jejich úhyn a restartování. Je otázkou, jestli je vůbec možné, aby se třeba skupinka deseti postaviček vždy zachovala správně, ale v tom případě mohli dát vývojáři větší toleranci. Každopádně, když to tak zprůměruji, každá úroveň zabere kolem hodiny na dokončení, některé možná i více. Co oceňuji na úrovních, je určitě povedený design, ale také rozmanité prostředí. Nemohu říci, že bych se v nějaké úrovni nebavil nebo se mi nelíbila, každá nabídla trochu něco nového a neokoukaného. Samozřejmě hra obsahuje úrovně, které patří k vrcholům hry, třeba ta odehrávající se ve vlaku, ale i zbytek je kvalitní.

Velkým tématem při vydání je ovládání. To vývojáři oproti předchozímu dílu vylepšili a Abe dostal několik novinek, třeba dvojitý skok, díky němuž je jednodušší pohybovat se po úrovních. I tak ale nejsem s ovládáním spokojen na 100%, protože někdy mi přišlo, že se Abe nezachoval zrovna tak, jak bych chtěl, navíc některé akce jsou namapovány jen na jedno tlačítko, takže jsem místo svázání protivníka ho vylootoval. Když je to při normálním průchodu, ještě to tolik nevadí, ale během hektičtějších částí to bude sakra mrzet a spíše frustrovat. I když je ovládání určitě lepší jak v případě Oddworld: New 'n' Tasty!, ještě by si zasloužilo trochu vyladit. Hru jsem hrál na konzoli PlayStation 5, kde vývojáři přidali i docela slušnou podporu pro DualSense gamepad. Využita je pěkně haptická odezva na pohyb hlavního hrdiny či děj na obrazovce, vývojáři nezapomněli ani na adaptivní spouště a využit je i dobře repráček, takže vtažení do hry je stoprocentní.

Vývojáři před vydáním tvrdili, že je Oddworld: Soulstorm nejdelším dílem celé série, jenž zabere na první hraní zhruba dvacet hodin. Já bych se přikláněl k menšímu číslu, ale je fakt, že jde o delší hru a na těch dvacet hodin se může hráč úplně v pohodě dostat, zvláště pokud třeba nemá takové zkušenosti s žánrem nebo předchozími díly. A to je dáno hlavně obtížností, která je ve srovnání s jinými moderními plošinovkami vyšší. To je ale dle mého názoru jednoznačně dobře, protože lehké hry, které se hrají sami, mě začínají dost vytáčet. Velkou devízou Oddworld: Soulstorm je navíc velká znovuhratelnost. Jednotlivé levely ukrývají řadu skrytých míst, vedlejších úkolů a vysbírat je na 100% si vyžaduje možná i několik průchodů, protože pochybuji, že třeba napoprvé zachráníte všechny Mudokony. Co rovněž pomáhá znovuhratelnosti je skutečnost, že hra nemá pouze jeden konec. Abyste viděli vše, je nutné se do levelů vrátit a zachránit co nejvíce Mudokonů. Fanoušci tedy určitě po prvním dohrání hru neodloží, protože je čeká porce kvalitní zábavy na další desítky hodin.

Výše jsem zmínil parádní filmečky, které jsem si po celou dobu hraní neskutečně užíval. Ani samotná hra ovšem nevypadá špatně. Vývojáři vymáčkli z enginu Unity prakticky vše, co se dalo, takže jsem určitě spokojen s úrovní detailů v úrovních, ale také u postav, které mají pěkné animace, navíc vývojáři nešetří různými vizuálními efekty a musím ocenit i pěkné nasvícení. K vizuální stránce nemohu mít moc výtek, zvláště když si uvědomím, že Oddworld: Soulstorm pořád není velkou AAA hrou, ale stojí za ní menší nezávislé studio. Já hru hrál na konzoli PlayStation 5, kde kromě hezčího vizuálního zpracování oproti PlayStation 4 verzi nabízí i podporu pro 60fps. Větší plynulost je znát, ačkoliv byly momenty, kdy jsem zaznamenal viditelný pokles. Naštěstí občasné poklesy nemají velký vliv na hratelnost. Vývojáři v den vydání přiznali, že narazili na několik bugů které nyní hru sužují. Třeba ten, kdy se Abe zasekne a je nutné načíst poslední záchytný bod. Tato chyba se mi stala několikrát, naštěstí checkpointy jsou hodně časté, takže to nebyl zase takový problém. Vývojáři navíc přislíbili brzkou nápravu. Co se týče hudebního doprovodu, ten je solidní, stejně tak ozvučení a musím pochválit i kvalitní dabing. Je vidět, že vyšší rozpočet dokázali vývojáři využít, alespoň co se prezentace týče.

Jako velký fanoušek série jsem se na Oddworld: Soulstorm od oznámení neskutečně těšil a jsem proto rád, že nejsem po dohrání zklamán, ba naopak jsem vlastně hodně spokojen. Abe se vrátil v plné síle a máme tu před sebou emotivní dobrodružství v pohlcujícím světě, v němž vývojáři staví na základech předchozích dílů, ale vše pojali daleko velkolepěji, ať už jde o prezentaci, větší propracovanější úrovně, nové herní mechaniky a celkovou rozmanitost. Oddworld: Soulstorm si vaší pozornost jednoznačně zaslouží, budete se po několik večerů dobře bavit.