Recenzovaná verze – PlayStation 4 Pro

Baseball je v základu celkem jednoduchým sportem, ve kterém je cílem pomocí odpalů a následného oběhnutí čtyř met získat bod. Logicky tým s větším počtem bodů na konci zápasu vítězí. Do podrobností zabíhat nebudu, protože zřejmě každý, kdo o této hře uvažuje, o baseballu něco málo ví. Hra vás pravidla tohoto sportu sice nenaučí (což není nic zvláštního - ve Fifě se také nedozvíte, co je to offside nebo za co se uděluje žlutá karta), ale obsahuje výborný tréninkový režim, který je rozdělen do několika částí, abyste si mohli jednoduše osahat ovládání. V základu se dělí trénink na útočnou a obrannou část hry. V útočné můžete trénovat přesnost odpalů, svoji trpělivost (abyste se nesnažili odpálit každý míček, i když jde mimo), doběhy na mety a jejich kradení v průběhu hry. V obranné části se naučíte různé druhy nadhozů a samozřejmě také hru v poli, ať už jako hráč na metě či jinde na hřišti. Dá se říci, že jednoduchý tutoriál vás naučí vše, co potřebujete, abyste se mohli pustit do ostrých zápasů.

Navíc si hned na začátku můžete vybrat z několika druhů ovládání - od toho pro úplné začátečníky, kdy je důležité pouze ve správný čas zmáčknout příslušné tlačítko, až po nastavení pro dlouholeté hráče této série, kdy nadhoz i odpal ovládáte pomocí analogových páček a jde jak o správné načasování, tak určení směru a rychlosti. Jak vidíte, tak už ovládnutí základních principů hry vám nějakou chvíli zabere. A opravdu je dobré si je natrénovat, protože hra obsahuje hybridní nastavení obtížnosti, kdy podle toho, jak se vám v odpalech daří nebo nedaří v průběhu hry, zvyšuje nebo snižuje kvalitu nadhazovače, a vy se tak nikdy nedostanete do bodu, kdy by pro vás byl každý odpal jednoduchý.

Pokud se podívám na hratelnost a její porovnání s loňským ročníkem, je zde vidět mnoho změn k lepšímu. Nejvíce si všimnete upravené umělé inteligence svých spoluhráčů i soupeře. Ti lépe vyhodnocují jednotlivé situace a vy tak konečně nemáte pocit, že občas hrajete s někým (případně proti někomu), kdo má IQ vypnuté automatické pračky. Dříve se občas stávalo, že místo aby po odpalu hodili míček na nejbližší metu a vyautovali tak protihráče, rozhodli se pro hod přes celé hřiště, který byl zbytečný a navíc se jim často nepovedl, a tak soupeř získal další body. I nadhazovači už jsou naštěstí méně čitelní a neopakují jednotlivé typy nadhozů ve stejném pořadí. Dále je mírně přepracován systém odpalů, které teď působí mnohem plynuleji a přirozeněji, hráč reaguje přesně na váš pohyb a vy tak můžete po neúspěšném odpalu nadávat pouze sami sobě.

Trénovali jste a už tedy nadhazujete jako Chris Sale a odpalujete podobně jako Miguel Cabrera? Můžete se pustit do svého prvního zápasu! Doporučuji si hned během zápasu projít možnosti nastavení zobrazení - MLB The Show 17 je totiž další hrou, která podporuje HDR, u kterého si navíc můžete nastavit jeho intenzitu. Také jsou na výběr tři varianty rozlišení - plné 4K rozlišení a 30fps, 1440p a 30fps, Full HD a 60 fps. A zde přichází první výtka - přestože mám 4K televizi a Playstation 4 Pro, tak při nastavení 4K rozlišení se hra v opakovačkách či záběrech na hráče/hřiště/diváky v mezihře nepříjemně škubala (je možné, že tento problém odstraní patch, zatím se tak ale nestalo). I proto jsem si tedy oblíbil prostřední variantu, při níž hra vypadá pořád velmi dobře, a co je hlavní a důležité - běží plynule. Graficky je hra opravdu pěkná, hráči i hřiště jsou velmi detailní a věrohodné, pokud však budete velmi dobří na pálce a často budete odpalovat homeruny, všimnete si, že stavby a vše okolo stadionu vypadá jako z deset let staré hry a kazí lehce z celkové prezentace dojem.

Až vás hraní jednotlivých zápasů omrzí, čeká na vás mnoho herních módů, ze kterých si každý vybere ten svůj oblíbený. Pro mě osobně to je Road to The Show, ve kterém se ujmete role jediného hráče, podobně jako v MyCAREER v sérii NBA 2K či nově v Journey ve Fifě 17. Začínáte jako mladý hráč (kterého si buď sami vytvoříte, nebo si vyberete z množství reálných hráčů) těsně před draftem, odehrajete pár přípravných utkání, potrénujete odpaly a poté čekáte, který tým si vás vybere. Po celou přípravu hra vyhodnocuje vaše výkony, podle kterých určí, jak kvalitní tým vás draftuje. Takže se snažte, ať nemusíte hrát za Minnesotu Twins, ale zamíříte například do Boston Red Sox! Samozřejmě hned nezačnete v MLB, ale v nižší soutěž, ve které má každý tým svou farmu. Postupně s vašimi výkony získáváte tréninkové body, které poté rozdělujete do mnoha kategorií (síla odpalu, jeho přesnost, rychlost, přesnost nahrávek a podobně) a jestliže jsou dlouhodobě vaše výkony dobré, časem se dostanete i do prvního týmu ve vysněné MLB a třeba i pomůžete k zisku titulu ve Světové sérii.

Celým módem Road to The Show vás provede vypravěč a vy tak máte pocit, že se koukáte na dokument o začátcích slavného hráče. Tento formát na mě ale nepůsobil nijak zajímavě. Hráč vůbec nemluví a většina situací vypadá takto: V šatně sedí hráč a přichází k němu postava, slyšíte vypravěče říkat “K hráči po několika neúspěšných zápasech přišel trenér odpalů, aby si s ním promluvil.” a poté na vás vyskočí okno s rozhovorem, kde vybíráte z několika možností. Působí to zkrátka nepřirozeně, na druhou stranu je to jediná nezajímavá část tohoto módů. Každopádně v tomto režimu vidíte svůj progres, můžete chodit na tréninky a postupně se posouváte v hierarchii týmu výše.

Během zápasu si můžete vybrat, zda chcete odehrát celý zápas nebo pouze vždy tu část, kdy přímo vy zasáhnete do hry. Doporučuji zvolit druhou variantu, protože například část, kdy odpaluje druhý tým, a vy stojíte na třetí metě a koukáte deset minut na hru, během kterých ani jednou neletí míček vašim směrem, opravdu není zábavná. Pokud si tedy vyberete zrychlenou verzi hry, vždy se dostanete přímo do momentu kdy, buď jdete odpalovat (či jste poté na metě) nebo kdy po odpalu soupeře poletí míček vašim směrem případně hráč poběží na vaší metu. Takto zápas zvládnete během 5 minut a neustále budete do hry zapojeni.

Jestliže si chcete zahrát za celý tým, máte na výběr mnoho herních režimů. Tím základním je samozřejmě Play Now, který má zajímavou možnost nechat si vypsat všechny zápasy, které se ten den hrají a jeden z nich si vybrat. Hra sama nastaví takové sestavy, ve kterých týmy nastoupí a vy si tak kdykoliv můžete odehrát identický zápas svého oblíbeného týmu. Samozřejmostí je i online hodnocený zápas, kdy vám hra přiděluje protihráče s podobnou úrovní, což se jí celkem daří. Nestalo se mi, že by hra spadla nebo nešly servery, ale jelikož hra občas trvá i půl hodiny, často se vám stane, že soupeř hru předčasně opustí. Online si můžete zahrát i celou sezónu, kdy vytvoříte ligu a společně s kamarády postupně hrajete zápasy celé sezóny. Bohužel v mém okolí není nikdo, kdo také holduje virtuálnímu baseballu, a tak jsem tento režim nemohl v praxi vyzkoušet. Dále se můžete pustit do Franchise módu, ve kterém se kromě hraní staráte i o soupisku, trénink, morálku týmu a přestupy. Pokud si tedy potrpíte na statistikách, číslech a více času chcete trávit v tabulkách než na hřišti, je tento mód přesně pro vás. Pro nás ostatní je tu klasická sezóna, ve které vás zajímá pouze hraní zápasů.

Diamond Dynasty je režim, ve kterém si vytvoříte vlastní tým a draftujete hráče (kartičky) podobně jako v Ultimate teamu ve Fifě a NHL. Nejprve dostanete pár hráčů do začátku a můžete hrát online či offline, postupně získáváte další kartičky a tvoříte si tak svůj dream team. Jedná se o skvělý režim pro fanoušky baseballu, kteří znají dané hráče. Ty, kteří se v týmech a jednotlivých soupiskách tolik nevyznají, asi tento mód moc nezaujme.

Dále zmíním Home Run Derby, ve kterém se utkáte proti AI či vašemu kamarádovi (i na jedné konzoli) v odpalech. Máte vždy určitý počet pokusů a počítá se vzdálenost každého odpalu. Pro neznalce baseballu je tento režim asi nejzábavnější a jsou u něho schopni vydržet i dlouhé desítky minut (osobně vyzkoušeno na několika mých kamarádech, kteří o tomto sportu ví pouze to, že se v něm hází míčkem a odpaluje pálkou). Poslední možností jak si hru užít je Retro Mode, o kterém tvůrci před vydáním hodně mluvili. Mělo jít o návrat ke kořenům, ke starým akrádovým baseballovým hrám, které jsem hrával před mnoha lety ještě na Sega Mega drive. Ano, graficky mě tvůrci opravdu připomněli tyto staré tituly, ale jinak nejde o nikterak zábavný režim. Ovládání je velmi zjednodušené a po pár zápasech vás zřejmě omrzí.

MLB The Show 17 je sice jedinou možností, jak si momentálně zahrát kvalitní baseball na PlayStationu, ale to rozhodně nevadí! Tvůrci neusnuli na vavřínech a vytvořili oproti minulému ročníku hru s lepší umělou inteligencí, hezčí grafikou a vylepšenou hratelností, kterou pocítíte zejména při odpalech, které jsou plynulejší a uvěřitelnější než v předchozích letech. Bohužel novinka v podobě Retro módu není moc zajímavá a občasné sekání obrazu při nastavení 4K také zamrzí, jinak jde o výborný a kvalitní titul. Žádnému fanouškovi baseballu by tato hra neměla chybět ve sbírce, ostatní zřejmě (i přes svou kvalitu) lákat nebude.