Nadšené dojmy herních novinářů vynášející hru do nebes jsme už jistě všichni četli. Stejně tak jsme viděli i nespočet ocenění, která hra získala a pyšní se jimi i na krabičce, aby nalákala co nejvíce zákazníků. Pojďme ale pěkně na začátek a řekněme si, o co vlastně v Mirrors Edge jde. Představte si ne tak vzdálenou budoucnost, kdy jste sice v bezpečí, ale pod neustálým dohledem státních institucí a policie. Tak právě v této době se odehrává příběh Faith, která doručuje zprávy pro další členy organizace řízenou Mercurym. Tento chlápek je zajímavý především tím, že ho Faith nikdy neviděla, a tak se musí spolehnout jen na hlas z telefonu. Útěk před policií je pro Faith denním chlebem, ale to netušila, že jí brzy právě tato schopnost hodně pomůže. Její sestra je totiž obviněna z vraždy a na místě se najdou důkazy, že na ni bylo vše nastraženo. Nebyla by to Faith, aby nezačala po pravém vrahovi pátrat, ale jak budeme postupovat hrou, zjistíme, že není všechno tak, jak se zpočátku tváří.

Pokud bychom měli Mirrors Edge k něčemu přirovnat, byl by to takový mix Prince of Persia, Assassins Creed, Half-Life a bůh ví čeho ještě. Stejně jako v prvních dvou skáčete z jedné plošinky na druhou. Tentokrát se ovšem nacházíte v super moderním městě a starověké ruiny vyměníte za střechy obrovských mrakodrapů. Zde si vývojáři zaslouží první pochvalu, protože zvládnutí pohybu z pohledu z vlastních očí je neuvěřitelně přesné a musíme přiznat, že jsme se ho zprvu báli. Ne že bychom neuměli takové hry ovládat, ale přeci jen je třeba u Prince tento pohled nepředstavitelný, protože by vám bránil ve výhledu. Zde pochopitelně také nemůžete kroutit kamerou dokola, ale vždy se můžete naklonit tak, abyste viděli, kam máte skočit. Právě skákání a překonávání překážek hraje ve hře hlavní roli a po čase budete koukat, co vše Faith dokáže. Velký skok na protější budovu, ve výskoku otočka o 180 stupňů, lezení po rourách několik stovek metrů nad zemí, nic není pro hlavní hrdinku nemožné. Celkový dojem ze hry navíc umocňuje vypnutý HUD, takže vidíte jen svět kolem vás a nic vám do něj nezasahuje.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se celá hra odehrává jen na střechách velkoměsta, rozhodně tomu tak není. Po dohrání navíc zjistíte, že se tam odehrává jen malá část příběhu. Podíváte se tak i do kanceláří těchto obrovských mrakodrapů, po kterých skáčete. Pokud si myslíte, že si uvnitř toho skákání až tak moc neužijete, vyvede vás hra ihned z omylu. Někdy se budete divit, jak je obtížné se jen dostat do stropní šachty. Občas navíc ani nebudete vědět, kudy dál, protože ačkoliv hra disponuje červenými objekty, které ukazují cestu dál, nelze se na ně vždy spolehnout. Ty totiž většinou zčervenají až když se k nim dostanete na blízkou vzdálenost, takže vám z větší dálky přijde daný logický problém jako nevyřešitelný. Po zapojení mozkových buněk se však dá každá hádanka vyřešit, a vy se tak dostanete dál ke svému cíli.

Ačkoliv se pohyb může zdát zpočátku velmi jednoduchý, hra vás rychle přesvědčí, že to zase tak lehké nebude. V pozdějších částech dokonce dojde hra do takové fáze, že vše budete dělat stylem pokus – omyl. Za vše mohu zmínit velké lešení zhruba v 8. epizodě, které se nachází v obrovské hale. To představuje docela velký logický oříšek, ale také plně prověří vaše doposud naučené schopnosti. Naštěstí má hra docela dost checkpointů, takže se nemusíte bát, že byste opakovali vždy velký kus hry znovu. Ale i tak začne být hraní po dvaceti smrtích na jednom místě docela frustrující. Jak bylo zmíněno, největší předností hry je překonávání nejrůznějších překážek, ale občas dojde i na boj. Někdy budete muset vzít nohy na ramena před přesilou vojáků, ale jindy si budete muset cestu prostřílet. Abyste věděli, kdy nastane ta správná chvíle, kolem vojáků se objeví jakási červená aura. Zbraně sice u sebe nemáte, ale vždy si je můžete vzít od padlých nepřátel. K likvidaci prvního z nich máte několik druhů komb - od kopů až po pěsti. Když už získáte nějakou tu zbraň, můžete ji používat jen po určitý čas. Tedy každá zbraň je omezena na jeden zásobník, takže si dokážete představit, jaký to je ve velké přestřelce problém. Musíte tak být neustále v pohybu, abyste mohli nejen rychle likvidovat nepřátele, ale i sbírat nové zbraně. Zde bych vytkl pouze jednu věc, a to je chybějící přehled o počtu nábojů, které máte ve své zbrani. Proto doporučuji s náboji šetřit.

Poslední sloupeček věnujme grafické stránce. Ta je totiž dosti rozporuplná. Na první pohled vypadá vše úžasně, jenomže na ten druhý si všimnete ne moc detailních textur a rozmazaných nápisů na stěnách, které pomalu ani nelze přečíst. Asi vám bude připadat otravné i rozmazávání obrazovky a příliš ostré barvy, což může někomu přivodit bolesti hlavy, popřípadě pálení očí. Grafika je ovšem i přes tyto drobnosti nadprůměrem, ale mezi nejhezčí hry rozhodně nepatří. Od grafiky nemáme moc daleko k designu jednotlivých levelů. Ten je až na několik drobností velkým plusem hry a jednotlivé lokace vypadají velmi dobře, i samotný pohyb po nich je jedna velká radost. Co si ale zaslouží výtku, je fyzika, která se chová opravdu divně, tedy spíše vůbec neexistuje. Vývojáři z DICE by přece mohli vědět, že když střelíte do monitoru počítače, tak už fungovat nebude. Tak snad příště. To hudební stránka je už na lepší úrovni a některé melodie si opravdu zamilujete.

Mirrors Edge je svěží dynamická akce, kterou si prostě a jednoduše zamilujete. Sice vám hlavní příběhová linie vydrží zhruba tak 6 hodin, ale můžete ji pořád opakovat a zkoušet projít i jednotlivé kapitoly na čas. Po skvělém Dead Space přichází další vynikající počin od EA, který se zařadí po boku nejlepších her tohoto roku.