Testovaná verze: Xbox One

Pokud někdo zná Pána prstenů i další tvorbu Tolkiena, tak jistě ví, že Středozem má velkou historii se spoustou příběhů, které mnohdy byly jen nakousnuty v dodatcích. Je tu ale také místo pro nové příběhy, a to si řekli i vývojáři ze studia Monolith Productions, kteří se rozhodli, že Middle-earth: Shadow of Mordor nabídne zcela originální zápletku, odehrávající se mezi Hobitem a trilogií Pán Prstenů. Rozhodnutí to bylo jistě dobré, protože proč opakovat něco, co bylo řečeno nejen v knížkách, ale i filmech a dalších hrách. Hlavním hrdinou je bývalý hraničář Gondoru, Talion. Ten si žil docela poklidný život se svoji rodinou. Vše se zvrtlo ve chvíli, kdy skřeti začnou útočit na Gondor a Talion je i se svojí rodinou rituálně zavražděn. Mrtvý ale nezůstane dlouho, protože ho elfí duch vrátí zpět do Středozemě, aby mohl vyrazit na pomstu proti Sauronovi, který vše zavinil. Ačkoliv příběh jako takový moc do známého světa nesedí, Tolkien by s ním nesouhlasil a souhlasit s ním nebudou ani někteří fanoušci, ve hře funguje dobře, je navíc příjemně temný, ukazuje brutalitu světa, a hráče motivuje pokračovat v hraní. Navíc dobře využívá třeba Gluma, který se stane velmi důležitou postavou, stejně jako skřet Ratbag, který se stará o spoustu legračních scén a rád infiltruje vojsko protivníka. Dobře napsanému příběhu dopomáhá i kvalitní dabing všech postav, některým propůjčili hlas herci z filmové trilogie.

Pokud jste někdy viděli nějaké to gameplay video z Middle-earth: Shadow of Mordor, možná jste si řekli, že jde o nového Assassína ze Středozemě. Některá videa mohla budit tento dojem, ale výsledek je značně odlišný, a pokud od hry čekáte podobný odpočinkový zážitek, narazíte po pár minutách a budete se pořádně divit, protože s vámi vytře podlahu první silnější protivník. Middle-earth: Shadow of Mordor by se dal spíše popsat jako mix Batmaní trilogie a Dark Souls, protože i zde se hodně vsází především na stealth způsob hraní a likvidaci skřetů, protože když na sebe upozorníte, hra vám nic nedaruje a pořádně ukáže, jak moc brutální a těžká Středozem může být. Na druhou stranu, když se naučíte základní principy a přijmete je, čeká na vás velká zábava, která prakticky nebere konce a budete si vše maximálně užívat až do závěrečných titulek. Hratelnost je navíc hodně návyková, takže i při nezdaru budete jistě rádi vše opakovat, případně se zdokonalovat, abyste se mohli zase posunout trochu dál. Kde předchozí hry s touto slavnou licencí selhávaly, tedy na hratelnosti, Middle-earth: Shadow of Mordor ukazuje propracované a maximálně vyladěné herní prvky, které ačkoliv jsou směsicí několika úspěšných her, když fungují, vůbec to nevadí.

Middle-earth: Shadow of Mordor se odehrává na dvou větších pláccích, útočišti skřetů a další havěti, kde jsou rozbořená městečka s pěkným temným designem a pláně, rozmanitost ačkoliv se to nezdá je velká a je radost mapy prozkoumávat. Hlavní příběhová linka čítá dvacet větších úkolů, které se neopakují, budete během nich neustále něco nového, přičemž samozřejmostí je potkávání několika důležitých postav, s nimiž sem tam musíte spolupracovat. Skladba příběhových misí se mi líbila, vývojáři namíchali chutný koktejl, který navíc obohacují výborné souboje s bossy, a že těch je ve hře opravdu hodně. Hra prakticky na soubojích s bossy staví, což je moc dobře, protože abyste si odemkli poslední úkol v obou kapitolách, musíte zlikvidovat několik vysoce postavených skřetů, kteří nesou označení Warchief. Jejich likvidace není vůbec jednoduchá, každý střet vyžaduje trochu odlišnou taktiku, navíc díky Nemesis systému máte několik možností, jak k němu přistoupit.

Když byla hra Middle-earth: Shadow of Mordor oznámena, vývojáři vyzdvihovali především onen zmíněný Nemesis systém. Prakticky se jedná o to, že když vás nějaký protivník sejme, což vzhledem k obtížnosti hlavně na začátku není zase tak těžké, postoupí na další level, prostě dostane povýšení. Při dalším setkáním s vámi pak prohodí většinou nějakou tu vtipnou hlášku, a samozřejmě díky povýšení má lepší brnění a možnosti v boji, a sem tam si občas bere své kumpány, aby mu pomohli. Postoupit takový protivník může v poslední fázi hry prakticky až na dokonce poslední hodnost, díky čemuž se z něj dokonce může stát nový Warchief. Na druhou stranu, tito silnější protivníci, pokud nejsou na úplně posledním stupni, mají tendenci během boje utíkat, takže pokud ho přemůžete a uteče, bude si vás rovněž pamatovat, a při dalším setkáním, během něhož bude doprovázet třeba svého pána, z boje jednoduše uteče ze strachu. Nemesis systém je určitě zajímavé oživení, které hře přidává na taktice a zajímavosti, protože každá výhra nebo smrt má nějaký dopad na následné hraní, navíc díky přehledné tabulce vždy vidíte, kdo komu slouží, takže můžete začít mise likvidováním slabších protivníků, kteří následně své pány doprovázet nebudou, takže souboje s nimi budou o to lehčí. To je důležité hlavně u bossů Warchief, proto je lepší nejprve zlikvidovat silné protivníky, kteří je doprovázejí, a pak se pustit na ně. Samozřejmě, můžete si to dát rovnou, ale pak zestárnete o několik let, pokud vůbec budete schopni situaci vyřešit.

Aby měl hlavní hrdina proti protivníkům nějakou tu šanci, umí velmi dobře využívat svůj meč a silný luk, s nímž může rychle rozdávat smrt na jeden šíp. Soubojový systém se vývojářům povedl dobře odladit, je lehké ho zvládnout, ale na druhou stranu nestačí jen mačkat jedno tlačítko, musíte nepřátelům uhýbat a ve správný čas útočit, rovněž se musí využívat rychlá finální komba, která vždy efektivně protivníka dodělají. Taktický přístup v boji je klíčem k úspěchu, zvláště když protivníků je kolikrát opravdu hodně, navíc jejich umělá inteligence je na výborné úrovni, takže se nikdy nestane, že byste mlátili do skřeta a další tupě sledovali, jak ho zabíjíte. Vždy útočí několik skřetů v jeden okamžik. Skvělé určitě je, že se můžete vydat jenom zabíjet speciálně označené protivníky na mapě, kteří jsou samozřejmě silnější, ale vypadávají z nich speciální runy, díky nimž si můžete dávat nové vlastnosti svým zbraním, ať už jde o meč, luk nebo dýku. Ono vylepšování postavy v Middle-earth: Shadow of Mordor je docela důležité, a jak hrajete a zlepšujete si jednotlivé atributy a určíte se novým schopnostem skrze speciální strom dovedností, hra se stává rozmanitější a čím dál snesitelnější, po počátečním pekle, během něhož vám protivníci nic nedarují. RPG systém je zde dobře navržen.

Pokud jste někdy hráli nějaký ten Assassin’s Creed, budete u Middle-earth: Shadow of Mordor jako doma, co se ovládání týče. Ovládání hlavního hrdiny je tu podobně rozvrženo, i pohyb je prakticky identický, jen tedy vývojáři se mohli ještě od svých kolegů z Ubisoftu něčemu přiučit u vyladěnosti. Někdy totiž ovládání trochu zahapruje, třeba když běžíte (A) a máte před sebou překážku, hlavní hrdina začne na ní lézt, případně se zasekne, což není žádané v situacích, když třeba prcháte před skupinkou protivníků. Samozřejmě, po většinu času ovládání funguje dobře, ale tyto mušky se měly určitě odstranit.

Protože není Middle-earth: Shadow of Mordor lehkou hrou, jen těžko se odhaduje délka hraní, ta bude hodně záležet na schopnostech každého hráče. Mě se příběhovou kampaň povedlo dohrát za nějakých dvacet hodin, ale protože jde o hru odehrávající se v otevřeném světě, jistě tušíte, že tímto zábava rozhodně nekončí. Můžete se vydat plnit spoustu dalších vedlejších úkolů, mezi nimiž je nejen záchrana obyvatel Středozemě, ale také můžete plnit výzvy spojené s ovládáním luku a meče. Po celé mapě jsou navíc rozmístěny různé sběratelské předměty a speciální znamení. Plnění těchto vedlejších úkolů jsem zkraje ignoroval, ale jak jsem později zjistil, nejen, že jsou úkoly zábavné a hledání pokladů dodá další informace, ale také jsem byl následně odměněn speciálními body do levelu a pro nákup vylepšení nejen zdraví, ale i dalších atributů Talionovi výstroje a zbraní. Vedlejší úkoly tu mají smysl a určitě se je tedy vyplatí plnit, hra vás následně za to odmění, což u mnohé konkurence není moc zvykem. Vývojáři prostě chtějí, abyste už během příběhu prošli co nejvíce mapy, a to je samozřejmě dobře.

Vývojáři se rozhodli, že Middle-earth: Shadow of Mordor vytvoří hlavně pro nové konzole a vsadili proto na zcela nový engine, díky němuž mohli přinést nejen velmi rozsáhlý detailní svět, ale i detailní postavy, a vše samozřejmě neustále podporují i patřičnou dávkou efektů, takže si kolikrát budete připadat jako v kině na novém dílu Pána prstenů. Hra vypadá prostě dobře, jen sem tam si můžete všimnout několika zoubků, zřejmě kvůli nižšímu rozlišení, v němž hra běží, ale ty jistě přejdete s mávnutím rukou. Důležitější je, že mnou testovaná Xbox One verze běžela stabilně na 30 snímcích, žádných poklesů jsem si nevšiml, ani při těch největších bitvách, takže jsem se mohl soustředit jenom na hraní. Filmová trilogie Pán prstenů je hodně známá i díky výbornému hudebnímu doprovodu, o který se postaral Howard Shore. Ten se na soundtracku pro hru nepodílel, ale to nevadí, protože Middle-earth: Shadow of Mordor boduje i zde. Některé skladby ty z filmu připomínají, každopádně dobře do známého univerza zapadají a vytvářejí výbornou atmosféru, určitě jeden z nejlepších soundtacků, jaký jsem za poslední dobu v akční hře slyšel, a velmi dobré je i samotné ozvučení. Je vidět, že vývojáři nic neponechali náhodě.

Ačkoliv se o vývoji Middle-earth: Shadow of Mordor vědělo, tak nějak se čekala jen další lehce nadprůměrná akční záležitost ze Středozemě. O to více vývojáři překvapili, protože jsme se dočkali parádně hratelné záležitosti, která má navíc skvělou prezentaci, povedené souboje s bossy a také výborný Nemesis systém, díky němuž už nelikvidujete jen bezejmenné skřety, navíc jejich osud se následně podepisuje do dalších událostí. Middle-earth: Shadow of Mordor je jedno z největších překvapení letošního roku a hra, kterou byste si neměli nechat ujít.