Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Stejně jako drtivá většina z vás jsem nikdy neseděl jako pilot za kniplem v letícím letadle. Vždy to bylo pouze z pozice cestujícího, ale musím říci, že každý let, který jsem doposud absolvoval, ať už to bylo v malém či velkém letadle, jsem si většinou hodně užíval při pozorování krajiny pod sebou nebo během průletů mraky. I proto jsem byl rád, když se před několika dny dostala skvěle hodnocená hra Microsoft Flight Simulator i na nové konzole Xbox, díky níž je možné se proletět bezpečně prakticky kdekoliv.

Jak už jste pochopili z předchozích řádků, s pilotováním skutečného letadla nemám žádné zkušenosti, a vlastně jsem měl vždy velký respekt ze všech těch tlačítek a budíků, které kokpity letadel obsahují. I proto bude tato recenze psaná pouze z pohledu hráče, nikoliv profesionálního pilota, který má nalítáno stovky hodin na simulátorech nebo v reálných letadlech. Dobrou zprávou určitě je, že hra je přístupná naprosto každému. Hned po prvním spuštění jsem byl upozorněn, že mám zapnuté všechny AI asistenty, kteří dělají z létání spíše hodně arkádový zážitek, jenž nemá s reálným letem prakticky nic společného. Na začátku, abych se seznámil s jednotlivými letadly i obsahem hry samotné, je to jistě fajn, ale jak jsem zjistil později, když mám nad letadlem větší kontrolu a ovládám sám veškeré jeho části, jde o skvělý zážitek při průletu nádhernými krajinami, které naše krásná modrá Země nabízí, ale i během přistání nebo vzletu. To je hodně umocněno skutečností, že vývojáři vše zpracovali do nejmenších detailů, všemu věnovali maximální pozornost a dokázali přinést parádní fyzikální model i skvělé ozvučení.

Když jsem si navolil počáteční nastavení, dostal jsem se do přehledného a dobře zpracovaného menu, kde jsem měl výběr herních režimů, garáž s letadly, marketplace nebo nastavení. Co se týče herních režimů, těch moc není, a vlastně mi i trochu chybí nějaká ta kariéra s cíly, v níž by bylo možné si vše osahat a zalétat v různých letadlech. Místo ní tu je třeba režim Discovery Flights. V něm si vyberete jednu z detailně zpracovaných lokací, mezi nimiž je třeba New York, Bora Bora, Neapol, Nepál s Mout Everestem nebo Gíza se svými ikonickými pyramidami, no a následně nad ní létáte. Jde svým způsobem o parádní technologickou ukázku, s představením možností hry, ale bez větší hloubky, která popravdě docela rychle omezí. O to více, když vlastně ani nenabízí popisky k památkám či pamětihodnostem, takže nemůže sloužit ani jako encyklopedie se zajímavými informacemi.

Aktivity už jsou zajímavějším režimem. Pod ním se na začátku ukrývají tréninky s tutoriály, které vřele doporučuji projít, protože naučí základům létání. Ať už jde o ovládání, vzlétnutí i přistání, a nechybí ani vysvětlení, k čemu se používá vše, co naleznete v kokpitu. Kromě tréninku si v režimu Aktivity připravili vývojáři i nejrůznější výzvy, které můžete plnit, pokud už jste se plně seznámili s ovládáním letadel. Během nich musíte přistávat na těžkých letištích za ne zrovna ideálních podmínek, případně vás čeká i plánování tras. Když se vám povede výzvu splnit s dobrým výsledkem, dostanete se do globálního žebříčku

Vzhůru do oblak

Výše zmíněné herní režimy na začátek asi stačí, ale tím nejlepším na Microsoft Flight Simulator je možnost si zapnout volné létání. Tam je možné naplánovat vlastní let, ať už je to odletové letiště, cílová destinace a druh letu. Dokonce je možné si trasu naplánovat trochu podrobněji a přidat si do navigačního štítku řadu bodů, přes které následně poletíte, takže i následně uvidíte odhadované časy a další důležité údaje. Volný režim tak dává každému naprostou svobodu, díky čemuž je možné tvořit vlastní trasy, případně jen volně létat a odhalovat krásy naší planety. Každý si v tomto režimu určitě přijde na své. Nehledě na to, že je možné klidně létat i s kamarády díky multiplayeru, o němž se zase tak moc ve spojení s Microsoft Flight Simulator nemluví.

Když jsem se vůbec poprvé dostal na globus ve Volném režimu, neodolal jsem možnosti si zvolit pražskou Ruzyni a proletět se nad Českou republikou. Její rozvržení, ať už jde o řeky, města, vesničky i pole odpovídá realitě, ale co se týče detailů, je to už bohužel slabší, za což mohou hlavně zastaralé podklady z Bingu, které jsou i třeba několik desítek let staré. Praze dokonce chybí několik pamětihodností a nejsou úplně dobře vymodelovány ani domy, a úplně přesná nejsou ani další velká města. Já po dostání se do oblak si to namířil na sever, abych se proletěl nad Litoměřicemi. Ty svým rozvržením domů a silnic odpovídají celkem realitě, ačkoliv bych měl i pár výhrad, ale zpracováním už nikoliv a dost se liší. Třeba silnice připomínají spíše lesní cestičky a můj dům pak vypadá úplně jinak než v reálu. Umělá inteligence vše přesně do nejmenších detailů z map Bingu vymodelovat nedokáže a jsou tu vidět jasně patrné limity, ale i tak musím říci, že možnost proletět se nad městem, kde žiju, ale i nad okolními vesničkami, je působivý zážitek, který by si měl každý vyzkoušet. I bez péče vývojářů totiž menší města a vesničky vypadají pořád více než dobře, hlavně z vyšší výšky, kdy si nemáte možnost tolik všimnout horších textur, chyb ve vykreslování, nižšího rozlišení či zmíněných nepřesností.

Nejvíce se mi osvědčilo létat mimo města v Evropě, ale i Americe či Africe, kde kolikrát nechybí spousta nádherných přírodních scenérií. Už dlouho se mi nestalo, že bych tak často mačkal tlačítko na pořizování fotek, k čemuž hra ostatně svým zpracováním přímo vybízí. Jak už jste mohli pochopit, většina světa je zpracována pomocí umělé inteligence a dostupných podkladů z map Bingu. Ty mají různou kvalitu a jsou různě staré, přičemž jsem si všiml, že třeba Amerika je vymodelována detailněji než zbytek světa, takže tu je i jistá nekonzistence, ale tak s tím se bohužel nedá asi moc dělat. Každopádně vývojáři se podívali i na několik desítek velkých známých měst a ty vymodelovali do nejmenších detailů, ať už jde o Paříž, Tokio, Londýn nebo New York. Rozdíl mezi ručně vymodelovanými městy a těmi normálními je značný a let nad nimi je jedinečným zážitkem, ať už za dne nebo večer. Navíc v nich nechybí ani vyznačené pamětihodnosti, které si tak můžete za letu prohlédnout. Při pořizování fotek je pak opravdu těžké odlišit, jestli jde o fotku hry nebo z reálu, a to je určitě ta nejlepší vizitka, parádně demonstrující to, co vývojáři z Asobo dokázali. V této části musím ještě zmínit jednu podstatnou věc. Na začátku si můžete vybrat, jestli chcete hrát offline a nebo online s tím, že vám kvalitu mapy budou počítat servery Azure. Určitě doporučuji druhou možnost, pokud vám to připojení k internetu dovolí, protože rozdíl v míře detailů je opravdu značný.

Při vytváření vlastních letů je možné si zvolit i počasí, v němž následně poletíte. To má samozřejmě vliv na letadlo a jeho chování, ale i na dohled, navíc třeba let za silného deště s neustálými blesky vypadá opravdu vizuálně působivě a tají se při něm dech. Ve skutečnosti bych asi byl radši za lepší počasí během letu, ale v Microsoft Flight Simulator se není čeho bát, a tak jsem si tyto lety kolikrát neskutečně užíval. Je možné si tak nadefinovat, jestli poletíte za slunečného dne bez jediného mráčku, díky čemuž se někdy před vámi objeví naprosto ohromující scenérie, ale také je možné si nastavit vítr i intenzitu deště. Docela jsem byl potěšen funkcí Live Weather, což je aktuální počasí. Ta funguje spolehlivě, s několika lehčími odchylkami, takže jsem ji využíval hodně často.

Od oznámení konzolové verze jsem měl lehčí obavu z toho, jak se vývojářům povede vyladit ovládání na gamepad. Jestli chcete jen létat a kochat se prostředím, zvolíte si let s množstvím asistentů, kdy letadlo prakticky letí za vás. V takovém případě gamepad maximálně dostačuje a asi budete jen měnit směr a kameru, aby vám náhodou něco ve světě neuniklo. Co ale ve chvíli, kdy si z Microsoft Flight Simulator uděláte opravdu hodně velký simulátor bez jakýchkoliv asistentů? V základu ovládání funguje určitě solidně, takže je snadné přes levý analog ovládat knipl, pravým kameru a následně i tah motoru a tak dále. Jen bych možná trochu poupravil citlivost, protože v základu je na můj vkus až moc velká. Pokud jste ale hráli předchozí díly nebo PC verzi, tak určitě víte, že tím ovládání obrovských letadel nekončí, ba naopak, teprve začíná, protože kokpit je plně interaktivní a můžete v něm zmáčknout jakékoliv tlačítko. K tomu je pak nutné se naučit kombinace tlačítek, k různým akcím si navolit kombinace nebo sekvence. Gamepad nemá tolik tlačítek jako klávesnice a kolikrát vše působí trochu neohrabaně a není tak intuitivní, jak bych si představoval, a je otázkou, jestli šlo vůbec ovládání vyřešit v tomto ohledů lépe. Naštěstí ti největší fanoušci si mohou připojit ke konzoli klávesnici a myš, navíc se začínají objevovat i speciální joysticky, díky nimž se následně můžete cítit jako v opravdovém kokpitu letadla a ovládání si zpříjemnit a zjednodušit. 

Na začátek solidní počet letišť i letadel

Já jsem měl k recenzi nejdražší edici obsahující zhruba třicítku letadel, mezi nimiž je nejen malá Cessna C152, případně Beechcraft Bonanza 636 nebo dvouplošník Pitts Special S2S – Aviat, ale také třeba velký Airbus A320neo nebo Boeing B747-8. Druhů letadel i jejich počet je dle mého názoru do prvních týdnů dostačující, přičemž jsem byl nesmírně potěšen z jejich zpracování. To je naprosto precizní, kokpit je přímo fotorealistický, a dá se na letadlech ovládat prakticky vše. To udělá radost hlavně fanouškům simulátorů a létání obecně. Z čeho jsem byl ale trochu nyní zklamán, tak je nepřítomnost vrtulníků, v nichž by se dalo proletět. A dle ohlasu na internetu nejsem jediný. Naštěstí vývojáři nejsou k přáním fanoušků slepí a už přislíbili, že se na vrtulnících pracuje a budou přidány pomocí updatu v příštím roce. Co bych zároveň ocenil, tak je i nějaká ta stíhačka v základní nabídce. Je sice možné si tento typ letadel dokoupit, ale za několik stovek.

Různé edice hry neobsahují jen odlišný počet letadel, ale také ručně vytvořených letišť. Ve hře je možné přistát na více než třech desítkách tisíc letišť, ale jen několik desítek z nich je vymodelovaných ručně do nejmenších detailů, včetně svého okolí. Mezi těmi, kterým se věnovala péče, naleznete třeba Los Angeles International Airport, John F. Kennedy International Airport v New Yorku, Gustaf III Airport ve Francii nebo Queenstown Airport na Novém Zélandě. Dokonce nechybí ani letiště Cristiano Ronaldo Madeira International Airport na Madeiře pojmenované po slavném fotbalistovi Realu Madrid nebo Juventusu, které je známé extrémními větrnými podmínkami. K mému překvapení třeba letiště ve Frankfurku je jen v té nejdražší edici, ačkoliv si myslím, že jde o jedno z nejznámějších a největších letišť. Počet ručně vymodelovaných letišť s velkou mírou detailů se neustále rozrůstá, ale za některá si vývojáři i komunita nechává slušně zaplatit další peníze.

Pokud si koupíte základní edici nebo si ji stáhnete ze služby Xbox Game Pass, čeká vás zábava na desítky i stovky hodin, hlavně díky možnosti vlastních letů, velkému důrazu na co nejmenší detaily, parádnímu zpracování i solidnímu množství letadel. Rozhodně toho není málo, ale hra už v základu obsahuje docela obsáhlý obchod, v němž si můžete dokupovat letadla, letiště a další rozšíření v rámci balíčků. Kolikrát je cena těchto balíčků opravdu hodně přestřelená a pokud byste chtěli koupit opravdu vše, připravte si pár desítek tisíc. Do budoucna se tak může hraní Microsoft Flight Simulator značně prodražit, ale také musím dodat, že řada balíčků, které hlavně přinášejí detailnější města a lokace, jsou zcela zdarma a další bezplatný obsah je dle vývojářů na cestě. Ve výsledku mám tak problém jen s nastavenými cenami, ale také tím, jak se balíčky stahují. Ty se totiž stahují přímo ve hře, přičemž management toho, co zrovna stahujete, není úplně ideální a přehledný.

Já jsem hrál Microsoft Flight Simulator na obou konzolích Xbox Series. Na Xku běží v dynamickém 4K rozlišení a vypadá opravdu parádně na velké televizní obrazovce a je skvělou ukázkou, čeho je nová generace Xboxu schopná. Jen těžko byste v současnosti hledali na konzoli Xbox Series X vizuálně působivější hru. Neustále jsem byl překvapován mírou detailů letadel, letišť, ale i prostředí a měst, do toho nechybí ani parádní efekty počasí, starající se o ohromující okamžiky. Před několika týdny prolítla internetem zmínka, že hra Microsoft Flight Simulator poběží na konzolích nové generace pouze ve 30fps, ale dle mého názoru to není zase tak problém u takto pomalé hry. Plynulost je dostačující po většinu času. 

Zatímco na konzoli Xbox Series X jsem čekal, že hra bude vypadat skvěle, byl jsem překvapen, že velmi dobře funguje i na konzoli Xbox Series S. Sice musíte na ní oželet 4K rozlišení a i míra detailů je snížena, ale pořád jde o velmi pěknou podívanou, která svoji kvalitou určitě dokáže překvapit. Jen těžko byste za 299 euro hledali počítač, na němž by Microsoft Flight Simulator běžel a vypadal stejně dobře jako na Xboxu Series S. V tomto odstavci ještě zmíním, že pokud máte TV s podporou VRR, můžete po aktivaci dosáhnout až na 120fps na obou konzolích Xbox Series X/S. Hra v tomto frameratu nejede pořád, docela dost skáče a v náročných scénách jede třeba jen ve 40 nebo 50fps, záleží i na konzoli, ale pořád jde o slušný nárůst výkonu.

Jsem rád, že Microsoft Flight Simulator není jen ohromující technickou ukázkou, demonstrující vizuální možnosti konzolí nové generace, ale i velmi dobrý letecký simulátor, který si užijí všichni fanoušci létání. A nejen ti, hra je otevřená naprosto všem, takže létání díky ní může propadnout snadno i ten, kdo se mu doposud vyhýbal. Usednout do kokpitu letadla a proletět se nad Českou republikou, ale i kdekoliv ve světě, má jedinečné kouzlo, které byste si neměli nechat ujít. Zvláště, když je Microsoft Flight Simulator od prvního dne dostupný v rámci nabídky Xbox Game Pass.