Nápad udělat Maxe Payna přišel do hlav chlapíkům z Remedy asi pět let před samotném vydáním hry. Za tu dobu si newyorský policista prošel neskutečně velkým počtem změn - od předělání enginu a překopání příběhu až po zásadní zásahy do hratelnosti. Na pulty obchodů se tak ve výsledku dostala úplně jiná hra, než v Remedy zprvu chtěli, ale to nemělo žádný vliv na výslednou kvalitu. Max Payne byl v jednu chvíli srovnáván s Daikatanou, která se také pořád odkládala a nakonec z ní vzešla jen průměrná střílečka. To studio Remedy přesvědčilo, že dokáže udělat kvalitní hru, a po letech odkládání vzešel na herní svět opravdový klenot. Ihned po zapnutí hry jsme sledovali Maxe Payna, jak stojí na vrcholku newyorkského mrakodrapu a za tím jsou jen mrtvoly mafiánů. Hráč si v tuto chvíli mohl jen domýšlet, co že se to stalo. Ihned jsme ovšem byli hozeni na začátek tohoto příběhu.

Max Payne je spokojený policista, který pracuje v protinarkotickém oddělení. To by nemělo znamenat žádné nebezpečí jak pro něj, tak jeho rodinu. Jenomže i tato práce se stane nebezpečnou a Maxovi se rozhodnou zkřížit cestu narkomani. Když se jednoho dne vrací Max Payne domů, stane se svědkem toho, jak narkomani popraví jeho manželku a několikaměsíčního potomka. Najednou se Maxovi zbortí celý svět, ale právě zde začíná neskutečná akční jízda. Max Payne má tak od této chvíle jediný cíl - pomstít se. Max tak opouští řady policie a vydává se do podsvětí, aby se pomstil za smrt své rodiny. Během vyšetřování se dostane až na stopu bankovní loupeže. Jenomže jak se zdá, ta je spojena nejen s vraždou jeho rodiny, ale i prodejem nové drogy Valkyr. Právě pod vlivem této drogy byli vrazi jeho rodiny. Jak se ovšem Max později dozví, droga Valkyr patřila do vládního projektu Valhalla. Tento projekt byl ovšem již dávno pozastaven, ale jak se zdá, někdo se ho pokouší obnovit. Max Payne se tak rozhodne zjistit, kdo za tím vším stojí. Jenomže jak probíhá vyšetřování, zjistí, že za tím nestojí jen mafiánské špičky, ale i policisté a mocní členové vlády. Co se ovšem stane dál, již neprozradím, jistě to víte sami, ale pokud jste hru ještě nehráli, doporučuji si ji i dnes sehnat a zahrát.

To by bylo k příběhu. Dostáváme se ale k další složce hry, která právě Maxe Payna proslavila. Byla to hratelnost, která přinesla do světa her matrixovské efekty, které jsme do té doby obdivovali jen ve filmech. Velký aplaus si zasloužilo zpomalení času, kterému se ve hře říkalo Bullet Time. Bullet Time se stal opravdu oživujícím prvkem, který hře dal onu jedinečnost. Pokud jste stáli proti přesile, mohli jste si čas zpomalit a rychle tak zlikvidovat houfy protivníků, kteří se na vás hrnuli po desítkách. Samozřejmě jste neměli Bullet Time napořád, a tak bylo potřeba s ním šetřit. Efektnější bylo tak čas nezastavovat napořád, ale provádět tzv. Bullet Time Combo. Jednalo se o úskoky, během nichž mohl Max Payne vyprazdňovat ve zpomaleném režimu zásobník do jednoho protivníka za druhým. Maxe Payna proslavila i střelba ze Sniperky. Pokud jste totiž zamířili, tak se čas zastavil, kamera se přepnula a sledovala letící kulku, která se závratnou rychlostí blížila ke svému cíli.

Protože se Max Payne odehrával v současnosti, nemohli jsme očekávat nějaké ty nadpřirozené protivníky. Na Maxův soupis lidí, které je třeba zneškodnit, se dostali jen narkomani, gangsteři, bodyguardi a mafiánští bossové. Tomu poté odpovídaly i lokace, kam jste se během hry podívali. Většinou to byly uličky New Yorku, doupata narkomanů, nejrůznější bary, ale i Newyorské metro, které se přímo topilo v drogách. Abyste se mohli co nejlépe vypořádat s nepřáteli, měli jste celkem rozsáhlý arzenál zbraní. Na začátku hry to byly dvě pistole, ale na jejím konci jste už měli UZI samopaly, sniperku, kulomety a další řadu věciček, kterými jste posílali na smrt další a další protivníky. Právě zbraňový arzenál byl také jednou z nejsilnějších stránek hry.

Náplň hry plus zapojení matrixových triků a to vše namíchané do skvělé zábavy nebylo to jediné, v čem Max Payne vynikal. Měl především úchvatné grafické zpracování, které v té době nemělo žádnou konkurenci. Nad grafickou stránkou se opravdu tajil dech. Zasněžený New York vypadal naprosto senzačně a všelijaké efekty posadily hráče na zadek. Takové výbuchy granátů, odlamující se kachličky na stěnách a spousta dalších efektů udělaly z Maxe Payna opravdu legendu. K naprosté špičce patřilo i hudební a zvukové zpracování. Jediné, co táhlo Maxe dolů, byla samotná délka hry. Hrou se totiž dalo projít za několik hodin a spousta hráčů na to nadávala. I tak se však dal Max Payne hrát pořád dokola a i dnes si ho s chutí zahraje nejeden hráč. Max Payne je prostě legenda, na kterou se nezapomíná. Ta se poté vrátila ještě ve druhém díle, ale o tom zase příště.

Max Payne se nesmazatelně zapsal do světa videoher. Pokud jste ho ještě náhodou nehráli, doporučuji si ho sehnat. I dnes nabízí skvěle promíchaný koktejl, ve kterém naleznete špičkovou hratelnost v pěkném grafickém zpracování.