Série Mario Kart je tu s námi už hodně dlouho. Za dobu své existence se značně vyvinula a zatím poslední sedmý díl pro Nintendo 3DS patří k vrcholům, ostatně udělili jsme mu skvělou devítku - http://konzolista.tiscali.cz/articles/onearticle?link=mario-kart-7-166749 . Každý proto byl zvědav, jestli Nintendo naváže na předchozí díl a pomyslnou laťku ještě navýší. Ono ostatně Nintendo si se svoji sérií hraje tak trochu svoji ligu, protože zatím se neobjevila konkurence, která by trůn závodních arkád podobného stylu ohrozila. Sice Sonic & All-Stars Racing Transformed byl kvalitní, stejně tak se povedl v rámci možností LittleBigPlanet Karting, ale na svůj velký vzor ještě něco obě hry ztrácely. Už po několika prvních závodech v Mario Kart 8 ale vidíte, že vývojáři neusnuli na vavřínech a přichystali několik menších i větších novinek, které celou sérii posouvají ještě výše, až do oblak by se chtělo říci. Ostatně proč to neříci hned na začátku.

Základem je opět arkádové ježdění plné smyků a využívání nejrůznějších power-upů, které slouží nejen k útoku, ale také pro obranu nebo rychlý úprk před nepřítelem. Power-upů je tu hodně, od klasických vystřelovacích krunýřů několika druhů, po možnost sbírání mincí nebo zvýšení rychlosti. Prakticky všechny power-upy z předchozích dílů zde slaví svůj návrat, i tolik nepopulární modrý krunýř, tedy nepopulární u hráčů jezdících na prvních místech, protože po jednom útoku se rázem stane, že se propadnete pořadím. Tento modrý krunýř není už tolik využíván jako v minulosti, ale když se objeví, vždy budete mít o jeden ošklivý moment postaráno. Power-upy celkově jsou opět hodně nepředvídatelné a značně míchají závěrečným pořadím, ale na tom je i ta krása Mario Kart série, protože nikdy si nemůžete být ničím jisti.

Novinkou je tu třeba Piranha Plant, což je kytka, která se vám přidělá na vozidlo a žere nejen závodníky, když jsou v dostatečné blízkosti, ale i slupky od banánů nebo vystřelené krunýře, čímž vás chrání. Rozhodně zajímavý power-up, za který budete vždy rádi. Pak je tu ještě Boomerang, což je klasický bumerang, který když vystřelíte, omráčí protivníka před vámi, případně i za vámi, když se dobře trefíte. Je přitom jedno, jestli protivník je trefen při výstřelu nebo až při návratu bumerangu. Mezi další nové power-upy patří možnost proměnit se na černou střelu nebo speciální vír osmi předmětů, které se mohou následně postupně použít. Tento power-up ale moc často nepadá, a je asi jasné, proč. Kromě nových power-upů, které do hry skvěle zapadají a dobře doplňují starší sbírku, má přímo obrovský vliv na hratelnost i novinka Spin Turbo, díky níž můžete zvýšit rychlost při jízdě po stropě nebo stěnách (další novinka) tím, že budete vrážet do určitých překážek nebo protivníků. Je tak nutné tuto možnost využívat a dá se i říci, že do značné míry mění hratelnost oproti předchozím dílům. Z předchozích řádek je jasné, že hratelnost jako taková prošla spíše evolucí, ale ona ani nebyla potřeba měnit skvělý koncept z předchozích dílů. Novinky navíc do hratelnosti skvěle zapadly a hra je zábavnější než kdy dřív.

Hned po spuštění se před vámi objeví přehledné menu s několika položkami. Většina z nich se točí kolem hry více hráčů, ale té se budu věnovat až později. Nejprve se podíváme na to, co nabízí hra pro jednoho hráče. A že toho není málo. Základním stavebním kamenem je šampionát Gran Prix, rozdělený do tří obtížností (50cc, 100cc a 150cc). Na základní obtížnost protivníci moc agresivní nejsou a slouží spíše tedy jen jako taková výuka možností hry a první osahání si všech tratí. Ano, postupně si zajedete úplně všechny tratě, což je do dalších bojů určitě plus. Dá se říci, že zajet všechny závody v jednom šampionátu dá docela zabrat a klidně vám vše vydrží na jedno odpoledne. Následně se ale vyplatí zajet i na poháry další dvě obtížnosti, protože jen tak si odemknete všechen obsah za vyhrané poháry a nasbírané peníze, který se náramně hodí do multiplayeru. Na vyšší obtížnosti navíc přibudou další power-upy a naučíte se jezdit na agresivnější protivníky, kteří trestají každou chybu. U Gran Prix režimu mi jen vadila jedna věc, a to ta, že po každém závodě jsem byl vždy hozen úplně do hlavního menu, ne do sekce turnaje, jak by každý očekával. Musel jsem se tak proklikat vším znovu, což jistě není zrovna ideální. A tak to ostatně platí i u dalších režimů.

Šampionátem hra pro jednoho nekončí, protože Nintendo připravilo ještě další tři režimy. Je tu třeba Time Trials, v němž jezdíte všechny tratě na čas, přičemž se můžete porovnávat nejen s kamarády, ale také s hráči z celého světa. Soutěživost je tedy u tohoto režimu dobrá, navíc si můžete pustit ducha těch nejlepších hráčů a podívat se na některé fígly, jak jezdit. V tomto režimu jsem já sám několik hodin projezdil a určitě ještě projezdím, až se hra dostane do prodeje a přibude více hráčů. Další režim má název VS Race. Můžete si ho dát v klasickém módu všichni proti všem, případně v týmovém. V normálním je jasné, že vyhrává ten, kdo zajede celkově v několika závodech nejvíce bodů, zatímco v týmovém se body vždy všech závodníků v týmu sčítají. Když dojedete jako první a vaši kolegové se umístní na chvostu tabulky, na celkové prvenství nikdy nedosáhnete. Jako poslední je tu pak Battle režim. V něm na okruzích sbíráte power-uppy a samozřejmě je cílem sestřelit co nejvíce protivníků, kteří stejně jako vy mají na sově přidělané tři balónky jako životy. Režim docela chytlavý, zábavný hlavně ve více lidech, ale možná bych raději ocenil, pokud by nabídl speciální arény než vybrané okruhy. Ty jsou totiž moc velké na podobné řádění, takže moc často jsem se s protivníky nepotkával, pokud jste se nedohodli na plácku, kde se bude válčit. Na druhou stranu můžete jezdit v protisměru a protivníky pěkně sundávat z očí do očí.

Před vydáním se hodně řešilo, za jaké postavičky si budeme moci zajezdit. Vývojáři jich ve výsledku do hry zahrnuli hned třicet, takže by si měl přijít na své každý fanoušek Mario her. Samozřejmě nechybí Mario, jeho bratr Luigi, ani dráček Yoshi, Toad, princezna Peach nebo zlý Bowser, který si navíc přitáhl i své pomocníky, takže do auta může usednout i Iggy, Wendy, Larry nebo Roy, které si musíte nejprve odemknout hraním šampionátu. Vůbec poprvé v sérii se tu objevily i Baby postavičky Maria, Luigiho, Peach i Daisy, takže si i za ně můžete zahrát. Hostujícím charakterem tu pak je i Donkey Kong, který pochopitelně v Mario Kart hře už nesmí chybět, ani se svoji skvělou tratí. Také je tu na výběr z Mii postaviček, ale ty mi moc k srdci nepřirostly a asi ani nečekám, že by si je oblíbilo hodně hráčů. Výběr postaviček je tedy obrovský, navíc si můžete po vybrání upravit auto dle svých potřeb. Máte tu několik druhů hlavní části, ale i kol nebo plachet, takže se dá vytvořit kolikrát originální výtvor, když si tedy díly odemknete za nastřádané penízky, které sbíráte během závodů. Nová kola nebo plachty mají menší vliv i na chování vozidla, takže občas trvá přijít na tu nejlepší kombinaci, která sedne. Aby toho nebylo málo, jsou tu i motorky, které se od automobilů chovají odlišně, hlavně v zatáčkách, a je třeba si na ni chvilku zvykat.

Už podle počtu postaviček a herních režimů asi tušíte, že Mario Kart 8 je obrovskou hrou. Její velikost pak jen podtrhává počet tratí. Těch je tu neuvěřitelných 32. Polovinu z tohoto počtu tvoří populární a u hráčů nesmírně oblíbené retro tratě ze starších dílů, které dostaly nový hezký next-gen kabátek, a kolikrát jim pořádně prospěl. Zvláště třeba Cheep Cheep Beach z DSka s nádherným modrým mořem je parádní, také se mi hodně líbila předělaná trať Rainbow Road, případně Yoshi Valley nebo DK Jungle se svým charakteristickým soundtrackem. Ježdění v retro tratích ani nyní neomrzí, a to ani po několika desítkách závodů. Design byl u nich vždy nadčasový, což se nyní jen ukázalo po předělání do moderního kabátku.

Pak je tu hned šestnáct nových tratí, které tu slaví premiéru, přičemž si myslím, že mnoho z nich se stane v budoucnosti velkými klasikami, které možná zastíní i ty notoricky známé ze starších dílů. Může za to především naprosto výborný design, jeden z nejlepších, jaký jsem u závodní arkády viděl, takže je radost po nich jezdit a prozkoumávat nové odbočky a možnosti závodění. Tratě jsou navíc krásně přehledné a snadno zapamatovatelné, což je o takovéto hry rozhodně plus. Některé tratě nejsou statické, mají spoustu překážek, které se během jízdy mění každé kolo, což jen přidává na zábavnosti a větší nepředvídatelnosti. Parádní je už základní Mario Kart Stadium, skvělá je i trať Toad Harbor odehrávající se v městečku u pobřeží, také se mi hodně líbila olympijská Mount Wario, která navíc neobsahuje klasická kola, ale vždy jen části, které musíte projet. Ty jsou pochopitelně zcela jiné. Parádní je i Cloudtop Cruise odehrávající se v oblacích s nejlepším soundtrackem, asi vůbec nejhranější u mě ve více hráčích, případně Bowser's Castle. Většina tratí navíc má části jak na souši, tak pod vodou, občas si i zaplachtíte ve vzduchu, takže hratelnost se během hraní dost mění, čemuž dopomáhá nově i zmíněná jízda na stropě nebo stěnách. Tratě jsou tedy nejlepší částí celého balíčku, které se starají o to hlavní, tedy zábavu, která když začnete hrát, jen tak neskončí. Ještě musím navíc zmínit velké množství easter eggů, které jsou na tratích ukryty a fanoušky Mario série jistě potěší.

Ačkoliv je hra pro jednoho hráče velká a vydrží na spoustu hodin skvělé zábavy, to nejlepší přichází až v multiplayeru, který je tak trochu tím základním stavebním kamenem. Zde vám Mario Kart 8 nabízí několik možností, můžete hrát buď až ve čtyřech na jedné televizi, případně dva na jedné televizi online s dalšími hráči, nebo prostě klasiku v jednom proti zbytku světa, kdy na trať se vejde dvanáct hráčů. V Online části naleznete jak klasický Gran Prix v několika provedeních, tak Battle režim, který jsem popsal výše. Není ale problém si závod i nakonfigurovat podle své představy, třeba vypnout některé zákeřné power-upy nebo nastavit počet závodů, jestli se má závodit v týmech a tak dále. K nastavení je toho hodně. Každopádně když se dostanete na trať, začíná jedna velká párty, od níž se nebudete chtít odtrhnout. Multiplayer má pěkný spád, je zábavný, napínavý do poslední zatáčky a každou minutu v něm jsem si maximálně užíval, a podle ohlasů protivníků jsem nebyl sám. Zatím online je spíše prázdný, což je logické dva týdny před vydáním, ale během domluvených závodů vše šlapalo dobře, nevšiml jsem si žádných lagů ani dalších problémů, které by rušily od hraní. Snad tedy stejná bezproblémová situace bude i po vydání, ale ze zkušeností třeba z Mario Kart 7 není důvod v to nevěřit.

Kromě klasických závodů jsou velkou zbraní Mario Kart 8 multiplayeru Online turnaje, které můžete jednoduše zakládat. U turnaje si navolíte úvodní obrázek, název a následně zvolíte i čas, kdy odstartuje a kdy následně skončí. Samozřejmě tu jsou i volby pro typ závodu a další náležitosti. Vytvoření turnaje je jednoduché, stejně tak možnost vyhledat aktivní turnaje a následně se do nich připojit, vše funguje na jedničku, takže se následně můžete s dalšími hráči oddávat skvělé zábavě. Ačkoliv vše vypadá skvěle, jednu výtku bych měl k online multiplayeru. Voice chat funguje pouze v lobby, nikoliv už během samotných závodů, což je určitě velká škoda, protože právě komunikace hráčů dělá v této hře hodně a slyšet ostatní by jen přidalo na ještě lepším zážitku. Na tomto je trochu vidět, že Nintendo ačkoliv dělá skvělé hry, v několika věcech je ještě trochu pozadu.

Další novinkou je tu položka Mario Kart TV. Hra prakticky zaznamenává dvanáct vašich posledních závodů, které si následně můžete prohlížet, abyste věděli, kde jste udělali chybu a mohli se tak následně zlepšit. Je ale možné záznamy poskytnout i zbytku světa, stejně tak vy si můžete pouštět videa ostatních hráčů, abyste třeba viděli, jak trať zajel kamarád nebo nějaký ten lepší hráč. Mario Kart TV je určitě příjemným bonusem, jen by mohlo Nintendo zapracovat na větší rychlosti, protože se mi zdálo, že se vše načítá až příliš pomalu. Co ale potěší, je možnost záznamy nebo nejlepší momenty ze závodu nahrát na Youtube a pak je následně sdílet na Miiverse nebo na nějakou tu sociální síť. Je vidět, že ani Nintendo nebere možnost sdílení zážitků na lehkou váhu. Rychlost uploadu na Youtube ale zatím nemohu posoudit, protože zatím tato možnost není z pochopitelných důvodů zpřístupněna. Vše by měl řešit day one patch.

Velkou devízou Mario Kart 8 je hlavně jednoduché, příjemné a maximálně intuitivní ovládání, které zvládne po několika vteřinách i naprostý začátečník. K ovládání prakticky používáte jen páčku pro zatáčení, pak je tu tlačítko pro rychlost, brzdu, drift a používání power-upu, a to je vlastně vše. Navíc ovládání je přesné a nikdy jsem s ním neměl problém, a to ať už při ovládání pomocí Wii U Pro Controlleru nebo klasického tabletového Wii U gamepadu. Ten moc využit během hraní není, můžete si na něm zobrazit jen mapu, výsledky, případně na něm máte velké tlačítko pro troubení. Při té vší akci na trati ale máte jen málo času se dívat na druhý displej. Možná i proto jsem Wii U gamepad používal většinou jako druhou obrazovku s informacemi o trati, kterou jsem měl vedle televize a na níž jsem se sem tam podíval. Téměř pořád jsem hrál raději s Wii U Pro Controllerem. Kromě něj hra podporuje ještě Wii Remote a Nunchuk, případně Wii Wheel. Ještě ale zmíním, že na Wii U gamepad můžete celou hru přepnout a hrát ji na něm, když třeba nemáte volnou televizi.

Všichni víme, že konzole Nintendo Wii U nemá tak oslnivý výkon, jako její nejnovější konkurence, ale když se podíváme na Mario Kart 8, zase to tak moc nevadí. Hra totiž vypadá jednoduše parádně. Postavičky i vozidla mají spoustu detailů, až vás bude přecházet zrak, navíc i prostředí obsahuje textury ve vysokém rozlišení, občas navíc ještě s nádhernými efekty, třeba mokrá zem s odlesky je moc pěkná. Sem tam bych možná ocenil, pokud by byla grafika ještě trochu vyhlazenější, ale jinak nemohu říci nic špatného. Zvláště když vše jede v rozlišení 720p a hlavně 60fps, a to i při split-screenu dvou hráčů. V režimu čtyř je pak framerate snížen na 30 snímků. Je ale vidět, že vývojáři zde odvedli velmi dobrou práci, porozuměli architektuře konzole a dokázali z ní vymáčknout všechen výkon. Pochvalu ovšem zaslouží i hudební doprovod, každý trať má hned několik vlastních výborných skladeb, převzatých ze starších dílů s Mariem, Donkey Kongem a dalších sérií, ale samozřejmě najdete i sem tam nějakou tu novinku. Ostatně je to právě hudební doprovod, který atmosféře neskutečným způsobem pomáhá, až třeba pojedete trať a začne vám hrát skladba ze Super Mario Galaxy, přepadne vás hrozná nostalgie. Tohle umí jen hry od Nintenda.

Mario Kart 8 je výborné pokračování, kterému nechybí vylepšená hratelnost dotažená až k naprosté dokonalosti, spousta tratí s parádním designem, hodně postaviček i herních režimů, a samozřejmě je tu pak i neskutečně zábavný a návykový multiplayer, u něhož prosedíte desítky hodin. Ten nyní navíc funguje i online, a to bez velkých problémů, takže si hru můžete užívat s dalšími hráči z celého světa. Mario Kart 8 je závodní arkádový klenot, který nechává veškerou konkurenci daleko za sebou, až není ani vidět ve zpětném zrcátku.