Autoři se snažili vytvořit stejnou atmosféru jako u prvního dílu, kdy jste vhozeni do akce, a tak vás napětí bude provázet po celou dobu hraní této hry. Skutečně není chvilka oddychu, kdy by kolem vás neběhal šílený vězeň se značnou psychickou újmou na zdraví, popřípadě bachař s uctivou postavou oproti té, kterou máte vy. Nakonec to ten, kdo je nejblíže, vždy maximálně odnese, což jste v tomto případě většinou vy.

Hlavní hrdina, kterého se zde ujmete, je normální postavy a jmenuje se Danny. Nikdo by mu ovšem nezáviděl jeho probuzení do poměrně ponuré a hlavně nepochopitelné situace. Danny se ocitl mezi duševně narušenými lidmi, kteří se nebojí sáhnout na život sobě či někomu, koho mají zrovna nejblíže po ruce. Jako by toho nebylo málo, venku řádí ohromná bouřka, která leč na chvíli, ale vyřadí generátor. Ten sice vzápětí naskočí, ale zkrat, který vznikl, spustí otevření všech klecí, cel, sklepů a bůh ví čeho ještě. Právě v tomto chaosu, který zde vzniknl, si musíte vydobýt svobodu a bojovat o svůj vlastní holý život, který zde nemá cenu ani čtvrťáku.

Příběh začíná nabírat obrátky a postupem času i vy zjistíte, že zrovna zas tak normální nejste. Sice jste proti své vůli museli zabíjet, ale uklidňujete se slovy "bylo to v sebeobraně". Ano, taková slova pomůžou, ale nezaženou noční můry nebo nově se objevující vidiny duchů, časových paralel a dalších úděsných chvil, které se objeví a nechtějí zmizet. Normální člověk by již spáchal sebevraždu, ale vy jdete dál a pátráte po minulosti a nové budoucnosti. Pátráte po projektech, které mají zůstat utajeny a po možnosti na nový život, kde už nebudete žít ve strachu a v bolesti. Se slíbenou pomocí přátel se vydáváte kupředu a postupně dohledáváte veškeré odpovědi na vaše často kladené otázky, které do té doby nikdo nezodpověděl.

Soubojů je ve hře mnoho a kolikrát si říkáte, že to teď už stačí. Souboje jsou brutální a v podstatě máte několik možností zabití své objeti. Vše se odvíjí od zbraně, kterou máte, anebo situace, ve které se zrovna nacházíte, a pak se vše umocní v podobě videa s právě probíhající vraždou. V tomto ohledu se autoři značně inspirovali hrami Splinter Cell a Metal Gear Solid. Ve hře narazíte na radar ala MGS, který vám ukáže nepřátele v blízkosti. Radar reaguje na nepřítele a na jeho chování. Pokud je totiž v normální náladě, ukazuje se zde jako bílá šipka, pokud něco hledá, je to žlutá šipka, a pokud už o vás ví a má doslova vražednou náladu, radar ho ukáže jako červenou šipku, která se k vám přibližuje. Pokud však chcete zmást nepřítele, vžijte se do kůže Sama ze Splinter Cell a zalezte někam do stínu, zůstaňte zde chvilku a hnedle se vše změní a každý zapomene, že jste tu vůbec někdy byli. Nečekejte akrobacii či bravůrní otočky ala Lara Croft či akci samotného Solid Snakea. Čeká na vás klasické běhání po dlažbě a ulicích, které nejraději přehlížíte, šplhání po žebřících, mačkání tlačítek a chození jen jedním směrem, jelikož žádné další nejsou.

Nyní se na chvilku zastavíme u nepřátel. Autoři se snažili navodit dojem skutečně absurdních a značně psychicky narušených osob, které jsou poznat už podle jejich vzezření, ale to je tak asi všechno. Potkáte zde sice jak Hanibala s maskou v několika verzích, až po Jásona s dvoumetrovou postavou a rukou jako lžíce od bagru. Tady však nadšení končí, protože jsou v podstatě všichni co do výdrže stejní a jejich život se nikterak nemění, dokonce můžete i počítat rány, kolik jich stačí na vyřízení pěstí, popřípadě nějakou zbraní. Co se týče inteligence, tak ta značně pokulhává a v mnoha směrech až nesmyslně. Například když potkáte nepřítele a bude od vás co by kamenem dohodil a vy si mu stoupnete do stínu, člověka jen udivuje, jak blízko se k nepřátelům můžete takto přiblížit, aniž by spatřili vaši postavu. Někdy však stačí, abyste vykoukli z po za rohu a náhle se na vás sesypou jako včely. Další bravůrní prací inteligence je reakce na vícero cílů. Představte si, že se na scéně sejde pět absolutně rozdílných osob a všichni reagují stejně. Pokud se dostanete mezi ně, zaútočí jen na vás a v jiném případě, pokud budete na kraji a budete bouchat do jednoho z nich, vůbec na vás nebude reagovat. Setkáte se zde jak s ozbrojenými nepřáteli, tak s neozbrojenými. Zbraně u nepřátel uvidíte mnohokrát, ale zbraní, kterými byste mohli udolat vašeho nepřítele, je poskrovnu. Jak se říká: "kdo hledá, nakonec najde", a zde to platí dvojnásob. Najdete skalpely, nože, láhve a další, ale arzenál se pak zastaví a zjistíte, že je spočítáte na prstech svých rukou.

Když nyní vezmeme hru kolem a kolem, příběh je strohý a žádné momenty, které byste chtěli uschovat ve vzpomínkách, tu také nečekejte. Grafika je průměrná a akce se nese po celou dobu hraní ve stejném duchu. Nic na tom nezmění ani efekty u vražd, potoky krve, či pohledy na duchy. Pokud hru Manhunt 2 budete chtít dohrát do konce, připravte si mnoho pití, jídla a pevné nervy, protože je hra skutečně velmi obtížná a někdy až moc krutá. Už dlouho jsme tu neměli hru, jejíž hraní by bylo tak velkým zklamáním a utrpením.