Recenzovaná verze: PlayStation 4

Prosadit se dnes na trhu s nějakou čistě multiplayerovou akční hrou je velmi složité, zvláště, když tu máme zaběhnuté značky jako Battlefield, Call of Duty, Overwatch nebo Destiny, které hrají milion hráčů po celém světě. LawBreakers od nezávislého studia Boss Key Productions to proto má od počátku velmi složité, což je ostatně vidět i na počátečních prodejích. Odsoudit ho k nezdaru hned takto po vydání by ovšem nebylo moc spravedlivé, protože jak se hned dozvíte v mé recenzi, jedná se o příjemnou a hlavně kvalitní multiplayerovou akční hru, která fanoušky žánru potěší a navíc si může kolem sebe v následujících letech vybudovat solidní hráčskou základnu. Zvláště, když budou vývojáři v budoucnu přidávat nový obsah a zareagují na zpětnou vazbu od fanoušků.

LawBreakers je zaměřen hlavně na fanoušky multiplayerových her, kteří mají rádi soutěživost a střety s dalšími hráči. Pokud tedy hledáte hru, která obsahuje i singleplayer, raději se LawBreakers vyhněte. Část pro jednoho hráče zde chybí, na druhou stranu se hra prodává od počátku za 819,-Kč, což je určitě férová cena vzhledem k tomu, co hra nabízí. Pokud ovšem patříte do první skupiny, měli byste dát LawBreakers rozhodně šanci, protože se jedná o rychlou týmovou střílečku, která si vzala základ ze zmíněného Unreal Tournamentu a pokusila se je zkřížit s hratelností Overwatche od Blizzardu. To ve výsledku není vůbec špatné, protože tu máme hodně rychlou akční hru s dobrým pocitem ze střelby, během níž skáčete po arénách a snažíte se zlikvidovat protivníky z druhého týmu různými zbraněmi i abilitami, navíc okořeněnou o možnost výběrů různých hrdinů a hlavně týmovou spolupráci po vzoru Overwatche. Jak totiž během několika her zjistíte, spolupráce je naprosto klíčová, protože ostatně na ní staví všechny herní režimy.

Pět týmových herních režimů
Zapomeňte na klasický Deathmatch nebo Team Deathmatch, i když je to vzhledem ke hře docela škoda. Docela by se sem hodily. Každopádně vývojáři připravili pět režimů, které staví hlavně na spolupráci. Co se režimů týče, jde spíše o variace na dobře známé klasické režimy, jen s několika drobnými změnami. Turf War je třeba taková variace na Control, protože na mapě máte tři kontrolní body, které se musíte pokusit co nejrychleji zabrat. Podle počtu zabraných stanovišť dostanete body, přičemž následně se opět uvolní a musíte svést souboj o jejich nové zabrání. Kdo takto zabere 16 stanovišť, vyhrává.

Daleko více jsem si oblíbil režim Uplink, v němž musíte donést na svoji základnu speciální satelit a stáhnout z něj data. Tento režim přináší řadu rozmanitých situací, protože zatímco jednu chvíli bráníte a zuby nehty se snažíte satelit ubránit před protivníky, následně se vše zase zvrtne v dobývání základny protivníka a snaze satelit ukradnout. Overcharge je prakticky to samé, jen musíte na svoji základnu donést baterii a tu následně nabít. Fór je v tom, že baterii musíte nabít a chvilku udržet v základně nabitou. Když vám ji protivník ukradne třeba v 99% a donese na základnu, stačí mu pár vteřin na to, aby vyhrál. Důležitý tak není začátek, ale hlavně konec. Ani bych nechtěl vidět výraz týmu, kterému jsem při 100% ukradl baterii, kterou jsem následně odnesl na svoji základnu a dostal záhy bod. Celé bránění po dobu několika minut mu bylo k ničemu. Každopádně režimy Uplink a Overcharge jsou asi to nejlepší, co LawBreakers nabízí, protože staví hlavně na týmové spolupráci a přinášejí kolikrát nové situace, kterým musíte čelit.

Čtvrtým režimem, i když neméně kvalitním, je Blitzball. V něm musíte uprostřed mapy vzít speciální futuristický míč a odnést ho na základnu protivníka, čímž skórujete. Rozhodně nic lehkého, i proto jsem byl celkem překvapen, že pro výhru musíte míč odnést osmkrát. Kolikrát tak hry trvají hodně dlouho a někdy i dojde časový limit, který je nastaven tuším na 20 minut. Pro rychlejší hry bych limit do budoucna určitě upravil. Pátý režim nese jméno Occupy, přičemž se v něm objevují na mapě zóny, do kterých se vždy musíte postavit, abyste dostávali důležité body. Docela zábavný režim, který je opět postaven na dobývání a bránění, a tedy nutnosti hodně spolupracovat se členy z týmu.

Zábavní hrdinové, ovšem bez osobnosti
Stejně jako herní režimy jsou důležité postavy, s nimiž se do boje pouštíte. Nemáte na výběr jen bezejmenného vojáka, ale vývojáři připravili hned devět rozdílných tříd, vždy po dvou hrdinech. Každá třída má pochopitelně jiné zbraně i speciální schopnost a ability. Také se každá jinak hýbe, takže zatímco jedna má hodně života a je takovým tím tankem, další je rychlá, ale zase méně vydrží. Všechny postavy jsou přitom skvěle vybalancované, takže žádná nepřevyšuje tu druhou, každý se hodí na bojiště do jakékoliv situace. Určitě si každý najde tu svoji třídu. Nic ale nemění na tom, že každá je zajímavá a je radost za ni hrát. Já dával přednost hodně Vanguardovi pro jeho těžký kulomet, který, když roztočí, nepřátelé padají jako hrušky ze stromů. Mezi další mé favority patří Enforcer se samopalem, který je rychlý, navíc umí házet pulzní granáty. Do třetice jsem si pak oblíbil třídu Harrier, která mi přišla ze všech nejpohyblivější a dokáže likvidovat protivníky i na hodně velkou vzdálenost, a zároveň funguje i jako podpůrná jednotka na bojišti. Každopádně jde pochopitelně hlavně o to, jaký styl hraní vyznáváte, najdete tu i podpůrné třídy či třídy postav spíše na blízkost. Určitě je skvělé, že během rozehrané hry si můžete mezi jednotlivými třídami přepínat dle situace. Když dobýváte, můžete si vzít nějakou rychlejší třídu, zatímco pro obranu odolnější s vyšší palebnou silou.

Zatím jsem spíše chválil LawBreakers, ale pochopitelně má i několik nedostatků, které mi během hraní vadily. Zatímco, co se týče zbraní a vlastních dovedností, jsou jednotliví hrdinové fajn, bohužel u nich postrádám jakoukoliv osobnost. Moc popravdě zajímaví nejsou a jen těžko si k nim uděláte nějaký vztah nebo se s nimi ztotožníte, jako to umí třeba hrdinové v Overwatch. To je docela škoda, nějaký doprovodný materiál by k nim jistě neškodil. Dále bych ocenil, pokud by LawBreakers měl nějaký tutoriál, aby seznámil naprosté začátečníky nejen s jednotlivými hrdiny, hlavně tedy třídami, ale hlavně herními režimy. Takto jste jen hozeni do hlavního menu, kde máte na výběr Quick Game případně Custom Game, ale aby vám někdo vysvětlil, jak hra i herní mechanismy fungují, to už ne. Na vše si musíte přijít sami až hraním, což je docela problém a může přinést zpočátku několik hodně frustrujících her.

Všechny boje v LawBreakers probíhají na spíše středně velkých mapách, kterých je v základu osm. To je celkem solidní číslo, ale pochopitelně jich mohli vývojáři připravit o něco více. Jednotlivé mapy jsou snadno zapamatovatelné, takže po několika hrách budete dobře vědět, kam jaká chodbička vede. Jediné, co bych mapám vytknul, je skutečnost, že nenabízejí žádné památnější nebo zajímavější lokace. Jsou to většinou různé komplexy, které zrovna moc dobře nevypadají. V tomto je konkurence určitě dále. Čím ovšem vývojáři jednotlivé mapy okořenili, jsou místa s nulovou gravitací, které kolikrát přinášejí zcela jedinečné přestřelky a střety s protivníky. Na začátku je sice trochu obtížné se v podobných prostorách pohybovat, ale postupně si je zamilujete, jako já.

V čem mě LawBreakers trochu zklamal, je nemožnost si vybrat herní režim, který chci hrát. V rychlých hrách se vždy střídají, takže nemůžete ovlivnit, jaký si zrovna zahrajete, a to ani mapu. Sice je tu jakési Custom Games, ale tam můžete hry jen vytvářet pro kamarády, jiní hráči se vám do nich nepřipojí. Dále mi během hraní vadilo, že hra nijak netrestá hráče, kteří jen čekají na spawnu, případně opouštějí předčasně zápasy, když už si myslí, že je vše ztraceno. Nejednou se mi stalo, že jsme pak ve čtyřech z 0:2 dorovnali na 2:2, ale pátý hráč prostě chyběl, aby byl comeback dokonán. Rozhodně by měla hra hráče, kteří opakovaně opouštějí zápasy, nějak penalizovat, aby si to příště rozmysleli.

Sama zábavná a svým způsobem návyková hratelnost je zde velkým lákadlem, abyste hru po pár dnech neodložili, ale hráli ji i v následujících týdnech. Vývojáři položili opravdu kvalitní základy, na kterých mohou do budoucna stavět. Každopádně jako další motivaci zde máte speciální balíčky. Po vzoru Overwatche dostanete za level balíček, z něhož následně vypadnou nějaké ty kosmetické věcičky, ať už jde o skiny pro postavy nebo zbraně, případně nálepky. Jen se mi tedy nelíbilo, že získávání balíčků je celkem zdlouhavé, každý další level vždy stojí více zkušeností a zabere více času ho získat, navíc z nich vždy padají spíše méně důležité a hezké věci. Vývojáři tímto trochu nutí hráče, aby utratil další své penízky za mikrotransakce a svůj vysněný skin si prostě a jednoduše koupil za herní, tedy reálné, peníze. Ano, jde pořád jen o kosmetické věci, které nemají vliv na hratelnost, ale přesto se mi podobný systém moc nezamlouvá, ostatně jsem ho kritizoval už i u zmíněného Overwatche.

Protože Cliff Bleszinski pracoval dlouho v Epic Games, asi nepřekvapí, že LawBreakers běží na poslední verzi Unreal enginu. Hra díky tomu nejen pěkně vypadá, ať už jde o detailní arény nebo postavy, ale i na konzoli PlayStation 4 nebo PlayStation 4 Pro běží dobře. I v těch nejhektičtějších přestřelkách si udržuje 60 snímků a nekazí tak zážitek z hraní. Během startu sice hru sužovaly menší technické problémy, ať už šlo třeba o zasekávání. Ty byly nyní už ale opraveny, takže je možné se nerušeně bavit bez technických problémů. Hra ostatně velmi dobře šlapě, nyní nemyslím jen framerate, ale hlavně skutečnost, že nelaguje, nevykopává z rozehraných her a tak podobně. Je vidět, že se vývojáři tomuto hodně věnovali a vyladili hru tak, aby ji šlo bez problémů hrát.

Pokud patříte mezi fanoušky multiplayerových her, měli byste dát LawBreakers rozhodně šanci. Nabízí rychlou a zábavnou hratelnost okořeněnou o týmové pojetí či střety v nulové gravitaci, navíc se zajímavými třídami postav a kvalitními herními režimy. Ano, ocenil bych větší propracovanost jednotlivých postav, nějaký ten tutoriál a zamrzí i absence klasických režimů jako Deathmatch nebo některé menší nedostatky, ale to není nic, co by vývojáři do budoucna nemohli napravit.