Když jsme za začátku zmínili hlavního vývojáře, jímž je Ken Rolston, asi nyní každý čeká kopii The Elder Scrolls série. Docela jsme se báli, abychom se jí nedočkali, ale naštěstí si jde Reckoning svojí vlastní cestičkou, v mnoha věcech lepší, ale někdy i horší. Ve výsledku se jedná o takový mix Skyrimu, God of War a World of Warcraft. K tomuto se ale vrátíme později během recenze. Každopádně příběh se odehrává v části světa Amalur, jíž se říká The Faeland. Po úvodním filmečku, který vám vysvětlí, oč tu běží, začínáte jako oživlý voják, samozřejmě beze jména, který poslední hodiny hnil vedle dalších padlých kolegů. Možná i díky této hrůze po celou dobu hry nepromluví, kdo ví. Zde přichází vaše důležité rozhodnutí v podobě vytvoření postavy, protože si musíte vybrat třídu a další atributy, které se s postavou potáhnou až do konce. I když třeba z bojovníka můžete jednoduše udělat i mága během hry podle potřeby, v tomto hra rozhodně nebrání. Editor je přehledný, jednoduchý a pochopí ho naprosto každý. Poté se začne rozvíjet celkem jednoduchý příběh, což je na poměry RPG her docela málo, na jehož konci samozřejmě stojí nějaký ten zlosyn, který potřebuje vyprášit kožich. Je škoda, že Salvatore nenapsal trošinku něco odvážnějšího a hlavně hlubšího, protože Reckoning je pouze tuctovým fantasy, jakých jsme tu měli už mraky, a dá se říci, že mnohdy i lépe podaných.

Pokud čekáte RPG, ve kterém se budete procházet po světě, jak chcete a budete si moci jít, kam se vám zachce, tak vás nyní zklameme. Ačkoliv je svět The Faeland otevřenější, než by se mohlo na první pohled zdát, později zjistíte, že je poslepován menšími či většími cestičkami. Zdejší svět se přibližuje tomu, co znáte třeba z MMO her, očividně se vývojáři tady inspirovali u World of Warcraft. Prakticky jen chodíte z jednoho většího plácku na druhý, kde se nacházejí třeba různé dungeony, a samozřejmě i nepřátelé. Na druhou stranu je rozhodně co obdivovat, protože úrovně, do kterých se podíváte, mají spoustu detailů, a i na rozlehlejších pouštních pláních se občas objeví zajímavá památka či objekt, který se vyplatí si prohlédnout.

Po zdejším světě jsou rozmístěny osady, vesničky či větší městečka, ve kterých dostáváte od NPC postav nejrůznější úkoly, jenž budete plnit. Hlavní příběhová linka vystačí na zhruba nějakých dvacet až třicet hodin, ale vedlejších úkolů jsou zde mraky, takže se herní doba několikanásobně prodlouží. Úkolů je poměrně hodně druhů, ale i tak se později začnou dost opakovat, alespoň tedy jejich základní struktura. Problémem všech úkolů ale je, že jejich splnění má pramalý vliv na herní svět. Tento formát funguje u již zmíněného World of Warcraft, ale nejsme si úplně jisti, jestli je to ta správná cesta u příběhového RPG, jakým se Reckoning snaží být. Vedlejší úkoly, a někdy i hlavní, se tak smrsknou jen na získávání nových zkušeností, protože jiná motivace k jejich plnění vlastně není.

Největší předností Reckoningu jsou souboje. Na začátku jsou sice jednoduché a zvládnete je jednou rukou, ale jak nastoupí silnější protivníci, je každý souboj pořádnou výzvou a potřebuje i taktickou vybavenost, než jen bezhlavé bušení do tlačítek. Takovýmto stylem moc daleko nedojdete. Vývojáři pro souboje připravili nepřeberné množství nejrůznějších komb, občas připomínající sérii God of War, která můžete kombinovat nejenom se zbraněmi na dálku, ale i magií. Přepínání mezi těmito důležitými prvky je velmi snadné, stejně tak snadné je i používání lektvarů a dalších potřebných věcí. Tím se dostáváme k ovládání, které je na konzoli zvládnuto asi nejlépe, jak jen to jde. Všechny akce jsou namapovány intuitivně a hned po několika desítkách minut budete vědět, co přesně zmáčknout pro požadovaný efekt. Ve hře máte i speciální ukazatel energie, který když se doplní, můžete během těžkého souboje hru zpomalit a všechny protivníky jednoduše umlátit, dokonce je přidáno pěkné finální kombo. Jestli je ale tento prvek úplně fér, by se dalo dlouho polemizovat.

K hrám tohoto typu patří nejrůznější předměty a zbraně, které během svého putování seberete. Tento prvek samozřejmě najdete i zde, takže během svého putování seberete nepřeberné množství nejrůznějšího harampádí, které poté třídíte podle toho, jestli se hodí nebo ne. Občas sice najdete nějaký ten pěkný kousek, třeba dobrý meč nebo štít, ale po většinu hry platí, že ty nejlepší zbraně a další věci si uděláte sami. Po celém světě totiž v jednotlivých vesničkách či osadách najdete speciální dílny, ve kterých si můžete vytvořit vlastní speciální zbraně. K tvoření rovněž patří nejrůznější přísady do lektvarů, jenž si rovněž můžete namíchat, skrze nejrůznější bylinky. Abyste mohli jednoduše vybírat potřebné věci, je tu přehledný inventář, který je rozdělen do několika záložek. Hned na první pohled vidíte, kde se nacházejí zbraně, brnění či lektvary. Listování v něm je jednoduché, a rozhodně daleko intuitivnější, než třeba v takovém Dungeon Siege 3.

Velké a příjemné překvapení přichází u druhů jednotlivých potvor, které se nachází po celém světě. Při své cestě potkáte nejenom kostlivce, vlky, pavouky, ale i spoustu dalších originálních potvor, u kterých si vývojáři pustili uzdu své fantazie. Design všech potvor je skvělý a už dlouho jsme tu neměli po této stránce tak rozmanitou hru. Povedli se i bossové, které občas potkáte. Občas si moc nezadají s těmi z God of War a podobných her. Za každou zabitou potvoru, ale i splněný úkol nebo návštěvu nové lokace, získáte speciální XP body, za které poté levelujete a tím si i vylepšujete svou postavu o nové vlastnosti a schopnosti. Nejprve si budete moci zvolit vylepšení třeba tichého zabití, kovářství nebo smlouvání, dále už přichází klasická nabídka s vylepšením kouzel a bojových schopností. Specialitou Reckoningu jsou perky v podobě speciálních karet, které získáváte podle toho, jaký bojový styl preferujete. Po naskočení nového levelu vás hra sama upozorní, přičemž přes jednoduchý strom dovedností a další tabulky si body jednoduše přidělíte k jednotlivým položkám.

Když se na Reckoning podíváte, je hned na první pohled patrná inspirace u hry World of Warcraft a několika dalších MMO her. Všechny barvy jsou pestré, díky čemuž se na svět okolo pěkně dívá, navíc barevná paleta hru odlišuje od veškeré konkurence, která spíše staví na reálněji pojatém světě. Co se týče jednotlivých detailů, tak tam je to bohužel už slabší. Textury v nízkém rozlišení jsou přítomny téměř všude, navíc i zoubků je více. Menší detailnost bychom určitě přežili, pokud by se ale Reckoning neškubal a měl stabilní framerate. Ten se sice drží, jak to jen jde, ale občasné zpomalení je jasně patrné. Dalším nešvarem jsou dočítající textury, které musejí praštit každého do očí. Dokonce se občas stane, že se nenačte nejen prostředí, ale i nepřátelé, což je samozřejmě problém, když je nevidíte. Nebýt těchto technických nešvarů, asi bychom k technickému zpracování moc nenamítali, ostatně, jedná se o docela velkou hru. Tyto chyby ale nejde jen tak přejít.

Na skvělé úrovni je alespoň soundtrack, který obsahuje několik velmi povedených skladeb, během kterých si ovšem budete říkat, že jich mohlo být ve výsledku klidně více. Pokud jste fanoušci fantasy a objeví se někde samostatně prodejný soundtrack, rozhodně nebude špatnou investicí. Pochválit musíme i profesionální dabing všech postav. Jen by vývojáři mohli příště více zapracovat na synchronizaci postav s dabingem, jenž není úplně ideální.

Kingdoms of Amalur: Reckoning není bezchybný, ani originální a rozhodně nepůjde o adepta na hru roku, ale příjemně se hraje a díky své jednoduchosti je přístupný naprosto každému, třeba i nováčkům v RPG žánru. Navíc velké množství hlavních i vedlejších úkolů zaručí, že v Amaluru strávíte desítky hodin, během kterých se budete dobře bavit. Vývojáři už nyní slibují i spoustu nových úkolů, takže i do budoucna by nemuselo jít o špatnou investici.