Recenzovaná verze: PlayStation 4

Kingdom Hearts III se nám sice snaží namluvit, že je třetím dílem v pořadí, ale není tomu tak. Ve skutečnosti je to dokonce dvanácté (!) pokračování v sérii, a to samozřejmě nepočítáme HD remixy minulých dílů, a dokonce ani Kingdom Hearts HD 2.8 Final Chapter Prologue, který už vedl hráče bezprostředně k okamžiku, kdy bude série po téměř sedmnácti letech své existence završena. S KH ságou je to však mnohem složitější. Série původně vznikla jako exkluzivita pro PlayStation 2, kde byl vydán KH I a KH II. Avšak v dalších letech to vzala oklikou přes handheldy od Nintenda a SONY, přičemž přeskočila minulou genereci, a tak se s KH III setkáváme až nyní na PS4 a Xbox One. Těžko říci, pomyslel-li si někdo z fanoušků v roce 2006, kdy se začalo poprvé mluvit o KH III, že si hráči budou muset na další velký díl počkat více jak jedno desetiletí. Pravdou však je, že vše, co bylo o Kingdom Hearts III řečeno do roku 2013 byly jen spekulace a mnohdy i fabulace. Do té doby byl totiž otec KH ságy a její stěžejní postava Tetsuya Nomura vázán u FF Versus XIII. Když se ale v roce 2013 ujal vývoje KH III na plný úvazek, začalo být zřejmé, že se chystá doposud největší a nejambicióznější Kingdom Hearts hra. Square Enix je totiž znovu ve formě, generuje milionové obraty a do vývoje svých her pumpuje astronomické částky. Tentokrát se navíc mohl Square vydatně opřít o studio Disney, které pochopilo, že málokterý současný produkt udělá jejich franšízám takovou reklamu jako hra vyvíjená a produkovaná předním herním gigantem. A tak je KH III epochální záležitostí především v crossoveru světů Square a Disney, který jde mnohem dále než to, co bylo možné spatřit v sérii doposud.

Pokud se někteří čtenáři do teď příliš nechytají a vlastně vůbec netuší, o čem se tu hovoří, pak vězte, že je vše v naprostém pořádku. Sága Kingdom Hearts je totiž vskutku obrovská a složitá nejen na pochopení její příběhové látky, k čemuž se ještě vrátíme, ale i v tom, na jakém ideálu vznikla a byla v minulých téměř dvou dekádách budována. Z tohoto důvodu jsme proto ještě před samotnou recenzí napsali speciál „Kingdom Hearts – Sága s velkým srdcem“. V tomto článku naleznete vše potřebné, bez čehož nelze pochopit KH značku smysluplně, díky čemuž hrozí, že i samotný KH III může být řadou hráčů perzekuován za svou odlišnost a neuchopitelnost. Bohužel se to hře stalo v celé řadě recenzí po celém světě, jež byly velmi smíšené a rozpačité. Přesto je naší povinností přistupovat k recenzi tak, že ne úplně všichni měli tu čest s KH hrami a vědí, do čeho půjdou. Tak tedy, Kingdom Hearts III je akční RPG se signifikantním hack and slash bojovým systémem, které stojí na důmyslném příběhu a prozkoumávání různých světů, jež tvoří z větší části současná animovaná filmová klasika studia Disney. A tyto světy, jež mají svůj vlastní děj, jsou navzájem propojeny ještě jedním velkým a globálním příběhem, jenž je jakýmsi lepidlem jinak dosti rozdílných franšíz a nosným tématem celé ságy. A právě v KH III tento globální příběh vrcholí. Příběh proto de facto pokračuje tam, kde skončil v Kingdom Hearts 3D: Dream Drop Distance, jenž vyšel v roce 2012 pro Nintendo 3DS. Nadchází rozhodující střet mezi světlem a temnotou. Hlavní hrdina Sora se snaží obnovit část své ztracené síly a společně se svými společníky, jimiž je už tradičně Kačer Donald a Goofy, pátrají po sedmi strážcích světla. Jedině s jejich pomocí je totiž možné zastavit členy nebezpečné Organization XIII a největšího padoucha v sérii jménem Xehanort, jehož záměrem je vyvolat druhou Keyblade válku. Uf, už slyšíme, jak to nyní zahučelo mezi mnohými čtenáři této recenze. Ano, příběh je velmi zamotaný, a to nejen pro ty, kteří se v sérii příliš neorientují nebo jí dokonce ještě neznají, ale bude tápat i nejeden fanoušek.

Silnou zbraní a zároveň i slabinou Kingdom Hearts série je totiž její úzká příběhová návaznost. Každý z dílů v minulosti, a to včetně spin-offů a různých prequelů přidával k původnímu lehce naivnímu a snadno srozumitelnému námětu další a mnohem větší rozměr. Vznikl tak bezpočet dějových linek, tu více či méně provázaných s hlavním dějem, které nyní kulminují v KH III. Hra samotná se tak příliš neobtěžuje nastínit vlastní děj, protože slouží toliko jako poslední střípek dlouhé a epické mozaiky. Toť kámen úrazu, protože nováček nebude příliš tušit, co se tu děje, nerozpozná vztahy mezi hlavními aktéry a bude mít navíc pocit, že vše důležité se vlastně už odehrálo v minulosti. Naopak fanoušek bude v sedmém nebi, protože KH III funguje jako velkolepý závěr vskutku znamenitě. Pohrává si sentimentem, vysvětluje a rozklíčuje hádanky minulosti a přináší uspokojivé i dojímavé zakončení, na které se čekalo tolik let. Ve Square tušili, že absence KH série na předcházející konzolové generaci může být problém, jelikož po HD remasterech zpravidla sáhli fanoušci, kdežto zbytek hráčů nechaly zcela chladnými. Do hry tak byly přidány některé berličky, díky nimž mohou i noví hráči alespoň trochu proklouznout pod povrch a získat základní povědomosti o příběhu z minulých dílů. Je tu tak nejen „Memory Archive“ v hlavním menu, kde je formou několika krátkých videí sumář předcházejícího děje, ale také „Theater“, v němž si lze přehrát jakoukoli scénu ze samotné hry. Přímo ve hře je navíc i malá wikipedie zaměřená na hlavní i vedlejší postavy. Avšak ani to nemůže nic změnit na konstatování, že bez znalosti předcházejících dílů nelze příběh v KH III pochopit zcela a prožít ten samý feeling, jaký budou prožívat fanoušci.

I když mohlo nyní z předcházejícího odstavce vyplynout, že KH III není vhodný pro úplné nováčky, kteří si nyní budou zcela právem pokládat otázku, zdali má cenu investovat čas a peníze do tohoto titulu, pak je opak pravdou. Jednou z dimenzí hry je sice příběh Sory a jeho přátel, který vzešel z dílny Nomurova génia, avšak tou druhou je přítomnost známých a lidmi tolik milovaných Disney franšíz. Ty totiž dokáží celou hru proměnit ve velmi silný magnet pro většinové publikum kdekoli na světě, protože ruku na srdce, kdo zná nějakého Soru nebo Xehanorta? Kdežto Donalda, Goofyho a Mickey Mouse asi úplně každý. Vzhledem k tomu, že Disney si tentokrát protlačil do KH III své aktuální značky, jež vznikly většinou v tomto či předcházejícím desetiletí, oblíbí si hru nejen starší, ale i mnohem mladší publikum. Square na nás už s předstihem chrlil trailery, ve kterých byly postupně odhaleny všechny Disneyho světy. Můžeme je tak bez obav ze spoilerů vyjmenovat, i když je záměrně proházíme a narušíme jejich posloupnost ve hře, aby se tak snad někdo necítil být okraden o pocit překvapení. Zároveň je ale nutné podotknout, že stejně jako v minulosti, tak i u KH III lze pořadí světů částečně určovat dle libosti. Jaké franšízy nás tedy ve hře čekají? Jsou to velmi známé a populární světy inspirované filmy „Příběh hraček“, „Velká šestka“, „Ledové království“, „Na vlásku“ a „Příšerky s.r.o.“ K tomu ještě Square přidal do hry své vlastní lokace, ať už známé z minulých dílů nebo zcela nové. Hráči se však vrátí i do starších světů jako je ten s animovaným Herkulem, Medvídkem Pú či Piráty z Karibiku, kteří byly už v KH II, avšak tentokrát je jejich svět inspirován třetím filmem s podtitulem „Na konci světa“.

Světy jsou tentokrát zpracovány mnohem lépe než v minulosti. Nejenže jsou obrovské a plné míst k prozkoumání, ale jsou také prošpikovány mnoha zábavnými minihrami. Co je ovšem nejdůležitější. Jsou v prvé řadě zpracovány naprosto věrně a citlivě s ohledem k originálu. Postavy v nich ožívají a znovu prožívají své příběhy, které si podmanily tolik diváků. Jejich scénáře jsou samozřejmě upraveny tak, aby korigovaly s příběhem Sory a jeho přátel, a to často tak šikovně, že má člověk občas pocit přirozené harmonie postav Square a Disney. Téměř, jako by spolu obě dimenze koexistovaly už od počátku. Někdy je látka v jednotlivých světech uchopena tak zdařile a věrně, a především technicky zcela výjimečně, že je pro běžného pozorovatele velmi těžké určit, zdali sleduje cutscénu v KH III či přímo samotný film. Tento aspekt hry je jedním z jejích největších lákadel a dokáže zasáhnout prakticky kohokoliv. Vzhledem k tomu, že v jednotlivých světech lze strávit 5 až 10 hodin – to podle toho, nakolik důkladně je budete prozkoumávat a plnit postranní úkoly – přirostou vám k srdci tak výrazně, že snadno ztratíte ze zřetele hlavní děj, jenž budou nováčci ostatně stejně považovat po čase za zcela druhořadý. Ironií je, že fanoušci to budou mít většinou naopak. Všechny světy jsou navíc originální nejen svým námětem a stylizací, jež samozřejmě musí odpovídat předloze, ale také zvoleným obsahem. Některé jsou zaměřeny na průzkum a jiné na akci. A třeba takový svět jako je ten inspirovaný Piráty z Karibiku, jenž má sám o sobě záměrně téměř filmovou grafiku, využívá gameplay velmi povědomý jedné velmi slavné hře. Je to de facto vypůjčená hratelnost z pirátského dílu Assassin's Creed, a tak i v tomto světě KH III lze ve velkém prozkoumávat opuštěné ostrovy plné pokladů nebo svádět velké námořní bitvy.

V každém světě přiberete do hratelné party některou ze známých postav. Postupně se tak vedle Sory, Donalda a Goofyho objeví třeba Herkules, Jack Sparrow, Locika, Baymax nebo třeba Woody a Buzz z Příběhu hraček. Po dobu přítomnosti v každém z těchto světů jsou tyto postavy zcela nedílnou a přirozenou součástí vaší bojové skupiny. Jestliže si za přítomnost tolika známých franšíz a jejich prezentaci zasluhuje hra velké uznání, pak je bohužel nutné také zmínit, že daň, kterou za to musel Square zaplatit, je možná až příliš vysoká. Nejenže se daleko větší prostor věnuje jednotlivým světům a jejich příběhu, čímž některé dějové linky KH série v tomto velkém finále nedostávají adekvátní a fanoušky očekávatelný prostor, ale Disney Square doslova převálcoval. Ty světy a postavy, jež stvořil Square Enix, vypadají ve srovnání s Disneyho klasikou fádně a skromně. Z KH III se dokonce vytratila i kdysi tak výrazná FF třešnička na dortu. Ve hře tak přímo nenaleznete žádnou FF postavu, což se ale vědělo už dlouho dopředu. Přesto si Nomura prosadil do KH III řadu geniálních FF odkazů a easter eggů, z nichž jeden již koluje internetem a vyvolal vzrušené ohlasy, jelikož odkazuje na jednu známou hru, na které se Nomura kdysi podílel, a jíž byl nakonec nucen se nedobrovolně vzdát, aby mohla vzniknout FF XV. Všímavý fanoušek a znalec FF si takové vtípky ihned přebere v hlavě a bude potěšen. Avšak zpět k Disney. Je sice pravda, že jeho světy jsou nádherné, velké a dokázaly dokonale vystihnout naturel filmů, avšak nelze si nepovšimnout jejich kolísavé kvality. Byl to zcela jistě záměr, neboť mnohem lépe technicky a po stránce hratelnosti jsou zpracované především ty franšízy, které jsou zároveň pro Disney těmi nejvýdělečnějšími. Tedy například Příběh hraček či Ledové království, v jehož světě dokonce zazní celý legendární song „Let it go“, u kterého by musel Square bez výrazné shovívavosti ze strany Disney utratit vskutku nemalé peníze na poplatcích za autorská práva. Je vcelku pochopitelné, že spolupráce s takovým partnerem jako je Disney nebyla vůbec snadná, ale Square Enix si měl pohlídat, aby nedošlo k tak výraznému převýšení a zastínění jejich fantazie Disneyho klasikou. Ta má totiž přes vše kladné a pozitivní i své stinné stránky.

Nic to však nemění na tom, že Kingdom Hearts III je úžasně hravé, zábavné, dynamické a přímo pulzující JRPG, které jsme tu již dlouho neměli. Hratelnost je v jádru podobná jako u minulých dílů, což je pozitivní zpráva, protože KH sága je v žánru JRPG považována za příklad kvalitně provedené evoluce, s níž tento žánr v minulosti dosti těžce zápasil. Nečekejte proto žádné náhodné a tahové souboje. Tetsuya Nomura je navíc nadaným žákem Sakaguchiho, dávného ředitele Square a otce zakladatele mnoha slavných sérií, včetně FF. Základní krédo, které od něj převzal, a díky čemuž se liší od zbylých vývojářů ve Square je to, že nejprve vytvoří hratelnost, jež teprve poté obalí příběhem. I z tohoto důvodu mají všechny hry, na kterých se podílel či podílí Nomura silný herní motor. Sora je základní hratelná postava. Donald a Goofy jsou podpůrné charaktery, k nimž se přidávají v konkrétních světech většinou ještě dvě další postavy, tj. bojová parta je mnohdy tvořena až 5 postavami. V některých pasážích hry je možné hrát i za další důležité postavy příběhu, které ale nechceme jmenovat, jelikož bychom tím vyzrazovali děj. Akční hack and slash souboje jsou rychlé a plynulé. Dokonale testují schopnosti hráče být neustále ve střehu a reagovat nejen na stále se měnící bojovou situaci, ale hlavně na tahy nepřátel. Soubojový systém je zároveň zábavný a podpořen humornými vložkami. Klíčem k ovládnutí soubojů je totiž správné řetězení fyzických útoků s přihlédnutím k možnosti přeměny Sorova Keyblade v různé nástroje, ať již dvojitých pistolí, kanónů či třeba joja. S nimi lze nepřátele smést z povrchu země stejně elegantně jako za pomoci speciálních útoků, jež se aktivují průběžně během boje, a které znázorňují známé Disneyho atrakce z jeho parků jako je například velký a šílený čajový šálek nebo pirátská loď. Kromě toho lze využívat i dalších bláznivých útoků ve spolupráci s Donaldem a Goofym i dalšími dočasnými členy party. Je sice pravda, že útoků je možná až zbytečně moc, a ne úplně všechny využijete, přičemž na základní či střední úroveň obtížnosti dokáží výrazně ulehčit souboje, avšak jsou nesmírně zábavné, silně ironické i komické, a hlavně odlehčené. Hra si ze sebe dělá během soubojů legraci, nebere se příliš vážně, a tak přináší optimismus i radost. Možná, že jsem tak trochu blázen, ale mně osobně tohle jako málo v dnešní době nepřijde.

Velkou devízou hry je její snadná ovladatelnost. Sora má nové schopnosti, které mu umožňují snadněji prozkoumávat svět a bojovat. Může třeba lézt a běhat po některých stěnách a budovách, což se ocení třeba ve světě inspirovaném Velkou šestkou, který je víceméně velkým městem s výškovými budovami. Postupně Sora navíc získává další schopnosti jako je vysoký skok, jízda po zábradlí, odrážení od stěn, omezené létání atd. Řadu z těchto schopností lze využít i během soubojů, z nichž obzvláště ty s bossy jsou grandiózním zážitkem. I když v některých případech až zbytečně frustrujícím a chaotickým, jelikož nepřítel je často obří kolos, jehož není snadné zasáhnout ze země nebo bezprostřední blízkosti. Přesto jsou soubojový systém i hratelnost jako takové velmi osvěžující. Jsou snadné na pochopení, lehce aplikovatelné, a tak přetvářejí kdysi tak uzavřený žánr v přístupnou záležitost pro většinu hráčů. Když uvážíme, jak působí KH III na běžného západní konzumenta díky přítomnosti proslulých franšíz, je zcela pochopitelné, jakých prodejních čísel už hra dosáhla, a to je na trhu sotva týden. Zachován zůstal i LV Up systém a přerozdělování získaných AP mezi jednotlivé skilly, které se teprve tímto aktivují. Mezi novinky přibyla možnost držet hned tři Keyblades najednou, včetně toho, že je již možné je vylepšovat. Na scénu se také vrací Mooglové se svými obchůdky, v nichž lze nakupovat nové zboží, vytvářet předměty a také plnit řadu úkolů, jimiž vás tito roztomilí tvorové pověří. Hra totiž nabízí celou plejádu inovací a výzev, které prohlubují nutkání prozkoumávat světy a razantně navyšují celkovou délku KH III, která se v základní příběhové lince točí kolem 30 hodin.

Do hry byla přidána na prvním místě kamera s foťákem. Díky ní lze fotit nejen zajímavá místa pro kulturně založené Moogly, ale také například souhvězdí a lucky emblems, tj. symboly Mickey Mouse, který loni slavil 90 let své existence, a proto se mu rozhodli vzdát ve Square poctu právě touto zábavnou minihrou. Další minihrou je vaření posilujících lektvarů z ingrediencí nalezených po celém světě, s čímž vám pomáhá Remy z filmu Ratatouille. Nejvíce však zaujme přítomnost více než dvaceti miniher s Disney tématiku, které byly vytvořeny ve stylu LCD her z 80. let. Nikdy bych nevěřil tomu, že v dnešní postmoderní době, která upřednostňuje formu před obsahem, strávím několik hodin jen hraním těchto na první pohled zdánlivě přihlouplých her. Jsou to chytlavé hry, které fungují samy o sobě. Další minihry se objevují prakticky v každém světě, ale nejvíce u Medvídka Pú. Tam jsou pro změnu zase puzzle hry, a to docela těžké. Hrou ve hře je svým způsobem i Gummi Ship, díky které cestujete širým vesmírem mezi jednotlivými světy. Gummi Ship byla k vidění už v KH I a KH II, ale tentokrát je to vůbec poprvé, kdy tvoří důležitou součást hry, a také zábavnou. Nejenže si lze postavit kostičku po kostičce vlastní loď, ale vytvořit si také doprovodná plavidla, svádět regulérní vesmírné bitvy s dalšími loděmi i bossy, z nichž někteří mají podobu velkých pevností či obřích červů, ale také otevírat velké sféry s poklady uvnitř. Pochopit mechaniku Gummi Ship je o něco složitější, ale pokud proniknete až na dřeň detailů, odmění se vám tato minihra mnoha hodinami skvělé zábavy.

Co se týče obsahu, je KH III jako sladká bonboniéra. Nikdy nevíte, na kterou sladkost zrovna narazíte - to, abychom použili slova klasika - ale většinou vám budou chutnat všechny, i když asi ne všechny stejně. Po technické stránce běží hra dobře. Využívá Unreal Engine 4, což znamená, že za trochu delší nahrávací časy a občasné a lehce znatelné nedoskakování textur se vám odmění vynikající grafikou. Ta je u KH III ještě podtržena různorodou stylizací mnoha světů, které mnohdy stojí v ostrém kontrastu. Soundtrack je jedním slovem fenomenální, protože jej měla na starosti převážně Yoko Shimomura, která je se sérií neoddělitelně spojena už od roku 2002. Její tvorba je jedinečná v tom, jak dokáže zachytit jemné tóny, nechat je vygradovat v orchestrální extázi, a ještě skvěle zapasovat k příběhu. V tom jí vydatně pomáhá i zpěvačka Utada Hikaru, jež pro hru nazpívala dvě originální a kvalitní písně. Také ona je nedílnou součástí KH ságy. Anglický dabing je jako vždy vynikající, obzvláště, když postavy z Disneyho světů dabují jejich skuteční dabéři z filmů. Bohužel to český hráč nebude moci ocenit, jelikož se u nás filmy z produkce Disney pyšní kompletními českými překlady, jež mají svou nepopiratelnou kvalitu. Hra bohužel nemá ani české titulky, což je opravdu škoda, protože když uvážíme, jakou kvalitní distribuci u nás Disney má, umíme si představit jazykovou podporu alespoň formou českých titulků. Určitě by to prodej hry u nás velmi zvýšilo. Jak už to bývá v sérii pravidlem, dočkal se i KH III nějakého slavného dabérského jména. Tentokrát to byl Mark Hamill, který dabuje ve hrách poměrně často.

Kingdom Hearts III je splněným snem několika hráčských generací. Završuje pozoruhodnou a jedinečnou JRPG ságu, která svým moderním herním pojetím ukázala žánru jednu z možných cest vlastní evoluce. Je to doposud největší a nejkvalitnější KH hra s velkým obsahem a přidanou uměleckou hodnotou. Pokud by se Square Enix dokázal během vývoje ubránit tlaku ze strany Disney, a prosadil si o něco větší podíl své fantazie, mohl být konečný verdikt ještě lepší. Avšak i přesto je Kingdom Hearts III fascinujícím a hluboce okouzlujícím titulem, který stojí na plně funkčním bojovém systému, prozkoumávání rozmanitých světů a příběhovém potýkání s komerčně nejúspěšnějšími a zároveň nejpopulárnějšími franšízami, jaké Disney v současnosti vlastní. Za této situace lze hře odpustit nevyrovnanost některých světů a někdy až příliš velkou okázalost a přeplácanost, díky čemuž se tak trochu vytrácí intimnost, přirozenost a upřímnost projevu, jež byly tolik typické pro první díl, který celé šílenství odstartoval. Ve Square Enix i Disney si však musí mnout ruce, protože hra tohoto typu je lákadlem se vším všudy, což jistě způsobí, že se s oblíbenými hrdiny určitě ještě někdy v budoucnu setkáme. Do té doby si Tetsuya Nomura odpočine u vývoje FF VII Remaku, jehož režisérem se stal. Vypadá to tedy, že velká jízda nekončí ani pro Square Enix a už vůbec ne pro Kingdom Hearts. Jen více takových her, které povyšují hravost na hlavní prostředek v prezentaci a komunikaci s hráči, a to i přesto, že to zřejmě neocení úplně všichni…