Studio Dark Energy Digital před několika lety ukázalo úžasné demo, které ukazovalo reálnou fyziku vody. Voda už neprotékala staticky po levelu, ale opravdu reagovala na prostředí a budila pocit skutečnosti. Na této své vlastní technologii se vývojáři rozhodli postavit hru Hydrophobia. Začali ji vytvářet pro Playstation 3, Xbox 360 a PC, ale jak šel čas, zřejmě hra přerostla vývojářům přes hlavu, stejně tak ambice, se kterými do vývoje šli. Je to vidět ostatně už na samotném příběhu a jeho podání. Ten je díky chystanému epizodickému vydávání na Xbox Live Arcade (později možná na Playstation Network) značně jednoduchý a je na něm vidět, že hra původně měla vyjít jako celistvá a ne rozsekaná na kousky. Hold se vývoj zřejmě tak protahoval, že vývojáři museli vydat alespoň něco. To samozřejmě hře hodně ubližuje, protože je na konci epizoda z ničeho nic useknuta a hráč jen nevěřícně začne zírat, co se to vlastně stalo. Že hra neobsahuje na konci žádný zvrat, který by navnadil na další epizodu, která ale vyjde, kdo ví kdy, o tom se ani nemusíme rozepisovat.

Začátek hry přitom vypadá docela zajímavě, a i ono prostředí samotné lodi Queen of the World budí dojem, že by se mohlo jednat o hodně zajímavou zápletku. Hráči se hned na začátku ujmou role inženýrky Kate Wilson, která už deset let jezdí s obrovskou lodí Queen of the World po světě a stará se, aby vše chodilo tak, jak má. Je to přesně na den deset let, kdy tento kolos poprvé vyplul, takže se mohutně oslavuje a na palubě jsou tancující lidé a na obloze ohňostroj. Jenomže, ono se začne vše tak trochu kazit, přičemž zanedlouho se zjistí pravá příčina. Loď totiž napadla teroristická skupina, která rozmístila po lodi výbušniny, takže do ní udělá díru pro nejmocnější živel. Z pohodového večera při ohňostroji, se tak stane jedno velké peklo pro Kate, která musí zjistit, co že to vlastně teroristé chtějí, a kdo vůbec stojí za celým tímto útokem. Příběh zní zajímavě co? To opravdu jen zní, protože v samotné hře vývojáři naprosto nevyužili jeho potenciálu, a hráč spíše bude zmatený z celkového dění, protože ani scénárista zřejmě neměl zrovna svůj den. Po příběhové stránce je tak Hydrophobia určitě jen lehce nadprůměrná. Čekali jsme asi trošinku více. Třeba jako celek bude poté působit daleko lépe, ale nyní můžeme hodnotit jen první epizodu.

Hydrophobia je pak klasická akční adventura, kde hrdinku Kate vidíte z pohledu třetí osoby, jako třeba Tomb Raidera. Ta bude během tří krátkých epizod brouzdat chodbami lodi Queen of the World. Zde musíme říci, že s nápaditostí levelů si vývojáři moc práce nedali a do očí bije jejich jednotvárnost. Po čase se navíc hráč vrací i do stejných levelů, což už je i na nás trochu silná káva. Naštěstí, že jde hra dohrát za nějaké čtyři hodinky, protože jinak bychom ji asi bez milosti vypnuli. První akt je opravdu uspávací, protože se v něm moc neděje a jediný úkol v něm je zachránit kolegu a dostat se do toho druhého. Tam se už hra celkem solidně rozjede a na řadu přijdou i přestřelky s teroristy. Vývojáři se snažili do hry zakomponovat dnes hodně populární krycí systém, což se jim i v rámci možností povedlo, ale samotné přestřelky shazuje omezený arzenál zbraní. Tedy, zbraň máte jen jednu. Pistoli, ale časem do ní můžete sbírat nejrůznější druhy nábojů. To nepřátelé používají trochu silnější kalibr a většinou stačí pár ran, abyste leželi v kaluži krve.

Co trochu zadupává akční pasáž, je umělá inteligence protivníků, která není největší a občas hodně hapruje. Přestřelky v chodbách, kde je málo vody, jsou celkem normální záležitostí, ačkoliv někdy nabízejí i zajímavé situace a mnohdy můžete přestřelku řešit různými způsoby. Vezměte si třeba místnost, kde máte po pás vodu, a v ní se prohánějí nepřátelé. Můžete je buď klasicky postřílet, ale riskovat, že vás zabijí, nebo můžete prostřelit elektrický kabel, který se za špinavou práci postará za vás. Rovněž jde využívat i výbušné barely po levelech, které svoji mohutnou explozí zabijí i několik protivníků najednou. Zajímavější přestřelky jsou ve chvíli, když se nacházíte v zatopené místnosti a nepřátelé plavou ve vodě. Tyto střety patří k vůbec tomu nejlepšímu, co Hydrophobia nabízí. Třetí akt je pak už jedna velká jízda až do konce a je z celé hry úplně nejlepší. Škoda jen, že v tom nejlepším je hra useknuta, a hráči tak musí čekat na druhou epizodu. Pokud si budete chtít čekání zkrátit, tak si můžete zapnout Challenge Room a v něm vystřílet několik kol teroristů.

Protože jde o adventuru, nemůže zde chybět nějaké to skákání, šplhání a řešení hádanek. Samotná skákací část je celkem povedená, ačkoliv dost těžkopádná, díky pohybům hlavní hrdinky, které jsou dost strojové a omezené zároveň. Umí totiž jen několik pohybů, což je hodně škoda. Nová Lara Croft z ní rozhodně nebude. Ta už v i prvním dílu uměla o dost více. Co se týče hádanek, tak ty jsou poté spojeny s asi největším plusem hry, a to na začátku zmíněnou vodou. Fyzikální engine vody zde funguje na takovou lehce ušmudlanou jedničku a je opravdu radost pohledět, jak třeba prostřelíte sklo a z něj se začne valit voda, která smete nejenom předměty v okolí, ale i hlavní hrdinku nebo případně nepřátele. Fyzikální engine vody je tak na Hydrophobii to úplně nejlepší, možná bychom se neváhali nazvat i revoluční, ale po chvilce si také uvědomíte, jaká je škoda, že vývojáři neměli více smyslu pro detail a různorodost. Logické hádanky jsou totiž hodně jednoduché, takže je vlastně plníte tak trochu automaticky.

Než povídání o samotné hře ukončíme, tak se ještě musíme zmínit o checkpointech. Ty jsou od sebe vzdáleny docela nepříjemně daleko, takže smrt v nepravou chvíli může znamenat, že budete opakovat docela dlouhou pasáž znova. Vezmete si situaci, kdy vystřílíte místnost plnou nepřátel, vyřešíte hádanku, přiběhnou další nepřátelé a ty také postřílíte. Vzhledem k tomu, že při soubojích s nepřáteli můžete zemřít kdykoliv, tak je docela smutné, když po tom všem stejně zemřete a musíte to vše podstoupit znovu. Rozmístění checkpointů je tak hodně zvláštní a v některých pasážích i docela frustrující.

Nyní se dostáváme ke grafickému zpracování. Už po zapnutí hry je jasně vidět, kolik let hra byla ve vývoji. Poprvé jsme o hře slyšeli zhruba před pěti lety, kdy vývojáři navíc uveřejnili i první obrázky. Zub času se tak na výsledku hodně podepsal, takže se dá říci, že i v tomto patří Hydrophobia k průměru a spíše než moderní hry připomíná hry z prvního Xboxu, trošinku šlehnutou o vylepšené stíny a další efekty. Naštěstí se hra necuká, a to ani při těch nejnáročnějších pasážích, kde je spousta vodních efektů. Co se týče hudební stránky, tak ani zde nějak hodně Hydrophobia nezáří. Kapitolou samou pro sebe je pak dabing, protože ten je naprosto otřesný a z onoho hekání jsme po chvilce mysleli, že jsme se propadli o nějakých dvanáct let zpět.

Hydrophobia měla velký potenciál a šanci stát se obrovským hitem. Ostatně, zase v tolika hrách jsme se neocitli na potápějící se lodi, kterou napadli teroristé. Bohužel je vidět, že pro vývojáře hra byla opravdu velkým soustem, které nedokázali spolknout. Dost možná se na hře podepsala i jistá nezkušenost týmu na vývoji velké AAA hry. Fyzika vody je opravdu perfektní, některé akční pasáže též, ale jinak nemá moc co nabídnout. Snad se vývojáři do dalších epizod trošinku poučí z vlastních chyb. Poslední pětina hry dává naději, že by druhá epizoda mohla být daleko zajímavější. Při celkovém ohlédnutí za hrou, na tu sedmičku to je. Příště tak hodní ale nebudeme.