Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra Horizon Zero Dawn vyprávěla příběh mladé dívky Aloy, která se záhy po svém narození stala vyvrhelem kmene Nora a žila v ústraní se svým učitelem. Ten ji naučil bojovat a hlavně přežívat ve světě, v němž lidstvo téměř zaniklo, a vládu nad Zemí převzala nejrůznější kovová monstra připomínající dinosaury a další živočichy. Vyvrhelem se Aloy stala z důvodu, že se nikdy nevědělo, kdo je její skutečnou matkou. A to trápilo celé dětství a dospívání i samotnou Aloy, která se tak rozhodla, že se pokusí zjistit vše o svém původu. Díky tomuto pátrání odhalila nejen svůj původ, ale také zjistila, co stálo za zkázou kdysi vyspělé civilizace ze starého světa a kdo je záhadná žena Elisabet Sobeck, k níž má hodně blízko. Ačkoliv se to na začátku nezdálo, hra Horizon: Zero Dawn nabídla jeden z nejzajímavějších sci-fi příběhů, jaký se za poslední roky ve videoherním průmyslu objevil, točící se kolem dopadů akcí člověka na přírodu a následný velký restart, kdy se lidé vrátili zpátky na samotný začátek. Já osobně jsem hře naprosto propadl, a proto jsem se na pokračování hodně těšil. Nejen kvůli samotné Aloy, kterou jsem si zamiloval pro její osobitý charakter, ale také kvůli nesmírně zajímavému univerzu.

Pokud se rozhodnete skočit do Horizon Forbidden West, měli byste mít za sebou první díl. Vývojáři sice na začátek připravili docela pěknou rekapitulaci předchozích událostí, ale ty shrnou jen to nejdůležitější a takovou tu základní kostru příběhu. Na vedlejší postavy i další důležitá rozhodnutí či události se bohužel během rekapitulace nedostalo, takže pokud už přesně nevíte, co se událo nebo jste dokonce první skvělý díl nehráli, budete chvilkami dost tápat a během celé řady rozhovorů nebudete mít konkrétní souvislost. Trochu obsáhlejší rekapitulace i třeba za pomoci textu by nebyla ke škodě. Každopádně hra Horizon Forbidden West začíná jen pár měsíců po událostech prvního dílu, kdy Aloy porazila Háda a stala se zachránkyní města Meridian, pro což je místními oslavována jako Spasitelka. Ačkoliv se zdálo, že hrozba pominula, opak je pravdou. Celým světem se šíří nákaza, jakýsi červený mor, takže začne znovu umírat a hrozí mu kompletní zničení. I proto se Aloy rozhodne najít zálohu umělé inteligence Gaia, díky níž by mohla svět zachránit.

Uvědomuji si, že příběh je opět obrovským tahákem hry Horizon Forbidden West a pohybuji se už předchozím tvrzením na hodně tenkém ledě. Určitě nechci spoilerovat, ani říkat něco, co by vám zkazilo zážitek z hraní, ostatně i sami vývojáři prozradili před vydáním jen to nejnutnější. Vlastně jsem byl i sám překvapen, jak málo informací jsem o příběhovém pozadí před zahráním měl, na rozdíl od jiných částí hry. Jsem ale rád, že se vývojářům povedlo na předchozí události dobře navázat, a ačkoliv z výše napsaného zní příběh docela jednoduše, asi tak nějak podvědomě tušíte, že se brzy vše zamotá a Aloy bude muset bojovat na několika frontách najednou, aby dokázala ustát to, co se na Zemi a její blízké blíží. Příběh je kvalitní, trochu svým pojetím připomíná třeba původní filmovou trilogii Matrix nebo Avatar Jamese Camerona, přičemž fanoušky sci-fi určitě maximálně uspokojí. Navíc tím, že je dobře vyprávěn, dokáže udržet pozornost hráče po celou dobu, což se dnes už málokdy stane. Příběh má několik hodně silných momentů, řadu zvratů a opravdu až epické finále, na které vývojáři před vydáním upozorňovali. Finále jsem si hodně užil, ačkoliv také musím říci, že jsem byl během titulků i trochu rozčílen tím, co se nakonec událo, ale opravdu nechci spoilerovat. Ostatně sami na to přijdete už velmi brzy. Co bych možná příběhu a vlastně i samotné hře vytkl, tak je pomalejší začátek. Během prvních hodin se Aloy teprve seznamuje s novou situací a na můj vkus se příběh tady trochu zbytečně vleče, ale jakmile se rozjede na Zapovězeném západě, vývojáři ani na vteřinu nedají nohu z plynu.

Zatímco slušný příběh jsem po prvním díle očekával, ostatně vývojáři z Guerrilla Games v něm ukázali, že jsou dobrými vypravěči, tak jsem byl překvapen, jak v Horizon Forbidden West dobře pracují s veškerými hlavními i vedlejšími postavami. Už první díl měl nejen skvěle napsanou Aloy, ale také několik slušně napsaných dalších postav. Druhý díl pak práci s postavami posouvá ještě na další úroveň. Všechny postavy jsou propracovanější, mají své vlastní motivy a je skvělé, že je vývojáři neopouštějí po jedné nebo dvou misích, ale s celou řadou z nich pracují po většinu času hry. Bavilo mě navíc i prozkoumávání různých klanů, kdy každý má vlastní unikátní historii a kulturu, a odlišnější od sebe už ani nemohou být. Je vlastně až neuvěřitelné, že se vývojářům povedlo vybudovat svět s tolika zajímavými postavami i různými frakcemi, a nic se jim pod rukama nerozpadlo, z čehož těží hráč, protože ho čeká daleko uvěřitelnější a propracovanější svět, z něhož se nechce vracet do běžného života.

Když se připravuje pokračování úspěšné hry s otevřeným světem, mají vývojáři kolikrát tendenci připravit ještě větší mapu, kterou následně nedokážou dostatečně naplnit kvalitním obsahem (zdravím Ubisofte), takže je třeba z poloviny prázdná, kde se nic neodehrává a kde nic není. To naštěstí není případ Horizon Forbidden West. Mapa je jen o trochu větší než u prvního dílu, ale co je podstatnější, je daleko naplněnější, všude jsou nějaká zajímavá místa, tajemství, případně větší či menší osady s NPC postavami, které mohou Aloy nasměrovat za dalším dobrodružstvím. Dalo by se říci, že vývojáři tentokrát využili každý metr herního světa, který je navíc i hodně rozmanitý. Aloy sice začne své dobrodružství v menším údolíčku s potůčky a lesíky, ale Zapovězený západ následně nabízí husté lesy, nebezpečné bažiny, zasněžené vrcholky hor s obrovskou létající smrtí, vyprahlou poušť, které dominují ruiny slavného Las Vegas, a nechybí ani přímořská oblast San Francisca. Každé místo pak nabízí naprosto dech beroucí scenérie, ať už za dne nebo v noci, během nichž má člověk neustále tendenci mačkat Photo režim, aby si udělal nádherný obrázek. V tomto byl silný už první díl a druhý to dotáhl do maxima.

Novinkou Horizon Forbidden West je možnost prozkoumávat nejen souš, ale i místa pod vodou, ať už jde o potopené vraky či různé laboratoře a další místa. Na začátku je sice průzkum pod vodou dost omezený, ale jakmile Aloy získá potřebné vybavení, otevírají se jí zcela nové možnosti. Na začátku jsem si říkal, že menší rybníčky či jezera nemají pod vodou tak nádherný a propracovaný svět, jaký byl prezentovaný v trailerech, ale to se naštěstí změní v pozdější části hry v San Franciscu obklopeného mořem. Podvodní lokace jsem si hodně užíval, na což má vliv i přirozený plynulý pohyb hlavní hrdiny a dobré ovládání. Až jsem si chvilkami říkal, že podvodních lokací mohlo být ještě daleko více.

Aloy nově umí nejen plavat pod vodou, ale vývojáři přidali i několik novinek, umožňující ji lépe a snadněji se pohybovat po souši. Hodně důležitou součástí výbavy Aloy je opět Focus, který nyní poskytuje o prostředí daleko více informací a dává třeba vědět o únikových cestičkách nebo na jakou skálu je možné vyšplhat a kudy vede cestička skrze různé plošinky či záchyty, takže je i šplhání plynulé a hlavně rychlé. Už na začátku navíc Aloy získá dva gadgety, které ji pohyb po světě dále usnadňují. Prvním je Tahostříl, díky němuž se Aloy může přitahovat na určitá místa, případně je možné s ním rozbíjet zdi či přitahovat si klíčové předměty. Druhým Štítolet, díky němuž je možné neomezeně plachtit, takže se Aloy jednoduše dostane s nějakého vyvýšeného místa zpět na zem. Obě novinky do hry dobře zapadají, umožňují lépe prozkoumávat svět a mají důležitou roli i během soubojů s protivníky či při řešení hádanek. Stejně jako v prvním díle může Aloy ovládat i různé stroje a jezdit na nich. Na začátku je počet druhů, které je možné ovládnout, dosti omezený, ale postupně se rozšiřuje, a možná byste ani nevěřili, co vše je možné ve výsledku osedlat a má drtiví dopad na to, jak budete prozkoumávat svět hry.

Největšími hvězdami hry Horizon Forbidden West jsou bezesporu kovová monstra s naprosto ohromujícím a do detailu propracovaným designem, lišící se nejen vzhledem, ale i bojovými vlastnostmi, takže na každé je třeba vymýšlet odlišnou strategii, případně se učit jeho slabiny, jako je tomu u sérii Souls nebo Monster Hunter. V první hře bylo něco přes dvacet strojů, do druhého dílu vývojáři jejich počet zdvojnásobili, navíc tu má každý druh i několik poddruhů, lišící se lehce vzhledem i svými vlastnostmi v boji. Řada monster z předchozího dílu se vrací, ale nejvíce zaujmou hlavně nové druhy. Asi nejpůsobivějším normálním novým řadovým monstrem je raptor v podobě Clawsridera, který má skvělý design a pokaždé představuje i obrovský problém. Každý stroj je ale nebezpečný, a dokáže pořádně zatopit. Mezi takovými novými druhy je pak třeba i opičí Clamberjaw, lasičce podobný Burrower, vydávající nepříjemný zvuk, kterým dokáže vyřadit Aloy na pár vteřin z boje, případně klokanu podobný Leaplasher (vážně tento druh nesnáším). Kromě řadových protivníků nechybí ani velcí titáni v podobě bossů, s nimiž Aloy svede kolikrát až epické souboje. Každý takový střet jsem si pokaždé maximálně užil a patří rozhodně mezi to nejlepší, co hra Horizon Forbidden West nabízí. Mezi taková obrovská monstra patří třeba Tremotrusk nebo kobře podobný Slitherfang, jenž se překvapivě objeví už v prvních desítkách minut hry. Je jen škoda, že většinu vývojáři odhalili před vydáním v trailerech, ale mohu říci, že si schovali i pár překvapení.

Oproti prvnímu dílu byly značně překopány RPG prvky, dávající hráči obrovskou volnost v tom, aby si mohl Aloy po stránce pasivních i aktivních schopností a dovedností vylepšit tak, aby mu nejlépe seděla do jeho preferovaného stylu hraní. Za každou aktivitu, ať už jde o hlavní nebo vedlejší úkoly či doprovodné aktivity, získáváte speciální body. Ty je možné následně investovat do šesti poměrně košatých stromů s dovednostmi. Z Aloy se tak rázem může stát s trochou péče neohrožená a silná válečnice, skvěle ovládající své kopí a zvládající řadu nejrůznějších komb a triků, jak přechytračit protivníky spíše na krátkou vzdálenost. Jako Zálesačka se může naučit co nejlépe využívat pasti, Lovkyně pak umí mistrně ovládat svůj luk či další palné zbraně a efektivně likvidovat protivníky na delší vzdálenost. Je ale také možné naučit Aloy likvidovat protivníky pěkně potichu, případně lépe ovládat nejrůznější stroje a využívat je během bojů ve svůj prospěch. Samozřejmě se nemusí vylepšovat jen jeden strom, ale je možnost si udělat i docela slušný mix. Vývojáři nechávají jen na hráči, co bude preferovat a jak se nakonec skrze hru prokouše. Díky obrovskému množství skillů je Horizon Forbidden West po stránce hratelnosti daleko rozmanitější než první díl, a neustále tlačí hráče, aby zkoušel situace zvládat novými způsoby, což je nesmírně uspokojující. 

RPG systém s možností odemknout si spoustu nových pasivních i aktivních schopností je pevně spjat se soubojovým systémem, který byl od prvního dílu také značně vylepšen, aby byly zábavnější a rozmanitější nejen souboje s robotickými tvory, ale také lidskými protivníky. Aloy se nemůže prakticky nikam vydat bez svého luku, jenž tvoří základ soubojového systému. Druhů luků je nyní daleko více a liší se nejen silou šípů, ale také jejich druhy, takže některé dokážou protivníky zmrazovat, jiné otrávit nebo zapálit. Během soubojů s roboty je tak nutné i myslet, proti čemu jsou odolní a naopak i slabí. Nejde ale jen o luky, ale i další zbraně, které může Aloy využívat, a některé jsou opravdu hodně silné a je lehké si je oblíbit. Já si nejvíce oblíbil kromě luku různá kopí, případně Hřebíkomet, ale dobré jsou i praky či speciální rukavice vysílající na protivníky ničivé disky, které se navíc mohou vrátit.

Kromě zbraní hrají důležitou roli i brnění, která si může Aloy kupovat nebo získávat plněním různých aktivit. Ta jsou nejen nádherná svým designem, ale zároveň poskytují ochranu před rozmanitými útoky protivníků a různými stavy (oheň, otrava a tak dále). Stejně jako u předchozích dílů je možné brnění i zbraně vylepšovat za nalezené součástky, případně je osadit silnými modifikátory. Ani v Horizon Forbidden West jednoduše a přehledně zpracované vylepšování vybavení nechybí. Vylepšování navíc je usnadněno, protože na materiál je možné si vytvářet úkoly, takže hned vidíte, kde máte kožich zajíce případně součástku nějakého stroje hledat. Vítané vylepšení, díky němuž už není nutné bloudit.

Zatímco proti robotickým tvorům Aloy většinou bojuje zmíněnými zbraněmi na delší vzdálenost, proti lidem je lepší kromě luku využívat kopí a tedy střetávat se s nimi hezky z očí do očí. Souboje na krátkou vzdálenost vývojáři prakticky kompletně překopali, přičemž soubojový systém postupně nabízí díky zmíněnému RPG systému nepřeberné množství jednoduchých a složitých komb, které dokážou efektivně i efektně zlikvidovat jakéhokoliv lidského protivníka. Protože složitější komba vyžadují už trochu cviku, rozhodně oceňuji možnost si je natrénovat na cvičištích, která jsou přístupná v několika větších osadách. Učení dělá mistra, a zde to platí dvojnásob. Každopádně i lidští protivníci využívají různá brnění, někteří méně, někteří více. Dobré ale je, že jednotlivé části brnění je možné jim ustřelovat a odkrývat tak jejich slabiny, stejně jako je tomu u jejich robotických kolegů, které také dokážou během střetů využívat ve svůj prospěch. I na tohle se tak musí během soubojů s lidmi myslet. Souboje s lidmi jsou díky přepracovanému rozmanitějšímu soubojovému systému, vylepšenému pohybu po prostředí a několika dalším povedeným změnám zábavnější a taktičtější, a nestalo se mi, že bych se u nich nudil. Jen jejich umělá inteligence lidských protivníků mohla být ještě o něco lepší. Není vyloženě špatná, ale přišlo mi, že se snaží Aloy udolat hlavně hrubou silou než taktikou.

Už Horizon Zero Dawn měl nádherný svět se strhující kampaní, ale bolístkou byl vedlejší obsah, který nebyl tak kvalitní a zároveň hráče dostatečně nemotivoval k jeho plnění a adekvátně neodměňoval. Vývojáři si toho byli vědomi a právě vedlejší obsah bylo něco, na co se během vývoje Horizon Forbidden West zaměřili. A je to vidět už na vedlejších úkolech, které jsou daleko rozmanitější, propracovanější a kolikrát obsahují i nesmírně zajímavé postavy, takže příjemně rozšiřují hlavní příběhovou část. Navíc zavedou Aloy do míst, kam se během hlavní kampaně nedostane. Vedlejších misí je několik desítek, a musím říci, že jsem se během jejich hraní ani na moment nenudil a většinu z nich jsem si hodně užil.

To ale mohu říci i o vedlejším obsahu, ať už to jsou dobře zpracované lovecké výzvy, souboje v arénách, závody, procházení starobylých ruin, které vždy obsahují nějakou dobře navrženou logickou hádanku, nebo vracející se zdolávání Tallnecků, kdy každý střet s tímto velkým strojem je originální a představuje odlišnou výzvu. Nechybí ani čištění táborů, ale na rozdíl od ostatních her jejich obsazování má smysl, protože v nich Aloy získává i informace, které vedou k dokončení celkem zajímavé vedlejší příběhové linky. Dobrou zprávou je, že ať už se s Aloy vypravíte splnit cokoliv, za vše budete odměněni, ať už skvělým zážitkem nebo nějakým vybavením. Vývojáři novináře požádali, abychom nespoilerovali vybavení a některé mechaniky, a já jejich přání splním, protože není nic lepšího, když si hráč sám odkrývá, co hra Horizon Forbidden West nabízí. Jen zde zmíním, že v táborech jsou různí vypravěči, s nimiž když Aloy promluví, řeknou jí o zajímavém místě, kam by se měla vypravit. Jde vlastně o docela dobře zpracované nápovědy, aby Aloy vždy věděla, kam se vyplatí vydat a neprocházela svět bez jakéhokoliv směru.

DualSense je fantastický gamepad, ale zatím jen málo her dokázalo naplno využít jeho unikátní vlastnosti nebo alespoň trochu ukázat, čeho je doopravdy schopný. Většinou šlo o first-party záležitosti přímo od PlayStation Studios jako Returnal, Demon's Souls nebo Ratchet & Clank: Rift Apart, vytvářené exkluzivně pro PlayStation konzole, u nichž si mohli vývojáři s DualSense pěkně vyhrát. A je skvělé, že Horizon Forbidden West mezi tyto hry patří. Haptiku vývojáři hojně využívají už během filmečků, ale také v řadě situací během hraní, ať už jde o jízdu na nějakém tom stroji, který dokáže Aloy ovládnout, šplhání po skalách, sjíždění lanovky nebo samotnou akci, díky čemuž je ještě jednodušší se do hraní ponořit a být přímým účastníkem dění. Adaptivní spouště jsou využity pro střelbu z luku, případně i další akce, třeba páčení truhel nebo dveří, u čehož pěkně vrní a mají správný odpor. DualSense je tedy dobře využit a vlastně si ani nedokážu představit, že bych hrál hru bez něj.

Když se vývojáři ze studia Guerrilla Games připravovali na předchozí konzolovou generaci, rozhodli se vytvořit svůj vlastní herní engine Decima, který by jim umožnil vytvářet nejen lineární akční hry, ale i velké maximálně detailní otevřené světy. Poprvé byl tento engine použit pro hru Killzone: Shadow Fall a následně filmovou adventuru Until Dawn, ale až s hrou Horizon Zero Dawn naplno ukázal svůj obrovský potenciál. A není divu, že si ho následně i vybral Hideo Kojima, aby na něm postavil svoji novinku Death Stranding, která se může řadit mezi nejhezčí hry pro současnou konzolovou generaci. Pro hru Horizon Forbidden West vývojáři použili aktualizovanou verzi Decima enginu, která už naplno počítá s hardwarem konzole PlayStation 5 a jeho rychlým SSDčkem, výsledkem čehož je naprosto ohromující podívaná podpořená i nádherným uměleckým sběrem. Svět hry je ještě více detailní než v předchůdci (ať už jde o textury nebo velké množství objektů), to samé platí i o postavách, kdy každá má propracované animace skrze motion capture, a vše podtrhává realistické nasvícení.

Asi víte, že si vývojáři připravili dva režimy zobrazení. V prvním hra běží v rozlišení 4K při 30fps. V tomto režimu jde asi o nejhezčí hru, jakou je možné si v současnosti zahrát, protože vypadá opravdu fenomenálně. Já jsem ale raději upřednostňoval druhý režim, jenž je zaměřen hlavně na výkon a tedy 60fps. Hratelnost je daleko plynulejší a souboje zábavnější, protože Aloy bleskově reaguje na jakékoliv požadavky. Navíc i v tomto zobrazení vypadá hra velmi dobře a kolikrát jde doslova o pastvu pro oči, u níž si jen těžko člověk představí, že vypadá na druhý režim ještě o chlup lépe. Nemusíte se tedy bát, že by hra v 60fps vypadala znatelně hůře, ostatně stačí se podívat na doprovodné obrázky. Všechny byly pořízené v režimu výkonu.

Pokud jste dočetli až sem, tak už víte, že jsem z hry Horizon Forbidden West hodně nadšený a maximálně jsem si ji jako fanoušek prvního dílu užil, ať už jde o příběh, hratelnost, vedlejší obsah či vizuální zpracování. Je ale úplně dokonalá? Není. O pomalejším začátku jsem psal výše, no a během hraní jsem si sem tam všiml i nějakého toho grafického glitche, který sice neměl vliv přímo na hratelnost, ale u tak jinak skvělé hry trochu zamrzí. Je ale třeba dodat, že mnoho problémů, s nimiž jsem se během hraní nejprve setkával, vyřešil velký update, s nímž budou hru hrát normálně hráči. I tak ale pár grafických nedostatků zůstalo, stejně jako sem tam viditelnější dočítání objektů. Naštěstí jde ale jen o kosmetické vady, které je pro vývojáře jednoduché odstranit pomocí updatů. To je lepší varianta, než kdyby samotná hra byla špatná, ale byla totálně odladěná. Ta je fantastická a byla radost se do jejího unikátního světa, ponořit.

Chloubou hry Horizon Forbidden West není jen vizuální zpracování, ale i skvělé ozvučení podporující 3D Audio. Rozhodně doporučuji pro co nejlepší zážitek hrát se sluchátky. A výborný je i soundtrack, který si zaslouží samostatný poslech. Řada nádherných skladeb se mi vryla pod kůži, navíc vždy krásně doplňují dění na obrazovce, ať už jde o filmové sekvence, souboje s obrovskými kovovými monstry nebo jen cestování po světě. Všichni skladatelé, kteří se na hudbě pro Horizon Forbidden West podíleli, odvedli mimořádnou práci, výsledkem které je jeden z nejlepších videoherních soundtracků.

Horizon Zero Dawn byla jednou z posledních velkých her od PlayStation Studios, která u nás nebyla lokalizována formou českých titulků. Vzhledem k její nesmírné kvalitě, zajímavému univerzu a hlavně výbornému příběhu to byla obrovská škoda, protože velká část hráčů si ji nemohla naplno užít. I proto jsem rád, že pokračování Horizon Forbidden West už českou lokalizaci obsahuje. Jsou přeloženy veškeré rozhovory, deníčky, popisky předmětů i interface. Lokalizace je kvalitní, ačkoliv sem tam se objeví i nějaká ta drobná nepřesnost. Naštěstí na pochopení příběhu nemá moc velký vliv. Za lokalizaci mohu Sony celkově pochválit a doufám, že bude v tomto snažení pokračovat i nadále.

Horizon Forbidden West je fantastické akční dobrodružství v ohromující kvalitě, na němž jsou v každém záběru vidět obrovské produkční hodnoty. Kvalitní příběh s řadou dobře napsaných postav, vypiplaná hratelnost a rozmanitější, živější svět s ohromujícími scenériemi vás zavrtá do sedačky na desítky hodin, po které se budete náramně bavit, a jako bonus dostanete bezkonkurenční vizuální zpracování a uchu lahodící soundtrack. Vývojáři z Guerrilla Games už v minulosti ukázali, že dokážou skvěle zužitkovat zpětnou vazbu od novinářů i samotných hráčů, a Horizon Forbidden West je toho jasným důkazem. Jsme teprve v únoru, ale prvního adepta na hru letošního roku bychom tu měli.