V dnešní době jsou tzv. DLC balíčky, tedy balíčky přidávající do původní hry nový obsah, velice moderní a postupně se více a více vývojářů snaží hru udržet naživu právě touto cestou, například formou nových kostýmů, zbraní, vozidel, úrovní a všeobecně na první pohled celkem zbytečných věciček. V devadesáti procentech případů je tento materiál také placený, i když nenabízí v podstatě nic důležitého. Lidé z Rockstar Games si asi řekli, že změní tento trend, což zapříčinilo vznik Grand Theft Auto: The Lost and Damned, který se na první pohled tváří jako pouhý úryvek původní hry, při bližším zkoumání ale zjistíte, že je v mnoha případech daleko dotaženější a nabízí téměř stejnou, mnohdy však ještě větší porci zábavy než původní hra. Nemluvě o příběhu, nové várce vedlejších misí, a spoustě získatelných předmětů, na druhé straně ale stojí stále lehce zaostávající technické zpracování. Za relativně málo peněz tak dostanete celkem dost muziky. Vývojáři přísahali, že limit hrací doby u tohoto datadisku má vrchol u dvaceti hodin, což sice není tak úplně pravda, ale i rozmezí pěti až devíti hodin je překrásná doba pro původně přídavný obsah. Jenže ne každá hra je dokonalá.

Převážná většina her série GTA si získala mnoho fanoušků nejen díky své osobitosti a hratelnosti, ale také díky charismatickým hlavním hrdinům a jejich příběhu, který mnohdy sahá na dno veškeré kriminální aktivity. Můžeme se tu bavit o tichém Claudu Speedovi, Tommim Vercettim, Carlu "CJ" Johnsonovi, nebo třeba Nikovi. Každý z nich si prošel určitými osobními problémy, do kterých se dostal zejména kvůli zločinu, nebo snahou se mu vyhnout co největší oklikou. Tentokrát je řada na členovi a prozatímním vůdci jednoho z motorkářských gangů v Liberty City - gangu, který si říká The Lost. Určitě si vzpomínáte, že jste se s nimi nepřímo setkali v hlavní hře, kde jste museli eliminovat několik jeho členů, ať už v příběhové části, nebo během nepovinných úkolů. Johny Klebitz, pravé americké jméno, které vám už jen při přečtení musí nahnat dojem, že jde o čistokrevného motorkáře a zlosyna. Jeho příběh má ale jisté opodstatnění. Jak jsem již napsal, Johny je viceprezidentem motorkářského klubu The Lost, který ho měl svým způsobem na povel do té doby, než se vrátil z "dovolené" jeho původní vůdce, Billy Grey. Jak to tak bývá, ve smečce není místo pro dva vůdčí vlky, a tak vzniká jistý konflikt, který vyúsťuje v konflikt otevřený. Zatímco Johny se snaží klub proklamovat jako nezávislé, rozumně smýšlející lidi, Billy ho pomalu ale jistě vede do záhuby díky svým neopatrným obchodům, které spočívají převážně v drogách a jiných kriminálních aktivitách, jako je nespočet vloupaček a přepadení. Krom toho máte ale na krku další spousty vyřizování, vzhledem k tomu, že je celé město jakousi válečnou zónou, kde gangy měří své síly jako gladiátoři v koloseu. Příběh se tak odehrává ve stejnou dobu jako ten původní, aniž by o sebe nějak zavadily, což je možná škoda. Stejné, ale přesto odlišné hry. Příběh vás pak navede sám, mise jsou si relativně podobné, tentokrát se ale veškeré dění soustřeďuje převážně na sehranou týmovou práci několika vašich "bratrů", které si můžete dokonce zavolat ve svém volném čase. Bohužel mě nejednou rozesmála jejich inteligence, kdy byli schopni vyběhnout vstříc rozzuřenému davu nabroušených střelců z gangu The Angels of Death. Příběh nyní působí daleko více semknutě, leč jeho dění a vyprávění občas působí více než odflákle, což mě upřímně řečeno mrzí. Přeci jen je The Lost and Damned lákadlem zejména díky příběhu a zápletkám, tudíž by to tak mělo náležitě vypadat.

Co vás asi více než šokuje, je fakt, že se jakožto člen motorkářské komunity budete velmi často pohybovat na motocyklech. Jaké překvapení si jistě říkáte. Johny má svůj speciální model, který je úplnou novinkou ve hře, stejně jako další množství speciálních "chopperů", ale také cestovních modelů, na které v průběhu hry narazíte. Ale tou podstatnější novinkou je upravené ovládání motocyklů. Jistě si pamatujete na mnohdy nevyzpytatelné řízení dvoustopých vozidel, přičemž byla každá povinná mise na nich noční můrou připomínající strašidelnější odnož Freddyho Kruegera. I sebemenší kontakt s předmětem totiž znamenal pád, v tom horším případě smrt, a v tom nejhorším z nejhorších případů dokonce smrt a opakování mise. Proto jsem se jim osobně vyhýbal, kdykoli to bylo jen možné. Jak to tak vypadá, vývojáři si byli tohoto faktu vědomi, a tak kompletně překopali řízení a chování těchto motorkářských pekených mašin. Tentokrát už se tedy můžete na svůj stroj spolehnout. Nejen, že se o dost lépe řídí, ale také vás na svém hřbetě drží jako přikovaného. Což je na jednu stranu rozhodně super, ale na druhou musíte ve vysoké rychlosti narazit přímo do stěny, abyste alespoň kousek přeletěli. Tohle všechno má jednu nespornou výhodu, která vám pravděpodobně dojde hned při hraní. Konečně se můžete na motocykly spolehnout - jsou rychlé, dobře manévrovatelné a velice dobře se z nich střílí. Je to vcelku rozumné řešení, vzhledem k tomu, že se na motocyklu pohybujete takřka z více než padesáti procent hry.

Nevím jak vy, ale já osobně nikdy nebyl členem žádného motorkářského klubu, tudíž si dost dobře nedokážu představit, jak to uvnitř takové komunity funguje. V Lost and Damned jsou ale tito lidé prezentováni jako oddaní členové spolku, pro který by si nechali i ruku uříznout. Tohle si moc dobře zapamatujte, jelikož si ve hře můžete kdykoli přivolat na pomoc své potetované a vousaté parťáky. Pouze zvednete telefon a přivoláte je na pomoc v zuřící válce, která obklopuje celé město. Celkem si tedy můžete projít křest ohněm v pětadvaceti misích, při kterých se bojuje převážně o území s konkurenčním gangem. Je sice pravda, že vaši obránci moc chytrosti nepobrali, přesto má jejich pomoc mnoho výhod. Každý z nich, kdo přežije nájezd, totiž získává body a svým způsobem tak leveluje, čímž mu roste počet životů a vůbec zkušeností. Pokud je zabit, jednoduše ho nahradí nováček, jenž začíná odznova. Bohužel je váš přítel většinou zabit ještě před samotnou akcí, kdy ho srazí civilista nebo tak podobně. Ale právě tyto RPG prvky jsou jednou z nejzajímavějších věcí na tomto monster DLC.

GTA mělo vždy smysl pro detail, ať už se bavíme o různých narážkách na reálné události (viz. Jack Thompson), nebo herních easter eggs, kterých bylo v každé GTA hře požehnaně. Lost and Damned okořenil celou situaci dalším množstvím nové hudby hrající v rádio stanicích, novými pořady, které si můžete pustit doma v televizi, novou show v kabaretu, ale hlavně pěti novými zbraněmi, které se asi stanou velice rychle legendou. Automatická 9mm pistolka, útočná brokovnice, která z nepřátel dělá kašičku na požádání, speciální granáty, ale hlavně stylová brokovnice s upilovanou hlavní a granátomet. Většinu zbraní kromě veliké brokovnice můžete použít za jízdy, což je jak efektivní, tak efektní. Ve vysoké rychlosti tak můžete kolem sebe šířit peklo pomocí granátů vystřelených z rozpálené hlavně granátometu. Vězte, že každé zničené vozidlo bude mít smysl a občas se přistihnete, jak se jen kocháte ničením. Také zkřížíte řidítka s ostatními jezdci v nových pouličních závodech, které jsou nyní ještě adrenalinovější, spolu s novými zlodějskými úkoly. Pamatujete si ještě, jak jste lovili celkem dvě stovky holubů na těch nejbizarnějších místech? Tentokrát se můžete pokusit vystopovat celkem padesát racků. Jaký je v tom rozdíl? Žádný. Ale pokud chcete LaD úplně dokončit, nezbývá vám, než tato muka přečkat.

I multiplayer část hry doznala několika úprav, zejména těch na první pohled viditelných, jako je spousta nových, zábavnějších režimů. Proto je nyní režim více hráčů dotažen takřka k dokonalosti. Jinak můžete očekávat to samé, co od původní hry, tentokrát však v novém tématu.

Možná jste se během článku ptali sami sebe, proč srovnávám DLC s původní hrou? Nechte mne to vysvětlit. Ač je The Lost and Damned rozšiřujícím obsahem, jedná se o úplně novou hru, jelikož se všechny změny, které tento objemný datadisk přinesl, nepromítnou do GTA 4. Co je ale daleko smutnější, týká se to i změn technického rázu. Nebylo by na škodu, kdyby vývojáři přidali alespoň nové zbraně a úpravy do původní hry, ale bohužel jsou to dva naprosto odlišné světy. Dále se setkáte s nemocemi, kterými si prošel i Niko. Zejména tedy kolísání snímkovací frekvence, občasné zamrzání, nebo úplně nový obrazový filtr, který je defaultně zapnut. Ten má sice přidat hře na realističnosti (tmavější barvy atd.), což ale vede ke zvýšení jasu na vašem zobrazovači, protože v noci není vidět ani na krok. Navíc to nevypadá úplně ideálně, výhoda však je, že lze tuto featurku vypnout.

Grand Theft Auto buďto milujete, nebo nesnášíte. Pokud vás hra nenadchla předtím, nestane se tak ani teď. Pro aktivní hráče je však Lost and Damned více než atraktivní záležitostí, která bohužel trpí stejnými neduhy jako GTA 4. Kdo tedy chce, ten si k motorkářům cestu najde! Známka mluví za vše.